FOD - kapitola 13

Kapitola 13

Ning WangShu se chtěl chytit oblečení svého otce, ale Wang Ma se po něm podívala záludným pohledem. Ning WangShua to vyděsilo tak moc, že ztuhl, a dovolil, aby ho Zhao XinFang objala.

„Tohle je tvoje oblíbená kašička z rýže a fialových brambor, je velmi sladká a voňavá,” zašeptala Zhao XinFang tiše, její přístup byl vlídný a trpělivý. Kdyby si Zhou YunSheng nebyl vědom její skutečné povahy, skoro by ho oklamala.

Ning SiNian a Zhao XinFang se setkali v sirotčinci. Ona byla dobrovolnice, každý víkend se chodila starat o děti. Ning SiNian viděl, že se k dětem chovala s láskou, ohleduplně a trpělivě. To mu pomohlo přijít s nápadem, že se s ní ožení. Zrovna teď byl spokojený se Zhao XinFanginým chováním, jeho pochmurná tvář se mírně prohřála.

Zhou YunSheng se šťoural v rýži, zíral jenom do talíře, nedíval se nikam jinam.

Wang Ma skončila se zeleninou a uklidila kuchyň, se smíchem si otřela ruce a řekl: „Paní, přijdu nakrmit dítě, dneska vypadáte unaveně.”

Ning WangShu pobledl v tváři, ale kvůli Wang Ma se bál protestovat. Jen si skousl jazyk v tichých slzách a neodvažoval se vzdorovat.

Wang Ma předstírala, že o něj měla strach: „Ach, co se děje? Zrovna jsi byl v dobré náladě, proč hned pláčeš? Poslední dobou odmítá mluvit, jíst a dokonce i spát. Nevysvětlitelně začne brečet a pak brečí ještě víc. Vážně mi to dělá starosti. Chudinka, co se to děje...” řekla v slzách a vypadala přitom víc uboze než Ning WangShu.

Ning WangShu byl naprosto zastrašený, ztuhlý a v jejím náručí se chvěl, dokonce se bál i dýchat. Zhou YunSheng jen za jediný den viděl Ning WangShův strach z Wang Ma, ale Ning SiNian do toho byl příliš zapletený. Wang Ma jej od dětství vychovávala, miloval ji jako svou matku, takže si nevšiml nejmenší podivnosti.

Zrovna teď Wang Maina slova podnítila jeho hněv, svým ostrým pohledem se otřel o Zhou YunShenga, ale jelikož se kvůli dítěti zdráhal, ovládl svůj hněv. Zvedl svého syna, vlídně ho utěšoval a přemlouval, zpíval mu jednoduché popěvky, co mu jako dítěti zpívala Wang Ma. Ale když to Ning WangShu zaslechl, nejenom že se neuklidnil, celé tělo se mu začalo svírat.

Ning SiNian se v duchu trápil, okamžitě vzal svého syna zpět do pokojíku a opakovaně volal rodinnému lékaři. Wang Ma a Zhao XinFang jej následovaly.

V mžiku byl Zhou YunSheng v jídelně sám. Odložil misku, pomalu si otřel ústa, omyl si ruce a vrátil se do svého pokoje.

Jeho pokoj byl velmi prostý, knihovnu měl plnou knih o malování a zásuvky byly z větší části plné barev a pláten všech možných značek. Jasně byl bláznivý malíř, v jeho životě nebylo nic než malování.

Ale Zhou YunSheng byl hacker, potřeboval počítač. Po chvilce hledání pod postelí konečně našel notebook. Otevřel ho a připojil se k síti. Světlo vrhalo na chlapcovu delikátní tvář stín. Upřeně se díval na monitor a prsty se mu pohybovaly rychlostí, kterou nebylo možné spatřit pouhým okem. Za pár minut ho vyrušilo agresivní zaklepání na dveře. Nemohl si pomoct a zamračil se.

„Wei Xiyane, musíme si promluvit, vylez!” zakřičel Ning SiNian, zatímco klepal na dveře. Uvnitř se nic nepohnulo, byl trochu rozrušený, takže se neubránil, aby do dveří nekopl. Naštěstí byla rodina Ning velmi bohatá, dveře byly velmi dobře udělané z pevného dřeva. Pokud by si nepřivedl dva velké muže, nebylo by snadné se vlámat dovnitř.

Zhou YunSheng uvolnil své napjaté nervy. Olízl si rty, zvedl ze stolu čajový šálek a vší silou jím hodil, aby vyjádřil své odhodlání se s ním nesetkat.

Původní Wei Xiyan se bál s Ning SiNianem mluvit, Zhou YunSheng s ním prostě nechtěl mluvit. Ning SiNian už v duchu Wei Xiyana dávno odsoudil. I kdyby chtěl, aby mu to Wei Xiyan vysvětlil, pravděpodobně by neposlouchal.

Ning SiNian zaslechl hluk a viděl, jak se po koberci rozléval čaj. Bylo evidentní, že i muž uvnitř byl rozrušený. Pomyslel na radu svých rodičů, aby Wei Xiyana nestimuloval, potáhl se za kravatu a odešel. Jeho syn měl jizvy a pohmožděniny, poslal fotky svým rodičům na druhé straně oceánu, ale oni mu to nevěřili. Řekli jenom, že Wei Xiyan by nikomu neublížil.

Dokonce dokázal hodit šálkem, byl to přístup někoho, kdo by druhým neublížil? Pokud Ning WangShua neuhodil on, tak kdo, XinFang? Byla to Wang Ma? Jedna byla vlídná a laskavá manželka a druhá pro něj byla jako matka. Ning SiNian o těch dvou nebude pochybovat. Ani nemluvě o tom, že jeho syn řekl, že ho uhodil jeho malý strýček. Byl tak malý, jak mohl lhát?

Zhou YunSheng slyšel, jak se ty kroky vzdalovaly a klikl na Enter. Poslal malý program do Ning SiNianova počítače.




Ning SiNian zůstal u postele svého syna a díval se na něj. Píchli mu sedativa, ale vypadalo to, že byl v panickém spánku. Ning SiNiana zabolelo u srdce. V mysli se mu pořád dokola ozývala slova rodinného lékaře: „Pane Ningu, podívejte se na situaci, týrání vašeho syna zanechalo psychologický stín, musíte mu co nejdříve najít psychiatra a držet ho od zdroje hrůzy.”

Držet ho od zdroje hrůzy?

Ning SiNian chvíli přemýšlel, zatímco kráčel do své studovny. Zhao XinFang stála na chodbě u lampy, spatřila, jak se blížil, a zašeptala: „Promiň, SiNiane. Nepostarala jsem se o dítě. Chceš, abych přestala pracovat v sirotčinci? Wang Ma dítě stráží, ale má i jiné povinnosti. Také jsem kontaktovala psychologa z fakulty psychologie na Univerzitě Kyoto, doktora Sun Wena. Jeho výzkum na psychologické problémy dětí se ničemu nevyrovná. Tohle je jeho vizitka, měj ji u sebe. Každou středu za ním dítě vezmu.”

„Nemusíš rezignovat, chodíš jenom o víkendech, to nezabírá moc času. Kromě toho tisíc dní strážení je jenom tisíc dní bez loupeže. Řekl jsem svým rodičům, aby pro Wei Xiyana co možná nejdříve poslali. Původně jsem měl v úmyslu kontaktovat doktora Sun Wena, ale jsi o krok rychlejší než já. Doktor Sun Wen je dobrý a momentálně pobývá v zemi. XinFang, i pro tebe to je těžké.”

Ning SiNian se podíval na vizitku. Zhao XinFang viděla, že se tvářil velmi unaveně, otevřela pusu, ale nakonec nic neřekla. Ti dva adoptovaní bratři spolu nebyli dlouho, jejich vzájemné pocity byly slabé, ale pokud by se v budoucnu sblížili, Wei Xiyan by o tom dni mohl promluvit. Nejenom že její intriky vycházely, ale z toho malého mizery Ning WangShua se stal blbeček. Zhao XinFangino srdce plesalo.

Jak otevřela dveře svému manželovi, příjemně se usmála.

Ning SiNian přešel k oknu, kouřil a oranžově rudé cigaretové nedopalky se míhaly velmi rychle. Byl nervózní. Za půl minuty rozsvítil lampu a zavolal svým rodičům.

„Volané číslo není dostupné...”

„Volané číslo není dostupné...”

„Volané číslo není...”

Když se párkrát nedovolal, rozčílilo ho to. Odhodil telefon a omylem se trefil do myši, čímž se počítač probral z režimu spánku. A vyskočilo reklamní okno, to oranžové písmo bylo velmi nápadné. Ning SiNian byl připravený počítač vypnout, ale když spatřil obsah reklamy, ztuhl.

„Pořád se bojíte krádeže? Pořád vás trápí líná chůva? Pořád vás rozčiluje chůvino týrání dětí? Skrytá kamera, vyřeší všechny vaše starosti! Domácí instalace, příhodné a praktické...”

Následující slova ignoroval, viděl dost a oči se mu mihotaly – jelikož tomu jeho rodiče nechtěli věřit, předloží jim důkaz rovnou pod nos. Při nezvratných důkazech mohl zavolat lidi, aby Wei Xiyana vyhodili, i kdyby nechtěl jít, a taky ho nechat draze zaplatit.

Znovu vzal telefon a vytočil Zhao Junovo číslo.

Zhao Jun bydlel na západ od domu. Jednou to byl žoldák a teď pracoval jako Ning SiNianův řidič a osobní stráž, ale také byl zodpovědný za mnoho Ning SiNianových záležitostí, co nemohly spatřit světlo světa. Když hovor přijal, neptal se na důvody a brzy připravil sadu monitorovacího zařízení.

Druhého dne šel Ning SiNian do práce. Zhao Jun předstíral, že čistí klimatizaci, a nainstaloval skryté kamery do všech koutů domu rodiny Ning. Dokonce nevynechal ani koupelny a nakonec do Ning WangShuova přívěšku nainstaloval naslouchátko velikosti zrnka rýže.

Teď byly letní prázdniny, Zhou YunSheng nemusel chodit na vyučování. Když vstal a nasnídal se, zavřel se ve svém studiu. Zabíral teď Wei Xiyanovo místo, přirozeně mu pomůže dosáhnout svých snů.

Nebylo pochyb o tom, že Wei Xiyanovým snem bylo stát se slavným malířem.

Jak v domě cítil spoustu kamer, jeho ne tak šťastná nálada se rozjasnila. Natáhl své bílé, štíhlé prsty a zvedl bílou látku překrývající plátno.

Byla to dokončená venkovská krajinka. Byl to dům rodiny Ning, zářilo na něm jasné slunce a v růžové zahradě kvetly růže, kvůli těm velkým sekcím teplých barev se lidé cítili šťastně. Upřímně řečeno, Wei Xiyan měl ve svých malbách jen málo aury, ale kvůli svým uzavřeným emocím v tom chybělo něco hlubšího.

Jeho malby byly velmi delikátní a nádherné, byly příjemné na pohled, ale nedokázaly otřást lidskou duší.

Zhou YunSheng se reinkarnoval po dobu téměř stovek tisíc let. Ačkoli hrál v každém životě zlosyna, nedalo se popřít, že kdyby zlosyn neměl žádné schopnosti, jak by mohl soupeřit s protagonistou? V každém světovém cyklu nejenom že dokončil všechny úkoly, ale také se nezapomněl naučit různé schopnosti. Prošel si každou totožností— generál, císař, nesmrtelný, rytíř, vévoda, papež, mág— kvůli těm zkušenostem zakoušel nekonečnou bolest, ale také mu daly nevyčíslitelné bohatství.

Naučil se mnoho schopností, a to přirozeně zahrnovalo i malování. Ať už se jednalo o čínskou malbu, olejomalbu, skicu nebo vodomalbu, pokud měl štětec, dokázal stvořit svět.

Jeho dosažení v malování se se světem naprosto nedaly srovnávat. A dokonce i na tomto světě nikdo nedokázal najít člověka, co by se mu vyrovnal. Takže aby dokončil Wei Xiyanův sen, Zhou YunSheng se tím netrápil.

Pomalu pozoroval Wei Xiyanovo dílo, snažil se zjistit jeho malířské schopnosti. V místnosti bylo ticho, bylo slyšet jenom listy šustící ve větru. V té chvíli dovnitř vešla malá postava. Stála ve dveřích, zdálo se, že ho fascinovala ta nádherná scenérie na plátně. Krok za krokem, potichu a opatrně přišel Zhou YunShengovi za záda.

Zhou YunSheng se snažil odhalit Wei Xiyanův styl. Otočil se, aby si vzal štětec a paletu, ale setkal se s pohledem Ning WangShua.

Oběma bylo trapně, evidentně se navzájem šokovali. Navzájem si věnovali prázdný pohled „ty mě vidíš, já tě vidím”.

Po dlouhé době Zhou YunSheng pomalu, pomalu natáhl ruku a z lavice vedle Ning WangShua sebral paletu. Ning WangShu chtěl užuž ustoupit, ale zjistil, že jeho cílem nebylo se ho dotknout, a tak se zastavil. A tím svým párem velkých očí stoupal výš a výš.

Zhou YunSheng ho ignoroval, rozředil barvy a zdánlivě ledabyle je rozmázl po plátně. Strýček a synovec stáli blízko sebe a ve vší vážnosti se soustředili na malbu. Dvě vytříbené tváře se stejným kamenným výrazem. Ta scéna vypadala trochu směšně, ale zdála se vřelá a rozkošná.

----------------------------------------

~ Teď to mají ty dvě fúrie spočítané. Stačí, aby se Ning SiNian podíval na záznam z kamer a bude vědět! ~

~ Tak kdepak máme našeho Věčného milence? Je to Ning SiNian? Nebo Ning WangShu (asi nepravděpodobné, ale autorka by mohla přeskočit pár let, až bude starší) nebo někdo úplně jiný? ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>