DS - kapitola 13

Kapitola 13

Světla měly naběhnout v 0600 jako každý jiný ráno, ale dneska ne. Myslel jsem si, že jsem nespal, ale asi jsem musel, protože když světla v 0415 zazářily, chvíli mýmu mozku trvalo, než se vzpamatoval. Na vteřinu jsem nevěděl, kde to jsem nebo co se děje, a byla to ta nejdelší vteřina na světě. A pak jsem měl tvář přímo v tý svý. A byla mírně pobavená a mírně znechucená, a já jsem ji matně rozeznal z mýho nájezdu na chodbě dřív tu noc.

„Zkulturni se, rekrute.”


Měl jsem na sobě tepláky, takže jsem byl těžko neslušnej, ale vyškrábal jsem se z postele, vytáhl z krosny uniformu a zamířil do koupelny. To vám provede armáda. Nějakej chlápek s prýmkama na ramenou vám řekne, abyste něco udělali, a vy se na nic neptáte ani uprostřed noci. Zvláště pokud je ještě pořád uprostřed noci.

„Brady? Brady?” Cam byl teď vzhůru a jeho hlas byl výš než obvykle. Bál se.

Tichý hlas mu něco řekl, co jsem neslyšel, a Cam ztichl.

Na okamžik jsem se opřel o umyvadlo v koupelně a otočil kohoutkem. Stříkl jsem si vodu do tváře. Štípala mě v očích; byl jsem příliš unavenej. Svlíkl jsem si tepláky a natáhl si svoje kalhoty a tričko. Pak jsem si uvědomil, že jsem boty nechal venku.

Proklouzl jsem zpět do ložnice a zjistil, že tohle je Camův výslech.

Byli to ti tři důstojníci z dřívějška, ti z informačního. A jeden z nich byl Chris. Stáli kolem postele a s kamennýma tvářema si Cama prohlíželi. Sranda jak stačili jenom tři chlápci, aby vytvořili takovou zeď.

Cam seděl na kraji postele, na sobě pořád jenom tepláky. Pravděpodobně pořád voněl po mě. Vlasy měl rozcuchaný spánkem. Můj táta těm vlnkám říkal vrabčí hnízdo.

„Moje jméno je major Durack,” řekl Camovi první důstojník. „Tohle je kapitán Lutkus a kapitána Varra znáte.”

„Ano, pane,” řekl Cam. Pohledem střelil k Chrisovi a zase zpět. Na jeho obezřetný tváři se nic neukázalo, ale cítil jsem, jak mu přeskočilo srdce.

Major Durack se otočil na mě. Měl nažloutlou pleť a váčky pod očima. Vypadal, že toho taky moc nenaspal. Pohledem po mě sklouzl a obrátil se zpět ke Camovi. „Potřebujete tady toho rekruta, poručíku Rushtone?”

Cam se mírně nahrbil. „Ano, pane.”

„A pročpak?” zeptal se major Durack.

Cam sklopil oči k podlaze. „Jeho tep reguluje ten můj, pane.”

Tři důstojníci z informačního si vyměnili pohledy.

Jo, chtěl jsem jim říct, je to přesně tak podělaný, jak to zní.

„A jak to dělá?” zeptal se major Durack. Znovu se na mě podíval, jako kdyby čekal, že uvidí něco jinýho než vychrtlýho rekruta se špatným sestřihem.

„Dotykem,” řekl Cam. Pořád se díval na podlahu. Věděl jsem, že se vyhýbal Chrisově pohledu.

A jak pošahaný bylo tohle? Poslali Camova přítele, aby ho vyslýchal. Nebyl jsem žádnej odborník, ale jasně tu musí být konflikt zájmů, ne? Teda pokud, pomyslel jsem si, jak jsem se probíral Camovými vzpomínkami, to nebylo tajemství. Nebylo tam nic, co by napovídalo, že to bylo veřejný a že na to byli hrdí, ačkoli tam nebylo nic, co by to popíralo. Cam si vzpomínal a snil jen o jejich nejdůvěrnějších momentech, jako kdyby byli jediní dva lidi na světě. Byly to okamžiky, který jsem jim záviděl.

Ne, byl jsem lepší než to. Cam mi nic nedlužil.

Rychle ke mně vzhlídnul a já po něm blýskl úsměvem. „V pohodě, LT.”

Major Durack se na mě zamračil. „Můžeš zůstat, rekrute Garrette.”

„Ano, pane,” řekl jsem. „Děkuju, pane.”

Proklouzl jsem mezi třema důstojníky. Posadil jsem se na postel vedle Cama a napůl jsem se od něj odvrátil. Asi to dávalo zdání soukromí, ačkoli všichni přítomní věděli, že slyším každý slovo.

Kapitán Lutkus podal majorovi Durackovi složku. Durack ji otevřel a začal se probírat papíry uvnitř. Mezitím se Chris vzdálil a vytáhl zápisník.

Glorifikovaný asistent, pomyslel jsem si. Tohle si nepředstavoval, když skládal vstupní zkoušky do informačního!

Camovi se zachvěly rty a sklonil hlavu, až mu vlasy zakryly tvář. „Ne, to tedy ne.”

Posunul jsem ruku po matraci, dlaní nahoru, a Cam na ni přitlačil svoji ruku. Nepropletli jsme prsty, ne tentokrát. Ani jeden z nás nechtěl před Camovými vyšetřovateli projevit takovou důvěrnost, ale nedokázal jsem odolat, abych nevzhlédl na Chrise.

Jak se na nás díval, měl pevně stažený rty.

Svíjel jsem se mezi žárlivostí a lítostí a pak jsem se zase odvrátil. Nemohl jsem Chrise nenávidět víc, než jsem mohl nenávidět Cama. Cam ho miloval a dokonce i ozvěna toho citu, co se ve mně vzdouvala, byla silná. A taky strašlivá, protože ho Cam miloval, a velmi brzo se mu hodlal vyznat z příšerných věcí.

„Cam-rene, Cam-rene.” Kai-Ren a jeho sykavkový sykot a jeho pouta a jeho drogy a to, jak Cama obnažil a pak ho ošukal. Útroby se mi stáhly, jen jsem na to pomyslel, ale taky mi zacukalo péro. Strach a chtíč mísící se dohromady do něčeho divnýho a mimořádnýho. Do něčeho šokujícího. Do komunikace, do pochopení, do toho šokujícího okamžiku, kdy to sykavkový syčení splynulo do slov a dalo smysl tomu, co se stalo předtím.

Chris to nepochopí. Nikdo to nemohl pochopit, kromě Cama a mě. A k čertu, dokonce i já jsem s tím zápasil. Tohle bude kurva strašný.

Major Durack se ještě chvíli probíral svými poznámkami.

Králové ve středověku stavěli svoje dveře do trůnního sálu nízko, aby se každý příchozí musel sklonit. To teď dělal Durack, tyčil se nad náma. Mě řekl, abych se šel oblíct, ale co Cam? Držel Cama níž než on, nechal ho být jenom v teplákách a nechal ho čekat, aby mu připomněl, kdo tomu tady velí. Vytáhl ho ze spánku, aby ho zastihl nepřipravenýho. A jeho první komentář ani nebyl namířenej na Cama. Byl namířenej na mě.

„Nemáme ve zvyku u vyšetřování nechávat třetí stranu,” řekl konverzačním tónem. Ale měl bystrý oči. Nepohne se ani o kousek.

„Ano, pane,” zamumlal jsem. Možná že bude dostatečně ohleduplnej a nechá mě držet Cama za ruku, až ho vytáhnou na stěžeň. Kretén.

Cam se mi prsty na chvilku zaryl do dlaně. „Pohov, Brady.”

„Nebudeš nám dělat žádný problémy, že ne?” zeptal se mě major Durack.

„Ne, pane.”

Chris cvakl svým perem.

Navzdory všem svým zdržovacím taktikám se major Durack zeptal na přesně ty samý otázky, co Cam už zodpověděl stokrát předtím: Kdo je Kai-Ren? Co je válečný regent? Co chce? Co vám provedl? Byly to ty samý starý otázky, ale Cam si na ně ještě nezvykl. Sklopil pohled a hlas se mu zadrhl v hrdle, když odpovídal na tu poslední. A pak to osvětlil, když se ten kretén major zeptal, jestli kapituloval. Kapituloval, jako kdyby to byl nějakej zasranej eufemismus pro kouření péra Beztváře.

„Ne, pane.” Camovi zakolísal hlas. „Byl jsem svázaný a nadrogovaný.”

Pak bylo to příšerný ticho, kdy kolísali mezi odporem a soucitem a usadili se na nějakým tom nepříjemným místě uprostřed. Podíval jsem se na Chrise. Pořád zapisoval, co Cam řekl, ale čelist měl napjatou. To byla jediná známka, že ho to, co slyšel, nějak ovlivnilo.

Do prdele s nima a do prdele s tím, co si mysleli. Propletl jsem svoje prsty s Camovýma a stiskl jsem mu ruku. „V pohodě, LT.”

Major Durack po tom skočil. „Drž jazyk za zubama, rekrute Garrette.”

„Ano, pane.” Zaměřil jsem ho svým upřeným pohledem, co neladil k mýmu uctivýmu tónu. „Omlouvám se, pane.”

Major Durack na mě přimhouřil oči.

Můj mozek mi připomněl, že není dobrej nápad si z těch chlapů dělat nepřátele. Moje kuráž mi řekla, že za pár dní budeme mrtvý a že na tom nesejde.

„Brady,” zamumlal Cam. Jeho ruka se v tý mojí třásla.

Udeřila do mě vlna nevolnosti. „LT?”

Byl bledej. Kůži měl vlhkou.

„Další slovo a jsi venku, Garrette,” zavrčel major Durack.

„Je mu špatně, pane,” namítal jsem. Volnou ruku jsem Camovi přiložil k hrudi. Byl zbrocenej potem. Srdce mu divoce tlouklo. „Když se tohle stalo naposledy, tak zkolaboval.”

„No, dneska hrát mrtvýho brouka nebude,” řekl major Durack.

Spadla mi čelist. Hrát mrtvýho brouka? „Pane, zastavilo se mu srdce!”

Major Durack se podíval po kapitánovi Lutkusovi.

„Jsem v pohodě,” vypravil ze sebe Cam. „Budu v pohodě. Teď jsem silnější.”

„To rád slyším, Rushtone,” řekl major Durack, jako kdyby ho nic z toho nezajímalo. „Jste dostatečně silnej, abyste mi řekl, co víte o zbrojním systému Beztváří?”

Cam zvedl pohled. „Já nic nevím, pane.”

„Byl jste s nima čtyři roky,” řekl major Durack. „Nevěřím vám.”

Cam se mírně usmál a pokrčil rameny.

Zavřel jsem oči, jak se přes mě převalil příval vzpomínek. Viděl jsem obvyklý problikávající světla a slyšel obvyklý syčení, ale tentokrát mi jeho vzpomínky ukázaly něco novýho: stál jsem na plošině a díval se dolů do něčeho, co vypadalo jako točící se turbína. A kurva jestli jsem věděl, co to je, ale věděl jsem, že na tom Camova paměť klopýtla, protože se Durack ptal na zbrojní systém. Něco to bylo. Bylo to něco důležitýho. A pak jsem viděl Camovu ruku – naši ruku – na Kai-Renově zářivě černém obleku, na tom neproniknutelném černém obleku. A viděl jsem, jak se Kai-Ren svlékl z kůže. Jeho kůže byla jako porcelán: bílá a chladná a tvrdá.

Ježíši, věci, co Cam mohl informačnímu říct. Tak proč jim to neříkal?

Podíval jsem se na Cama s očima doširoka.

„Cam-rene, v tomhle mě poslechneš. Cam-rene...” Kvůli tý vzpomínce na ten hlas mi přeběhl mráz po zádech.

„Proč?” přemýšlel jsem. „Co na tebe Kai-Ren má?”

Cam se svýma zelenýma očima vyhýbal těm mým. „Tak to není, Brady.”

Tehdy jsem se odvrátil a kapitán Litkus, co toho do teď moc nenadělal, najednou promluvil.

„Máte telepatický spojení,” řekl. „Mluví Rushton pravdu?”

„Ano, pane,” zalhal jsem.

Nemůžete oblbnout blbce. Lutkus věděl, že mu lžu.

„Vstaň, rekrute,” řekl a přimhouřil oči.

Nervózně jsem ho poslechl.

„Otoč se,” řekl. „Ruce za záda.”

Kurva, to jako vážně? Kolem mě se zacvakly studený kovový želízka. Reflexivně jsem zápěstími trhl od sebe a želízka zachřestily. Otočil jsem se zpět čelem k Lutkusovi a kousl se do rtu, abych se nezahrabal do ještě větší hovadiny.

„Možná ti dovolí držet mě za ruku, když budou mě viset na stěžeň, LT. Šmejdi.”

Ale neudělali to. Hádám, že nechtěli dělat bordel. Ale kapitán Lutkus evidentně četl víc lékařských knížek než já. Věděl všechno o reflexu ustoupení bolesti a jak přesně mě zpracovat jako zasranou loutku. Náhlej tlak na klíční kost mě přiměl klesnout na kolena a on se pak ohnul a popadl mě za svázaný zápěstí. Zaryl prsty přímo do mýho loketního nervu a já si skoro vytrhl paže z kloubů, jak jsem se snažil stáhnout.

„Nechte ho být!” Cam byl rozzuřenej. „Je to jenom rekrut!”

Naříkal jsem jako děcko. Zkurvenej kretén. Dokonce jsem si ani nemohl setřít slzy.

Kapitán Lutkus se nahnul blíž k mýmu uchu. „Říká Rushton pravdu?”

„Ano,” procedil jsem mezi zuby.

Znovu do mě zaryl prsty a já se zase snažil vyškubnout. Byla to zkurvená chyba. Zase. Evidentně jsem se nepoučil. Chvíli jsem kňučel na podlaze a pak mi zaryl prsty pod čelist a bolest mě pohnala zpět na nohy. Myslím, že jsem viděl bílo před očima.

„Říká pravdu?” zeptal se Lutkus znova.

„Ano!” Zkurvenej amatér, tenhle chlápek. Polovina kluků v Kopě by mu dali pár slušných tipů. Taky by ho varovali, že z Bradyho Garretta přiznání nevymlátí. Na to jsem byl vždycky až moc tvrdohlavej, abych se vzdal.

„Majore!” vykřikl Cam. Snažil se vstát, ale Durack ho za rameno držel dole. „Ježíši! Co to kruci děláte? Vždyť je to podělaný děcko! Chrisi!”

„Majore,” řekl Chris ustaraně.

Durack Lutkusovi dovolil ještě jeden tah.

Tentokrát solar plexus.

Do zkurvený prdele.

„Říká pravdu?”

„Ano!” V tý době už jsem brečel jako vyděšený děcko, ale to neznamenalo, že jsem se zlomil. A to pošahaný na tom bylo, že kdyby si mě vzali stranou a v klidu se mě zeptali, tak bych možná přiznal, že Cam lže. Protože jsem nesnášel Beztváře a bál jsem se jich a nic jsem Kai-Renovi nedlužil. Ale jakmile mi Lutkus ublížil, nenáviděl jsem ho víc.

„Nech ho být,” řekl Durack.

Zkurvení kreténi. Jakmile mě Lutkus odželízkoval, tak jsem se otočil a vyrazil po něm pěstí. A to bylo ode mě zkurveně pitomý. Za prvý to byl důstojník. Za druhý mě ty moje ramena ubíjely a jen stěží jsem dokázal sevřít pěst, takže tu moji ránu snadno vykryl a srazil mě na postel, jako bych byl moucha.

„Zůstaň dole a mlč, Garrette,” řekl mi major Durack.

„Kreténi.” To řekl Cam a ne já. „Zkurvení kreténi.”

Předtím jsem ho slyšel klít, jenom když se měl brzo udělat. Evidentně jsem měl na něj špatnej vliv. Natáhl se ke mně a chytil mě za ruku. „Je to můj medik. Není to můj zkurvenej otloukánek!”

„Takže začneme znovu,” řekl major Durack.

Stočil jsem se na posteli a brečel. Bolelo to. Hůř než to, ponížili mě. Zase jsem byl děcko. Vždycky, když mě Linda ztřískala, tak jsem se na chvíli zdejchl a pak když se upila do spánku, tak jsem se proplížil zpět do domu. Někdy jsem šel do kuchyně a otevřel šuplík a díval se na nože. Jednou jsem se dostal až do tátovy ložnice, až k okraji postele, ale nedokázal jsem to udělat. Většinou jsem se jenom odplížil do svýho pokoje a vlezl si pod postel a usnul tam.

A pak se narodila Lucy a Linda odešla a dlouho to bylo v pohodě.

Pak mě naverbovali a všechno to šlo zase šejdrem.

Kdyby nebylo táty a Lucy, tak by mě kurva nezajímalo, jestli nás Kai-Ren chtěl všechny zabít. Prokázal by mi tím laskavost.

Major Durack se probral přesně těma samýma otázkama, co už se ptal, a dostal přesně ty samý odpovědi. Ale Cam už se nestyděl. Byl naštvanej. Slyšel jsem, jak se mu třásl hlas, jak se to snažil zvládnout. Víc než to, cítil jsem to. Každej sval v těle měl napjatej a každej nerv na hraně.

„Jsem v pohodě, LT. Slibuju.”

Ale neuvolnil se.

Slzy mi nakonec přestaly téct a cítil jsem se trochu líp. Ale byl jsem unavenej a všechno mě bolelo. Chtěl jsem se zahrabat pod deku a spát. Ale Durack dál házel svoje otázky a Cam na ně dál odpovídal hlasem, co byl přesně na tý správný straně uctivosti.

Nikdo se mě ještě nikdy nezastal. Dokonce ani táta ne. To nebyla jeho chyba, vážně ne. Většinu času ani nebyl doma, ale všechny ostatní případy to bylo její slovo proti mýmu. A Linda měla problém s pitím, řekl táta. Nesnášel jsem ji víc, když byla střízlivá. S opilcema jste aspoň věděli, co máte čekat. Když byla střízlivá, podle mě se za sebe styděla a kvůli tomu byla ještě naštvanější, když se opila.

V každým případě bylo pěkný, že se mě Cam zastal. Nebyl v tom vůbec žádnej rozdíl, aby pořád to bylo pěkný.

„Dobrá, Rushtone,” řekl major Durack. „To je pro dnešek všechno. Brzy si zase promluvíme.”

Promluvíme? Ten škleb, co jsem udělal, jsem zaryl do matrace.

Cam neodpověděl.

Jakmile se dveře zavřely, přesunul jsem se. Cam mě objal pažema a já zabořil hlavu do jeho holý hrudi.

„Je mi to tak líto, Brady,” řekl. „Je mi to tak líto.”

A varoval mě: „Nejsme sami.”

Kurva. Odtáhl jsem se, tvář si přetřel rukama a rozhlídl se. Chris Varro pořád stál u dveří a jak nás sledoval, měl na tváři nešťastný zamračení.

Cam se sehnul a sebral z podlahy svoje tričko. Natáhl si ho a rukou si projel vlasy. Když se podíval zpět na Chrise, tak mu srdce tlouklo rychleji.

Nebylo to tak, že bych Chrise nenáviděl, ale Duracka a Lutkuse jsem nenáviděl na beton kurva, a Chris byl s nima. Nechtěl jsem nic jinýho, než zase sklouznout rukama kolem Cama a sledovat, jak moc se to Chrisovi bude líbit. Ale Chris si to vážně nezasloužil a Cam rozhodně ne, takže jsem si zíral do klína a místo toho tahal za nitku u lemu mý košile.

„Za to se omlouvám, Came,” řekl Chris. Zněl ustaraně a znělo to upřímně. „To jenom... jsou to Beztváře, víš?”

„Garrett s tím nemá co dělat,” řekl Cam a potřásl hlavou.

Chrisi.

Hrdlo se mi stáhlo slzama, protože Cam si vzpomínal na dobrý časy, stejně jako já. Chris byl dobrej chlap. Cam si to vždycky myslel, až do teď.

„Řekl jsem, že se za to omlouvám.” Chris se mračil.

„Jo,” vydoloval ze sebe Cam. „No, vždyť to není tak, že si můžeme sednout u piva a dohnat to, ne?”

„Ne.” Chris si povzdechl. „Asi ne.”

„Takže můžeš stejně dobře odprejsknout,” řekl Cam.

Dokonce i já jsem nad tím jeho tónem sebou trhl.

„LT?”

„Dobře,” řekl Chris. Střelil po Camovi nervózním úsměvem. Pohled mu padl na mě a jeho temně modrý oči se přimhouřily. „Nechám tě v tom svým krásným podnájmu. A tý tvojí krásný společnosti. Měl bys Leonskimu poděkovat, že ti přidělil partnera na šukání.”

Cam mi položil ruku na rameno, aby mě uklidnil. Aby uklidnil nás oba. „Tak to není.”

„Nekecej voloviny, Came,” řekl Chris. „Znám tě až moc dobře.”

„Už ne,” řekl Cam.

„A jak dlouho jedeš na děcka?” zeptal se Chris.

„Je mi devatenáct,” zavrčel jsem a přilípl opožděný „pane”.

„Vždycky to byl takovej kretén?”

Cam mi sevřel rameno. „Mám to pod kontrolou, Brady.”

„Bylo skvělý tě zase vidět, Chrisi,” řekl. „Možná že by sis příště mohl vzpomenout, že máš koule, a vložit se do toho, než tvoji kolegové začnou mučit dalšího nevinnýho rekruta.”

Chris otevřel pusu, aby něco řekl, ale Cam musel uhodit rovnou na hřebíček, protože z něj nic nevyšlo. Potřásl hlavou, chvíli se na Cama bezmocně díval a pak se otočil na patě a odešel.

Dveře se za ním s prásknutím zavřely.

Cam schoval tvář do dlaní.

Přisunul jsem se blíž. „Came? V pohodě?”

„Jsem v pohodě,” řekl, což byla naprostá lež. Povzdechl si a posadil se. „Tím myslím, že budu v pohodě.”

„Nemusel jsi mu říkat takový věci,” řekl jsem mu obezřetně.

Cam se na mě zamračil. „Samozřejmě že jsem musel.”

Propletl jsem si s ním prsty. „Ale je to dobrej chlap. A víš...”

„Co?” zeptal se Cam. Přímhouřil oči a úmyslně na mě zíral. „Co?”

Pokrčil jsem rameny a snažil se předstírat, že to nebolelo. „A ty ho miluješ.”

Camova tvář byla na chvíli bezvýrazná a pak mu obočí vystřelilo nahoru a zmizelo mu pod rozcuchanými vlasy. „Já ho miluju?”

Zčervenal jsem. „Mě nemůžeš lhát, LT. Nesnaž se, prosím.”

Cam mě chytil za druhou ruku. „Ne, Brady. Před čtyřmi lety jsem ho miloval. Před čtyřmi lety to byl dobrej chlap. Ale byly to dlouhý čtyři roky.”

Tváře mi hořely. „Ale pořád se ti o něm zdá.”

Cam mi ukázal pokřivenej úsměv. „Brady, ten sex byl skvělej! Samozřejmě že se mi o něm zdá! A miloval jsem ho, ale rozešli jsme se, než mě zajali. Měsíce předtím.”

„Vážně?” Srdce mi přeskočilo. Nakrčil jsem nos. „Vážně?”

„Ano,” řekl Cam. „Nechal se přeložit na Defender 1, aby získal místo u informačního. Já jsem chtěl zůstat na Osmičce a dál lítat. Pár vzpomínek a snů nevypráví celej příběh.”

Chvilku mýmu mozku zabralo, než to zpracoval. „Takže Chrise nechceš?”

Srdce mi tlouklo rychleji. Měli jsme jenom dny, ale Chris byl z rovnice venku. A to stačilo. Vezmu to. Vezmu cokoli, co mi Cam dá.

„Možná nejsi chytřejší, než sám víš,” řekl Cam. Naklonil se ke mně a otřel svoje rty o moje. „Myslel jsem si, že je jasný, že chci někoho jinýho.”

„A koho?”

„Toho neznáš,” řekl Cam. Rty našel moje hrdlo. „Jeden přechytralej medik s nevymáchanou pusou a špatným chováním.”

„Jo?” Stáhl jsem se, abych se mu mohl podívat do očí.

„Jo,” řekl tiše. „Nic jsi jim neřekl, Brady. Díky.”

Za to, že jsem zrádce?

„Musí to být takhle,” řekl Cam. „Pokud by si mysleli, že se můžou bránit, pokud by to zkusili, tak jsme všichni mrtví. Rozumíš?”

Ano. Ne. Já kruva nevím.

„Nechci, aby někdo další zemřel,” řekl Cam. „Nechci, aby to bylo zbytečný.”

„Myslí si, že jsi zrádce.” Skousl jsem si ret. „Chris si to myslí.”

„Na tom nesejde,” řekl Cam, i když jsme oba cítili, jak to zabolelo. „Nezáleží na tom, kdo si co myslí, pokud velitel Leonski podepíše tu dohodu.”

„Záleží na tom, co si myslím já?”

„Jo.” Camův úsměv byl roztřesený. „Na tom záleží. Na tobě záleží.”

Propletl jsem prsty s jeho. „Jo, správně.”

Cam zvedl svoji volnou ruku. Konečky prstů přešel po mý čelisti. Intenzita jeho pohledu mě omráčila.

„Jsi můj tep, Brady.”
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>