LION - kapitola 2

Kapitola 2

„U druhu, co tvrdí, že přijímají logiku, to je nepříjemnost a naprosto nelogický rys,” stěžoval si plukovník Thackeray vedoucímu lingvistiky, zatímco kráčeli cestou k rowntskému městu. Liama naprosto ignoroval a ten musel jít za jeho zády jako pokárané děcko. Liamova averze k Thackerayovi se rychle měnila na prostou nenávist.

„Ano, pane,” souhlasil poručík Spooner, ačkoli on a Liam už dlouze diskutovali o Babičkách a jejich moudrosti. Babička, co si přála stát se součástí vládnoucí rady, se v chrámovém obřadu zřekla veškerých jmen. Stala se pouhou „Babičkou” a každý člen rowntské společnosti ji oslovoval, jako kdyby odnosila vejce jeho rodiče. Ale plukovníku Thackerayovi se protivilo nemít jméno do hlášení.

„Dva dny na planetě a už jsem dostal pozvání. Jak dlouho jste tady, poručíku?” Nikomu neušla ta domýšlivost v jeho hlase.

„Tři roky, pane,” odpověděl Spooner. Sloužil na planetě déle než kterýkoli jiný důstojník, ale Liam a Craig ho stejně převyšovali celkovým počtem roků služby. Ne že by se zdálo, že by si Thackeray byť jen všiml řadových vojáků.

Liam tu konverzaci vytěsnil. Spoonera měl docela rád, ale pokud měl někdo schytat víc z toho Thackerayova chování, tak radši Spooner než on. Plukovník už Liama nazval neschopným, probral jeho psychologické hlášení před každým důstojníkem a polovinou řadových vojáků na základně a nadměrně dlouhou dobu strávil tím, že vysvětloval, proč Liam nebyl schopen obchodovat jako Rowntové.

Vzhledem k tomu, že Thackeray mohl nahlédnout do Liamova psychologického profilu, pravděpodobně věděl, že Liam nebyl ten typ, co by vyhledával konfrontace. Ale měl ucházející záznam a jen co dorazil na Prarownt, záznam se změnil na naprosto ucházející— ale zdálo se, že plukovník Thackeray tento záznam naprosto pominul. V této chvíli mohl Liam doufat akorát v to, že se Thackeray dopustí větší operační katastrofy, než se mu povede Liama přeložit zpět na přední frontu.

Před nimi se ze tmy vyloupl chrám. Rowntové nevěřili na nápadné bohatství, tedy dokud nešlo o jejich chrámy. V každém městě byl jeden chrám, propracovaně zdobená budova, kde každý větší obřad zaznamenávaly Babičky, co byly buď svědky, nebo posuzovaly. Dneska večer strany té pyramidové budovy lemovaly solární pochodně. Spodní podlaží nemělo žádné stěny, ale jen tucty podpůrných sloupů z rowntské oceli, co podpíraly celou budovu.

Otevřeným nižším podlažím se potulovali Rowntové, jejich siluety skrývaly a zase odhalovaly rozevláté, poloprůhledné závěsy. Dlouhé paprsky světla rozdělovaly prostor na tucty mnohoúhelníků. Nejvyšší z Babiček svou výškou převyšovala tři metry a střecha byla ještě pár metrů nad tím, takže lidem se ten prostor zdál obrovský a nevyvážený. V těch visících závěsech a umístění světel nebyla žádná symetrie a zdálo se, že ta obrovská budova měla užuž spadnout a rozdrtit všechny ve veřejném prostoru dole. Liam pomyslel na příběh, co mu kdysi četla matka: o Samsonovi a chrámových sloupech.

Dva důstojníci se zastavili a Liam téměř narazil Spoonerovi do zad.

Liam se letmo podíval po obou důstojnících a spatřil, že uprostřed cesty stál Ondry. Měl na sobě podivně tlumený oděv. Ondry obvykle tíhl k jasné modré a jemné zelené a žluté, co kontrastovaly proti jeho tmavě orchideové kůži. Dneska měl na sobě všechno hnědé s černými detaily a ta strohá barva a nezvyklé osvětlení mu propůjčovalo přísné vzezření, kvůli kterému se Liam zachvěl. Doufal, že tohle nebyla nějaká hra, kde šlo o ponížení hloupého obchodníka. Protože pokud ano, bylo pravděpodobnější, že se k nim plukovník Thackeray přidá, než aby Liama bránil.

Ondry napjal koutky svých širokých úst, až se mu maso semklo do něčeho, co vypadalo téměř jako rty. Nebyl to pěkný výraz. Narovnal se, aby dal na odiv své dva metry výšky. „Jsem Ka-Ondry z linie Chal, primární obchodník Důlní koalice Tura, první absolvent Brarowntské akademie a držitel certifikátu znamenitosti od čtyř Babiček,” řekl formálně a Liam cítil, jak mu mezi prsty proklouzlo pět let dřiny. Pokud se od žertů, jak se v obchodování navzájem předčili, vrátili zpět k formálním titulům, pak to byl významný krok zpět.

Plukovník Thackeray se napřímil a co mohl Liam hádat, ten kretén byl rád, že se chovali formálně. „Já jsem plukovník Thackeray z Jupiterova měsíce Europa, přidělen Předním velením k divizi Kolonáda, držitel tří vyznamenání za statečnost, uznání admirála a čtyř vyznamenání za záslužnou službu.”

Liam se jen stěží udržel, aby neobrátil oči v sloup. Všiml si, že se Thackeray nezmínil o tom, že ho zprostili služby, že se při velení naprosto zcvoknul a že přišel o většinu svých mužů.

„Doufal jsem, že nám prokážete to potěšení Liamovy přítomnosti při chrámovém obřadu v patře,” řekl Ondry mírným hlasem. Liamovi se vnitřnosti proměnily na kámen. Horní chrám. Lidé do horního chrámu nechodili. K sakru, lidé téměř nikdy nepřicházeli na veřejnou chrámovou terasu.

Rowntové víc než své bohy uctívali soupeření a chrám obvykle značil změnu postavení. Dítě vzývalo právo být dospělým. Samice tam šla ohlásit své rozhodnutí naklást vejce. Samec tam šel nárokovat si dědictví. Stará samice by se dožadovala přijetí do všemocné skupiny Babiček, co vedly společnost. Když se šlo do chrámu jako takového, nebyla to nějaká neformální příležitost.

„Bude nám ctí,” řekl plukovník Thackeray s hlubokou úklonou.

Liam stiskl rty k sobě a sváděl boj sám se sebou, aby spolkl všechny ty nechtěné rady. Tohle bylo nebezpečné. Tady byli na novém kulturním území a nové nebylo nikdy dobré. Ne v xenologii. Podíval se na poručíka Spoonera, co měl páteř ztuhlou jako železnou tyč. Jo, Liam nebyl jediný, kdo vyšiloval. Doufal, že hlášení o tomto zhrozí Velitelství tak moc, že Thackeraye odvolají, i kdyby se dneska večer nestalo nic skutečně katastrofálního.

„Přinesl bych dar, ale k tomuto pozvání došlo tak rychle...” plukovník Thackeray nechal svá slova vyznít do ztracena. Možná si uvědomil, že tím naznačoval urážku. Ve vyjednávání to byl platný úvodní tah, ale co Liam věděl, o ničem nevyjednávali.

Ondry se usmál, použil lidské gesto, kdy ukázal zuby. Což na rowntské tváři působilo znepokojivě nepříhodně. „Jak se říká: ten, komu se nepovede stáhnout desgu, může jíst jenom kosti.”

„Moudré rčení. My říkáme: ranní ptáče dál doskáče. Jsem vaším pozváním poctěn.”

Ondry se nepohnul, když se Thackeray pokusil udělat krok vpřed.

„Tvůj obchodník musí jít napřed,” řekl Ondry.

Plukovník Thackeray se otočil a zahlížel na Liama, jako kdyby to všechno naplánoval. Když se Thackeray podíval zpět na Ondryho, jasně byl rozčilený. „Nemůžu svému vojákovi dovolit, aby šel sám.”

„Bojíš se, že ho zraníme?” Ondryho hlas v sobě nesl podivný skřípot, skoro jako poloviční zavrčení, a Liama střáslo.

„Jistěže ne.” Thackeray zvedl obě ruce v gestu usmíření, které by Rowntové nikdy nepoznali. „Jen si přeji držet se protokolu. Jako nejnovější člen lidské delegace mám zájem na tom, abych se naučil vaše způsoby.”

Ondry měl na tváři zase ten hubatý výraz, když pevně stiskl ústa k sobě. Poručík Spooner si odkašlal a za půl sekundy i Liam spatřil Babičku. Kráčela pomalu, v břiše ji tak moc tížila vejce, že ho trochu překvapilo, že se ještě nestáhla do svého hnízda. Většina Rowntů by se před babičkami stáhla, ale Ondry čekal. Stál zády k ní, zatímco ona se valila k němu.

„Naši hosté dorazili, Babičko.” Ondry ji začal okružovat zprava, kvůli tomu predátorskému kroku byl každý jeho pohyb tichý.

„Jak vidím.” Mírně zabručela. „A Liam půjde nahoru?”

„Plukovník nechce svého muže pustit samotného.”

Babička zbledla a to bylo poprvé, kdy Liam kdy viděl, že babička dala najevo silné emoce. Co mohl tak říct, než se babičky ujaly křesla v radě, většinou jim bylo čtyři nebo pět set let, takže více méně viděly všechno. Navzdory tomu Thackeray stejně našel způsob, jak přijít s novými urážkami.

Předstoupila a přinutila tak Thackeraye a Spoonera, aby ustoupili ke straně cesty, než aby se jí dotkli. Liam se pokusil ustoupit, ale tam byl Ondry – za ním – svou velkou ruku mu položil na bedra. Liam se při tom dotyku zachvěl, první dotyk, co po pěti letech na Rowntu zažil.

„Budeš v pořádku, dítě,” řekla babička a natáhla k němu láhev se světle růžovou tekutinou uvnitř. Liam otevřel ústa, uvědomil si, že byl lapený, v pasti, a pak ústa zase zavřel, aniž by něco řekl. Babičku nemohl odmítnout. Nemohl vypít neotestovanou substanci. Nemohl uniknout před tou velkou rukou na svých zádech, ale pravidla zakazovala fyzický kontakt kvůli komplexním společenským normám, které nedokázali analyzovat ani xenopsychologové.

„Je to bezpečné, Liame,” řekl Ondry a to dřívější drsné vrčení v jeho hlase se proměnilo na něco, co se víc podobalo bručení.

„Lidská biologie—” Spooner svá slova usekl, když plukovník Thackeray předstoupil.

„Víme, že byste nám nikdy neublížili.” Thackeray se s chladným výrazem podíval po Liamovi, to ho nenechalo na pochybách, co po něm chtěl. Tenhle idiot musel mít otce nebo matku u Centrálního velitelství, aby získal hodnost plukovníka, když měl jasně mozkovou kapacitu na úrovni běžné medúzy. Liam cítil, jak mu podél páteře stékal pot, ale otevřel vršek skleněné nádoby a začal pít. Kdyby neuposlechl přímý rozkaz, byť od medúzy, vyneslo by mu to zášť armády.

Prvně odhadoval, že to byl alkohol. Silný alkohol. Liam ještě na Zemi, i na přední linii ochutnal domácí pálenku, co měla míň síly. Po pár locích se pokusil nabídnout nádobu zpět babičce.

Ale ona se k nim otočila zády, i když na ní Thackeray začal mluvit ohledně nových obchodních strategií a léčiv a nejnovější šarži derivátů triiodothyroninu. Jak mluvil k širokým zádům té ženy a pronásledoval ji jako dítě, vypadal bláhově. A horší bylo, že Liam neměl ponětí, proč Rowntům nabízel derivát lidského hormonu.

„Vypij to všechno, Liame,” řekl Ondry a na krk mu položil dva prsty, každý na jedné straně páteře.

„Nemyslím si, že to je dobrý nápad.” Liam se zadíval po důstojnících a zatímco poručík Spooner jej sledoval s očividnou starostí, Thackeray už následoval babičku na chrámovou terasu.

„Poručíku,” zavolal Thackeray a Spooner se naposledy podíval na Liama a pak následoval plukovníka.

Ondry se naklonil blíž, byl k Liamovi blíž než kterýkoli jiný Rownt. „Neublíží ti to, Liame. Vypij to všechno.” Prsty dál spočíval na Liamově zátylku.

„Pravidla nám zakazují být ve službě opilý,” zkusil Liam. Pravidla. Mohl se upřít na pravidla. Musel se k něčemu upřít, protože Ondryho fyzická blízkost uhodila na příliš mnoho správných strun. Pokud by se opil, možná navrhne něco divoce nepřípustného a fyzicky nemožného.

„Máš svolení. Pij. Všechno.” V Ondryho hlasu se ozvalo trochu toho zavrčení a Liam se letmo podíval na své vzdalující se důstojníky, než poslechl.

„Neponesu zodpovědnost za hlouposti, co řeknu v opilosti.” Liam se snažil zažertovat, ale za těmi jeho slovy byl skutečný strach. Většina těch skutečně katastrofálních kravin, co udělal, udělal jako děcko ještě na Zemi, když se opil. „Lidská biologie a alkohol nejdou moc dobře dohromady.”

„Uhlídám tě před problémy,” řekl Ondry a kůže mu ztmavla.

Liam si byl velmi dobře vědom, že tu teď skákal po hlavě rovnou do temných vod, ale nemohl se vzepřít jak Rowntům, tak svým vlastním důstojníkům. Napil se víc a cítil, jak se mu v žaludku hromadilo teplo.

„Lidé můžou na otravu alkoholem zemřít, což je ironické, když se přihlédne k tomu, jak máme alkohol rádi.”

„Nezemřeš.”

„To doufej.” Liam se napil víc.

„Já to vím. Nedopustil bych, aby zemřel můj oblíbený obchodník.”

Liam nevěděl, jestli za ten nával tepla byla zodpovědná ta slova nebo alkohol. Byl tak zoufalý, aby jej někdo pochválil, že by se obrátil na mimozemšťana, co jej strčil do středu nějaké neurčité intriky. Liamovi na mysli vytanulo slovo „patetický”.

Chvíli trvalo, než Liam ten nápoj dopil, a v té době už se mu celý svět nakláněl na jednu stranu. Liam měl mlhavý pocit pohybu, paže kolem svého pasu. A pak... nic.

----------------------------------------

~ Plukovník je jasný debil, prosím, neurážejte medúzy. Ty jsou určitě chytřejší... ~

~ Liam se zaručeně probere s pořádnou opicí. Kde přesně to bude, se dozvíme zase příště. ~ 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>