LMW - kapitola 67 @

Kapitola 67 – Pokud mi pomůžeš @

You XiaoMo nebyl zvyklý být s mužem v tak blízkém kontaktu. Ale z nějakého důvodu se zdálo, že stačil mírný pohyb a ta toporná, tvrdá věc se ještě zvětšila a tlačila ho do stehna. Nejenom že byla horoucnější, ale taky cítil, jak tvrdla.

V té chvíli ho Ling Xiao ještě pevněji sevřel pažemi, co měl ovinuté kolem jeho pasu. Sevřel ho kolem pasu, jako kdyby ho chtěl přelomit ve dví. You XiaoMo to snášel, až měl celou tvář jasně rudou. Nakonec už to nedokázal vydržet. Měl pocit, že kdyby byl dál zticha, vážně z něj budou dva.

„Seniore Lingu, můžeš mě nejdřív pustit? Já... brzy nebudu moct dýchat.”

Ling Xiao na něj znovu zahlížel. Ačkoli nic neřekl, uvolnil svoje sevření.

You XiaoMo to ucítil a okamžitě si vydechl úlevou. Skoro ho umačkal k smrti. Pak se pokradmu podíval na Ling Xiaa a vykoktal: „Seniore Lingu, jelikož už není tak brzy, my... neměli bychom vstát? A taky dneska musíš soutěžit!”

Ling Xiao neodpověděl, výraz v jeho očích byl nesmírně svůdný. V černých zorničkách jeho očí se odrážela jasně rudá tvář You XiaoMoa.

Mladík kolem sedmnácti či osmnácti let s jemnou a světle jasnou tváří. Nebyl vysoký, ale velmi útlý a malou postavou. Na první pohled to nebyl typ člověka, co by upoutal pozornost, ale když s ním nějakou dobu zůstal, začal ho fascinovat a chtěl ho víc pochopit.

You XiaoMo byl muž mnoha výrazů, často se mu na tváři objevovaly všechny jeho myšlenky. Člověk, kterého bylo velmi snadné pochopit, to byl přesně ten důvod, proč Ling Xiaovi vždycky přišlo obtížné vzdorovat nutkání ho škádlit.

Ale You XiaoMo byl také člověk, který toho dokázal snést nejvíc ze všech lidí, co kdy potkal. Jasně se cítil tak moc ublíženě, že mu z očí sršely jiskry, a přesto neutrousil jediné slovíčko a všechno to spolkl. Ale co You XiaoMo nevěděl, bylo, že čím víc tohle dělal, tím víc ho Ling Xiao bude škádlit ve snaze najít jeho limit.

Bylo to v té chvíli, kdy si najednou uvědomil, že You XiaoMo byl vlastně celkem pohledný. Ta světlá a jasná tvář, u níž se zdálo, že měla na obou stranách dva růžové nadýchané obláčky. Jak se na ně díval, vypadaly jako kulaťoučké, šťavnaté a voňavé, medově sladké broskve, co lákaly k nakousnutí. Ling Xiao vlastně udělal přesně to. Sklonil hlavu a zakousl se do jedné z těch tváří. You XiaoMo kvůli nesmírnému šoku vypustil duši, prostě vůbec nijak nezareagoval.

Naštěstí ho Ling Xiao kousl jenom zlehka, ale stejně mu to na tváři zanechalo mdlou značku.

„Vážně chutné!” Ling Xiao si olízl horní ret a zatvářil se nespokojeně. Ostré oči jako gepard se upřely na You XiaoMovy zčervenalé tvářičky, jako kdyby pomýšlel na další kousnutí.

Když Ling Xiao řekl „vážně chutné”, You XiaoMova mysl, co mu uletěla, se vrátila. Jeho první reakcí bylo zakrýt si to místo, kde ho kousl, a šokovaně rozevřel oči. S nevěřícným výrazem vykoktal: „Ty, ty...”

„Co se mnou?” Ling Xiao se usmíval, až se mu oči proměnily na dvě čárky. Ta podrážděnost z toho, že celou noc nespal, okamžitě zmizela, když spatřil tento výraz na You XiaoMově tváři.

„Ty, jak jsi mě mohl kousnout?” You XiaoMo se zatvářil jako tygr a pobouřeně řekl.

Ling Xiao chvíli přemýšlel, pak se rozzářil a řekl: „Protože se mi zachtělo.”

You XiaoMo byl tak naštvaný, že se mu začaly chvět rty. Zahlížel na něj a přitom řekl: „Zachtělo se ti, a tak jsi mě kousl? Nejsem kus masa na prkýnku.”

Ling Xiao najednou pozvedl koutky úst, ukázal cynický a lehkovážný výraz. „Jak víš, že nejsi kus masa na prkýnku, hm?”

Tu poslední slabiku řekl nesmírně svůdně, takže všichni, co naslouchali, ucítili v tom bohatém, hlubokém, tichém hlase ten magnetismus.

Kdyby tu byly učednice Centrální linie, rozhodně by vzrušeně ječely.

Byla škoda, že jediným přítomným člověkem byl You XiaoMo. Celá jeho pozornost se upírala na první půlku Ling Xiaovy hlášky. Neměl jak zpozorovat, jak jiné bylo to poslední slovo než normálně, neboť byl už tak naštvaný, že se začal třást po celém těle.

„Ty, co má tohle znamenat?” You XiaoMo vycenil zuby, nemyslel si, že ho můžou snadno tyranizovat jen proto, že neměl žádné bojové schopnosti. Také byl ten typ, s kterým nebylo radno si zahrávat.

„Znamená to přesně to, co si myslíš.” Ling Xiaův úsměv byl celkem dojemný. Ta jasně mužná pohledná tvář byla podmalovaná okouzlující elegancí. Tón měl lehký jako peříčko, jako kdyby byl v celkem dobré náladě.

„Já...” You XiaoMovi se rozšířily oči, chtěl namítnout, ale jak se díval na ten zářivý úsměv, kvůli kterému Ling Xiao vypadal jako úplně někdo jiný, ta kuráž, co sesbíral, se okamžitě scvrkla. I výraz na jeho tváři okamžitě nahradil roztomilý a ubohý pohled, jako kdyby byl dáma v nesnázích. „Copak to včera v noci ještě nebylo v pohodě...”

Ling Xiao byl okamžitě radostí bez sebe. Tenhle kluk měl evidentně záchvat zuřivosti, a přesto se během chvilky vrátil zpět ke své původní povaze. A to si myslel, že získal trochu té odvahy a že si vlastně troufl mu odmlouvat. Ale i když byl Ling Xiao tak šťastný, nehodlal to nechat jen tak plavat. Že kvůli němu celou noc nemohl spát, tenhle dluh si rozhodně vybere.

„Juniore, proč jsi myslíš, že jsi nakonec spal v mém náručí?”

You XiaoMo chtěl také znát odpověď na tuhle otázku. Jak to, že jen co se po ránu probudil, zjistil, že se probudil v Ling Xiaově náručí! Myslel si, že měl dobré spací návyky. Ačkoli se ve svém minulém životě odstěhoval a bydlel sám, když ještě bydlel doma, jeho rodiče a mladší bratr, co bydleli ve stejném pokoji, se nikdy nezmínili, že by měl špatné spací návyky. Takže si vždycky myslel, že spal velmi spořádaně.

Ale tato jeho víra byla dneska zničena. Vážně chtěl zakřičet, že to nebyla pravda, ale jak se díval na Ling Xiaův výraz, bylo jasné, že se včera v noci muselo něco stát. Kdyby ne, Ling Xiao by neměl důvod něco takového říct!

Jak takhle You XiaoMo přemýšlel, nemohl si pomoct a rozpačitě se zasmál. „Stalo se včera v noci něco?”

V mžiku se z rozhořčené a oprávněné oběti stal obviněným. Navíc teď byl bezmocný a veškerá moc spočívala v rukách někoho jiného.

Tahle malá ovečka; samozřejmě nezáleželo na tom, jak moc se snažila převléct za něco jiného, pořád to byla z podstaty ovce. To se prostě nedalo změnit!

Ling Xiaovi se zablýsklo v očích. Lhal s pokerovou tváří: „Včera v noci... půl noci jsi spal a pak ses najednou probral a přitiskl se ke mně. A nejenom to, měl jsi takovou zvířecí sílu, kdo ví odkud, a najednou jsi ze mě chtěl servat oblečení. Kdybych je neměl tak kvalitní, rozhodně bys je s tou svou zvířecí sílou dávno roztrhal na kusy.”

You XiaoMo poslouchal, až cítil, jak mu to otřáslo nitrem. Jak tenhle dlouhý řetěz slov analyzoval, připadal si jako studna, z které vytáhl sedm věder a osm jich do ní nalili. A když zaslechl ta slova „servat oblečení”, totálně ho to zarazilo, až si chtěl zoufale hrát na mrtvého.

Ach můj bože, tohle rozhodně nebyl on. To nebylo možné. Musela to být iluze. Jak mohl provést něco takového? Ale jak se díval na Ling Xiaův výraz, nezdálo se, že by lhal. Najednou ho to vrhlo do chaosu. Tohle odhalení bylo až příliš prudké. Nikdy ho nenapadlo, že měl tak... uch, horkokrevnou stránku.

„Takže, takže, takže... a pak?” You XiaoMo měl jazyk celý přelámaný.

„Pak?” Ling Xiao pozvedl obočí a odfrkl si. „Samozřejmě jsem tě včas zastavil, ale...”

You XiaoMo si okamžitě vydechl, tohle bylo to nejlepší, co kdy slyšel. Ale zrovna když se začal uvolňovat, kvůli Ling Xiaově „ale” mu srdce zase skočilo až do krku. Bušilo mu tak nahlas, jako kdyby z něj mělo vyskočit. Pořád toho bylo víc?

„Ale, ale co?”

„Ačkoli se mi tě podařilo zastavit, pořád ses mě držel a odmítal ses mě pustit. Kromě toho ses na mě nepřestal mrskat, takže jsem byl celou noc vzhůru.”

Ta poslední slova pronesl tak nějak mstivě.

Zdálo se, že se You XiaoMovi nahrnula krev do uší, a i teplota jeho tváří dosahovala bodu varu. Už se na Ling Xiaa neodvažoval podívat.

Nebylo divu, že když se ráno vzbudil, Ling Xiao se také okamžitě vzbudil. Takže celou noc nespal. Pokud by se k němu někdo tiskl a mrskal se na něm, také by nedokázal spát. Takhle ho vážně falešně obvinil!

„Promiň,” omluvil se You XiaoMo pokorně s rudou tváří.

You XiaoMo měl skloněnou hlavu, takže si neuvědomil, že se Ling Xiao široce usmíval. Kde byl ten hněv? Ale pořád ho nechtěl jen tak pustit. Takže si odkašlal a řekl: „Nemysli si, že to spraví jedna omluva. Ale můžu ti odpustit, pokud...”

„Pokud co?” vložil se do toho You XiaoMo dychtivě. Přece jenom to on byl tady ten špatný.

Ling Xiaovi se v očích ďábelsky zablýsklo. „Pokud mi pomůžeš vymyslet, jak změkčit tu tvrdou hůl tam dole.”

Jak to říkal, naschvál trhl dolní půlkou těla.

„Ach?” You XiaoMo nebyl schopen to dloubnutí odrazit. Okamžitě vyskočil, jako kdyby mu někdo šlápl na oháňku. Naštěstí ho Ling Xiao kolem pasu nedržel nijak silně, takže se v mžiku osvobodil.

Jak You XiaoMo nabyl svobodu, rychle odpelášil do rohu a šokovaně se na Ling Xiaa díval.

Kdyby se nepodíval, tak by to nevěděl. Ale po jediném pohledu šokovaně vyskočil.

Pohled se mu bezděky přesunul na Ling Xiaovu dolní půlku. Mezi stehny tam spatřil vztyčený obrovský stan. Jelikož byla zahalená jen tenkou vrstvou bílé látky, ta obrovská divoká věc byla matně vidět. Když si You XiaoMo pomyslel, že do něj ta věc zrovna dloubla, cítil, jak celý bledne.

To bylo vážně moc velké, ne?

Fuj, to teď nebylo to nejdůležitější. Ling Xiao po něm vlastně chtěl, aby mu pomohl...
--------------------------------------------

~ Haha, autorka je vážně mistr natahování. Teď by ještě mohl někdo zaklepat na dveře, jak v takových chvílích bývá ve zvyku. ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>