FOD - kapitola 18

Kapitola 18

V minulosti Ning SiNian do půlnoci nešel domů. Teď si sbalil aktovku a odešel na čas v 17:30.

Qin Li se podívala na čas a rychle zavolala dvě děti zpět. Za chůze Zhou YunSheng zjistil, že Zhao Jun u jezera a na stromech nainstaloval spoustu kamer. Musel si povzdechnout nad divným novým koníčkem druhé strany.

„Jak jste se měli?” Ning SiNian poslal Qin Li pryč. Když se vrátil zpět do domu, políbil svého syna na čele a pak nesmírně přirozeně podržel chlapcovu tvář a políbil ji, jako kdyby se narodili blízcí.

Zhou YunShenga to zpočátku velmi překvapilo, ale jak dny plynuly, také si na to zvykl. Jenom vyklenul rty a mírně kývl, ale neodpověděl. Jak jsme se měli? Copak to už nevíš, úchyle?

Zhao XinFang zaslechla v přízemí zvuky, pozorně vzala Ning SiNianovi kabát a aktovku. Ti dva se se sladkým úsměvem objali, jako kdyby byli milující se manžel a manželka.

V této rodině byli všichni kromě Ning WangShua herci.

Když se Ning SiNian navečeřel a přemluvil svého syna ke spánku, šel vyhledat Wei Xiyana, aby si s ním promluvil a rozvinul vzájemné pocity, ale zjistil, že už vyklouzl k sobě. Také zamknul dveře.

Kdyby nebylo jeho mylného a špatného přístupu, Xiyan by se ho tak nebál. Ning SiNian si podrážděně uhladil vlasy, v nitru toho litoval a také se nemohl dočkat, až Zhao XinFang sní zaživa. Ale Qian Yu mu byl stále k užitku, takže svou nenávist musel skrýt.

Náctiletý si z police vzal obrázkovou knížku a posadil se na postel. Seděl si na vlastních nohách a dělal si poznámky. Ning SiNian se usmál, zatímco ho chvíli sledoval, pak spatřil, že je pořád ještě brzy, a tak na počítači vyřídil nějakou tu práci.

Kolem desáté večer Ning SiNianovi zapípal mobil k připomenutí.

Ning SiNian vypnul upozornění a rychle se podíval na obrazovku. Náctiletý, co vlastně dodržoval svůj časový rozvrh, se svlékal. Připravený dát si horkou lázeň a jít do postele.

Bílá košile mu sklouzla z ramen. Otočil se a odhalil nádherné lopatky, pružný pas, velmi pevné pozadí... Ning SiNian se díval jenom chvilku, než odvrátil zrak. Najednou se cítil neklidně. Vstal, nalil si kávu a udělal dvě kolečka po pracovně. Poslouchal, jak si chlapec napouštěl vanu.

Cítil se velmi podrážděně, rozepnul si dva horní knoflíčky od košile a konečně si šálek kávy pomalu donesl zpět ke stolu. Oči měl upřené na obrazovku. Musel si přiznat, že se na tento moment těšil téměř každý den. Jaký byl rozdíl mezi tímto zvykem a bytím úchylem? V duchu se kritizoval, ale nedokázal se ovládnout.

Položil kávu na stůl, vytáhl cigaretu a zapálil ji. Snažil se, aby mu dým rozmazal zorné pole. Ale tohle počínání bylo evidentně zbytečné, vodní pára v koupelně už kameru dávno zamlžila a viděl jenom štíhlou siluetu.

Ning SiNian se začal cítit nespokojeně, v tichosti klel.

Když vykouřil cigaretu, zvuk tekoucí vody konečně přestal. Jelikož se příliš soustředil na obrazovku, skoro si o zbytek cigarety popálil prsty. Zaklel a bez milosti zatlačil nedopalek do popelníku.

Dveře od koupelny se otevřely. Chlapec vyšel ven s mokrými vlasy a na sobě měl jenom volnou bílou košili, co mu stěží sahala po boky. Zakrývala mu ty nejtajnější partie, ale odhalovala jeho štíhlé, rovné nohy. Chodidla měl velmi delikátní, dokonalého tvaru. Jak došlápl na vlněný koberec, mírně zkroutil prsty. Ten počin byl velmi roztomilý.

Jelikož ve studiu zůstával příliš dlouho, pleť měl velmi bílou, skoro pod ní byly vidět světle modré žíly. Vypadal ještě jemněji a křehčeji.

Naposledy, tohle je naposledy, zítra odstraním všechny kamery. Jak Ning SiNian držel šálek kávy, tradičně se utěšoval. Pak své provinilé svědomí odsunul stranou a poddal se svému hamižnému pohledu.

Najednou se ozvalo ostré zaklepání na dveře. To byl Zhao Jun.

Ruce se mu roztřásly, polovinu šálku kávy si vylil na košili a kalhoty.

Okamžitě vstal, aby se otřel papírovou utěrkou, a zjistil, že byl trochu... ztopořený. Ustal v pohybu, pak se litě proklel a silně se tahal za vlasy. Věděl, že pokud to takhle půjde dál, dříve nebo později sejde na scestí, ale byl bezmocný. Nedokázal zastavit své zvrhlé já.

„Dále.” Posadil se. Výraz měl skleslý a hlas deprimovaný.

V tom okamžiku Ning SiNianovy paniky mladý muž na obrazovce rychle vytočil rty nahoru a tiše zašeptal: „Dobrou noc, velký zvrhlíku.”




Dva měsíce letních prázdnin brzy skončily. Ning SiNian každý den žil v zápolení, cítil se fyzicky a psychicky vyčerpaný. Možná bych měl vymyslet způsob, jak se od Wei Xiyana držet dál, řekl si. Netrvalo dlouho a ta myšlenka ho pleskla do tváře.

„Proč se balíš?” Spatřil, jak chlapec nesl po schodech kufr, s pohledem připraveným cestovat. Ning SiNianův výraz se okamžitě změnil.

„Budu bydlet na kolejích.” Zhou YunSheng se skryl za kufr, jeho chování bylo tak nějak nervózní.

Ning SiNian si odkašlal a použil laskavější tón: „Kdy se vrátíš?”

„Na zimní prázdniny.”

Zimní prázdniny? To bylo aspoň tři nebo čtyři měsíce. Ning SiNianovi bzučelo v mysli, vzpamatoval se z toho a namítl: „Ne, žádná kolej.” Zapomněl na své dřívější odhodlání dát si od Wei Xiyana odstup.

Jsi závislý, co, úchyle? Zhou YunSheng se mu potají posmíval, ale navenek působil vyděšeně. Svýma vodnatýma očima jako broskvová kvítka zíral na Ning SiNiana.

Ning SiNianovo tělo pod tím pohledem naprosto roztálo, uši mu bezděky zrudly. Ning SiNian ještě víc nakrčil obočí, odhodlaně řekl: „Ne, máš příliš chabé schopnosti se o sebe postarat. Jakmile začneš malovat, neskončíš. Nevycházíš ze svého pokoje a dokonce zapomínáš jíst. Zůstaneš doma a já tě budu vozit do školy. Jinak budu nervózní.”

Zhou YunSheng seděl ve svém obvyklém koutku a v tichosti zíral na svou snídani.

Vážně měl tvrdohlavou povahu. Ning SiNian neměl jak ho přesvědčit, a tak se nakonec podíval na svého syna. „Chlapče, tvůj strýček musí jít do školy. Nevrátí se tři nebo čtyři měsíce. Bude se ti po něm stýskat?”

Ning WangShu si konečně uvědomil vážnost situace, okamžitě seskočil ze židle, dup dup dup, rozběhl se k Zhou YunShengovi. Svýma dvěma malýma rukama se ho pevně chytil za kalhoty, na tváři měl smutný, vzlykavý výraz.

Zatracený zvrhlíku, dokonce využíváš i vlastního syna. Zhou YunSheng chtěl skoro složit hlavu do dlaně, ale zdržel se toho.

„Nebudu bydlet na koleji, ale během dne tam musím být,” promluvil pomalu.

„No, každý den tě tam dovezu.” Ning SiNian byl konečně spokojený. Využil příležitosti a posadil se vedle chlapce. Vzal svého syna a vesele jej políbil. Dobrý synek, vážně splňuješ očekávání svého otce.

Zhao XinFang byla v kuchyni se zástěrou na sobě a předstírala, že připravuje kaši. Tvář měla pochmurnou. Za ty dva poslední měsíce, nejenom že se WangShu začal vracet do normálu, ale dokonce i Ning SiNianův přístup k Wei Xiyanovi prodělal neuvěřitelnou změnu. Na začátku roku považoval Wei Xiayana za neviditelného, ale teď ho rozmazloval.

Co se to tady kruci dělo? To zapomněl, jak se choval k Ning WangShuovi? Nebo zjistil pravdu? Ne, kdyby věděl o Wang Ma, přece by ji skoro každý den nenavštěvoval v nemocnici a nestaral se o ni. No ano, jeho rodiče museli Wei Xiyana určitě chránit a Ning SiNian neměl jinou možnost. Ale pokud se jejich vztah bude pořád zlepšovat a Wei Xiyan mu řekne o tom dni, kdy je viděl v hotelu, co bude dělat?

Ne, musím se Wei Xiyana zbavit co možná nejdřív!

Zhao XinFang se najednou rozzářila, zdálo se, že dostala úžasný nápad.




Wei Xiyan byl v prvním ročníku na Kyotské Akademii výtvarných umění. Neúčastnil se přijímacích zkoušek, otec Ning znal slavného olejového malíře ze země F, co Wei Xiayanovi napsal doporučující dopis, a Akademie ho přijala.

Ning SiNian řekl svému asistentovi, aby vyplnil patřičné dokumenty, zatímco osobně šel na koleje, aby Wei Xiyanovi pomohl si sbalit.

„Já to udělám, sedni si.” Sundal si sako, vyhrnul si rukávy košile. Vzal pár obrovských alb a dal je na sebe, aby je mohl zabalit.

Jako hlavní hrdina měl Ning SiNian přirozeně velmi výjimečný vzhled. Nebyl tak dokonale pohledný jako Du XuLang, ale byl plný mužské atmosféry a dokonalosti. Byl skoro 190 cm vysoký, před Zhou YunShengem se míhaly dlouhé nohy, jeho tenká košile živě obepínala jeho vypjaté svalové linie.

Ten muž byl hromada pohybujících se hormonů.

Zhou YunSheng si toho byl jasně vědom a musel odvrátit zrak.

„Je horko? Podívej se, jak máš tvář celou rudou. Doma to je vážně pohodlnější, je tam klimatizace.” Chlapcovy tváře byly zrudlé, oči se mu leskly. Ning SiNianovi vyschlo v ústech, stálo ho úsilí promluvit. Stiskl si nos.

Zhou YunSheng mírně přikývl, kvůli jeho „stydlivému” vzezření se Ning SiNianovi sevřelo srdce. Sbalil alba a štětce do kartónové krabice, v jedné ruce držel krabici, v druhé držel chlapce za ruku. A takhle Ning SiNian pomalu vyrazil k parkovišti.

„Ty se ani nerozloučíš?”

Když Ning SiNian otevřel kufr, aby tam uložil krabice, Zhou YunSheng zaslechl tento výkřik. Podíval se k jeho zdroji, v jeho očích se okamžitě ukázal náznak neblahého úsměvu. Tohoto člověka znal, byl to Wei Xiyanův senior Fu Xuan. Když Wei Xiyan odešel z domu, než měl vůbec šanci se vzpamatovat, tento člověk jej zničil. Okopíroval Wei Xiyanovy obrazy a účastnil se s nimi v mezinárodní soutěži. Vyhrál hlavní cenu a proslavil se.

Tato událost byla ta poslední troška, co Wei Xiyana rozdrtila.

Zhou YunSheng přimhouřil oči, přišel k němu a s úctou ho oslovil jako svého seniora. Fu Xuan věděl, že bude bydlet mimo kampus, odtáhl ho stranou a pečlivě mu poradil, s jakými obrazy měl větší šanci vyhrát soutěž. A také ho povzbudil, aby mu zavolal, kdyby nebyl spokojený se svým obrazem. A on mu něco poradí.

Zhou YunSheng přikývl, neobtěžovalo ho to. Fu Xuan spatřil v dálce muže, co stál u zaparkovaného auta. Ten muž kouřil a přitom na něj zíral. Oči měl trochu nemilosrdné. Fu Xuanovo srdce začalo kvůli strachu bít rychleji, a tak si našel výmluvu a odporoučel se.

„Kdo to je?” zeptal se Ning SiNian přísně, když už seděli v autě.

„Senior.” Zhou YunSheng na něj mrkl svýma broskvovýma očima.

Ning SiNianova hořkost se vypařila, ale stejně zamumlal: „Vážně se zdá upovídaný.”

Zhou YunSheng se dusil dýmem v autě. Nemohl si pomoct a zamračil se. „Típni to.”

Ning SiNian okamžitě zamáčkl cigaretu a pak zvedl ruce v gestu, že se vzdává. Tato zručná a přirozená reakce oba dva na okamžik šokovala.

Zhou YunSheng na něj dlouho zíral, snažil se v jeho pohledné tváři najít náznak známosti. Bylo to marné. Po cestě zpět na ty dva padlo podivné ticho.

----------------------------------------

~ V anglickém překladu Ning SiNian obdivoval "motýlí kost" - která sice v těle existuje, ale je součást lebky... takže jsem to svévolně změnila na klíční kosti. Číňani jsou na ně beztak ujetí.  Tak jsem ještě víc zapátrala - tentokrát přes originál - a jsou to lopatky. Takové ty, co se ukazují na vyzáblých lidech (<-- můj osobní názor). Klíční kosti by podle mě byly víc sexy. Abyste měly představu, můžete kouknout na fotky zde na této stránce. Já se radši podívám na něco osvalenějšího... a pokud tento vkus sdílíte a chcete se i pořádně nasmát - tady je banda japonských svalovců v roztomilých pózách. (Moje oblíbená je ta v čajových plantážích...) ~

~ Poslední scéna byla úplně jako z prvního světa. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>