LION - kapitola 4

Kapitola 4

Liam rozvinul svůj svitek s příběhy a položil ho na okraj hnízda. Vzpomínal si, že si před pár týdny stěžoval poručíku Spoonerovi, že chce mít čas přečíst si svitky, aniž by musel dělat hlášení nebo jiné drobnosti vojenského života. Ale pár dní měl veškerý čas na světě ke čtení a nudil se. Už nechtěl ležet v posteli. Postel byla vlastně oválná prohlubeň vydlabaná do podlahy. Hladký povrch byl vyložený měkkými polštáři, některé byly dost velké pro celého dospělého Rownta a některé stejně malé jako polštářky na lidském gauči. Bylo to dostatečně pohodlné, ale Liam si nedokázal zvyknout na to, že spal s jiným mužem stočeným kolem něj. Kvůli tvaru hnízda nezáleželo na tom, co Liam udělal, on a Ondry vždycky skončili uprostřed polštářů, stočení kolem sebe.

Bylo to trapné.

Čím déle tu Liam byl, tím víc chápal psychologický trénink ohledně toho, že si měli dávat pozor na ztotožňování se svými vězniteli. Každé ráno se Liam vzbudil s pérem tvrdým a bolavým. Po pěti letech, kdy se nikoho nedotkl – jedinou výjimkou byl ten opilecký pád s Craigem Millerem z technických služeb – všechno to Ondryho hlazení a konejšení a tichá slova probudila Liamovo libido.

Liam se vyhrabal z hnízda na hlavní podlaží a chodil sem a tam po malé místnosti. Přešel pět kroků jedním směrem a pak se otočil a šel čtyři kroky opačným směrem. Nemohl dojít do dvou malinkých místností na jedné straně – jedna s vanou a druhá s toaletou – ale řetěz mu dovolil přecházet po celé délce místnosti. Nedaleko okna měl Ondry výstavku s klenutým předkem a nepravidelnými poličkami a Liam se zastavil blízko jejího rohu. Dveře do hlavní místnosti byly otevřené, ale Ondryho neviděl. Ačkoli ze zkušenosti věděl, že kdyby zavolal, Ondry by se v mžiku objevil. Liam zvedl malé magnetické kuličky, co se daly poskládat do jakéhokoli tvaru, a začal je převalovat mezi prsty.

Rowntové milovali magnetickou technologii a Liam měl podezření, že ten zámek, co jej poutal ke zdi, měl magnetickou pojistku. Ondry vždycky skryl, jak řetěz uvolňoval, když bral Liama do dalších místností. Ale Liam viděl zámky, co se používaly u dětí, a to použití dětské předpony „pai” tuto jeho hypotézu podporovalo.

Liam osahával pohyblivou sošku s jejími stovkami jednotlivých částí, co se k sobě navzájem přitahovaly, a zvažoval, že by se pokusil sám odemknout. Čekat na Thackerayovo vyjednávání nezabíralo.

„Dobré ráno.” Ondry vešel do místnosti s rowntským úsměvem. Hruď měl holou a Liam ustoupil ke zdi, zatímco si Ondry vzal halenu z jedné z vyšších polic. Liamův řetěz sklouzl po podlaze a zachytil se za polštář.

Ondry si přetáhl halenu přes hlavu a pak se podíval na sošku v Liamových rukách. „Ba'toc vyrábějí větší verze. Měli bychom jednu směnit. Dočetl jsi svůj příběh?”

Liam se podíval na ten opuštěný svitek. „Myslím, že jsem ztratil zájem.”

Ondry se zarazil uprostřed natažení po brašně a studoval ho. „Měli bychom jít ven,” oznámil zčistajasna. Přetáhl si popruh přes hlavu, naaranžoval si ho na hrudi tak, aby mu brašna visela u levého boku.

„Ano, to bychom měli.” Liam s tím rychle souhlasil. Jít ven bude rozhodně lepší než být přikovaný ke stěně.

Ondry se uzarděl spokojeností a pak zamířil ke dveřím. „Donesu nictel.” To bylo další nové slovíčko. Před dvěma dny by Liam řekl, že měl celkem rozsáhlou rowntskou slovní zásobu. Nedávné události tento předpoklad zpochybnily.

„Co je nictel?” zeptal se Liam. Během posledních několika dní zjistil, že Ondry byl mnohem ochotnější s ním sdílet informace. A to bez jakékoli slovní přestřelky.

„Ukážu ti to,” řekl Ondry, jeho hlas se rozléhal z druhé místnosti.

Liam opatrně položil svitek na polici a doufal, že nictel byl nějaký druh kalhot. Do teď mu Ondry nenabídl žádné oblečení a Liam se snažil vyhnout kladení jakýchkoli požadavků. Zvlášť když stále neměl plné pochopení svého společenského postavení. A nemohl přesně zajít za poručíkem Spoonerem a prodiskutovat s ním relevantní vyhledávání těch sporných termínů.

Ondry se vrátil a v ruce měl svazek řemínků a řetězů. Liam zasténal, neboť přesně poznal, co nictel byl. Občas se používaly na neposlušné děti nebo v jednom významném případě na dospělého, kterého nakazil parazit, co mu tak poničil mozek, že se o sebe nedokázal postarat. Nejbližším lingvistickým ekvivalentem bylo zasrané vodítko.

„To nemůžeš myslet vážně.” Liam ustoupil ke zdi. Veškerá ta touha jít ven z něj naráz vyprchala.

„Kotníkový řetěz je doma v pořádku, ale venku se může zamotat. Tohle je bezpečnější,” řekl Ondry s klidným sebevědomím muže, co se ve své logice cítil bezpečně.

„Takhle nechci jít ven. Nejsem...” Liam téměř řekl „pes”, ale Rowntové nedávali ochočená zvířata na vodítko. Opravil se. „Nejsem dítě, abych byl na vodítku.”

„Jsi palteia.”

„Tak to prostě zůstanu tady,” řekl Liam. Skrz vysoké okno měl pěkný výhled na kousek oblohy. A když chtěl použít toaletu, Ondry přemístil kotníkový řetěz buď do vyprazdňovací místnosti, nebo do koupací místnosti. V závislosti na potřebě. Co se týkalo bytí rukojmím a přikování ke zdi, přišlo mu to jako luxusní verze zajetí. Aby svůj názor podtrhl, sestoupil do hnízda, posadil se na polštář a přitáhl si k sobě přikrývku. Hnízdo mu naprosto stačilo. Bylo to lepší, než aby ho dali na zatracené vodítko.

„Nemůžeš uvnitř zůstat navěky. Chceš jít ven. Půjdeme ven obchodovat.” Ondry sestoupil do postele a natáhl se k Liamově rameni. Než mohl Liam protestovat nebo se nějak připravit, Ondry ho snadno převrátil na břicho.

„Přestaň!”

Ondry tiše vrněl, jak z něj stáhl přikrývku. Dobrá, tohle začínalo být trapné.

„Tohle nemůžeš dělat.” Liam kopal nohama, ale Ondry mu jeden kotník sevřel v silném sevření a pak kolem něj upevnil řemínky. Vzhledem k relativní síle Rowntů a lidí Liam věděl, že by nikdy nemohl vyhrát, ale musel bojovat. Byl voják a nenechá se uvázat na vodítko bez boje. Pokusil se stáhnout kolena pod sebe a odkoulet se z jeho sevření, ale Ondryho ruka na jeho bedrech byla až příliš pevná.

Jeho ruce se přesunuly nahoru a kolem kolene mu připnuly druhé pouto, řemínky byly nad a pod kloubem. Ondry párkrát zatahal a zdálo se, že byl spokojený, neboť se přesunul k dalšímu vyššímu popruhu. Jelikož potřeboval místo, roztáhl Liamovi stehna a klekl si mezi ně. To bylo trochu moc blízko. Ondryho ruce mu až příliš připomínaly nějakého milence, co jej roztahoval před sexem. Liam se prohnul a zvedl z polštářů, jak jen to šlo, a bojoval veškerou svou silou. Máchal rukama a přinutil tak Ondryho, aby vodítko upustil.

Ondry se chopil Liamových paží a přitlačil je do polštářů a pak se na Liama položil celým tělem. Liam sebou divoce házel a snažil se ze sebe Ondryho setřást, než to jeho tvrdnoucí penis ještě víc zmate. Ale Ondry měl v rukách příliš velkou sílu. Snadno ho držel, zatímco se Liam vzpínal a znavil a nakonec znehybněl.

Leželi tam jako milenci a Liam se zachvěl při tom pocitu muže přitisknutého proti jeho holým zádům. Nějakou dobu to bylo to jediné, co cítil, o čem dokázal přemýšlet. Ale Ondryho mumlaná slova se pomalu projasnila.

„Jsi v bezpečí. Jsi v bezpečí, Liame. To nic. Jsi v bezpečí.”

Liam ze sebe roztřeseně vypustil vzduch a uvědomil si, že nemohl bojovat. A co hůř, Ondry to ani nechápal. Ondry se s ním rozhodně nepokusí mít sex, takže celý ten sexuální podtext byl u něj marný. Liam to vzdal, svaly mu ochably. Ondry mu pomalu pustil zápěstí a jal se ho chladnými prsty pomalu hladit po ramenech. Proti Liamově kůži zahřáté bojem to byl dobrý pocit.

„Řekni mi, co pro tebe znamená vodítko,” řekl Ondry. Anglická slovíčka mu z úst padala rozpačitě. Rowntové neměli tu správnou strukturu úst, aby mohli vyslovit zvuk sh. (Pozn.: protože vodítko je leash).

„Vodítko?”

„Nazval si nictel vodítkem,” vysvětlil Ondry. „Řekni mi, co pro tebe tento předmět znamená.”

Liam se zhluboka nadechl. Znamenalo to psy. Znamenalo to sexuální hrátky. Znamenalo to dominanta, kterému věřil dost na to, aby mu dal takovou moc. Znamenalo to být bezmocný, zatímco jiná lidská bytost nad ním převzala kontrolu, což byla Liamova největší sexuální úchylka a společensky to v lidské kultuře bylo absolutní tabu. Ten předmět měl tucet různých významů, u kterých Liam neměl rowntská slova, aby to vysvětlil.

„Řekni mi jednu věc,” pobízel ho Ondry, prsty Liamovi na horké kůži stále maloval malé vzory.

„Znamená to být bezmocný,” rozhodl se konečně Liam. Ondry by měl chápat moc.

„Jsi palteia.”

Liam si položil čelo na polštář a zápolil s nutkáním se rozbrečet. Byl dospělý muž. Neměl by mít zasranou potřebu brečet, ale rychle se blížil svému limitu být nepochopen, přemožen a obecně rozladěn.

„Proč potřebuješ moc, Liame?” zeptal se Ondry.

Kvůli tomuhle s ním Liam vždycky rád obchodoval. Pálilo mu to a dokázal k problému přistoupit z tuctu různých směrů a obvykle tak obchodování bylo obtížnější, zajímavější a často i ziskovější pro ně pro oba. Zatímco si rozhodně udělal dobrý zisk, vždycky také navedl Liama směrem, o kterém by Liam ani neuvažoval, směrem, kde všichni vytěžili. Liam slyšel, jak si ostatní obchodníci šeptali, že Ondry bude jednoho dne nutu – zkušený obchodník známý svou vynalézavostí v obchodování, což byl rys, co umožňoval vzájemný zisk. Jako muž to bylo to nejvyšší, o co mohl usilovat. V postavení hned druhý po babičkách, co se přidaly k vládnoucí radě.

„Všichni lidé potřebují moc,” řekl Liam znaveně. Prostě věděl, že na to Ondry namítne, že palteia moc nepotřeboval, ale na strategickou logiku byl až příliš unavený.

„Proč?” Ondry opatrně přenesl svou váhu stranou, ale nechal přes Liama nataženou paži a nohu, což mu ještě víc připomínalo objetí milence. Liam už před tímhle jen stěží prošel psychickými testy. A teď už by neprošel ani náhodou.

Liamova slova byla tlumená polštářem. „Protože ji potřebují.”

„Co se stane, když žádnou nemají?”

Liam se temně zasmál. „Využijí je a nakonec zbytek svého života stráví v zatracených slumech.” Kvůli tomu slovu „slum” se musel znovu uchýlit k angličtině, ale jen to samotné stačilo na to, aby to Liamovi v jeho oficiální složce vyneslo vážné napomenutí. Obchodníci se nezmiňovali o podmínkách na Zemi nebo na jakékoli lidské planetě. Neposkytovali mimozemšťanům slovní vodítka, co by je mohla navést k ošklivým pravdám. To bylo základní pravidlo, o kterém se za žádných okolností nedalo vyjednávat. Ale Liamovi už na tom nesešlo.

„I když věřili někomu jinému? Následovali někoho?”

Liam pomyslel na svého posledního milence – malého seržanta, co měl schopnost vyčmuchat ty nejlepší úkoly. Kaplan slíbil, že se o Liama postará, slíbil, že dohlédne na mladého nováčka, co sebou trhl při každém bombardování. Dodržel ten slib, až dokud Liam nezačal být kvůli nedostatku dobrého jídla jako kost a kůže, až dokud nebyl tak otupělý vůči hrůzám fronty, že se přestal třást a skrývat pod Kaplanovou paží při každém bombardování. Pak Kaplan poslal Liama na záchrannou službu a dal se dohromady s nejnovějším zelenookým klukem, co se k němu tiskl se surovou zoufalostí, co už Liam nedokázal dál předstírat.

Ondry ze sebe vydal rozrušené zakňučení a když Liam vzhlédl, spatřil tvář tak bledou, že se blížila broskvovému odstínu jeho vlastní kůže. „Ublížili by ti? Poté, co jsi je následoval?”

„Opustili by mě,” přiznal Liam tiše. Jak se říkalo, když už s tím začal, mohl to dokončit. Už se tak moc vzdálil xenologickému scénáři, že ho ze svého místa už ani neviděl.

Ondry ho pohladil po zádech, prsty mu lemoval linii páteře. „Já tě neopustím.”

„Možná nebudeš mít na výběr.” Liam neměl ponětí, co si velení myslelo o tom, že jim vojáky vzali jako otroky, ale odhadoval, že to neschválí.

„Mám na výběr. Jsi můj palteia. Budu bojovat, než někomu dovolím tě vzít, a jenom rozkaz babiček během výzvy může to pouto rozvázat.”

Liam si vysoukal ruce z pod těla a promnul si tvář. Nechtěl, aby o něj lidé bojovali.

„Tak málo z nás může být palteiou,” vysvětlil Ondry tiše. „Jenom palteiu si můžeme pustit do života tak jako malé dítě. Jenom palteia by nikdy nevyzradil informace a neobrátil je proti tobě. Je to dar. Musí se jim věřit a vážit si jich a chránit. Všechny palteiy. Ty jsi můj palteia.”

Liamovi se v hrdle zasekl polovičatý vzlyk. „Moji lidé mě budou chtít zpět.” Potřeboval, aby jeho lidé dojednali jeho návrat, protože Ondry hrál na příliš mnoho citů, které se Liam tak moc snažil pohřbít. Liam pohřbil tuto slabinu a horší bylo, že Ondry neměl jak pochopit, jakou újmu by mu mohl způsobit. Ne, Liam nemohl Ondryho vinit. To Liam měl problém – musel zůstat silný, dokud se nebude moct vrátit do svého malého pokoje na lidské základně a utřídit si tu změť emocí, co Ondry bezděky vyvolal.

„Nemůžou tě mít. Ne bez toho, aniž by zašli za babičkami, a babičky by mi tě vzaly, jen kdybych ti ublížil. A to neudělám.”

„Nevíš, co člověku psychicky ublíží,” poukázal Liam. Otočil hlavou, aby si mohl tvář položit na ruku, a sledoval Ondryho.

Ondrymu se do tváře vracela barva. „Tak mi musíš říct, když to bude hrozit. Musíš mi říct, co cítíš, abych ti mohl říct, co cítím já,” řekl Ondry.

Pocity. Rowntové nediskutovali o pocitech, vážně ne. Navzájem si poblahopřáli, manipulovali sebou, obdivovali se, ale nesedli si spolu a nediskutovali o pocitech. Ve všech svitcích příběhů, co Liam kdy četl, se pocity diskutovali jen s malými dětmi. Rowntové byli vůči malým dětem vlastně celkem oddaní. A jak ty děti během padesáti nebo šedesáti let vyrůstaly, ten vztah se pomalu oddaloval, až nakonec mladiství zašli do chrámu a požádali o to, aby bylo jejich pouto k rodiči uťato. Pokud byl mladistvý chytrý, předtím si našel způsob, jak potají odloudit nějaké to procento bohatství svého rodiče k vlastnímu užitku. V příbězích se rodič na dítě, co mu zrovna ukradlo půlku říše, díval s pýchou. Mimozemšťané. Byli v tom velmi... mimozemští.

„Řekni mi, jak se cítíš ohledně vodítka.” Ondrymu se rozšířily oči, až se mu ukázaly soustředné prstence.

„Nechci, aby lidé viděli, že ho mám na sobě.”

„Proč? Jak jejich pohled na vodítko změní okolnosti?” Ondry vypadal tak zvědavě, tak zaujatě. Svýma širokýma očima pátral po odpovědích a Liam si nebyl jistý, jestli měl nějaké, co by mu dal.

„Já ne...” Liam se odmlčel. „Lidé by...” Neměl absolutně nic co říct, co by překročilo tuto kulturní bariéru.

„Jak by lidé nahlíželi na vodítko?”

„To záleží, jestli by si mysleli, že jsi mě k tomu přinutil, nebo jestli jsem ti to dovolil.”

Zdálo se, že o tom Ondry minutu přemýšlel. „Kdybych tě přinutil, jak by na to nahlíželi?”

„Nazývali by tě netvorem a otrokářem,” řekl Liam upřímně. „Pravděpodobně ti tak říkají i teď, aniž by to viděli.”

„A kdyby věřili, že sis zvolil vzít vodítko?”

Liam si povzdechl. Tohle byla ta část, kterou vážně nechtěl přiznat, protože ve svém životě souhlasil s až příliš mnoha metaforickými vodítky. Kruci, první muž, pro kterého kdy roztáhl nohy, mu slíbil, že ho dostane ze slumů, a proměnil ho na děvku. „Nebudu mít u nich žádné postavení,” přiznal Liam, jak se snažil ten obtížný koncept napasovat do termínu, kterému by Ondry rozuměl. Bytost bez postavení neměla žádnou existenci. Pro Rownty to bylo vyhnanství na emoční úrovni.

Ondry zbledl.

„Mám tady postavení?” zeptal se Liam tiše. Byla to přesně ta otázka, které se dva dny snažil vyhýbat. Když ho Mort na Zemi poprvé přivázal k posteli, přinejmenším měl tu slušnost lhát. Řekl Liamovi, že ho miloval a že mu na něm záleželo, že mu Mort splní všechny sny a že ho vezme na věž do San Francisca sledovat raketoplány, jak pomalu klesají k Zemi se svými vzácnými pasažéry na palubě. Nikdy na to nedošlo, ale ty lži byly pěkné. I když jedna Liamova část celou dobu věděla, že chlapci ze slumů nikdy nemají takové štěstí, rád předstíral.

Ondry ještě víc zbledl. „Máš moje postavení, Liame. Pokud jsi to nepochopil, ublížil jsem ti. Jsi mě roven.”

„Jenom na vodítku?” Liam cítil, jak v něm probublávalo příliš mnoho emocí, a cítil se kvůli tomu rozervaně.

Ondry agresivně stáhl nos. Hrozba. Výzva. Liam to viděl vyryté v jeho rysech. „To vodítko je k udržení, protože si tě vážím. A protože nedovolím, aby si tě tví lidé vzali zpět.” Rysy se mu uvolnily a přejel prstem Liamovi po nose. „Vodítko je pro dítě, co jedinec zbožňuje, které nechce, aby se toulalo. Není to o tom, abych ti vzal tvé postavení. Pokud tví lidé budou věřit, že jsi k tomu byl přinucen, budou na tebe nahlížet jako na člověk bez postavení?”

Liam zakroutil hlavou. Ne, nebudou. Jenom si pomyslí, že je hlupák, co překročil nějaké kulturní hranice a kterého polapili.

„Tak tě přinutím a kdybychom na ně narazili, řekneš jim to.” Ondry se po něm natáhl a chytil obě Liamova zápěstí v silném sevření. Liam zalapal po dechu, když mu je Ondry snadno vytáhl z hnízda a přitiskl je k zemi vedle něj. Jedna Liamova část se chtěla vzpírat; to ano. Druhá část si na to vzpomínala, na ten pocit, kdy ho někdo držel, až dokud už nemusel bojovat.

Ondry vzal cíp přikrývky a pevně ho ovinul Liamovi kolem zápěstí, pak na něm těžkopádně udělal uzel. Kdyby měl Liam čas, dokázal by se z něj vykroutit. Ale když ho Ondry držel, neměl k tomu moc příležitostí. Ondry jednu ruku držel pevně Liamovi na rameni a tlačil ho k zemi větší silou, než bylo ve skutečnosti třeba, aby člověka udržel, a přitom utáhl řemínky Liamovi kolem stehna.

„Mohli bychom to vodítko prostě přeskočit a já bych mohl slíbit, že budu hodný,” nabídl Liam.

„Pokud nedostatek boje vede ke ztrátě postavení, nenutily by tě tvoje instinkty k boji?”

„To by si člověk myslel,” řekl Liam tiše. Jeho instinkty se příliš často ani neaktivovaly.

Ondry si ho chvíli prohlížel, než mu položil řemínky na bedra a pak ho fyzicky převalil. Liam stáhl ruce dolů v jakési instinktivní potřebě vzpírat se poutům, ale pak mu Ondry obkročmo sedl na hruď. A ještě k tomu obráceně, takže jeho svalnatý ocas Liama pleskal do hlavy a ramen.

„Hej!” Liam se po ocasu dvakrát natáhl, než ho chytil. Na tak vyzáblý úd byl silnější, než by si kdo možná myslel, a tak Liam musel držet ze všech sil.

„Užíváš si toto?” zeptal se Ondry.

Liam ztuhl. Ondry měl přímo před očima Liamovy velmi zaujaté genitálie, ale nemyslel si, že by rozpoznal, jaký to mělo význam – ne když rowntské penisy při erekci snadno narůstaly až o šedesát centimetrů déle a ztěžkly o nějakých patnáct kilo. „Co si užívám?” zeptal se, jak přehmátl, aby mu ten zatracený ocas zase nevyklouzl.

„Hraní s mým ocasem?” Ondry se podíval přes rameno a kvůli přesnosti, s jakou to řekl, se mu v hlavě spustily všechny lingvistické alarmy. Ocas nebyl sexuální; to věděl. Ale také věděl, že dotknutí se ocasu v příbězích ve svitcích často vedlo k podivným reakcím – k čemukoli od toho, že si hlavní hrdina vytvořil novou alianci, až k rychlému případu podřezání hrdla. Poručík Spooner o tom psal pojednání a požádal Liama, aby při čtení příběhů dával pozor na případy dotknutí se ocasu.

Liam ocas pomalu pustil. Tentokrát sebou divoce nemrskal, ale jen pomalu sklouzl po Liamových svázaných předloktích a spočinul mu proti hrdlu.

„Rozčílí tě, že jsem se ho dotkl?” zeptal se Liam obezřetně, protože měl zrovna teď pocit, že v tom byl až po krk a rychle klesal.

Ondry se otočil a Liam viděl, jak mu cukalo v tvářích. „Jsi můj palteia. Můžeš si hrát s mým ocasem, kdykoli tě to baví.”

Och, rozhodně tam bylo nějaké kulturní pravidlo, kterému Liam nerozuměl. Ondrymu znovu zacukalo v tvářích.

„Ukážu ti, jak nictel funguje.” Ondry vstal a nabídl Liamovi ruku. Když se jí Liam chopil, Ondry ho snadno vytáhl na nohy. Zatímco Ondry rozvázal přikrývku, co mu svazovala zápěstí, Liam si uvědomil, že Ondry v jednu chvíli odstranil řetěz, co ho poutal ke stěně. Stříbrné okruží s řetězem leželo na polštářích. „Pojď.” Ondry ho pobídl k zrcadlu, ale Liam váhal, neboť cítil, jak se řemínky napínaly.

„Můžeš chodit?” zeptal se Ondry.

Liam přenesl váhu na spoutanou nohu a pak se pokusil udělat krok vpřed. „Ne snadno,” odpověděl, jak si uvědomil, že řetěz, co spojoval jednotlivé řemínky byl tak akorát krátký na to, aby mu to táhlo nohu nahoru. Mohl chodit, ale byl by to nevyrovnaný pohyb jen s jednou volnou nohou. „Bolí to.”

Ondry mlaskl, přišel k němu a udělal něco na Liamových bedrech. Vodítko teď mělo trochu víc volnosti, ačkoli ne dost na to, aby mohl Liam vážně natáhnout nohu. Rozhodně nemohl utíkat. „Je to lepší?” zeptal se Ondry.

„No, můžu chodit, ale nenazval bych to lepším.”

Ondry mu věnoval rowntský úsměv a pak Liama postrčil k zrcadlu a otočil ho. Teď Liam viděl řetěz, co se táhl podél zadní strany jeho nohy skrz kroužek na koleni a další těsně pod líčkem zadnice až k tomu, co měl na bedrech. Tyčka ukotvená k řetězu zabraňovala vodítku provléct se vrchním kroužkem a mít tak více prostoru k pohybu. A jak Liam znal rowntský kov, nedokázal by ten drobný řetěz přeřezat bez páječky a dobré půl hodiny.

Zbytek vodítka spadal dolů na zem jako jeho vlastní ocas. Ondry se sehnul a sebral ho, pevně potáhl, takže Liam cítil tlak nejen na řemínku kolem břicha, ale i podél celé nohy.

„Dej si ruku na mé rameno, abys neztratil rovnováhu,” rozkázal Ondry. Liam se na něj podezíravě podíval, ale udělal to. Ondry ještě víc přitáhl vodítko a jak se řetěz zkrátil – jednotlivá očka hrkala kroužkem na Liamově bedrech – nohu mu to trochu ohnulo a zvedlo ze země.

Liam si povzdechl. „Asi nebudu utíkat.” Kdyby měl vodítko jen kolem břicha, možná by ho Ondrymu vytrhl z ruky. Ale podle toho, jak bylo vodítko navržené, kdyby se o to vůbec pokusil, zakopl by a skončil by tváří napřed v hlíně.

„Pevně se drž,” navrhl Ondry. Liamovi se to nelíbilo, ale sevřel Ondryho halenu v pěsti a sledoval zrcadlo. Ondry prudce trhl. Kroužek za Liamovým kolenem se uvolnil ze řemínků a kotník mu vystřelil přímo pod zadnici. Liam se zapotácel dopředu. Překvapilo ho to a byl nepříjemně mimo rovnováhu, dokud ho Ondry neustálil a nepomohl mu balancovat na jedné noze. Ale dokonce ani poté, co Ondry vodítko pustil, Liam nedokázal položit nohu na zem. Zasekl se s nohou ohnutou naprosto dozadu jako nějaký lidský čáp.

„Díky pohotovostním tyčkám můžu vodítko zkrátit a rychle ho uzamknout do krátké pozice,” vysvětlil Ondry, jak za něco potáhl. Kovová tyčka s uzamykacím klipem uprostřed se uvolnila a Liam mohl najednou znovu spustit nohu na zem.

„Takže vážně nechci utíkat, to mi říkáš.”

„Ne. Ukazuji ti, proč vážně nemůžeš utéct,” řekl Ondry. Dřepl si a něco dělal s kroužkem, co se uvolnil z řemínků kolem Liamova kolene. Stačil jeden rychlý pohyb a byl zpět na místě. „Teď potřebuješ volné kalhoty a boty a halenu, co tě ochrání před sluncem. Lidé netráví dost času venku. Svou technologii máte až příliš rádi.”

V tom Liam nemohl oponovat. Jen zřídka vyšel ven, tedy pokud nešel do vesnice obchodovat.

„Takže půjdeme zkontrolovat Tracshinu farmu, jestli má zboží, co je ochotná prodat. Slyšel jsem, že Nav zvažuje naklást vejce, a pokud ano, bude si chtít před začátkem hnízdění udělat zásobu dobrého kořene playshy. A všichni ví, že jí mají účtovat dvojnásobek. Bude dobře, když uvidíš víc obchodování a ne jen minerály.”

Liam zamrkal. Poručík Spooner se léta snažil získat informace ohledně obchodních tras a větších obchodních sítí a Ondry teď zrovna pozval Liama, aby šel s ním. Sledoval, jak Ondry z police vytáhl jasně barevné haleny ušité z lehkých rowntských látek. V téhle situaci se Liam samozřejmě nedostane zpět, aby to mohl nahlásit poručíkovi, takže na tom vážně nezáleželo.

Zatímco si Liam natáhl volný oděv na své nové bondáž hračky, Ondry si kolem vlastního pasu zapnul masivní řemen. Logické myšlení jistě naznačovalo využití toho pásu, ale když k němu Ondry přišel, zvedl konec Liamova vodítka a upevnil si ho k vlastnímu pásu, Liam zasténal. Jeho šance na útěk klesla z nuly na ani za mák.

„Půjdeme? Chci se k Tracshě dostat brzy.” Ondryho tvář ztmavla potěšením, když mu mezi prsty proklouzla očka řetězu, co spojoval jeho pás a Liamovo vodítko. Po chvilce nechal vodítko viset mezi nimi a ovinul Liamovi paži kolem pasu. Liam ještě nikdy neviděl, aby nějaký Rownt dal vůči druhému dospělému najevo takovou fyzickou náklonnost. Ale kdyby se zeptal, měl podezření, že by Ondry odpověděl jenom tím, že Liam byl jeho palteia.

„Cokoli je lepší než tu sedět. No, cokoli kromě toho, že by mě lidé viděli, jak jsem k tobě připoutaný jako dítě.” Lidé by samozřejmě s větší pravděpodobností řekli otrok nebo pes nebo vážně hloupý člověk, co někomu jinému dovolil, aby ho využil. Ale u řeči se dalo rozumně očekávat, že vykomunikuje jen určité množství informací.

„Žádní lidé,” slíbil Ondry, než Liama vyvedl z místnosti, kde ho držel dva dny. Liam musel uznat, že co se týkalo situací s rukojmím, vážně měl štěstí. Během tréninku slyšel, jak druhá strana Občanské války zajaté vojáky mučila. Liam riskoval jenom pokoření, otroctví a ze všeho nejhůř vážné poddání se chtíče namířeného na mimozemšťana, co se sexem nezaobíral, pokud se nesnažil oplodnit samici. Jo, jeho štěstí bylo přesně takové, jak očekával.

----------------------------------------

~ Žádní lidé, hm? Takže plukovník je definitivně z kandidátky venku? Ještě by mohl přijet poručík Spooner na bílém koni a zachránit ho... Anebo se Liam ve svém monologu zmínil o Craigovi, s kterým měl nějaké ty pletky... mehehehe. ~ 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>