LMW - kapitola 66 @

Kapitola 66 – První noc @

Té noci v Ling Xiaově pokoji, kam nezasvěcení neviděli, You XiaoMoův stín vrhaný noční světélkující perlou padl na okno. To nehybné a soustředěné vzezření bylo velmi fascinující. Říkalo se, že muž byl nejvíce okouzlující, když se naprosto soustředil. Tohle rčení samozřejmě nebylo falešné. Ling Xiao seděl naproti němu a kromě občasných chvilek, kdy oči zavřel, zíral na You XiaoMoa.

Od sedmi do jedenácti večer, You XiaoMo celé čtyři hodiny vyráběl magické pilulky. Přestal, až když spotřeboval veškerou svou duševní sílu.

You XiaoMo uložil poslední magickou pilulku do nádoby a otřel si z čela pot. Ačkoli byl trochu pobledlý, nemohl si pomoct a široce se usmíval. Tentokrát se jeho rychlost výroby pilulek zase zvýšila. Za čtyři hodiny dokázal vyrobit deset magických pilulek vysoké jakosti, což bylo mnohem rychlejší než včera.

„Seniore Lingu, tady je deset magických pilulek. Měly by chutnat stejně jako ta, co jsi předtím snědl.” You XiaoMo uklidil všechny věci z čajového stolku, než mu předal nádobu s magickými pilulkami.

Ling Xiao se podíval na nádobu ve své ruce a pak se podíval na jeho bledé tváře. Zrovna když si You XiaoMo myslel, že hodlá odmítnout, najednou si tu nádobu vzal a bezvýrazně řekl: „Příště nemusíš tak spěchat.” Jak to řekl, otočil se a zamířil do vnitřní místnosti.

You XiaoMo: „...” Mizero, to jsi měl říct dřív!

Když vyráběl magické pilulky, myslel si, že na ně Ling Xiao netrpělivě čeká. Proto pracoval čtyři hodiny nonstop, aby vyrobil deset pilulek. Kdo mohl vědět, že když skončí, vlastně řekne něco takového. Jasně se ho snažil usadit!

Po tomhle němém proklínání ho You XiaoMo následoval do vnitřní místnosti.

Ačkoli bylo jedenáct v noci, takže nebylo nijak zvlášť pozdě, všechna světla v Centrální linii byla zhasnutá. Byla to doba, kdy bylo všechno tiché.

Když You XiaoMo přišel dovnitř, Ling Xiao si zrovna sundával svrchní oděv. Zůstala mu jenom bílá vnitřní róba. Jeho vysoká, štíhlá postava byla pod róbou matně vidět a odhalovala obrysy jeho svalů. Ačkoli se choval lhostejně, pořád to bylo majestátné a hrozivé. Jak You XiaoMo přihlížel, tvář mu najednou zčervenala podobně jako dušená kreveta.

Teprve pak si vzpomněl, že brzy bude spát na stejné posteli jako Ling Xiao.

„Juniore, proč tam pořád stojíš? Pojď spát.” Když se Ling Xiao otočil, spatřil You XiaoMoa stát na místě, zdánlivě ztraceného. Tváře už neměl bledé jako předtím. Místo toho je měl jasně rudé. Od pohledu dokázal říct, že byl velmi nervózní.

You XiaoMo už nevěděl, co dělat s rukama a nohama. Obezřetně řekl: „Seniore Lingu, myslím, že bude lepší, když si na podlahu rozložím futon. Dva lidé se budou na posteli trochu mačkat. A když to je takhle najednou, taky na to nebudeš zvyklý, ne?”

Ling Xiaovi se vyklenuly rty. „Ještě jsem to nezkoušel, jak víš, že na to nebudu zvyklý?”

You XiaoMo neměl slov. Takováhle věc a on to pořád musel nejdřív zkoušet? Nesmysl!

Aniž by se Ling Xiao ptal na svolení, přišel k němu, popadl ho za paži a táhl ho k posteli. Pak svůdně řekl: „Juniore, mám ti pomoct se odstrojit?”

You XiaoMo se jako první druhou rukou popadl za límec, děsilo ho, že by mu Ling Xiao vážně pomohl se svléknout. Ale když se vzpamatoval, skoro padl na kolena. Proč zareagoval jako žena? Všechno to byla Ling Xiaova vina. Kdyby ho vždycky neškádlil tímhle tónem, nerozvinul by se u něj takový podmíněný reflex!

„Ne, to není třeba, jsem zvyklý spát v oblečení.” You XiaoMo zčervenal a vynutil ze sebe tento zdánlivě normální a rozumný důvod.

Ling Xiao si ho prohlédl od hlavy až k patě a pozvedl koutek úst. „Spát oblečený, nebude to nepohodlné?”

You XiaoMo se ztuhle zasmál. „To nic.”

Jak to Ling Xiao zaslechl, dvojsmyslně se na něj podíval. „Když ti to vyhovuje, nebudu tě nutit. Teď je na čase jít spát, ne?”

„Sa-samozřejmě.” You XiaoMo si rychle sundal boty, děsil se, že by Ling Xiao najednou změnil názor. Vlezl do postele a okamžitě se zavrtal do koutku na vnitřní straně postele. Pak si nenápadně přitáhl cíp přikrývky a zamotal se do něj.

Když si Ling Xiao lehl, viděl You XiaoMoův slabou pozici, co připomínala zkroucenou želvu. Nemohl si pomoct a nahlas se zasmál. Podepřel si hlavu jednou rukou a posmíval se mu: „Juniore, musíš se tak bát? Nebojíš se náhodou, že tě sním?”

„Ne, myslím, že tohle je prostě pěkné...” Akorát to bylo trochu nezvyklé, to bylo celé.

Tohle byl takový ten pocit, jako kdyby se dva nepřátelé, co odmítají žít pod jednou oblohou, najednou našli spát ve stejné posteli. Ten pocit byl nesmírně trapný. Kdo by si pomyslel, že budou jednoho dne spát na jedné posteli. Ačkoli Ling Xiao a on nebyli nepřátelé, pořád to cítil stejně. Totiž že kdyby jen trochu uvolnil ruce a nohy, Ling Xiao by mu kdykoli provedl něco strašlivého.

„Jak říkáš!” Ling Xiao mdle vyplivl ta dvě slova, otočil se a šel spát. Už zamotanému You XiaoMovi nevěnoval pozornost.

You XiaoMo se při měsíčním světle okna ujistil, že Ling Xiao zavřel oči. Jeho uvolněný a klidný dech naznačoval, že už spal. Tahle rychlost se skoro dala zapsat do Guinessovy knihy rekordů.

You XiaoMo zatahal za přikrývku a měl pocit, že byla příliš malá. Když si ráno přerovnával věci, evidentně na tohle zapomněl.

Jelikož tohle byl původně pokoj pro jednoho, přikrývka samozřejmě nebyla moc velká. Navíc Ling Xiao byl vyšší a větší než on, takže když se přikryl, použil celou půlku. On byl kromě toho stočený v rožku, takže měl tělo z větší části nezakryté a mezi nimi bylo obrovské prázdno. Jak se k němu nahrnul studený vzduch, byla mu taková zima, že se nedokázal přestat chvět.

You XiaoMo si přetřel obě ruce. Vypadalo to, že to dneska prostě bude muset přetrpět. A další den bude muset něco vymyslet.

Zanedlouho na You XiaoMoa padla únava a on se jí nakonec nedokázal ubránit a neodolal, aby nezavřel oči a neusnul.

V té chvíli, ten, co už měl spát, Ling Xiao, otevřel oči. Otočil hlavu a podíval se na You XiaoMoa stočeného do klubíčka, v očích mu bylo vidět pobavení. Při jeho fyzičce pro něj takováhle chladná noc vlastně nic nebyla. Mohl by dokonce spát v ledu a sněhu. Udělal to jenom proto, aby viděl, jak dlouho to You XiaoMo snese, než přijde blíž.

Nečekané bylo, že než k tomu došlo, on vlastně usnul!

Ling Xiao zklamaně potřásl hlavou, vzal přikrývku a zabalil ho do ní. Pak znovu zavřel oči a rychle usnul.

Ling Xiao si myslel, že bude moct spát až do úsvitu, ale uprostřed noci ho nečekaně vzbudilo teplé tělo, co se o něj otíralo. Když otevřel oči, spatřil, že ten, co by měl být v rožku, You XiaoMo, se k němu tiskl jako chobotnice se všemi svými osmi chapadly. Cíp přikrývky si vzal s sebou, co mu zčásti přikrývala jeho útlé tělo. Většina ale zůstala v rohu.

K tomuhle došlo s největší pravděpodobností proto, že vycítil zdroj tepla, a tak se jeho tělo bezděky přesunulo a otíralo se o něj. Hlavou spočíval na jeho hrudi a rty se mu pohybovaly, jako kdyby si trochu stěžoval; možná to bylo tím, že to bylo trochu nepohodlné. Ale ruce a nohy měl pevně ovinuté kolem Ling Xiaova těla a jelikož se zdálo, že už se netřásl chladem, zdálo se, že spal ještě víc hluboce.

Než si Ling Xiao uvědomil, co se to děje, You XiaoMo mu už visel z těla. Každý nádech, co udělal, byl prosycený jeho vůní.

You XiaoMo byl neklidný spáč a i když na něm visel, pořád sebou házel. Omylem se otřel o jistou část na dolní půlce těla a vybudil mírnou reakci. Ling Xiaoův výraz se mírně změnil a rychle to vrtící tělo zkrotil. You XiaoMo se pak přestal pohybovat a hledal pohodlné místečko. Zakaboněný pak upadl do hlubokého spánku. Jelikož jistá Ling Xiaova část začala reagovat, cítil větší a větší horkost. You XiaoMo cítil zvyšující se teplo a ještě víc se zdráhal se pustit.

Ling Xiao sklonil hlavu a spatřil You XiaoMoa rozvaleného na své hrudi. Ústa se mu najednou mírně otevřela, takže byly vidět zuby.

Naštěstí měl výjimečně silnou vůli. Kdyby ne, došlo by k něčemu trapnému. Ling Xiao tu reakci silně potlačoval, a tak už nedokázal usnout. S očima doširoka otevřenýma většinu noci zíral na You XiaoMoa.

Druhého dne se You XiaoMo probudil a zjistil, že spí v Ling Xiaově náručí. Vyděšeně nadskočil a snažil se vstát.

Tento pohyb nečekaně ovlivnil Ling Xiaa, co měl zavřené oči, ale vlastně nespal. Ling Xiao otevřel oči a prudce na You XiaoMoa zahlížel. Ty dvě paže, kterými mu obkružoval pas, se nehnuly. Ztěžka dýchal a zastřeně řekl: „You XiaoMo, jen si zkus se znovu pohnout!”

You XiaoMo už se neodvažoval pohnout. Zachvěl se, skrčil se v jeho náručí a bázlivě řekl: „Já, proč spím tady?”

„Proč myslíš?” vyštěkl Ling Xiao tím zastřeným hlasem. Ačkoli byl ten hlas velmi vzrušující, pořád působil zlověstným pocitem.

You XiaoMo se znovu zachvěl. Kdyby to věděl, nemusel by se ptát. Jak takhle přemýšlel, ucítil, jak ho do stehna dloube něco toporného a tvrdého. Když si uvědomil, co byla ta toporná a tvrdá věc, celá tvář včetně uší a krku mu jasně zrudla barvou krve...

Tohle, tohle, tohle, tohle bylo vážně až moc strašlivé!

Ačkoli byla ranní sláva u mužů normální fyziologický fenomén, když si pomyslel, že ho do stehna dloubala tahle věc, cítil, jak mu vstaly vlasy na zátylku.

Proč to hned po probuzení bylo takové? Kdo mu to mohl říct, co? Co??
--------------------------------------------

~ Je mi jasné, že na anglickou literaturu to (v elementu 18+) nemá, ale je to roztomilé. ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>