FOD - kapitola 14

Kapitola 14

V porovnání se Zhou YunShengem bylo celé Ning WangShuovo tělo ztuhlé, byl kdykoli připravený použít své krátké nohy, aby utekl. Ale Zhou YunSheng si dával pozor a vyhýbal se mu, jenom si vzal paletu a štětec a pak se otočil a začal malovat. Nic jiného. Ning WangShuovi se tiše ulevilo, přistoupil k Zhou YunShengovi, otočil svou malou hlavu a díval se na plátno se zářivýma očima.

Zhou YunSheng naprosto pustil ze zřetele to malé stvoření u svých nohou. Naprosto podědil Wei Xiyanovu fanatickou lásku k malování, štětec se mu neustále pohyboval.

Wei Xiyan vynikal v moderní přímé malbě, při níž se obrys maloval přímo na plátno a pak se to pomalu vybarvovalo. Ale Zhou YunSheng vynikal v mnohem dávnější průhledné malbě, při níž se malovalo ve vrstvách pigmentu, co nebyly bílé a co byly rozředěné olejem. Další vrstva barvy se musela použít, když předchozí uschla. V mysli jste museli dokončit celý obrázek, než jste vůbec začali.

Protože každá vrstva barvy byla tenčí, vrstva barvy níž se mírně ukázala a horní vrstva barvy se smísila do jemného odstínu. Takže tato metoda malby vyžadovala sofistikovanějších schopností a přesnější pochopení harmonie barev a úsudku.

Wei Xiyan při malování použil širokou škálu teplých barev a už byly suché. Zhou YunSheng přidal modrou, fialovou a zelenou, takže se z těch teplých barev postupně staly chladné tóny a pak použil lak z pryskyřice, takže v tom byly vrstvy překrývající se šedi.

Po půl hodině se původní jarní květiny kvetoucí v zahradě proměnily na roj hvězd v lese. Ty mihotající se hvězdy vydávaly slabé světlo, zdálo se, že kdyby jste natáhli ruku, mohli byste se jich dotknout prsty. Nevypadalo to jako obraz, ale jako vchod do jiného světa. Tak nádherný, tak skutečný, a přesto tak iluzorní.

Zhou YunSheng o pár kroků ustoupil a podíval se na své dílo, když se k němu donesl tichý zvuk údivu. Stáhl mysl od obrazu a shlédl na malého kluka u svých nohou.

Den na noc, sluneční světlo na světlo hvězd, zahrada na les. I když byl WangShu pořád moc malý, aby věděl, co byla estetika, skvělé techniky malby jeho strýčka ho přemohly.

Zjistil, že svého strýčka vyrušil, a tak si Ning WangShu rychle zakryl ústa svými baculatými ručičkami. V těch jeho velkých očích byla panika.

Zhou YunSheng se na něj jenom podíval a pak se otočil zpět. Dál se díval na malbu a vzal si štětec, aby provedl malé úpravy.

Ning WangShuovi se ulevilo. Zdálo se, že jeho strýček nechtěl, aby odešel, a tak teď byl trochu kurážnější. Svýma malýma rukama zkoumal nástroje a štětce. Natáhl se a stáhl se, natáhl se a stáhl ruku zpět. Po dlouhé době zápolení konečně vzal štětec do ruky.

Na zemi byl kousek plátna s nádobou na čištění štětců. Ning WangShu rychle namočil štětec do oleje, dřepl si na zem a začal ten kousek plátna patlat barvou. Zkusil namalovat pár hvězd, ale zjistil, že jeho obraz nezářil jako obraz jeho strýčka, a tak se pokusil namalovat slunce...

Vesele si hrál a nevšiml si, že Zhou YunSheng skončil s konečnými úpravami a že se sehnul a díval se na něj.

„Ne, s tímhle si nemůžeš hrát.” Hlas mladého muže byl jako pramínek vody. Ale ta síla, kterou mu štětec vzal, nebyla malá.

Ning WangShua to poplašilo, jeho malé růžové tvářičky okamžitě zbledly. Byl jako malá křepelka skrčená v koutu. Zhou YunSheng ho neutěšil. Položil štětce a nádobu s olejem na parapet, kam dítě nemohlo dosáhnout, a vyšel ze studia.

Ning WangShu si zakryl svou malou tvář a začal brečet. Pořád byl vedle mokrého velkého plátna, vypadal vážně uboze. Ale zanedlouho se Zhou YunSheng vrátil s krabicí vodových barev a štosem bílých papírů. Sehnul se k dítěti a řekl: „Použij tyhle barvy. Pigmenty a olej obsahuje toxiny, není to pro malé děti, bude ti z toho špatně.”

Když Zhou YunSheng viděl, že to dítě pořád brečelo a odmítalo se na něj podívat, neutěšil ho. Položil vodové barvy a papír na zem a otočil se, aby pokračoval v malování. On sám měl mírné emocionální problémy, že udělal a řekl tohle, byl zázrak.

Nebylo to tak, že by ho strýček nenáviděl. To ukonejšilo Ning WangShuovu smutnou náladu. Silně si promnul oči a v tichosti vzhlédl. Užuž se natahoval pro vodové barvy, když se mladý muž najednou otočil k němu. Poskočil a stáhl se do sebe jako malá želva.

Zhou YunShenga to trochu pobavilo, ale kvůli monitorování musel být silný a trpělivý. Párkrát se zhluboka nadechl, zachoval si vážnou tvář a vzal bílou košili, co visela na stojanu. Natáhl mu ji. Zašeptal: „Poslušně si to obleč, ať se nezamažeš.”

Ning WangShu přestal zápolit a dovolil strýčkovi, aby ho oblékl. Ta košile byla velmi velká, v rukávech byl jen stěží vidět pár jemných malých ruček a i lem táhl po zemi. Zhou YunSheng mu ji upravil, pohladil ho po ztuhlé hlavě a pak se otočil a pokračoval v malování.

Ning WangShu se také dotkl svého čela. Cítil to téměř vyprchané teplo a srdce mu trochu zaplesalo. Nezasmál se, ale oči měl jasné. Vzal si štětec a začal čmárat jako jeho strýček.

V tichém studiu by bylo slyšet špendlík spadnout na zem. Strýček a synovec malovali bok po boku. Jejich siluety se zdály tak harmonické, že to hřálo u srdce.

Čas nevědomky plynul až do čtyř nebo pěti odpoledne, když Wang Ma pomalu donesla domů košík zeleniny. V domě byla další služebná, co měla na starosti veškerý úklid, a Wang Ma stárla a začala být s dětmi netrpělivější. Každý den když Ning SiNian odešel, omluvila se s tím, že jde koupit zeleninu. Ale ve skutečnosti šla do nedalekého parku a hrála karty s ostatními služebnými.

Předtím před Zhao XinFang neukazovala svou lenost, ale když teď spolupracovaly, chovala se víc a víc bez skrupulí. Zhao XinFang také nebyla tak hodná, jak si Ning SiNian myslel. Když nebyla doma a nehrála nevlastní matku, ztrácela zábrany. Také neustále odcházela – chodila nakupovat nebo hrát karty nebo na kosmetiku atd.

Každopádně Ning SiNian měl spoustu práce a jen vzácně chodil domů brzy. I když Zhao XinFang a Wang Ma přišly velmi pozdě, pokud se dostaly domů před šestou večer, mohly dál předstírat.

Dneska byla neděle. Měla výmluvu, že pomáhá v sirotčinci, a tak se mohla vrátit později.

Wang Ma požádala služebnou, jestli se Zhao XinFang už vrátila domů, pak šla nahoru najít Ning WangShua. Ning WangShu ve studiu zaslechl Wang Main křik, vyděsilo ho to tak moc, že byl celý bílý. Celý se třásl, nedalo se to zastavit.

Zhou YunSheng ho pohladil po hlavičce, aby ho uklidnil. Pomohl mu sundat košili a umýt ruce. Dřívější Wei Xiyan si nevšiml Ning WangShuova podivného chování, ale když slyšel jeho pronikavý křik, musel se jít zeptat.

Wang Ma se vymluvila na to, že dítě má zkažený zub, a tak brečel od bolesti. Wei Xiyan měl své pochybnosti, ale už dlouho ho utlačovali, a tak se akorát začervenal a řekl: „Aha, dobře.” Pod Wang Mainým zahlížením se musel stáhnout.

Když odešel, Wang Ma zavřela dveře a pokračovala v bití Ning WangShua. Vůbec na něj nebrala zřetel.

A teď ani Zhou YunSheng nebral zřetel na Wang Ma. Jemně dítě držel, trpělivě ho hladil po zádech. Když Wang Ma přišla ke dveřím, aby si dítě odvedla, nejenom že ho neposlal ven, ale dokonce jí zabouchl dveře před nosem. Wang Ma si kvůli tomu skoro narazila nos.

„Fuj, vy malí mizerové! Co to děláte?! Dřív nebo později řeknu pánovi, aby vás vyhnal!” vyplivla Wang Ma u dveří.

Zhou YunSheng slyšel to nadávání za dveřmi, pustil dítě a pokračoval v malování.

Jenom jeho strýček viděl jeho strach a zoufalství, jenom jeho strýček ho nevydal Wang Ma, jenom jeho strýček ho pevně ochránil. Ačkoli to byly jen zavřené dveře, vlastně ho to oddělilo od veškerého nebezpečí. Ning WangShuovi byly jenom tři, ale už měl vlastní rozum. Tenhle okamžik způsobil, že k Zhou YunShengovi nesmazatelně přilnul. Ale tak nějak matně věděl, že kdyby to řekl před svým otcem, mělo by to negativní účinek.

Byl velmi šťastný a zároveň trochu smutný, opatrně se držel strýčkova stehna.

Zhou YunSheng se ho pokusil setřást, ale jen velmi jemně.

Ning WangShu se tentokrát nebál, byl odhodlaný se pevně držet.

Zhou YunSheng se svého nového ocásku nedokázal zbavit a neměl na výběr a musel ho nechat tak. Pokud šel doleva, dítě cupitalo doleva. Pokud šel doprava, také klopýtal doprava. Byl jako sádra, těžce se jí zbavovalo – ta scéna byla velmi vtipná.

Strýček a synovec byli šťastní, Wang Ma byla také šťastná, že nemusela pracovat, a služebné spěšně vařily večeři. V 17:30 zvenku zazněl zvuk motoru, Ning SiNian se nečekaně vrátil domů dřív.

Wang Ma si vzpomněla na ty dva ve studiu. Nervózně v rychlosti vyběhla po schodech a křičela: „Wei Xiyane, rychle pošli dítě ven! Pan Ning se vrátil, pokud tě uvidí s dítětem, vykopne tě!”

Jak si Ning SiNian rozvinul chladnější a znechucenější přístup, původní Wei Xiyan se vážně neodvažoval se k Ning WangShuovi přiblížit. Ačkoli Zhou YunSheng znal pravdu, neměl v úmyslu odhalit Wang Mainu skutečnou tvář. Otevřel dveře a vystrčil panikařícího Ning WangShua ven.

Strýček ho pohladil po čele, takže se jeho strach velmi snížil, a Ning WangShu pochopil, že když se otec vrátil, Wang Ma ho nebude bít, a tak zdráhavě odkráčel.

Wang Ma se nemohla dočkat, až si děcko přitáhne k sobě. Bez ohledu na to, jestli jí stačil, ho napůl táhla a napůl vedla ze schodů. Výhružně mu zašeptala: „Už ti není dovoleno se držet toho bastarda, jinak tě stáhnu z kůže!”

„Strýček není bastard.” Ning WangShu mluvil jen zřídka a teď najednou vyslovil jasnou a nesrovnatelnou námitku.

Wang Ma to na pár sekund omráčilo a pak jí tvář potemněla. Natáhla se, aby Ning WangShua silně zatahala za uši. Ning WangShu instinktivně stáhl hlavu mezi ramena a v tichosti vyčkával.

Ning SiNian byl naštěstí celý netrpělivý, až svého syna uvidí, a spěšně vyběhl po schodech. Wang Ma ruku stáhla, vtáhla dítě do náručí. Nasadila pěkný úsměv a mezi zuby zašeptala: „Nejenom že je Wei Xiyan bastard, ty jsi taky bastard. Pokud mě neposlechneš, hodím tě do řeky, ať se utopíš. Tvůj táta má novou ženu a v budoucnu bude mít mnohem víc dětí. Rychle na tebe zapomene.”

Ning WangShua to vyděsilo. Zoufale zavřel oči a tiše mu z nich kanuly velké slzy.

----------------------------------------

~ No pokud do tý baby na místě neuhodí blesk, tak už neexistuje nic jako spravedlnost! ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>