LMW - kapitola 36

Kapitola 36 – Rukopis

You XiaoMo původně plánoval jít do knihovny až druhého dne, ale kvůli tomu, co se stalo, se rozhodl jít za setmění. Jakmile se setmělo, obvykle se venku potulovalo jen pár učedníků s výjimkou několik stráží na hlídce, takže You XiaoMo po cestě do knihovny nikoho nepotkal.

Byla to škoda, ale You XiaoMo nenašel to, co hledal. Sto miliard let bylo vážně příliš dlouho, jelikož si na to lidé nevzpomínali, nebylo ani moc záznamů v knihách. Nakonec si půjčil pár ilustrovaných příruček magických bylin a šel zpět.

V noci You XiaoMo znovu vytáhl Písmo nebeské duše a prohlédl si ho. Byla strašná škoda, že mu to pořád nedávalo žádný smysl. Bylo to písmo z doby před sto miliardami, kdo ví, jak moc se znaky za tu dobu vyvinuly. Prostě v tom nebylo ani trochu podobnosti, takže tu knihu mohl akorát dát zpět do své dimenze.

Tentokrát You XiaoMo nezačal vyrábět magické pilulky, ale místo toho se šel dobře vyspat. Teprve když se oknem dovnitř dostalo sluneční světlo, se omráčeně probudil. Kdo mohl čekat, že vyděšeně vyskočí kvůli zvětšené tváři před svýma očima.

You XiaoMo s hlasitým ducnutím narazil čelem do tváře druhého člověka...

Možná že měl Ling Xiao tvář z oceli, protože po tom tvrdém úderu mu na čele okamžitě naběhla boule, celá zapařená a voňavá, jako kdyby ji vytáhli z pece.

Jak se You XiaoMo praštil do hlavy, bylo slyšet jeho naříkání. Naopak hlavní viník stál stranou a šíleně se smál. Brzké ranní sluneční světlo mu jen přidávalo na jeho zářivém vzezření. Byl tak oslňující muž; kdyby jen neměl tak hroznou povahu.

„Juniore, bolí to?” zeptal se Ling Xiao se smíchem a posadil se vedle něj na postel.

You XiaoMo nedokázal nic říct. Znovu zakusil tuto Ling Xiaovu ohavnou povahu. Jen se podívej, v jakém byl stavu, jak to mohlo nebolet? Dokonce i slzy měl na krajíčku. Ale byl zmatený, jasně přece praštil Ling Xiaa přímo do tváře. Ale vůbec to na něj nemělo vliv, zatímco on zakoušel takové bolesti, že mu na hlavě vyrašily i boule.

„Proč máš tak tvrdou tvář?” Když ta krutá bolest začala polevovat, nemohl si pomoct a zeptal se na to.

Ling Xiao se k němu nahnul, na tváři vlídný úsměv jako jarní vánek. „Jsi jen pouhý smrtelník. Jak se se mnou můžeš srovnávat? I když je toto tělo jenom iluze, jakákoli moje část je pořád odolnější než tvoje čelo.”

„Jakákoli část?” Nebylo to až přílišné vychloubání?

You XiaoMo se zatvářil kysele, ale nepochyboval o jeho slovech. Čím víc se o něm dozvěděl, tím víc měl pocit, že Ling Xiao nebyl člověk, kterého by mohl někdo pochopit. Vždycky měl pocit, že tento nestoudný úšklebek byl jenom Ling Xiaova maska. Ale co bylo za tou maskou, to neměl ponětí.

„Seniore Lingu, proč jsi tu dneska tak brzy?” You XiaoMo rychle změnil téma. Už si nepřál pokračovat v tomto podivném tématu, jinak by byl jediný, kdo by tím trpěl.

„Copak jsem ti včera neřekl, že si najdu chvilku a zajdu za tebou?” řekl Ling Xiao, jak přešel ke stolu a posadil se. Jeho chování naznačovalo, že byl sám se sebou velmi spokojený. Působil uvolněně s náznakem nenucené elegance.

Ale v You XiaoMových očích byl jenom nafoukaný mizera.

„Teď je pořád ještě moc brzy!” zabručel You XiaoMo tiše. Nikdy nečekal, že Ling Xiao je takový muž činu.

Aby You XiaoMo nenechal Ling Xiaa čekat moc dlouho, jinak by kvůli netrpělivosti odešel, umýt se mu zabralo jenom dobu, po kterou by se vařilo půl šálku čaje. Když se vrátil do místnosti, na jeho stole byl bůh ví odkud čajový servis a Ling Xiao v poklidu srkal čaj.

You XiaoMo skoro zaprskal. Zvíře v lidském rouše si vlastně umělo vychutnat čaj, tohle divoce překračovalo jeho očekávání.

Když Ling Xiao viděl, že se vrátil, najednou se mu v prázdné ruce objevila kniha. Na té knize byla napsaná tři slova, které You XiaoMo znal, byl to překlad Písma nebeské duše. You XiaoMo stačil jediný pohled, aby se po tom vrhl, jen aby přišel s prázdnýma rukama.

Ling Xiao se podíval na You XiaoMoa, co skoro přepadl na nos, rty se mu vyklenuly do úsměvu. „Není třeba být tak netrpělivý. Nejdřív si popovídejme o podmínkách. Přeložený rukopis od mé maličkosti, na celém kontinentu Long Xiang je jenom jedna taková kniha. Myslíš si, že mě můžeš poslat pryč jen s pár žalostnými magickými pilulkami?”

You XiaoMo celý zkameněl!
--------------------------------------------

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>