LION - kapitola 3

Kapitola 3

Liam zasténal, zdálo se, že to dunění v hlavě ho celého spolkne. Tělo mu přišlo příliš malé a mírně mimo se zbytkem jeho já, ale převalil se na bok a dělal si soupis různých bolístek. Poznámka pro sebe – rowntský alkohol byl pro lidskou stavbu těla až příliš agresivní.

„Na. To uleví od bolesti.” Chladné ruce mu na chvíli zakryly tvář, než mu pomohly si sednout.

„Jejda.” Liam svíral přikrývku, zatímco si uvědomil dvě věci. První, neměl žádnou rovnováhu. A druhá, byl nahý.

„Musíš na sebe dávat pozor. Spal jsi déle, než jsem očekával.”

„Vážně to už nikdy nesmím pít,” přiznal Liam, zatímco pátral ve své paměti po jakýchkoli střípkách, co by vysvětlily, jak skončil nahý v rowntském polštářovém hnízdě. Babička mu nabídla nápoj a Ondry podivně trval na tom, aby ho Liam vypil do dna. A pak nic. Prostě nic. Liam věděl akorát to, že tu porušoval spoustu nařízení. Pravděpodobně vytvořil nový rekord v tom, jak posrat xenologický úkol za jedinou krátkou noc.

„Už nikdy toho nebude třeba,” řekl Ondry s tichým zabrbláním, co znělo jako starost – jako kdyby ho Ondry větřil. Liam si promnul své oči se škarpinkami. Ondry seděl vedle něj na velkém polštáři na podlaze a kolem nich bylo rozeseto tucet menších polštářů. Ondry svýma přehnaně velkýma rukama stále držel Liama, pomáhal mu opřít se o zeď, aby zůstal sedět vzpřímeně. Pak se nahnul, aby zvedl sklenici, ale rukou dál spočíval na Liamově paži, aby ho udržoval v rovnováze.

„Tohle je tvůj dům?” Liam se rozhlédl po těch modrých a zelených kresbách na stěnách. Poznal Toal, mýtické zvíře z jednoho starodávného svitku. Dva stylizovaní hrdinové s dlouhými kopími sledovali obrovského masožravce přes neskutečnou krajinu namalovanou na klenutou omítnutou zeď.

„Ano. Přivedl jsem tě domů,” souhlasil Ondry. Přidržel sklenici Liamovi u rtů a Liam se napil. Možná byl teď u velení ve všemožných malérech, ale dokud nebude mít rádio a dostatečnou rovnováhu, aby se sám posadil, nemohl s tím nic moc dělat.

„Měl jsem se vrátit zpět na základnu.”

„To bych nedovolil.”

Liam dovolil, aby se mu oči znovu zavřely. To světlo, co pronikalo okny dovnitř, mu přišlo dost jasné na to, aby mu prořízlo části mozku. Potřeboval nějaké tiché a tmavé místo, kde by mohl vymyslet, jak se vyhnout tomu, aby ho poslali znovu na přední linii. Ale po tom záhadném komentáři oči znovu s těžkostí otevřel. Ondry měl na tváři znovu ten hubatý výraz mrzutosti.

„Co se stalo?” zeptal se Liam opatrně. Dát najevo nedostatek znalostí byla ve vyjednávání vážná taktická chyba, ale tohle nebylo vyjednávání. Tohle byla zasraná katastrofa. Laim napůl očekával slovní tanec transakce, temperamentní při dvou protivníků, co prahli po výhodě.

Místo toho se Ondry natáhl k němu a přejel Liamovi po tváři příliš velkým prstem. „Zneuctil tvé služby.” Ondry nezbledl. Jeho sametová kůže si zachovala svůj odstín byzantské fialové, takže nebyl příliš rozčilený, ať už říkal cokoli. To ale neznamenalo, že Ondry nepoužije jakékoli diplomatické chyby k tomu, aby vymámil vážné penále v obchodním zboží. Ať už plukovník Thackeray udělal cokoli, rozhodně to Liama postavilo do trapné situace. A ten mizera rozhodně najde způsob, jak vinu hodit na Liama.

Liam zavřel oči. „Co provedl?” zeptal se opatrně. Ještě nikdo nikdy tak moc nedřel, aby dokonale zvládl všechny nuance rowntské kultury, takže možná by mohl najít způsob, jak to spravit, ať už se stalo cokoli. A možná si akorát zrovna koupil jízdenku na přední linii oděný v uniformě první hodnosti.

„Urazil tvé schopnosti.”

Liam se pokusil uchechtnout, ale ten zvuk se mu zařízl do lebky a několik sekund si svíral hlavu, zatímco Ondryho ruce klouzaly po jeho kůži. Ten chladivý dotyk jej konejšil víc, než by mělo. Rowntové nepraktikovali útěchu. To prostě nedělali. Liam zápolil s tím, aby ty dílky skládačky dal dohromady. „Ty mé schopnosti urážíš pořád,” vypíchl.

Ondry shrnul Liamovi z tváře pramen propocených vlasů. „Jen abych získal výhodu. Nikdy jsem nezaútočil na toho, co mi slouží jako palteia.”

Liamův mozek se zasekl na tom neznámém slově. Palteia. Stejná předpona jako pasay nebo dítě. Kontext naznačoval podřízeného, ale Liam znal téměř padesát různých slov, co v rowntštině určoval relativní hodnost. A žádné z nich nepoužívalo předponu pai. Žádné. Neexistovalo to. A pokud ano, Liam měl podezření, že před ním naschvál skrývali příběhy, které ty termíny obsahovaly. Během těch pěti let přečetl všechny rowntské písně a vyprávění, co mohl najít, a nikdy neslyšel nic, co by se tomuto blížilo.

„Můžeš definovat výraz palteia?” Liam měl pocit, jako kdyby po špičkách přecházel přes kulturní led.

Ondry odložil prázdnou sklenici stranou. „Měl bys spát. Ten nápoj byl příliš silný. Řeknu babičkám, že pokud si někdo další bude přát vznést výzvu ohledně lidské palteiy, nápoj se musí naředit.”

Liam se pokusil vyškrábat na nohy. „Výzvu? Jakou výzvu?” Po přikrývce se nenatáhl dost rychle a ta mu sklouzla z klína, zatímco se on potácel stranou. Ondry se postavil spolu s ním, s paží kolem ramen jej podpíral. Ale Liamův mozek to momentálně nedokázal zpracovat. To, že byl nahý a že jej držel mimozemšťan, co byl o dobrých dvacet pět kilo těžší než on, i když byl Liam velký muž – všechno to muselo počkat. Zrovna teď chtěl Liam vědět jen jedno.

„Proč jsem připoutaný ke zdi?” zeptal se opatrně. Musel vyslovit každou slabiku, protože zjistil, že šokovaně zíral na okov, co měl kolem levého kotníku. Bílý řetěz z oček, co působily klamně drobně, se táhl po straně mělké mísy postelového hnízda a vedl k bytelnému oku připevněnému přímo ke zdi.

„Musel jsem zajistit, že se nevrátíš na svou základnu,” řekl Ondry, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Snažil se pobídnout Liama, aby se posadil, rukama jím něžně cukal. I když se Liam chtěl posadit, než spadne, musel vzít rozum do hrsti. A musel zůstat na nohou.

„Ondry, lidé mají velmi přísná pravidla ohledně držení druhých v zajetí.” Musel se uchýlit k anglickému slovu, protože neznal rowntský termín, ale stejně zjistil, že se mu jazyk zamotal nad představou, že o sobě hovořil jako o zajatci. Když přešel do xenologické jednotky, prošel si veškerým psychologickým tréninkem. Jen nikdy nečekal, že něco z toho bude potřebovat.

„Proto jsme měli ten obřad. Dokonce i na člověka vypadáš bledě. Musíš si sednout.” Ten tlak zesílil, jak se Ondry snažil Liama vtlačit zpět do hnízda z polštářů. Liam sekundu odolával, ale pak Ondrymu dovolil vtlačit ho k zemi a pak ho opečovávat. Ondry ho zakryl přikrývkou a pak prsty přejel po Liamově rameni. Liamův penis měl o všechno toto dotýkání trochu moc velký zájem a Liam si přitáhl kolena k tělu, aby tu reakci zakryl.

„Musím zavolat na základnu.”

„Už nejsi jejich.”

Liam se snažil vyjednávat. „Tak jim musím zavolat, abychom to prodiskutovali.”

„Řekl jsem tvému plukovníkovi, že jsem ve výzvě uspěl. Není na rowntském území vítán.”

Dobrá, to znělo neblaze konečně, možná kvůli počtu společenských deixesí, co Ondry zrovna použil, aby tu větu časoval. Plukovník si z rowntského pohledu rozhodně vysloužil degradaci.

„Vysvětli mi tuto výzvu, Ondry. Vysvětli, co jsi udělal.”

„Řekl jsem babičkám, že činím výzvu o palteiu.” Ondry se tvářil dokonale neutrálně, kvůli čemuž se Liam cítil tak frustrovaně, že se ho chtěl chopit a zatřást s ním. Silně. Liam cítil, jak mu stoupal krevní tlak, ale kdyby se naštval, nic by se nevyřešilo. Akorát by to Ondryho zmátlo, protože hněv nebyla emoce, co by Rowntové chápali. Mnohem lépe chápali lidskou Občanskou válku, kdy se všichni pozemští potomci obrátili jeden proti druhému, než aby chápali, že se jednotlivec naštval.

„Naschvál mluvíš v kruzích. Snažíš se mi nedat odpovědi,” obvinil ho Liam, neboť manipulace byl společenský koncept, co Rowntové chápali velmi dobře.

„Nerozčílím tě.”

Liam si prsty zajel do vlasů a vyslal k nebi rychlou modlitbu za trpělivost. „Přikoval jsi mě ke zdi.” Silně za řetěz zatahal a ta malá očka tak nějak zacinkala. „Už jsi mě rozčílil. Nechápu, co se tady děje, a když jsou lidé zmatení, reagují emocionálně a nepředvídatelně,” řekl Liam, snažil se to vysvětlit co možná nejlogičtěji.

Ondry si odfrkl. Jak ten fakt zvažoval, oči se mu otevřely víc. Opřel se zády o stěnu a zdálo se, že nevěděl, co s touto novou informací dělat.

„Potřebuji, abys mi vysvětlil palteiu— vysvětli, proč máš právo vzít palteiu a učinit výzvu.”

„Protože by měli být chráněni,” odpověděl Ondry rychle, ale začínal blednout. Tahle konverzace ho rozčilovala stejnou měrou jako Liama.

„Nemůžeš mě bez vysvětlení přikovat ke zdi, Ondry. Musíš vysvětlit, proč si myslíš, že potřebuju ochranu. Jsem voják. To víš. Dva roky jsem bojoval na přední linii. Nejsem dítě.”

„Jsi palteia.”

„Ať to radši neznamená, že mi říkáš dítě,” varoval ho Liam, nervy mu začaly povolovat. To mu vysloužilo zacukání Ondryho tváří— rowntský ekvivalent úsměvu.

„Na dítě obchoduješ až příliš dobře. Jsi dospělý muž. Ale palteia... je to, jak jedinec nahlíží na svět. Abych to vysvětlil...” Rozšířily se mu nozdry, jako kdyby o tom přemýšlel, a pak ze sebe vysypal větu plnou tolika neznámých slov, že z toho Liamovi zůstal slovní ementál— akorát že měl mnohem víc děr než sýru. A pak Ondry zakončil: „Takže musíš zůstat.” Což nebylo nápomocné.

Liam zasténal a sklonil čelo na kolena. Kurva.

„Jsi nemocný?” Ondryho studené ruce sklouzly Liamovi po ramenech. Liam se znovu ocitl v situaci, kdy ho konejšila rasa, o které veškerá literatura naznačovala, že nedokázala pečovat o druhé. Rozmnožování pro ně byl téměř násilný počin, kdy samice svalila samce na zem, aby si vzala jeho sperma. Partneři byli jedinci, co si mysleli, že by mohli mít ze spolupráce více úspěchu, a jakmile se zisky přelily jinam, jejich partnerství skončilo— často za vzájemných pokusů zajistit si ze společného bohatství co možná nejvíce. A všechno tohle dělali s pragmatickým klidem, co naznačoval, že takové jednání bylo normální a zdravé. Během těch vzácných příležitostí, kdy Liam přišel na způsob, jak z Ondryho hamižných rukou vyzískat obchodní zboží navíc, mu Ondry za tu manipulaci poblahopřál jako hrdý rodič.

„Co palteia dělá, že se liší od ostatních dospělých?” zeptal se Liam nakonec. Musel zachovat klid a vymyslet, co se tu kurva dělo.

Ondry se přesunul, takže seděl hned vedle Liama, dotýkali se rameny. „Neusiluje o postavení.”

„Takže si myslíš, že to, že nechci být důstojník, ze mě dělá palteiu?”

„Částečně.”

Liam se poškrábal na paži. „Kdybych byl důstojník, nutili by mě zůstat na základně. Na celé planetě máme jenom čtyři důstojníky a velení nebude riskovat, že o jednoho přijdou.”

„Takže riskují tebe?”

„Do mého tréninku investovali méně času. Ztratit mě by nebyl takový výdaj,” řekl Liam. Byla to vojenská pravda, která by většinu lidských civilistů zadusila, ale Rowntové takovou logiku považovali za dokonale rozumnou.

„Thackeray a Spooner včera večer vyšli ze základny.”

Liam si odfrkl. „A Thackeraye pravděpodobně odepíšou, že ignoroval standardní rozkazy. Lidé chrání důstojníky. Ti mají trénink.”

Ondry si z pod zadku vytáhl polštář a hodil ho stranou. Kvůli promáčknutému tvaru polštářového hnízda se polštář skutálel zpět do mísy, kde seděli Liam a Ondry. „Chápeš z Prarowntu mnohem více než důstojník, o kterém tvrdíš, že mu sloužíš. Poslední obchodník často volal do základny o pomoc. Ty nikdy.”

To Liam nevěděl. Poslední obchodník samozřejmě prakticky utíkal na podpůrnou loď, když se Liam dostal na planetu. Ani se neobtěžoval vysvětlit mu svoje složky nebo mu ukázat systémy, než ze sebe sklepal hlínu Prarowntu.

„Vytrénoval jsem se sám. Armáda nemusela investovat. Ale kdyby ze mě udělali důstojníka, investovali by do mě zdroje, a proto by mě horlivěji chránili.”

„Palteia usiluje o vlastní zlepšení, aby mohl lépe sloužit.” Ondry naklonil hlavu ke straně, jako kdyby zrovna vypíchl něco veledůležitého, co mu debatu vyhraje.

„Usiloval jsem o zlepšení, protože jsem nechtěl zemřít na frontě. Díky lingvistice a technické vědě tě přeloží pryč od bojů.”

„Palteia slouží. I když dostane nerozumné rozkazy, neusilují o vlastní zisk, ale o zisk toho, komu slouží.”

Liam zasténal. Ondry na vlastní oči viděl, že poslechl nerozumné rozkazy. Ten zatracený chrámový obřad. Liam věděl, že si zadělávají na potíže, ale plukovník Thackeray o tom nechtěl nic slyšet. On akorát věděl, že Rowntové chtěli přivítat nového lidského důstojníka. Hlupák. „Nemohl jsem neuposlechnout bez toho, aniž bych přišel o vlastní zisk,” snažil se to vysvětlit. Ta představa, že lidé plní rozkazy, i když to je hloupý rozkaz, na ně vrhne špatné světlo, ale Liam potřeboval, aby to Ondry pochopil.

„Nezískal bys více zisku, kdybys byl důstojník? A jako důstojník bys mohl tvořit pravidla a ne se jich jenom držet.”

„Nechci být důstojníkem,” pokusil se to Liam znovu vysvětlit. „Chci obchodovat.”

„Chceš dělat pravidla pro ostatní?”

Liam se zasmál. „Věř mi; nikdo nechce, abych dělal pravidla pro ostatní.” Liam jen stěží prošel psychickými testy pro řadové vojáky, ale nechat se vyhodit ze služby bez výslužby a bez vojenského upřednostnění práce či ubytování či transportu— to se nestane. Liam by skončil ve slumech. Bez upřednostnění, peněz nebo konexí nebyly lidské světy moc přátelskými místy.

„Tak jsi palteia.”

Liam se posadil. „Počkat.” Dobrá, tohle nemohlo být správně. „Palteia jsou následovníci?”

Ondry rozšířil oči ve zmatku.

„Lidé, co nechtějí vést. Lidé, co vždycky následují?”

Ondry přikývl, bylo to prkenné gesto, co pro Rownty nebylo přirozené, ale začínali ho používat. „Ano.”

Liam ze sebe vypustil vzduch. Tohle bylo naprosto nové xenopsychologické území. V učebnicích se psalo, že Rowntové ten koncept ani nechápali. „Následovník” se překládal jako jedinec, co ještě neměl zkušenosti, zdroje nebo úctu, aby vedl, ale kdo chtěl vést. Bylo to stejné podstatné jméno jako „kariérista”.

„Počkat, ale pokud jsem následovník lidského vůdce, proč mě tu přivázat?” Liam znovu zatahal za řetěz, co se táhl po straně mělké mísy a co byl připevněný ke stěně hned za hnízdem.

„Učinil jsem výzvu.” Odstín Ondryho kůže ztmavl nějakou příjemnou emocí.

Liam znovu zabořil tvář do kolen. A byli zpět na začátku, kdy kolem sebe kroužili slovy. Liama by to možná pobavilo, ale být nahý a přikovaný ke stěně na mimozemské planetě vylučovalo jakýkoli humor.

„Můžeš mi říct, co se stalo na obřadu?” zkusil znovu.

„Samozřejmě.”

Když Liam vzhlédl, Ondry měl na tváři uvolněný, příjemný výraz.

„Řekneš mi, co se stalo, prosím?”

„Vypil jsi...” To rowntské slovo vyslovil příliš rychle, aby to Liam pobral, ale jelikož neměl úmyslu to kdy ještě pít, neobtěžoval se Ondryho zastavit k lekci výslovnosti. „A já tě odvedl do síně babiček. Přišlo dvanáct. Dvanáct.” Ondry ještě víc ztmavl a Liam chápal, že mít na své výzvě tolik babiček bylo pro Ondryho bravurním tahem.

„Zeptaly se tě na pocity, na tvoje naděje. Zapsaly tvé jméno do seznamů palteiů a já jsem pak zpochybnil chování plukovníka Thackeraye vůči tobě.”

„Ale...” Liam si přál, aby mu v hlavě tak moc netepalo. „Nemohl jsi vědět nic o tom, jak se ke mně plukovník Thackeray chová.” Zatímco byla pravda, že ten chlap byl kretén, co Liama považoval za něco ještě níž než sliz, všechno to se událo na lidské základně.

„Ty víš.”

Liam zasténal. „Ondry, prosím, řekni mi, co se stalo. Co jsi udělal? Co jsi řekl? Co řekly babičky?”

Ondry ho sekundu studoval tím výrazem zmatku nebo zvědavosti s rozšířenýma očima. „Řekl jsem babičkám, že žádný palteia se přes noc nestane tak nešťastným, pokud ho jeho chilta nezneužívá. Zeptaly se tě na otázky a když si vyslechly tvoje odpovědi, rozhodly, že moje výzva je ospravedlněná a daly tě mě.”

Liam skryl tvář v dlaních. Bůh ví, co řekl babičkám poté, co vypil tu kravinu v chrámu. K čertu, možná jim řekl o té Thackerayově složce, ke které Liam jasně neměl přístup, ale do které se stejně naboural. Skvělé. Dal mimozemské rase utajené informace. I kdyby se z tohohle dostal, armáda ho pošle na prázdniny all-inclusive ve vězení. A co hůř, palteia začínalo znít jako nějaké funkční rysy běžné u otroků. „Daly mě tobě? Na jak dlouho?” zeptal se Liam. Musel existovat způsob, jak tohle napravit.

„Jsi palteia,” řekl Ondry, jako kdyby to všechno vysvětlovalo. Rowntovi by to pravděpodobně všechno vysvětlilo.

„To pořád říkáš. Problém je, že to nechápu. Nikdy jsem to slovo neviděl. Neznám žádné příběhy s palteiou. Jak dlouho tu mám zůstat?”

„Palteia je vždycky palteia.” Ondry začal blednout.

„A kurva. Napořád. Máš v plánu mě tu držet napořád.” Silou stiskl víčka k sobě a se zaduněním nechal hlavu spadnout dozadu na zeď. Bolest byla zrovna teď lepší než přemýšlet o realitě a ach, jak ho ta hlava bolela.

Ondry mu svými silnými prsty mnul paži mnohem jemněji, než co kdy Liam mohl odhadovat. Možná se bude s nápravou toho všeho trápit později. Zrovna teď se vážně chtěl stočit do klubíčka a poddat se dobrému záchvatu paniky. Ondry začal vydávat bručivý zvuk, co Rowntové používali ke konejšení dětí, a za jiných okolností by se Liam urazil. Ale dneska – jenom dneska – cítil, jak na něj ta útěcha padla, až se Liamovi chtělo brečet a nechat, ať se svět na nějakou dobu vyjebe. A přikovaný ke zdi měl dokonce dobrou výmluvu, aby udělal přesně to.

----------------------------------------

~ Plně s Liamem soucítím, někdy mám pocit, že já a můj partner také mluvíme úplně jinou řečí... Takže co teď, Stockholmský syndrom? Nebo se to ještě nasměruje někam jinam. Jinak plukovník je vážně kretén a doufám, že ho vyhostí z planety a zbaví velení. Truhlík. ~ 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>