AK - kapitola 2

Kapitola 2 – První setkání s člověkem z jiného světa

Když jsem se vzbudil, ležel jsem na posteli.

„Tenhle strop neznám.”

Jak se dalo čekat, zamumlal jsem něco takového.

Byl jsem podivně klidný, možná to bylo proto, že jsem zakusil něco přespříliš šokujícího. Když jsem vstal z postele, rozhlédl jsem se kolem. Byl tam prostý dřevěný nábytek jako stůl a židle, ale nikde jsem neviděl majitele domu.

A pak jsem za oknem spatřil překvapivou scénu. Je tam několik květin, co jsem do teď nikdy předtím neviděl. Jsou nádherně rozložené a opravdu by bylo vhodné říkat tomu zahrada.

I když jsem byl v této situaci, nedokázal jsem si pomoct a vyšel jsem z domu. Nezapomněl jsem si vzít svou oblíbenou ilustrovanou encyklopedii a sešit, co ležely vedle postele.

„Tahle květina je podobná téhle, ale tohle je poprvé, co vidím tuhle barvu... mohl by tohle být...” mumlal jsem nesrozumitelně. Byl jsem tak zabraný do listování ilustrovanou encyklopedií, když jsem za sebou najednou zaslechl hlas.

„*********? ************”

Překvapeně jsem se otočil a tam stál svalnatý pán. Měl úžasně tlusté paže. Krátké rukávy se mu tak pevně napínaly.

Díky jeho příjemnému úsměvu jsem se uvolnil, ale nerozuměl jsem, co říkal.

„Ach, ehm... I'm sorry. Sorry.”

Tak nějak jsem promluvil anglicky, i když bylo očividné, že ten pán anglicky nepromluvil.

Měl jsem pocit, že se rozbrečím.

Mírně jsem svěsil hlavu, ale ten pán se jenom sehnul a pohladil mě po vlasech. To jeho hlazení bylo velmi konejšivé.

Květiny, co jsem ještě nikdy neviděl. Slova, co jsem ještě nikdy neslyšel. Tak nějak jsem začal chápat, že tohle místo je jiné než to, co jsem dosud znal, takže jsem nedokázal přestat brečet.
--------------------------------------------

~ Na téhle novele mám strašně ráda, že se hlavní hrdina chová realisticky. Jak byste zareagovali, kdyby vás to najednou přeneslo do jiného světa? Rozbrečet se je celkem dobrá volba. Rozhodně by mě nenapadlo se chovat jako hrdina. ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>