Kapitola 1 – Ten den
Mojí oblíbenou květinou je vistárie.
Ale na tomto světě jsem ji ani jednou neviděl.
Dokonce ani v zemi jménem Orannie, Hlavní město květin, není.
Je možné, že už ji nikdy neuvidím?
Já, Nishiguchi Haruto, jsem byl zhruba dva roky na zemědělské univerzitě.
Tam jsem studoval o křížovém opylování květin s úmyslem v budoucnu zdědit květinářství své rodiny.
Rád jsem každý den trávil se svými oblíbenými květinami a vyváděl se svými kamarády – nemůžu si pomoct, abych nedoufal, aby takový život trval věčně.
Proto jsem nikdy nečekal tak náhlou změnu. Ani v nejmenším.
Ten den jsem bezděčně usnul v knihovně a když jsem se vzbudil, už byla tma. Sbalil jsem si ilustrovanou encyklopedii a učebnice a spěšně odešel domů. Když jsem ve spěchu vyšel z knihovny, bez varování se mi propadla levá noha. Bylo to, jako kdyby tam vůbec nebyla země. A v tom údivu jsem se propadl celým svým tělem.
Cítil jsem, jak někam padám, ale nedokázal jsem ze sebe vydat ani hlásku. Nevím, jestli to trvalo jen deset sekund nebo hodinu, ale nakonec jsem dopadl na zem.
„Ach, možná umírám,” pomyslel jsem si, když jsem pocítil ten přílišný dopad.
To poslední, co jsem pocítil, byla mdlá, sladká vůně květin a teplé paprsky slunce.
--------------------------------------------
~ Když jsou ty Velikonoce, začneme s kytičkami... ~
Hlavní stránka
Děkuji! Kytičky budou jistě velmi fajne. :D
OdpovědětVymazatvůně květin , slunce , skvělý relaxační začátek , děkuji
OdpovědětVymazat