FOD - kapitola 19

Kapitola 19

Du XuLang byl jenom série dat, které uspořádal Pán Bůh. Nebyl jako on, nesmrtelná duše, jak by ho mohl následovat? Kouření byl normální zvyk a podobná gesta byla také normální. Zhou YunSheng se takhle přesvědčil, ale hořkost v jeho srdci byla nepopsatelná.

Ale netrvalo dlouho a neměl čas o tom přemýšlet. Fu Xuan mu zavolal a opakovaně mu připomněl, aby začal na své olejomalbě, aby získal hlavní cenu. Jeho tón byl příliš nadšený, aby se to dalo zakrýt.

Fu Xuan z fakulty olejomalby měl velmi silné zázemí. Jeho otec byl předseda Asociace malby a kaligrafie v zemi C, jeho matka byla mezinárodně uznávaná olejomalířka, co vynikala v krajinkách. Její mistrovské dílo 'Pšeničná vlna' se prodala v aukčním domě Deli Jia za 7,5 milionů. Fu Xuan od svých rodičů podědil skvělé geny, v šesti letech uspořádal svou vlastní výstavu. Byl to zručný malíř.

Ale ve vyšších vrstvách nebyla skromnost běžná a Fu Xuan byl bohužel velmi typický. V důsledku předčasného úspěchu začal být arogantní. Spolu s tím, jak byl vyhledáván, postupně pozbyl své ambice. Nejenom že své techniky nestudoval, ale začal být závislý na jídle a pití.

Malířské schopnosti se musely tříbit. Poté, co štětec ignoroval, mu čas odplavil inspiraci i zručnost. Když se Fu Xuan postavil před plátno a zjistil, že už nedokáže namalovat ani čárku, konečně zpanikařil.

Ale jeho reakcí nebylo se přimět štětec znovu milovat, ale najmout si nohsledy. Kdykoli mu instruktor zadal domácí úkol nebo příspěvek k soutěži, nechal to udělat ostatní. V uměleckých školách bylo spoustu nadaných, ale chudých studentů. Fu Xuan si našel ty nejmlčenlivější, nejzoufalejší po penězích a nejskromnější studenty. Nejenom že se mu zázračně podařilo dostat do vyšších ročníků, ale v očích učitele se stal také jedním z nejlepších studentů.

Ale jednou za pět let se pořádala Mezinárodní soutěž v olejomalbě. Byla to jedna z nejdůležitějších událostí uměleckého světa. Fu Xuanovi nohsledi měli také své kvóty, chtěli využít této příležitosti, aby se proslavili, takže ho přirozeně odmítli. Fu Xuan zpanikařil, ale pak mu na mysl vytanul Wei Xiyan.

Wei Xiyan byl uzavřený do sebe, nenápadný a jen vzácně se stýkal s ostatními studenty. Fu Xuan přirozeně neznal jeho rodinné zázemí, ale věděl, že byl sirotek, a tak si ho vybral za svůj cíl. Ten obraz byl výsledkem Wei Xiyanova zhroucení. Vlil do toho všechnu svou neochotu, bolest, tužby, smutek a zmatek. Probil se ze svého obvyklého hladkého stylu, dovedl k dokonalosti spojení estetiky klasicismu a abstrakce. Ten obraz byl velmi ohromující.

S tímto mistrovským dílem měl Wei Xiyan příležitost stát se jedním z nejlepších olejomalířů. Ale Fu Xuan mu obraz ukradl a také se ho odvážil vzít k soudu, když se proti tomu ohradil.

Wei Xiyan, kterého vyhnali z domu Ningů, se přirozeně nemohl bránit. Musel se s Fu Xuanem domluvit mimosoudně a bylo mu nakázáno, aby se navždy zřekl malířského průmyslu. Wei Xiyan už nemohl vzít do ruky svůj milovaný štětec. Byl v tak nepředstavitelné bolesti a pozbyl vůli k životu.

Když teď tělo převzal Zhou YunSheng, jeho obraz byl v jeho vlastním studiu, takže pro Fu Xuana bylo těžké ho napodobit. Když viděl, že se uzávěrka blížila, začal být nervózní a neustále mu volal. Dokonce Zhou YunShengovi řekl, že mu instruktor dal na starost sesbírání soutěžních prací.

Zhou YunSheng mu slíbil, že práci odevzdá, a zavěsil s temným pohledem.

Obezřetně se podíval na práci na stojanu, upravil pár míst, s kterými nebyl spokojený, a když obraz zaschl, vzal ho k Ning SiNianovi do pracovny.

Byl víkend, takže Ning SiNian byl doma ve své kanceláři. Obezřetně pročítal tlustou složku, každých deset minut se podíval na monitor, zjistil, že chlapec jako obvykle stál a maloval a díky tomu se v duchu cítil velmi bezpečně. Chlapec najednou neodejde, vždycky bude stát na místě a bude na něj čekat.

Ten nápad mu na mysl vytanul najednou, ale cítil se díky tomu lépe.

Když se probral ze svých myšlenek, studio bylo prázdné a do srdce se mu vrátil ten známý nervózní pocit. Kdyby byl ve firmě, okamžitě by zavolal Zhao Junovi, aby ho našel. Ale teď byl tady a mohl to udělat sám.

Zrovna když odložil složku, ozvalo se zaklepání na dveře. Ning SiNian se netrpělivě zeptal: „Kdo?”

„To jsem já.” Chlapcův hlas byl rázný a sladký.

Ning SiNian na okamžik ztuhl, pak okamžitě vypnul monitor, urovnal rozházené složky a rychle přešel ke dveřím. Zastavil se před dveřmi, aby si v zrcadle na knihovně upravil vlasy a když byl se svou pohledností spokojený, usmál se a otevřel dveře. „Wei Xiyane, pojď dovnitř.”

Přirozeně chlapce popadl za jeho bílé zápěstí a přivedl ho k dvoumístné pohovce. Chtěl mu nalít šálek kávy, ale tak nějak měl pocit, že tento nápoj nebyl správný, a zašel dolů do kuchyně, aby mu nalil sklenici mléka. Když se vrátil, opatrně mu ji předal.

Zhou YunSheng se cítil příjemně, že ho obskakovali, ale nasadil poctěný výraz. Mírně zrudlé tváře doprovázené tím párem jasných a vlhkých broskvových očí, fanoušek Ning SiNian se skoro nedokázal udržet.

Rozčilený Ning SiNian se posadil vedle chlapce a tiše se zeptal: „Wei Xiyane, chceš mi něco říct?” Kdyby to nic nebylo, chlapec by nevzal iniciativu do vlastních rukou a nepřiblížil by se k němu.

„Chci se účastnit soutěže v olejomalbě,” řekl Zhou YunSheng. Bojácně jej sledoval a šeptal svými červenými tenkými rty.

„Já vím... nedostal jsi pozvánku? Okamžitě jim zavolám, aby ti jednu poslali. Vlastně tě přímo dosadím do finále.” Tohle byla skvělá příležitost, jak dát najevo svou upřímnost, jak si to Ning SiNian mohl nechat ujít? Než vůbec domluvil, už vytáčel řadu čísel.

Ning Group byla největším sponzorem této umělecké události, dostat ho do finále bylo snadné.

„Ne, ne.” Zhou YunSheng ho rychle popadl za paži, tvář zčervenalou. „Mám pozvánku.”

Ning SiNian ho vtáhl do svého náručí a zatímco ho hladil po vlasech, zeptal se: „Tak proč jsi za mnou přišel?”

Velký úchyl, celý žhavý využít jakékoli příležitosti, aby se mě dotkl, ha. Zhou YunSheng potají zaťal zuby a s hlavou skloněnou mlhavě řekl: „Můžu tam přihlásit tento obraz?”

Ning SiNian si konečně všiml rámu 22x14 u jeho nohou. Otevřel ochranný obal a objevila se tvář malého baculatého Ning WangShua, vypadal extra baculatě.

Malé dítě dřepělo na zemi, na sobě velmi velkou bílou košili s rukávy vytaženými nahoru. Své dvě malé baculaté ruce měl zvednuté, takže lidé, co se dívali na obraz, viděli jeho barvami pokryté dlaně. U nohou měl plátno s obtisky malých dlaní, v jeho očích to bylo evidentně mistrovské dílo, a tak se zářivě smál. Dokonce i to slunce v pozadí se s ním nedalo srovnávat.

Ten obraz měl v každém tahu štětcem spoustu lásky a něhy. Téměř celé plátno okupovaly vřelé vlastnosti— z plátna sálala naděje, radost, poklid, čilost, vitalita a štěstí. Ning SiNian zíral. Skoro zapomněl, kdy naposledy viděl úsměv svého syna.

„Můžu tenhle obraz vzít k soutěži?” Zhou YunSheng se ho něžně dotkl na paži.

„Samozřejmě že ano,” řekl Ning SiNian. Na chvilku se odmlčel a dodal: „Namaluješ i můj portrét?”

Nikdy by nepřiznal, že na svého vlastního syna trochu žárlil.

„Dobře.” Zhou YunSheng přikývl a opatrně rám znovu zabalil do ochranného obalu.




Fu Xuan sledoval, jak Zhou YunSheng přišel s obrazem, jako kdyby byl jeho zachránce. Odhalil plátno a dlouho zíral. Když se doslechl, že to dítě na obrazu bylo jen imaginární, jeho nervozita konečně polevila. Věděl, že ten obraz bude vyčnívat, bylo to příliš elegantní, plné kouzla a emocí, snaživě namalované.

Nedokázal skrýt hamižnost ve svých očích. Zhou YunSheng věděl, že návnadu spolkl.

Když přišel domů, Ning WangShu zrovna po obědě spal. Zhou YunSheng mu přitáhl přikrývku, políbil ho na baculatou tvářičku a zašeptal: „Promiň, že jsem tě takhle využil, ale zůstanu s tebou po zbytek svého života až do stáří.”

Poté, co v tichosti odešel z pokoje, zavolal Ning SiNian a zeptal se ho, kde byl. Včetně toho, s kým se setkal, o čem mluvil, co dělal a tak dále. Zhou YunShenga ohromovala jeho čím dál intenzivnější touha po kontrole a vlastnictví.

„Wei Xiyane, to jsi ty?” zavolala Zhao XinFang před dveřmi.

Zhou YunSheng zavěsil telefon, rychle se převlékl, otevřel dveře a v tichosti se na ni díval.

Zhao XinFang byla zručně namalovaná, líčení jí podtrhovalo velké a jasné mandlové oči. Ačkoli byl pozdní podzim, měla na sobě čistě bílé šaty. Naschvál si stáhla límeček níž, aby jí nezakrýval hluboký výstřih. Bílá stehna měla trochu blíž u sebe v sexy póze. Byla oblečená, aby zaimponovala.

...Jsi připravená mě svést? Vtáhnout mě do mokřin cizoložství? Zhou YunSheng přesunul pohled.

Zhao XinFang viděla, že chlapec od ní očividně odvrátil pohled, v nitru byla celkem hrdá. Byla velmi znalá zdrojů mužského pádu. S trochou komplikovanosti a chytrosti se dala chytit dokonce i velká ryba jako Ning SiNian, ani nemluvě o tomto nevinném chlapci Wei Xiyanovi. Osiřelé a uzavřené děti jako Wei Xiyan nejvíce dychtily po mateřském teplu. Dokud mu věnuje úsměv, řekne pár laskavých slov, bude poslušně plnit její přání.

Rodiče Wei Xiyanovi nechali obrovské dědictví. Ačkoli se to nedalo srovnávat s Ning Group, obyčejnému člověku to na živobytí stačilo na několik životů. Zhou XinFang dlouho přemýšlela a nakonec se rozhodla vzít Wei Xiyana pod křídlo k vlastnímu použití.

Nejenom ženy, ale ani muži nikdy nezapomněli na svou první lásku, na své poprvé. Zhao XinFang měla v plánu být Wei Xiyanova první.

„Švagrová, potřebuješ něco?” Zhao XinFang zatlačila Zhou YunShenga do kouta. Nahoře a zleva na knihovně byly kamery, nahrávka bude velmi jasná a také zabraná zblízka.

Zhao XinFang si toho nebyla vědoma, ruce měla na stěně po obou stranách chlapcových tváří. Svou plnou hrudí se o něj třela, hlas měla lenivý a okouzlující. „Byla jsem sama, a tak jsem si s tebou přišla povídat. Tvůj bratr není celý den doma, jsem velmi osamělá.”

Zhou YunShenga to zhnusilo. Zdráhavě se začervenal, pak stáhl krk mezi ramena a proklouzl Zhao XinFang pod paží.

„Čeho se bojíš? Že tě sním?” Zhao XinFang se smála. Zezadu ho popadla, podržela mu čelist a políbila ho. Ten polibek byl velmi krátký, protože za dvě sekundy se chlapec násilně zmítal a odstrčil ji od sebe. Vyhrkly mu slzy a utekl rovnou do koupelny. Přehnul se nad toaletou a začal zvracet, nepřestal, ani když už z něj vycházela jenom žluč.

Zatraceně, proto se nerad sbližoval s ženami.

Na stropě koupelny byla kamera, co tuto scénu v tichosti nahrávala.

Zhao XinFang najednou zbledla v tváři. I kdybyste jí hrozili smrtí, nikdy by tuhle reakci nečekala. Neměli by ji normální lidé přitisknout k podlaze a dělat si, co se jim zachce?

Bylo jí trapně, byla naštvaná, ale hlavně panikařila. U dveří mu pohrozila: „Wei Xiyane, pokud se odvážíš Ning SiNianovi říct, co se dneska stalo, řeknu mu, že jsi mě chtěl znásilnit. Já jsem jeho manželka a ty jenom bastard bratr. Uvidíš, komu se rozhodne věřit.”

Chlapec ztuhl. Ležel na toaletě a celý se třásl. Zdálo se, že se bál a brečel, a tak Zhao XinFang odešla. Po dlouhé chvíli pomalu zvedl hlavu a ukázal bledou tvář a nesmírně zčervenalé oči.

----------------------------------------

~ Pokud existuje ještě důkladnější způsob, jak si vykopat vlastní hrob, připravit rakev a zarazit do ní poslední hřebíček, pak mě opravdu nenapadá, co to je... Zhao XinFang, jsi mrtvá. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>