ABO - kapitola 22

Kapitola 22 – Chytré brnění Suzaku

...Co se to děje?

Šel na záchod a když se vrátil, zjistil, že Lin Yuan najednou zmizel. Caesar se nervózně rozhlížel kolem, spatřil otevřené dveře do chodby a okamžitě vběhl dovnitř právě včas, aby viděl, jak se za Lin Yuanem zavřely další dveře.

Přešel ke dveřím a zjistil, že se automaticky zamknuly a že byly nastavené na nejpokročilejší přístupové povolení. Caesar vytáhl svou identifikační kartu a projel ji senzorem, dveře se otevřely a on spatřil šokující scénu—

Lin Yuan skočil do kokpitu velkého mecha a rudé brnění přímo skočilo na oblohu a uteklo z muzea!

Caesar se skoro zalkl!

—Lin Yuane!

Křičel Caesar, ale odpovědi se mu nedostalo!

Zatraceně, proč ten hlupák skočil přímo do kokpitu? To obrovské rudé mecha bylo jasně řád S – inteligentní mecha nejvyšší úrovně! Jejich inteligence si nijak nezadala s lidstvem!

V Impériu bylo jenom 10 mech řádu S a kvůli utajování průměrní lidé nechápali skutečnou inteligenci mech řádu S. Věděli akorát, že jsou velmi mocní, ale nevěděli, jak moc.

Řád S se ovládal myslí, potřebovali mít Pána, co se hodil k jejich duchu. Člověk, co ten stroj nevlastní, jej nesmí řídit! Pokud člověk neměl dostatečně vysoký mentální práh nebo pokud mecha pilota neuzná, bylo pravděpodobné, že ho mocné brnění ovládne nebo ho dokonce prohlásí za nepřítele a zničí!

Lin Yuan neřídil mecha řádu S, dokonce ani nechápal princip zacházení s mecha řádu S, dostane se do nehody!

Caesar za celý svůj život ještě nebyl tak nervózní. Jakmile Suzaku vzlétl, neváhal a zmáčkl prostorové tlačítko na svém zápěstí. „Bílé pírko, rychle – dožeň ho!”

„Ano! Pane!” Bílé pírko slyšelo volání svého pána a okamžitě proměnilo své tělo, strčilo Caesara přímo do kokpitu na své hrudi, vyskočilo a vystrčilo křídla!

Byla to čistě bílá křídla velkého ptáka, obrovská mechanická křídla. Mecha okamžitě vystřelilo vzhůru podobnou rychlostí jako Suzaku!

V Suzakově kokpitu.

Lin Yuan, co byl ovinutý nervovými vlákny, si procházel párovacím procesem se Suzakovým centrem inteligence.

0%... 1%... 2%...

Procento párovacího procesu na monitoru vytrvale stoupalo.

V té chvíli se zdálo, že Lin Yuanova mysl přehrávala jeho vzpomínky v podivných střípcích jako ve filmu, přišlo mu, jako kdyby mu měl co nevidět explodovat mozek, měl pocit, jako kdyby mu tisíce hmyzu rozdíralo nervy!

V tom procesu párování ducha muže a stroje byl nucen sledovat Suzakovy vzpomínky!

Více než desetiletí, kdy svého předchozího majitele doprovázel na bojišti, celý promočený krví nepřátel, to vzrušení, více než deset let vězení v nejvíce utajované místnosti v muzeu. Nemohl těm osamělým a bolestným vzpomínkám uniknout... Radost z vítězství, smutek, když pán odešel, neochota uvěznění...

Do té 18leté mysli se přímo vlilo mnoho let potlačovaných vzpomínek, Lin Yuanův duch se měl co nevidět zhroutit!

„Zdravím, já jsem Ling Yu, naše spárování ducha bylo úspěšné, takže budu tvůj pán. Co bys chtěl za jméno, něco, co by se hodilo k tvé rudé barvě... je pěkné Suzaku?”

„Nelíbí se mi to.”

„No jo, přiměju tě, aby se ti to líbilo.”

„...”

„Suzaku, jsem Omega... ten den jsi provedl genetické testy... už jsi to věděl, že?”

„Co budeš dělat?”

„No jo, tolik let jsem používal inhibitory, nic se nestane, když v tom budu pokračovat.”

„Ale to je nebezpečné...”

„Jak? Narodil jsem se jako Omega. Kdybych to neudělal, přinutili by mě do páru s cizincem a mít děti v 18... to jsou pravidla hry jménem život. To je skutečné nebezpečí.”

„Pane, omega feromony v tvém těle dosáhly vrcholu, musíš...”

„Neříkej to! Okamžitě uprav trasu letu, ať Noční jednotky letí přímo ke kosmické červí díře v Issyville!”

„Pane...”

„Promiň, Suzaku, nemůžu tě s sebou vzít.”

Vlila se do něj zápletka dřívějšího majitele a brnění. Od okamžiku jejich prvního setkání až ke dni jejich rozloučení, před očima mu problikávaly scény, takže Lin Yuanova mysl vířila ve zmatku. Zaťal pěsti, jeho mozek přetékal vzpomínkovými scénami pořád a pořád dokola, napadaly jej s šokujícně strašnou bolestí, takže se Lin Yuan stočil do klubíčka a kousal se do rtu, až mu začala téct krev.

„Synu, jak se chceš jmenovat? Co takhle malý Yuan? ...Nebreč, nebreč, líbí se ti to jméno, ne? To nic, přiměju tě, aby se ti líbilo.” Do ucha mu šeptal něžný hlas.

„Synu, vyrosteš jako Beta, zdravá a šťastná Beta... dobře?”

„Malý Yuane, táta ti dá něco dobrého, říká se tomu dort. No tak, řekni to po mě, do~rt... hloupý osle, je to dort a ne port!”

„Malý Yuane, zase jsi vzal zmrzlinu, že? Takové zlobidlo a celý den jíš, vypadáš jako malé prasátko!”

„Malý Yuane, promiň, musím jít, nemůžu tě vzít s sebou. Buď hodný, dobře? Ať budeš čelit jakýmkoli obtížím, musíš zůstat silný a žít...”

„Tati...”

Slyšel, jak někdo křičí ochraptělým, něžným hlasem: „Tati, neopouštěj mě... Tati...”

Ten muž se nikdy neohlédl. Počasí na té planetě bylo mrazivé chladné.

Pak tomu dítěti vpíchli do paže chladnou tekutinu, ztratil vědomí a přišel o svoje vzpomínky.

Nepamatoval si na vzezření toho muže, nepamatoval si na nic před věkem čtyř let, nepamatoval si ani na svoje jméno...

Lin Yuanovi zrudly oči, začal zoufale zápolit.

Jeho vzpomínky byly rozházené, nebyl si jistý, jestli ty vzpomínky byly jeho nebo mecha, ale ta vzpomínka na hlas toho muže... kvůli ní se chtěl rozplakat...

Tati...

To je můj táta?

Takové násilné rozpomenutí s naprostými upamatováním na všechny podrobnosti bylo příliš bolestné. Srdce měl potlučené vlnami bolesti, jako kdyby měl kolem sebe uvázaný provaz a někdo za něj pevně tahal!

5%... 20%... 80%... 100%!!!

Procento párovacího procesu na monitoru najednou během pěti sekund vyskočilo na 100%!

Lin Yuan začal svým duchem okamžitě ovládat Suzaku!

„...”

Suzaka to šokovalo!

Tohle bylo jen osmnáctileté dítě, pustil ho do kokpitu jen proto, aby jej ovládl a získal dostatek duchovní moci a energie k útěku!

Byl vypnutý příliš dlouho, jeho duchovní moc upadala, dokonce i jeho tajně skrytý zdroj energie docházel. Pokud chtěl utéct, musel se spolehnout na lidskou sílu! Nečekal, že ten mladý muž měl tak houževnatého ducha, nejenom že ho dokázal hladce ovládat, ten chlapec dokonce ovládl i jeho centrum inteligence!

Suzaku se pokusil Lin Yuana potlačit, ale Lin Yuanova vůle proti němu rezolutně bojovala!

Obě strany byly na mrtvém bodě, takže se Suzakuovo centrum inteligence a Lin Yuanův duch najednou promísilo!

Syn? Bude Beta? Otec? Žít silně?

Co to bylo za vzpomínky?

Proč byla ve vzpomínkách tohoto dítěte tak velmi známá postava—

Generál Ling Yu!

Nedaleko za nimi se Caesar hluboce mračil. Rudé brnění najednou letělo nestabilně, dokonce odpálilo několik atomárních zbraní. Bílé pírko na ten útok nebylo připravené, létal nahoru a dolů v nešikovných manévrech a instinktivně se snažil oplatit palbu.

Caesar okamžitě rozkázal: „Neopětuj palbu! Lin Yuan je uvnitř, nezraň ho!”

„...” Bílé pírko bylo chvilku zticha a pak začalo vzdorovitě křičet na oplátku: „Pane, to je Suzaku, ach! Neútoč, aby ho to nezranilo, ale taky ho těsně následuj a chyť ho, tohle je příliš obtížné, pane! Je řád S jako já!”

Caesar to samozřejmě věděl. Bílé pírko a Suzaku byli na stejné úrovni, normálně by se neodvážili na sebe navzájem zaútočit. A i kdyby bojovali plnou silou, vedlo by to k remíze.

Bílé pírko bylo otrávené. „Tohle je na nic! Předek Suzaku je můj idol. Pane! Vážně ho nechci pronásledovat, ach!”

Caesar se zamračil. „Zkus se spojit s jeho kokpitem, chci vidět, v jaké je Lin Yuan situaci!”

„...Nedokážu se spojit.”

„Cože?”

„Pilot na druhém konci neodpověděl! Zdá se, že Suzakuovo centrum inteligence je v... Ach... ale ne...” Vystřelilo po nich další skupinu světelných střel a Bílé Pírko se pohnulo, aby se vyhnulo nebezpečí. Bílé Pírko pochmurně řeklo: „Už ne! Takhle nás to rozstřílí na kousky! Jeho centrum inteligence je pocuchané! Je mimo kontrolu! Pane, udělej něco!”

Caesar byl chvíli zticha, pak klidně řekl: „Silou pronikni do Suzakova centra inteligence!”

„...” Bílé Pírko neodpovědělo, v tichosti začalo pronikat do Suzakova centra inteligence.

Suzaka najednou obklopilo mocné elektromagnetické rušení. Kvůli Lin Yuanově duchovní konfrontaci už byl ve stavu zmatku, takže invaze Bílého Pírka snadno uspěla. Na Caesarově monitoru se okamžitě objevila situace v Suzakově kokpitu.

Caesar viděl v kokpitu Lin Yuana pod Suzakovou kontrolou.

Lin Yuan byl pevně ovinutý rudými nervovými vlákny jako bochánek, stočený do klubíčka, bolestně sebou cukal a občas ho zachvátilo intenzivní zápolení. Oblečení už měl nasáklé potem, oči měl zarudlé a rty měl rozkousané do krve.

„Tati...” vykřikl Lin Yuan mdle, bledé rty se mu mírně zachvěly. „Tati... neopouštěj mě...”

Caesarovi se najednou sevřelo srdce.

Jako kdyby mu ho najednou někdo silou stiskl, po celém těle se mu rozšířil akutní srdcebol, ten vždy klidný Caesar zuřil: „Suzaku! Přestaň s tím! Zlomíš Lin Yuanova ducha! Přestaň!”

Téměř všechny nově vyrobená mecha řádu S, prostá vzpomínek, podstoupila spárování s duchem pilota. Po úspěšném spárování byli svému pánu loajální.

Suzaku měl s Ling Yuem deset let vzpomínek a navíc byl dalších deset let uvězněný, v jeho centru inteligence bylo příliš mnoho neuspořádaných vzpomínek. Když se teď silou pároval s Lin Yuanem, ty dvě strany spolu bojovaly, snažily se navzájem podrobit. Důsledkem vzájemného potlačování bylo nervové zhroucení!

Caesar upřeně zíral na to obrovské, plamenně rudé mecha řádu S, co se podobalo ptáku, na Suzaka a zoufale ho chtěl roztrhat na kousky! Ten hlupák Lin Yuan nikdy neletěl v mecha řádu S, nevěděl, jak mocné bylo brnění řádu S! Jak Caesar sledoval, jak se Suzaku snažil ovládnout Lin Yuanova ducha, jak mu působil poruchu paměti a jak se kvůli němu chvěl bolestí, celý šílel muky!

„—Suzaku! Hned přistaň!”

V druhém kokpitu zazněl Caesarův chladný hlas, ale Suzaku evidentně nedokázal zpracovat jeho slova, stále tvrdohlavě letěl vpřed nejvyšší rychlostí. Máchal svými obrovskými rudými křídly, ve slunečním světle se zářivě třpytil.

Bílé Pírko najednou zakřičelo: „Pane! Pane! Rychle se přibližujeme k Velkému kaňonu Barila a Suzakovi dochází energie. Úroveň jeho energie je jenom na 2%... 1%... ach, ach, ach! Klesá...”

Suzaku, co vyčerpal svou energii, začal najednou rapidně padat!

Pod ním byl Velký kaňon Barila, jehož hloubka dosahovala tisíců metrů! Pokud ho včas nechytí, takový pád ho rozhodně zničí!

„...” Caesarovi se skoro zastavilo srdce. Pak okamžitě použil svou duchovní moc, aby Bílé Pírko přímo ovládal. V té chvíli duchovní integrace Caesara a Bílého Pírka skočila přímo na 300%, což byla nejvyšší kombinace člověka a stroje! V této chvíli stačilo Caesarovi jenom pomyslet a bez ohledu na to, jaký to byl rozkaz, Bílé Pírko na to okamžitě zareagovalo, jako by bylo jeho vlastním tělem!

Obrovské čisté bílé mecha najednou rozepjalo svá křídla až na doraz, pak zrychlilo dolů a pohybovalo se k Suzakově dráze pádu – střemhlav dolů!

Suzaku už skoro dosáhl dna kaňonu, už se vzdal veškeré naděje.

Kvůli své konfrontaci s duchem mladého muže měl centrum inteligence v jednom zmatku a omylem vypálil své částicové zbraně a tím vyčerpal svou už tak nízkou energii. Nedokázal ani změnit velikost, mohl akorát dál padat.

To ubohé dítě v kokpitu, byl tak mladý... V jeho vzpomínkách byla generálova postava... Bylo to generálovo dítě?

To si Suzaku smutně pomyslel.

Pokud se vážně zřítí, mohl ten zbyteček energie, co ještě měl, použít na to, aby vystřelil nouzovou kapsli v naději, že to dítě zachrání.

3.000 metrů... 500 metrů... 10 metrů...

Padal velkou rychlostí, Suzaku se okamžitě připravil na náraz na kameny na dně!

V té chvíli jej najednou zakryl obrovský stín, ten stín obklopil celé jeho tělo a zvedl ho—!

Bílé Pírko najednou natáhlo paže dolů a precizně se chopilo Suzakových ramen, pak předvedlo vzdušný skok a okamžitě zvedlo Suzaka nahoru. Těsně se vyhnuli nebezpečným kamenům na dně kaňonu, jako kdyby se vyhnuli kamennému vodopádu, a pak nejvyšší rychlostí vyletěli přímo z Velkého kaňonu Barila!

„...” Caesarovi se na čele perlil studený pot.

„...” I Bílé Pírko stále pociťovalo přetrvávající strach. „Ach, ach, ach, pane, v matematice musíš být velmi dobrý, zachránili jsme ho jen o deset metrů! Deset metrů! Úplně jsi mě vyděsil!”

Caesarovi se konečně mírně ulevilo, dlaně měl kluzké potem.

Byl ještě víc vyděšený než Bílé Pírko, skoro se mu zastavilo srdce. Kdyby se o deset metrů minul, Suzaku by hlavou narazil do země!

Čím rychleji se mecha pohybovalo, tím rychleji také padalo. Byl od Suzaka celkem daleko, i když byli na stejné úrovni, nebylo snadné ho dohnat. Jak viděl Suzaka padat z takové výšky, kdyby ho nedokázal zachránit a Suzaku a Lin Yuan by se zřítili do kaňonu, zničilo by to celý stroj a...

Na ty důsledky se ani nedovážil pomyslet!

V té chvíli se Caesar a Bílé Pírko integrovali a skočili střemhlav dolů nejvyšší rychlostí!

Po dlouhém tichu Bílé Pírko nabylo rovnováhu a vyrovnaně letělo ve vysoké výšce, zatímco svíralo Suzaka.

Pokud byste se podívali ze země, vypadalo by to, jako kdyby na nebi ladně letěli rudý a bílý pták.

„Ach, znamená to, že jsem zachránil Předka Suzaka?” zeptalo se Bílé Pírko, pak bez hanby přesunulo paže a přitisklo se Suzakovi k pasu a vesele řeklo: „Pane, myslím, že tento úchop je stabilnější, co myslíš?”

Caesar: „...”

Tento stroj s Brianem rozhodně zůstal příliš dlouho, pohltil veškerou Brianovu nestoudnost.

Bílé Pírko dál vzrušeně křičelo: „Zachránil jsem Předka Suzaka~ Zachránil jsem Předka Suzaka! Nemůžu se dočkat, až o tom řeknu všem ostatním brněním, rozhodně mi budou straaašně závidět!”

Caesar klidně řekl: „Pokud nechceš, aby tě Asociace mech popravila, radši se o tomhle nikomu nezmiňuj.”

„...Och.” Bílé Pírko ukřivděně zavřelo pusu.

„Najdi volné prostranství, kam bys Suzaka složil. Chci vidět, v jaké je Lin Yuan situaci.”

„...” Bílé Pírko v tichosti hledalo širou prérii a pomalu přistálo, neměnně uložilo Suzaka na zem.

Suzakův kokpit se okamžitě odklopil a Caesar rychle skočil dovnitř, aby našel Lin Yuana.

Lin Yuanův duch silně kolísal, byl jen stěží při vědomí. Ale když si uvědomil tu známou teplou atmosféru, instinktivně natáhl paže a přímo vběhl do náručí chlapce před ním.

„...” Caesar celý ztuhl, pak okamžitě natáhl ruce, aby Lin Yuana chytil.

Přistálo na něm chlapcovo ohebné tělo a celý se v jeho náručí chvěl. Ovinul mu paže kolem krku a tiše zašeptal: „Tati...”

Caesar: „...”

Lin Yuan si evidentně vybavoval špatné vzpomínky z dětství. Ten vždy optimistický chlapec vlastně ukázal tak smutný výraz.

Jak se Caesar díval na jeho bledou tvář, srdce mu zjihlo. Pevněji ho objal a zvedl ho a pak šel zpět do kokpitu Bílého Pírka, zatímco něžně šeptal chlapcovi do ucha: „Jsem tu, neboj se, bude to v pořádku.”

„...Pane! Pane! Řekl jsi, že do kokpitu nemůže přijít nikdo cizí!” Jak Bílé Pírko rozpoznalo ve svém těle cizí dech, okamžitě začalo vzdorovat. „Tohle je můj kokpit, nemůžeš sem jen tak nakráčet s cizím člověkem!”

„Tohle není cizí člověk.”

Pak Caesar zlehka dodal: „Ach správně, nařizuji ti zmlknout! Pokud ještě utrousíš nějaké nesmysly, řeknu Brianovi, ať tě stáhne na řád C.”

„...” Bílé Pírko poslušně zmlklo.

Bez toho otravného hluku v pozadí Caesar přinesl Lin Yuana do prostorné ložnice v kokpitu.

Lin Yuan se mu tiskl ke krku, hlavu měl zabořenou do jeho hrudi, bledé rty a celé jeho tělo se mu stále chvělo.

Chlapec byl v kómatu, bezbranně mu ležel na hrudi a Caesara to soužilo. Okamžitě ho pevně objal na oplátku.
--------------------------------------------

~ "Tati" je trochu mimo, ale aspoň nějaký pokrok, ještě záleží, jestli si na to Lin Yuan bude pamatovat, až se probere... ~

<Předchozí>...<Následující>