Kapitola 3 – Plamen z rukou
Ten pán mě hladil po vlasech, dokud jsem nepřestal brečet.
„...Omlouvám se... moc děkuju.”
Trochu jsem se uklidnil, ale pořád jsem měl ještě trochu stažené hrdlo.
Okamžitě jsem tomuto pánovi, co mi během mého pláče možná řekl něco laskavého, začal důvěřovat.
Vrátili jsme se do domu, kde jsem před chvilkou spal, a ten pán mi nalil růžový čaj. Když jsem pomalu pil čaj, co voněl po růžích, konečně jsem se uklidnil.
Ten pán se posadil naproti mě, ukázal na sebe a pak...
„*** Alexei ***. Alex, A-l-e-x.”
...začal mluvit.
To Alex bylo to jediné, co jsem chytil, ale hádám, že tak se pravděpodobně jmenuje. Tentokrát jsem já ukázal na něj...
„Alex?”
...a pak jsem se takhle zeptal a ten pán silně přikývl.
Pak jsem ukázal na sebe a řekl: „Haruto.”
Několik dní poté jsem se od Alexe každý den učil mluvit za neustálého ukazování. Můj sešit, kam jsem si původně psal zápisky o květinách, teď byl plný slov z tohoto místa.
Pomocí této neobratné konverzace jsem se o tomto světě dozvěděl toto: tahle země se jmenuje Orannie. Alex se stará o tuto zahradu a vypadá to, že má celkem vysoké postavení.
A když jsem si konečně zapamatoval slova nezbytná pro každodenní život, spatřil jsem něco neuvěřitelného.
Z Alexových rukou vyšlehl plamen.
--------------------------------------------
Hlavní stránka
Krátké, ale zajímavé. Děkuji. :D
OdpovědětVymazatAlex nás zřejmě ještě překvapí , děkuji
OdpovědětVymazat