DS - kapitola 11

Kapitola 11

Bylo uprostřed noci a já se nudil. Cam usnul při sledování Sráčů – další čtyři od večerky; na stanici teď začne být těsno – a já jsem ho zakryl dekou a chvíli ho sledoval. Nezajímal jsem se o provoz na stanici. Nebyl jsem pilot. Nezajímalo mě je sledovat, jak pomalu manévrují na Vnějším Okruhu, dokud se nedostali do přistávacího zámku. Nedokázal jsem říct rozdíl mezi dobrým dokováním a špatným dokováním, i když se mi to Cam snažil vysvětlit. Byl tam jeden Sráč, co byl tak mimo lajnu, že to pilot vzal na novej doběh, ale všechno ostatní mi přišlo stejný.

„Špatně odhadl pomocný rakety,” řekl Cam dřív. „Vidíš?”

Ale já to neviděl.

Cam se trochu rozpovídal o lítání v Hawku a já jsem cítil jeho touhu. Miloval velkou černou. Díval se na vesmír a viděl svobodu, i po tom všem, co se mu stalo. Já jsem se podíval na vesmír a viděl jsem udušení. Doktor mi nikdy neměl ukázat tu učebnici o vákuu ve vesmíru. Těch pár chlápků, co zachránili před tím, než zemřeli, popisovali, že měli pocit, jako kdyby se jim sliny na jazyku vařily. Měli jste nanejvýš minuty. Došlo mi, že bych se ani nesnažil zadržovat dech. Chtěl bych to mít za sebou, než bych cítil, jak mi to tahá oči z důlků.

Otočil jsem se k oknu zády. Zasranej vesmír. Nesnášel jsem ho. Chtělo by to víc než jenom jeden výlet Camovou pamětí, abych změnil názor. Možná že se rád cítil nevýznamně oproti velký černotě, ale já jsem se tak cítil celej život a ta novota už se mi dávno okoukala.

Piloti Hawků byli všichni šílení, říkával Hooper. Kdo by chtěl s něčím každej den vylítávat do velký černoty? Tam nebylo místo na žádný chyby a to platilo i mimo bojovej režim.

Jednou před patnácti lety se letce Hawků podařilo vyprovodit loď Beztváří. Ne ji zničit, ale dostatečně ji poškodit, aby se stáhla. A to bylo více méně jediný zkurvený vítězství, který jsme proti Beztvářím získali. Takže všichni ti chlápci byli hrdinové. Ti čtyři, co se vrátili, dostali medaili a slavnostní průvod a veškerou pozornost. Těch šestnáct, co se nevrátilo, měli vážnou upomínkovou slavnost. To je naděje na hovno, co? Kdo by po tom chtěl být pilotem Hawku?

Bláznivý kreténi jako Cam, hádám.

Blázniví kreténi, co mluvili o tom, jak je úžasný nechat se Tubusem vystřelit do černoty, a jak kóje během jednoho tvrdýho přistání Hawka pořádně nechytila a jak Cam málem střemhlav narazil do přistávací plochy. Blázniví kreténi, co se smáli, když tu historku vyprávěli, jako kdyby to byla ta nejvtipnější věc na světě.

Camovi se stýskalo po lítání, jako se mu stýskalo po domově. Hooper měl pravdu. Prostě zkurveně bláznivý.

Když Cam spal, mohl jsem si oddechnout od jeho myšlenek. Dokázal jsem říct, že měl neklidný sny jako vždycky, ale pokud jsem taky nespal, tak jsem je nemusel sdílet. Možná jsme to takhle měli dělat od samýho začátku, spát na střídačku, ale na to teď bylo pozdě.

Ležel jsem vedle Cama zády k oknu. Jednu ruku jsem měl složenou pod polštářem a druhou jsem měl položenou přes něj. Někdy jsem mu rád dával ruku volně na bok, ale někdy jsem si ho rád držel blíž s rukou na hrudi a poslouchal tlukot jeho srdce. A někdy se mi líbilo sklouznout k jeho péru, jen ho cítit. Líbilo se mi, jak pod mým dotekem ztuhlo, i když spal. Jako bonus vždycky, když se vzbudil tvrdej, odtáhl mě rovnou do sprchy, abychom to vyrovnali.

Moje přiznání Doktorovi vážně nic nezměnilo. Pořád jsme se v podstatě jen navzájem vyhonili ve sprše a Cam mě pořád kouřil. To byla laskavost, kterou jsem mu ještě neopětoval. Pořád jsem se k tomu dopracovával, což se zdálo divný. Tím myslím, buď jsem gay, nebo nejsem, ne? Nevěřím na tu kravinu o dávání nebo přijímání – obě strany tý rovnice jsou gayové, když je to vzájemný. Takže jsem si byl celkem zatraceně jistej, že jsem gay. Ale taky jsem byl strašně nervózní, když jsem měl kouřit nějakýho jinýho chlápka. Cam v tom byl dobrej. Netlačil mě do toho.

Ale zase budeme za pár dní všichni mrtví, ne? Na co jsem kruci čekal? Vždyť to není tak, že by mi bylo trapně nějak dlouho, když to naprosto zahákuju.

Doktor se ráno po mým přiznáním objevil s balíkem kondomů a mazadlem. Nacpal jsem to na dno svý torny a tak nějak to tam prostě číhalo. Číhalo jako netvor pod postelí, vyzývající mě čelit svým strachům.

Měli jsme dny. Stane se to. Stejně zemřu s dostatkem lítosti. Nechtěl jsem, aby Cam byl jednou z nich.

Zatímco jsem přemýšlel, našel jsem jeho péro a pod mým dotykem začalo tvrdnout. Cam ve spánku něco zamumlal a převalil se na záda.

Jednou když mi bylo osm, jsem šel s bandou starších děcek k řece. Hrávali si na trojúhelníku, což bylo starý zrezivělý madlo na kousku provazu. Nevím, proč se tomu říkalo trojúhelník, ale vždycky se mu tak říkalo. V každým případě jste se chytili madla a zhoupli jste se přes řeku. Museli jste to správně načasovat, jinak byste přistáli na břehu nebo v mělčině a zlomili byste si vaz. Museli jste se pustit přesně ve chvíli, kdy byl provaz nejvýš, a spustit se do hluboký vody. A všichni řekli, že to neudělám, protože jsem byl moc malej a moc vyděšenej. Udělal jsem to jen proto, abych jim dokázal, že se spletli, i když to byla ta nejděsivější věc, co jsem kdy udělal. Nebyl jsem strašpytel, ne tehdy a ne teď.

Možná jsem nedokázal zlehčovat tvrdý přistání s Hawkem a možná jsem se nedokázal podívat do velký černoty, ale něco jsem zvládal.

Přelezl jsem přes Cama a poklekl mu mezi nohama. Ještě pořád spal a podařilo se mi mu stáhnout tepláky, aniž bych ho vzbudil. Jeho péro mu leželo proti stehnu, ne úplně ztuhlý, ale taky ne úplně měkký. Jazykem jsem si navlhčil rty. Jak jsem se naklonil blíž a nadechl se, srdce mi bušilo. Voněl dobře. Voněl po mýdle a pižmu. Myslel jsem si, že to bude hnusný, ale nebylo. Byl to Cam.

Proč jsem se toho kruci bál?

Zlehka jsem ho pohladil a on zasténal a mírně se přesunul. Dokonce jsem mu palcem přejel po koulích a ta zvláštní vrásčitá kůže se napjala, jak se pod mým dotykem vynořily. Jeho péro se zvedlo a já jsem nikdy nic takovýho neviděl. Vlastně ne z tohohle úhlu. Nejdřív zesílilo a pak začalo tvrdnout. Chytil jsem ho do ruky, než se stačilo dotknout jeho břicha, a znovu si navlhčil rty. Kapička průzračný tekutiny na vrcholu jeho péra se v mdlým světle třpytila.

Vystrčil jsem jazyk a ochutnal to. Divný. Tak nějak hořký, ale ne úplně nepříjemný. Jenom divný.

Cam sebou znovu zavrtěl, protáhl se a pak byl vzhůru. Tak nějak. „Brady?” zamumlal.

„Nehýbej se, Came,” řekl jsem.

„Sním?” zamumlal a pak zprudka zasyčel, jak jsem mu znovu olízl vrcholek jeho péra. Celý jeho tělo sebou trhlo. „Brady! Co to děláš?”

To byla zkurveně hloupá otázka. Znovu jsem ho olízl.

„Ach ježíši, Brady! To nemusíš dělat!”

Něco v tónu jeho hlasu mě přimělo přestat. Narovnal jsem se a podíval se na něj. V temnotě jeho tvář vypadala bledě. „Nechceš, abych to dělal?”

„Pojď sem,” řekl a rozevřel ruce.

Proklouzl jsem vedle něj, svíraly se mi útroby. Nechtěl, abych to dělal. Proč kruci ne? Chris. Samozřejmě.

Naklonil hlavu a jemně mě políbil na rty. Dlaní mi přejel po lebce. „Chci, abys to udělal, Brady, ale ne takhle. Ne jenom proto, že si myslíš, že za pár dní zemřeme.”

Povzdechl jsem si. „Aťsi. Řekl jsem ti, že si nemůžu pomoct, na co myslím.”

„Já vím, že nemůžeš,” řekl.

Ruku jsem mu omotal kolem boků a přitáhl si ho blíž. Jeho péro bylo pořád tvrdý. Stejně jako moje, jenom tím, že jsem blízko. „V každým případě máme jenom pár dní, ať se stane, co chce, ne?”

Zostra se nadechl. Jeho hlas byl tichý, když promluvil. „Co tím myslíš?”

„Myslím tím, že i když budeme žít, já jsem rekrut a ty jsi poručík,” řekl jsem. Zhoupl jsem se v bocích, rychle jsem ztrácel pojem o tom, co říkám. „A já trčím tady na Trojce a tebe pravděpodobně pošlou zpět na Osmičku, ne?”

Cam se zamračil. „Jo, pravděpodobně.”

Cítil jsem, jak se odtáhl, a chvíli mi trvalo, než jsem zaregistroval, že se ve skutečnosti nepohnul. Ne fyzicky. Nějak odtáhl svoji mysl a to poznání mě vylekalo.

„LT, co to bylo?”

„Nic,” řekl a znovu mě zlehka políbil.

Nic? Jo, jasně. Mě nemohl lhát; věděl jsem, že je něco, co mi neříkal. Jednou mi řekl, že svoje vzpomínky na rodinu drží pod zámkem. To bylo to náhlý posuvný rozpojení mezi našimi mysli? Cam mezi nás dal odstup. Ten odstup mu dovolil manévrovat, uhnout. Co kurva skrýval?

Zrádce. Zrádce. Zrádce.

Odstrčil jsem ho od sebe a vyhrabal se z postele. Přetřel jsem si ruku přes svoji vyholenou lebku a zamračil se do podlahy.

„Brady?” zeptal se obezřetným tónem. „Ty mi nevěříš?”

Uchechtl jsem se, ale zároveň se mi stáhly útroby, jako kdybych měl zvracet. „Kurva! To ty mi řekni, pane!”

„Nikdy jsem ti nelhal,” řekl Cam.

„Do prdele s tebou,” řekl jsem. „Jakej je rozdíl mezi lží a zkurveným tajemství?”

Posadil jsem se a natáhl si boty. Potřeboval jsem trochu vzduchu.

„Brady?”

„Odprejskni, LT,” zavrčel jsem. „Vypadni kurva z mojí hlavy!”

„Neodprejsknu,” řekl Cam. Poklekl za mnou a pažema mě objal kolem pasu. „Nikdy jsem ti nelhal.”

A já věděl, že to je pravda.

Ta bojovnost ze mě vyprchala. Asi na tom od samýho začátku nebylo nic moc, jenom kraviny a ego. Znovu jsem se opřel o něj. „Jaký je rozdíl mezi lží a tajemstvím?”

„Nezemřeš, Brady,” řekl Cam. Položil si bradu na moje rameno. „Budeš žít. Všichni, pokud to velitel Leonski nepodělá.”

Zavřel jsem oči. „Promiň. Znervózňuje mě to.”

„Já to vím, Brady,” řekl Cam. Naklonil hlavu a políbil mě ze strany na krk. „Já vím. Ale nikdy jsem neudělal nic, co by ti ublížilo. Řekni mi, že to cítíš.”

Na chvíli jsem se uvolnil. Byla to pravda. Cítil jsem, jak to z něj vychází ve vlnách. „Jo, cítím to.”

„To jsem rád.” Ruku vystrčil nahoru a prsty mi přejížděl po hrudi. „Takže pokud teď musím mít jedno nebo dvě tajemství, musíš vědět, že to není nic, co by tebe nebo kohokoli, o koho se staráš, zranilo.”

Přikývl jsem. „Dobře.”

„Teď pojď ke mně,” řekl. „Pojď sem.”

„Dobře,” řekl jsem znovu, skopl z nohou nezavázaný boty a nechal jsem ho, ať mě stáhne do postele.

Otřel svoje rty o moje. „To je ono, baby.”

Baby? Za to mi zaplatí.

„Vrhni se na to tvrdě, Garrette,” zamumlal a já se usmál.

Moje rty našli na jeho čelisti to místo, co ho přimělo zaklonit hlavu. Líbilo se mi, když takhle odhalil hrdlo. Bylo na tom něco prastarýho, co mluvilo o důvěře a na určité úrovni i odevzdání se. Tvrdlo mi z toho péro. Jemu taky.

Ústy jsem prozkoumával jeho hrdlo a našel jsem si cestu až k jeho uchu. „Necháš mě tě vykouřit, LT? Chci, aby se náš čas spolu počítal.”

Cam mírně zavrtěl hlavou.

To zabolelo. Pokusil jsem se odtáhnout, ale obtočil paži kolem mýho krku a držel mě u sebe.

Naklonil se kupředu a otřel se svými rty o moje. „Ne, ale nechám tě mě ošukat.”




Nemyslím si, že jsem kdy v životě byl vyděšenější. Ne tehdy s Wadem ve sprchách. Ne tehdy, když jsem poprvý spatřil nádrž Beztváří. Dokonce ani tehdy, když Cam řekl, že Kai-Ren přichází. Protože to byly všechno věci, nad kterýma jsem neměl kontrolu. To všechno spadalo do kategorie „stalo se” mýho ubohýho života. Tohle bylo jiný; tohle bylo něco, co jsem chtěl pro sebe, co jsem potřeboval, a nechtěl jsem to podělat.

Srdce mi bušilo. Slyšel jsem, jak mi v uších šumí krev. V hrdle jsem měl sucho a nedokázal jsem polknout. Možná že tohle byla ta chvíle, kdy se ostatní uchylují k nezávazný konverzaci, ale jakej to mělo smysl u mě a Cama? Věděl, že vyšiluju.

„Je to v pohodě, Brady,” řekl. „Uvolni se, jo?”

Jako kdyby.

„Jasně,” zaskřehotal jsem, prsty jsem si hrál s tričkem. Snažil jsem se popadnout lem, abych si ho přetáhl přes hlavu, ale měl jsem obě ruce levý. Kurva. Kurva. Kurva.

A pak Cam klečel na posteli za mnou a rukama mi klouzal nahoru po páteři. Měl teplý ruce, ale já se třásl, jako kdyby to byly kusy ledu. Myslím, že mi srdce jednou nebo dvakrát přeskočilo.

„Chci tě,” zamumlal Cam a pak mi přetáhl tričko přes hlavu a sázel mi cestičku z polibku po ramenech.

Podíval jsem se ven na velkou černotu a pro jednou nevypadala tak strašlivě, jak se táhla donekonečna. Možná že jsem se na ni celou dobu díval špatně. Možná že věčnost by měla být poklidná jako v Camově vzpomínce, ne strašlivá. Už jsem v ní nebyl sám.

„Taky tě chci,” podařilo se mi říct.

Cam mě zlehka kousal zezadu do krku a já se zachvěl. Před očima jsem měl světlo hvězd. Zavřel jsem oči a místo toho jsem se soustředil na pocity.

„Nevím, co mám dělat,” řekl jsem, jak mi prsty počítal obratle. Moje péro už bylo tvrdý, tlačilo se mi proti břichu. Tohle jsem chtěl. Každej nerv v těle křičel, že tohle chci, ale Camovy sny nebyly moc podrobný, když došlo na přípravu. Věděl jsem, že mě chtěl uvnitř. Já jsem jenom neměl ponětí, co jsem musel udělat, abych se tam dostal.

„Chceš, abych se připravil?” zeptal se mě, jeho horkej dech proti mýmu uchu.

Chtěl jsem? Dny, připomněl mi můj mozek. Ať se to počítá.

„Myslím, že to chci udělat sám,” řekl jsem a do tváří mi stoupala horkost. „Až na to, že mi budeš muset říct, co mám dělat.”

„Dny,” zopakoval a jeho lítost splynula s mojí.

„Jo,” zasténal. „Řeknu ti, co máš dělat.”

Postavil jsem se a ze svý krosny vyndal kondomy a mazadlo. Ruce se mi třásly, když jsem stál před oknem a roloval si kondom na svůj bolavej úd.

Teď vypadáš tak sexy,” řekl mi Cam. Oči měl doširoka rozevřený, když mě sledoval.

Viděl jsem se, jak mě viděl on, s velkou černotou za zády. Orámovanej světlem hvězd. To srovnání mu vyrazilo dech.

„Zkurvení piloti,” řekl jsem.

Usmál se. „Pojď sem.”

Vzplanul v něm chtíč, v nás, a pokud technologie Beztváří měla spoustu věcí k zodpovídání, taky měla svoje výhody. Věděl jsem, co chtěl. Věděl jsem, co potřeboval. Dokázal jsem číst jeho touhy stejně jasně, jako jsem dokázal číst ty svoje. Sdílet prostor v hlavě znamenalo, že ani jeden z nás nemusel nic vysvětlovat. Tohle jsme nikdy nedělali, ale na tom nezáleželo. Bylo to, jako kdybychom zkoušeli tancovat a najednou jsme věděli kroky.

Cam přede mnou ležel jako něco obětního s polštářem pod bedry. Mdlý světlo se mu třpytilo na kůži. Osvětlovalo roviny jeho těla. Když se pohnul, bojovalo se stíny. Usedlo to na něj jako voda. Oči měl doširoka rozevřený, stejně jako já.

Klekl jsem si mu mezi kolena. Já bych se bál ležet takhle odhalenej. Myslím, že bych se bál, ale možná že s Camem ne. S kýmkoli jiným jo, ale ne s Camem. Věřil mi a já věřil jemu. Proudilo to mezi náma jako elektřina. Sálalo to z nás jako teplo.

Mazadlo v mý dlani bylo studený, takže jsem si přetřel dlaně, abych ho zahřál.

„Nejdřív mě musíš otevřít,” zamumlal Cam.

„Dobře.” Snažil jsem se, aby se mi hlas netřásl.

Nemusel mi říkat, abych na to šel pomalu. Nemusel mi říkat, abych dával pozor. Tyhle věci jsem věděl, i když jsem to nikdy předtím nedělal. Věděl jsem to, protože to věděl on. Věděl jsem, že to bude pálit, když do něj vstoupím, ať to budu dělat pomalu nebo ne, a věděl jsem, že to je v pohodě. Líbilo se mu jet na tom zážehu.

Rukama jsem klouzal po jeho vnitřních stehnech vzhůru, pod kůží jsem cítil jeho napjatý svaly. Jeho péro bylo stejně tvrdý jako moje a koule už měl stažený. Roztřeseným prstem jsem pátral po vstupu do jeho těla a našel ho. Jemně jsem proti němu zatlačil a Cam zalapal po dechu, jak mu špička prstu vklouzla dovnitř. Bylo to horký a těsný, těsnější, než jsem čekal. Nemyslel jsem si, že se tam moje péro vejde.

„Vejde se, Brady,” řekl Cam, břicho se mu zvedalo a klesalo, jak zhluboka dýchal. „Slibuju.”

Vtlačil jsem prst hlouběji. Nevím, kdo z nás dýchal namáhavěji.

Bylo to divný. Myslel jsem si, že budu vyšilovat z toho, co dělám, nebo zhnusenej, ale tohle byl Cam. Viděl jsem, co mu tohle dělalo, cítil jsem to a bylo to úžasný. Bylo to zkurvený zjevení. Najednou jsem věděl, že mám tu moc proměnit ho na rozechvělou masu, a kurva jo, to bylo přesně to, co jsem chtěl.

„Kurva jo,” zalapal Cam. „Udělej to!”

Na okamžik jsem se stáhl, cítil jsem, jak se jeho průchod stáhl, jak se mě snažil tam udržet, a pak jsem do něj strčil dva prsty. Jeho péro divoce poskakovalo a celý jeho tělo se třáslo. Všechno pro mě, myslel jsem si, všechno kvůli mně. Ohnul jsem prsty, hledal jsem jeho prostatu a když jsem ji našel, děkoval jsem všem těm lékařským učebnicím, co jsem četl. Cam sebou škubl, jako bych jím poslal sto voltů, a ještě víc se sevřel kolem mých prstů.

Tehdy moje sebedůvěra vzrostla na úroveň mý ambice. Tohle jsem dělal já. Už se svíjel. Tohle jsem mohl udělat pěkný. Už jsem to dělal.

Opatrně jsem rozevřel prsty a Cam pode mnou zasténal.

„Ježíši... Brady! Strč do mě svýho ptáka!”

Ještě nikdy jsem ho neslyšel tak zoufalýho, tak rozedranýho, a ten jeho hlas mě málem strčil přes okraj. Zavřel jsem oči a soustředil se na dech. Nechtěl jsem se udělat moc brzo.

„Prosím,” zaúpěl. „Potřebuju to teď!”

Srdce mi tlouklo, když jsem se natočil do pozice. Srandovní, jak se příroda o všechno stará. Byl to z velký části instinkt, co mě vedlo, když jsem se špičkou svýho péra dotkl Camova staženýho vchodu a zatlačil. Okamžik odporu. Bylo to normální? Než jsem se tím mohl začít trápit, Cam kolem mě obalil nohy a pobízel mě kupředu.

Ach kurva. Byl tak těsnej. Tak těsnej.

Tohle bylo jiný než všechny ty sny. V těch snech jsem byl Cam. Teď jsem cítil to, co by cítil Chris, a bylo to fenomenální.

Ztratil jsem se v těch pocitech. Myslím, že my oba. Třásl jsem se, jak jsem se pomalu tlačil dovnitř, jak jsem se klonil k němu. On se nadzvedl a políbili jsme se a nebyla to jenom moje touha, co jsem cítil. Byla taky jeho. Byli jsme blíž, než kdykoli předtím. Byli jsme jeden tep, jedna mysl a jedna bytost. Viděl jsem jeho vesmír.

Tohle... tohle bylo to, co Kai-Ren provedl.

„Ne tady,” zašeptal mi Cam do ucha. „Ne teď. Jenom my, Brady. Jenom my.”

A přesně takhle to tak bylo.

Tlačil jsem dál, dokud moje koule nespočinuly na Camově zadku. Lapal jsem po dechu, cítil jsem, jak jeho svaly pulzují a chvějí se proti mýmu péru. „Came!”

„Šukej mě,” pobízel mě, rukou mi vklouzl kolem krku.

Začal jsem přirážet.

Cam se třásl, jak se vrchol mýho péra otíral o jeho prostatu.

Byli z nás pocity a pot a krátký, ostrý nádechy. Byli jsme elektrika. Nedokázal jsem rozlišit moje vzdechy a sténání od těch jeho. Nevěděl jsem, že to může být takový. Nemyslel jsem si, že je možný být takhle blízko k jiný lidský bytosti. Velká černota se zmenšila, smrskla se do ničeho. Byli jsme všechno, co existovalo.

„Came,” vypravil jsem ze sebe, zoufalej, protože jsem se co nevidět měl udělat. Nemohl jsem pochopit, jak to, že jsem se ještě neudělal. Kurva, balancoval jsem na ostří nože. Všechny svaly v těle jsem měl napjatý, svinutý těsněji než pružina, připravený vyrazit. „Came!”

Oči se mu rozšířily a udělal se jako první.

Najednou jsem mezi náma ucítil výbuch vlhkýho tepla a taky jsem se udělal. Třásli jsme se proti sobě, sdíleli jsme svůj dýchavičnej dech. Když jsme se konečně přestali třást, zhroutil jsem se na něj a Cam kolem mě obtočil paže.

„Ach kurva,” zamumlal jsem mu do krku. Jeho kůže byla slaná potem. „Ach.”

„Tak dobrý. Tak dobrý, Brady,” řekl v mojí hlavě.

Cam uvolnil nohy kolem mě a na chvilku jsme se od sebe vzdálili, abychom se pohodlně uložili. Pomohl mi sundat kondom a zavázat ho, a pak se položil na záda a já se stočil k jeho boku s hlavou na jeho hrudi.

„Jdi spát,” zamumlal, hladil mě po tváři.

Znovu se přes nás přelila lítost, ale ne kvůli tomu, co se stalo.

Brzy.

Jaká zkurvená škoda, když jsme se zrovna akorát našli.

Usnul jsem s Camovýma pažema obmotanýma kolem sebe.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>