TS - kapitola 1-4

Kapitola 1 - Znovuzrození

Mezinárodní hvězda Fiennes Tang, 37 let, zemřel na srdeční příhodu.

…

…

Pokud už byl mrtev, tak co bylo tohle za situaci?


Palčivý pach dezinfekce, příšerné bílé stěny, různé lékařské přístroje, dýchací maska... pro člověka, co dekády zápasil s nemocí to nebyly neznámé věci. Ale copak jsem nezemřel? Tak proč ležím na nemocničním lůžku? Se svým proklatým a bolavým mozkem pomalu zavřel oči a matně slyšel hlasy několika zdravotních sester vedle.

„Taková škoda. Je v takovém stavu a nikdo ho nepřijde navštívit.”

„Zdá se, že je to člen té vážně slavné idolové skupiny. Vypadá super, ale v porovnání s dalšími členy té skupiny se nezdá, že by byl nějak slavný.”

Hlasy zdravotních sester se postupně vytrácely. Vážně nedokázal pochopit, o čem to mluvily. Od svého debutu točil jenom filmy. Kdy se přidal k idolové skupině?

Jak ho začaly víc a víc trápit pochyby, znovu upadl do hlubokého spánku. Poté kolísal mezi vědomím a nevědomím, ale ve většině případů nedokázal říct, jestli byl vzhůru nebo spal.

Ale jednou věcí si byl jistý. Jelikož mu všichni říkali „Tang Feng”, tak rozhodně nebyl stejný „Tang Feng”, kterého mysleli. Poté, co se dostal do hollywoodského průmyslu, tak si své jméno změnil.

A tohle ani nemohlo být jeho třiceti sedmileté tělo neustále sužované nemocemi. Bylo to mladé tělo. Velmi rychle se zotavovalo.

A taky měl srdeční příhodu. Nepřišel o vědomí poté, co spadl do oceánu.

Měl pocit, že se z něj pravděpodobně stal někdo jiný.

Jeho myšlenky a emoce skončily ten den, kdy znovu nabyl plné vědomí a kdy mu odebrali dýchací přístroj.

Požádal zdravotní sestru, aby mu přinesla zrcátko. Zdravotní sestra jej špatně pochopila a s pohledem na něj řekla: „Nebojte se. Tvář zraněnou nemáte.” Mohl se jenom bezmocně usmát. Nicméně mu stejně svědomitě podala zrcátko.

Když se spatřil v zrcadle, jeho pochybnosti se konečně potvrdily. Vážně se z něj stal jiný člověk – mladý pohledný muž. Skvělé, neproměnil se na ženu. Lidé, co se třicet plus let potýkali s vážnou chorobou, se promění buď na extrémní pesimisty, nebo budou jako on teď, optimista a pozitivista.

Vidíte, jak pěkné je mít otevřenou mysl. Dokonce i poté, co vstal z mrtvých a vyměnil si tělo s jiným člověkem, stejně to přijal s otevřenou náručí.

„Trpí toto tělo srdečními problémy? Totiž tím myslím, je zdravé?” Nemohl si pomoct, aby se nezeptal.

Zdravotní sestra se na něj zvláštně podívala a řekla: „Měl jste velké štěstí. Ačkoli jste spadl do oceánu a půl měsíce jste byl v bezvědomí, tak je všechno v pořádku. Máte skvělé tělo. Nemáte žádné srdeční problémy nebo něco podobného.” Jakmile domluvila, spěšně odešla ven. Domníval se, že si pravděpodobně myslela, že se zbláznil.

Ať už toto zapříčinilo cokoli, chtěl bohu poděkovat, že mu dal v životě druhou šanci a že mu dal zdravé tělo.

Kapitola 2 – Propuštění z nemocnice

Během svého pobytu v nemocnici Tang Feng neviděl nikoho, kdo by jej přišel navštívit. Bylo dobře, že z různých předmětů ve své tašce měl nějaké ponětí o své současné totožnosti. Evidentně původním jménem tohoto těla nebylo Tang Feng. Takhle ho přejmenovala jeho manažerská společnost, protože měli pocit, že Feng Tang vydával dojem klasické Číny. Ale dle jeho deníku v iPadu se zdálo, že předchozí majitel si své jméno nijak neoblíbil.

V každém případě dokud se líbilo současnému Feng Tangovi, tak to bylo v pořádku.

Zdálo se, že ten druhý Tang Feng byl posedlý mužem jménem Lu Tianchen, výkonným předsedou své manažerské společnosti. Předpokládal, že to bylo Tang Fengovo jednostranné pobláznění. Vrcholem bylo, že předchozí vlastník tohoto těla ve svém deníku popsal detaily události, kdy s Lu Tianchenem pil a pak jej svedl. Poté se mezi nimi rozvinul jistý druh vztahu. Co se týkalo Lu Tianchena, zdálo se, že předmětem jeho milostného zájmu byl někdo jiný – Ge Chen.

Co to je za složitý vztah? Tang Feng měl rád Lu Tianchena, a přesto měl Lu Tianchen rád jinou celebritu spadající pod konkurenční společnost. Vypadalo to, že Ge Chen měl také svůj podíl nezmíněných pout s hlavou jeho vlastní společnosti.

Dobrá, zábavní průmysl byl stejně vždycky pohárem zmatků.

Když Tang Feng dočetl deník, obecně chápal své okolnost: rozvedení rodiče, máma zemřela, ale na domácí půdě byla slavná hvězda; po svém debutu v idolové skupině, když byl mladší, byl nějakou dobu populární, ale když se vydal na sólovou dráhu, o svou slávu přišel; byl poblázněný výkonným předsedou své společnosti, po smrti své matky přišel o podporu, zhýralec, opuštěný manažmentem.

Z toho vyplývá, že byl neurčitou druhořadou hvězdou, co přišla o své postavení v průmyslu.

Znovu se zrodil jako celebrita, ačkoli to byl přežitý začínající herec. Možná že tohle bylo to, čemu lidé říkají osud.

V den, kdy jej propustili z nemocnice, se Tang Feng setkal se svým manažerem, mírně zaobleným mužem ve středním věku. Ten druhý Tang Feng tohoto muže neměl rád a ani současný Tang Feng jej neměl moc rád. Ten muž vyhlížel příliš zlomyslně. Tang Feng jako opuštěný idol jen s několika zbývajícími lety ve smlouvě měl za to, že jeho budoucnost s tímto manažerem je velmi nejasná. Ten muž rychle vyplnil propouštěcí listiny, celou dobu se zdál v otrávené náladě.

Tang Feng si nesl svoje zavazadlo a následoval manažera do auta.

„Slyšel jsem od doktora, že ses poranil na hlavě a nic moc si nepamatuješ,” řekl muž prázdně během řízení.

„Hm. Všechno mám trochu zamlžené. Nedokážu si na to jasně vzpomenout.” Tang Feng se díval z okýnka na scenérii S-města.

Po dlouhé odmlce manažer řekl s nejasnými úmysly: „Možná je dobře, že si na nic nevzpomínáš.”

Tang Feng jeho slovům nepřikládal moc velkou váhu, neboť chování předešlého Tang Fenga bylo celkem nepříjemné. Ale hluboko uvnitř to bylo dítě, co vyrostlo bez lásky, a pravděpodobně doufal, že si svým šokujícím chováním získá pozornost ostatních. A přesto se mu všechno vracelo. Tang Feng doufal, že se to dítě v příštím životě narodí v ucelené rodině plné lásky.

Zhruba za čtyřicet minut jej manažer dovezl do prvotřídní obytné oblasti. Tang Fengovi se to zdálo celkem divné. Druhořadá celebrita, co propásla svůj čas, by neměla být schopná si dovolit vilu za desítky milionů dolarů jako tyhle.

„Před několika dny ti banka zabavila dům. Prezident Lu ti zařídí firemní ubytovnu, takže pár dní budeš bydlet tady.” Manažer vystoupil z auta a popleteně se na Tang Fenga podíval. „Následuj mě.”

„Čí je tohle dům? Nebude špatné, abych tady bydlel?” Tang Feng si vzal svoje zavazadlo a následoval svého manažera. Pořád přemýšlel, že druhořadý idol jako on by neměl využívat takovouhle vilu. Až na to, že z deníku se dozvěděl jen omezené množství informací, takže nedokázal odhadnout, jestli původní majitel náhodou neměl nějaké bohaté přátele. Zdálo se, že Tang Fengova zesnulá matka byla na domácí půdě celkem slavná, takže nebylo úplně nepravděpodobné, že žádné neměl.

„Ty bídáku, vážně máš štěstí, když si pomyslím, že někteří jsou pořád ještě ochotní tě ubytovat,” řekl manažer, aniž by se na něj otočil, jeho slova přetékala posměchem a domýšlivým opovržením.

Nehledě na to, jaké ošklivosti Feng Tang v minulosti provedl, pořád jsi jeho manažer. V tomhle chladném, výsměšném postoji nebyl ani ždibec profesionální integrity. Jako první by měl změnit manažera, rozhodl se Tang Feng.

Zanedlouho poté, co manažer zazvonil, je někdo přišel uvítat. Dveře otevřela služebná. Vyměnili si pár slov a manažer vešel dovnitř a hned za ním Tang Feng. Styl uvnitř byl velmi prostý, a přesto neztrácel na své eleganci.

Člověk mohl říct, že majitel vily měl dobrý vkus.

„Pan Charles byl na vysoké spolužák prezidenta Lua. Tvůj pokoj je tady. Pan Charles je obecně velmi zaneprázdněný, takže ho pravděpodobně uvidíš jenom v noci.” Manažer Tang Fenga zavedl do druhého patra a otevřel dveře do pokoje na samém konci chodby. Uvnitř místnosti byla samostatná koupelna, televize, počítač, knihovna... Tang Feng byl více než spokojen.

„Pamatuj, že nesmíš pana Charlese nijak obtěžovat. Tohle není rada, ale varování.” Než manažer odešel, bezcitně ze sebe vypustil tuhle větu.

Tang Feng se cítil trochu bezmocně. Nevěděl, jestli měl předchozí majitel s tímhle Charlesem nějaký vztah a pokud ano, jak hluboký byl. Ale Tang Feng o sobě mohl prohlásit, že je člověk s dobrou povahou a že se s ním celkem snadno vychází. Doufal, že tento pan Charles nebude vůči Tang Fengovi příliš kritický.

Kapitola 3 – Absurdní sen

Pohodlný pokoj člověka vždycky přiměje odpočívat. Po několika dnech pobytu v nemocnici musel Tang Feng přiznat, že byl velmi spokojený s nezapáchajícím pokojem, teplou postelí a koupelnou s tou pěknou vanou.

Vysvlékl se z šatů a užíval si koupele. Jelikož mu už služebná řekla, že v této vile může cokoli používat, tak se toho může držet. Věcí v jiných částech vily se nedotkne, ale co se týče koupelny v jeho vlastním pokoji, tu dobře zužitkuje.

Po uklidňující horké koupeli a poté, co se převlékl do měkkého pyžama, co mu připravila služebná, vešel v pantoflích zpět do svého pokoje. U hlavy postele bylo jídlo, co vyhlíželo úžasně výborně.

Majitel téhle vily musel být celkem hodný člověk. Ještě se s ním stále nesetkal, ale díky těmto malým pozornostem měl Tang Feng o Charlesovi dobré mínění.

Neměl nijak zvlášť hlad, takže se po pár soustech cítil sytý. Zanedlouho poté na dveře zaklepala služebná a vešla, aby sklidila nádobí a příbory. Dokonce mu nalila sklenici horkého mléka, zatímco Tang Fengovi říkala, aby si trochu odpočinul, neboť pan Charles se kvůli nějakým záležitostem vrátí až pozdě v noci.

„Děkuji.” Tang Feng zdvořile vyjádřil svou vděčnost.

Služebná se při pohledu na Tang Fenga tvářila neutrálně. Sledovala, jak dopil mléko, a pak odešla.

Ačkoli postoj služebné byl trochu chladný, Tang Fengův pocit vzrušení nad tím, že získal nový život, to nijak neovlivnilo. Nic nebylo lepší než žití a nebylo většího štěstí než mít zdravé tělo. Nic na tomto světě mu nemohlo zkazit náladu.

Jakmile dopil mléko, cítil se trochu ospalý. Zlehka si stiskl obočí ve snaze se probudit. Nakonec se té ospalosti nedokázal ubránit a usnul.

Tang Feng spal velmi hluboce. Měl pocit, že takhle hluboce už nespal velmi dlouho, ale někdy měl pocit, jako kdyby vlastně nespal. Jeho vědomí bylo rozmazané a trochu neuspořádané.

Zdálo se, že ve své otupělosti slyšel, jak někdo otevřel dveře a vešel dovnitř. Dveře se znovu zavřely a ten člověk se krok za krokem přesunul k jeho posteli. Zdálo se, že něco řekl, ale Tang Feng to neslyšel jasně. Ve skutečnosti si nebyl jistý, jestli je vzhůru nebo spí.

Tenhle pocit byl příliš podivný, jako kdyby snil. Ten muž z něj stáhl přikrývku a vmáčkl se k jeho tělu. Mírně studená dlaň brázdila podél lemu jeho pyžama a pak vklouzla dovnitř. Ty někdy lehké a někdy silné dotyky mu byly velmi nepříjemné. Cítil horkost a ten pocit byl nesnesitelný, jako kdyby se vznítil.

Tang Feng se chtěl vzepřít a vstát, ale jeho tělo se nedokázalo pohnout, jako kdyby mu někdo vysál všechnu energii. Ztěžka oddechoval a přál si, aby mohl utišit to suché teplo v těle, ale nebylo to k ničemu.

Snil o tom, jak ho ten muž líbá, jak mu ústa drancuje měkkým a divokým útokem. Co nevidět se měl udusit.

Byl to sen? Pokud ano, proč to bylo tak skutečné?

Ale pokud tohle byla skutečnost, tak proč se nemohl probudit? Proč byl v tomhle napůl bdělém stavu, jako kdyby byl uvězněný v zamlžené noční můře a zbytečně se vzpíral?

„Ach—”

Tang Feng si nemohl pomoci a vykřikl kvůli bodnutí tupé bolesti v určité části svého těla. Sny nemohly být tak skutečné. Ve snech člověk necítí tak silnou bolest.

Zápasil, aby se probudil, ale nakonec jej vždycky zablokovala průhledná zeď. Byl jenom krok od vědomí, ale tenhle krátký krok nedokázal překonat, ať se snažil sebevíc.

To bylo nesmírně podivné. Ve snu ho znásilnil muž a kromě toho, že byl na začátku trochu drsný, jeho technika nebyla ani zdaleka tak špatná.

Kapitola 4 – Vážně Absurdní

Nebylo to tak, že by Tang Feng za svých minulých třicet sedm let nikdy nezažil důvěrnosti s jiným mužem. Ale v raných létech své kariéry se ze všech sil snažil zůstat čistý. Když k tomu připočetl skutečnost, že měl nemocné srdce, Tang Feng většinou odmítal, když jej druzí někam pozívali. Tedy dokud si později neúmyslně nerozvinul vztah s mladým hercem.

Tang Feng si prostě cenil sebekontroly. Nevylučoval muže, ale to bylo pouze za předpokladu, že k tomu svolil a ten počin si užíval. Na rozdíl od toho, jak ho včera někdo nadrogoval a pohrál si s ním proti jeho vůli.

Venku byla stále tma. První paprsky úsvitu se tvrdohlavě skrývaly za horami, neochotné odhalit svou tvář. V místnosti bylo šero a tmavo. Když se Tang Feng probudil, podíval se na hodiny visící na zdi. Bylo 5:54 ráno.

Pořád měl závrať a ztěžklou hlavu. Účinek té drogy s největší pravděpodobností ještě nepominul. Na posteli vedle něj spal další muž. Soudě podle polozaschlé tekutiny mezi jeho stehny si s ním s největší pravděpodobností hrál až do tří nebo do čtyř, než šel spát. Taková výdrž.

V místnosti pohroužené do tmy Tang Feng nedokázal jasně rozeznat tvář muže, co jej znásilnil. Zlehka přimhouřil oči a za použití svých zkušeností v pozorování ostatních Tang Feng zjistil, že ten muž by měl být celkem pohledný. Vysoce klenuté obočí a tmavé vlasy. Pravděpodobně má smíšenou krev.

Tang Feng zkusil nohama došlápnout na zem, nohy se mu pod tíhou jeho těla podlomily a téměř okamžitě spadl. Instinktivně se zachytil, co bylo v dosahu, a skončil s prostěradlem v pevném sevření.

Nakonec stejně spadl na zem a prostěradlo vzal s sebou. Ten náhlý pohyb probudil toho muže na posteli. Tang Feng zaslechl sérii zvuků s kliknutím vypínače nakonec. Místnost se okamžitě rozzářila. Tang Feng přimhouřil oči, z té náhlé jasnosti ho bolely oči.

V okamžiku, kdy si Tang Fengovy oči zvykly na světlo, už před ním stál naprosto nahý muž s neuvěřitelně vypracovaným tělem.

Když jeden seděl na zemi a druhý stál, Tang Feng si kvůli jejich nepříjemnému výškovému rozdílu všiml té jisté 'věci', co taky měl, když vzhlédl. Tsk, tsk, to není špatná délka.

Ale teď nebyl čas na vzájemné obdivování.

„Utíkáš?” Tomu muži nezáleželo na tom, jestli na sobě měl nějaký oděv nebo ne, a povýšeně shlížel na Tang Fenga.

„Ne, jen jsem se chtěl vykoupat.”

Zrovna teď se Tang Feng dal považovat za bezdomovce bez halíře. Nevěděl nic o tomto místě, skoro nic o své totožnosti a ještě méně o tom, proč ho sem přivedl jeho manažer.

Mohlo by to být tak, že předchozí Tang Feng prodával své tělo? V zábavním průmyslu byli takoví lidé, ale Tang Feng si vlastní tělo bedlivě prohlédl. Neměl na sobě žádná nahodilá znaménka, takže se to nezdálo pravděpodobné.

„Jsem strašně špinavý, takže jsem se chtěl umýt.” Druhý muž neodpověděl. Tang Feng dál vysvětloval, jak se postavil, když se mu po krátkém odpočinku vrátilo do nohou trochu síly. Ačkoli se pořád cítil jako rozměklá kreveta.

Prostěradlo z něj sklouzlo. Pořád očekáváte, že třiceti sedmiletý muž se bude stydět za svou nahotu a červenat se jako sedmnáctka? Zapomeňte na to, už došlo k tomu, co se mělo a nemělo stát. Ve skutečnosti kdyby se skrýval a zahaloval, tak by vypadal ještě hloupěji.

Ačkoli právě teď se nacházel v těle, co patřilo pět a dvacetiletému mladíkovi.

„Konečně sis to promyslel?” Muž přimhouřil oči, jak sledoval nahého Tang Fenga, jak roztřeseně vkročil do koupelny. Jeho mladé tělo pod světlem zářilo jako světlý med, pevné a přesto ne objemné, každý centimetr byl krásný. A na tom místě dokonce zůstalo trochu neznámé tekutiny.

Tang Feng chvíli přemýšlel a rozhodl se říct pravdu.

„Zrovna jsem přišel z nemocnice. Utrpěl jsem otřes mozku a dost věcí si nepamatuju,” řekl Tang Feng, zatímco se držel dveří od koupelny.

„Tang Fengu, nesnaž se mě balamutit.” Muž rozrazil dveře a nakráčel dovnitř dlouhými kroky.

Koupelny v prvotřídních vilách jsou rozhodně pěkné. Z kohoutku okamžitě teče teplá voda. Zatímco si Tang Feng napouštěl vanu a nakládal se do ní, bolestně se usmál: „Můžeš se zeptat doktora, nebo si najít toho tlusťocha, co mě sem poslal.”

„To znamená, že si nevzpomínáš na naši úmluvu?” Muž znovu přimhouřil oči, koutky úst se mu nadzvedly. Jak si překřížil ruce na hrudi, ukázal svou sebedůvěru a nadřazenost.

Tang Feng potřásl hlavou. Takže měl s tímhle mužem úmluvu.

„Ty se mnou budeš měsíc žít a my doporučíme Ge Chena jako hlavního hrdinu do nového filmu režiséra Li Weie.” Muž přišel blíž a vlezl si do vany, aniž by se staral, jestli s tím Tang Feng souhlasí nebo ne. Tang Feng se posunul vzad, aby mu udělal trochu místa. Bylo dobře, že ta vana byla velká. Bylo tam dost místa pro dva muže.

Tang Fengovi se zatočila hlava, jakmile zaslechl, co ten muž povídá. Měsíc má s tímhle mužem spát, a přesto závěrečná výhoda neplynula jemu, ale Ge Chenovi?

„Vážně jsem souhlasil s něčím tak směšným?”
------------------------------------------------------------

<Hlavní stránka>...<Následující>