FOD - kapitola 20

Kapitola 20

Kávový šálek proletěl kolem hlavy vedoucího oddělení a narazil do dveří od kanceláře. Ozvala se rána a střepy porcelánu po sobě na drahém nábytku zanechaly stopu. Vedoucí ztuhl, po pár sekundách pomalu zvedl ruce, aby si z čela otřel studený pot, a rozechvěle se zeptal: „Š-šéfe, je s tím návrhem nějaký problém?” I kdyby s tím byl problém, neměl by dělat takovou scénu. Bylo to, jako kdyby mu zabili člena rodiny.

Ning SiNian zíral na obrazovku počítače, celý rozlícený, hruď se mu zvedala a klesala. Evidentně zuřil.

Chladně se podíval na vedoucího oddělení a mávl rukou. Vedoucí odspěchal z kanceláře, jako kdyby se mu dostalo amnézie.

Na obrazovce počítače si chlapec čistil zuby, tohle bylo popáté. Pěna, co vyplivl, byla viditelně od krve. I Ning SiNian jazykem okusil náznak krve, nemohl se dočkat, až Zhao XinFang sežere.

Ale teď na to ještě nebyl čas, zrovna Qian Yuovi předhodil návnadu a ten teď byl na cestě do domu Ningů. Užuž chtěl zavolat Zhao Junovi, aby chlapce zastavil, než si naprosto rozedře dásně, ale pak spatřil svého rozespalého syna ve velkých papučích, jak přešel k chlapci.

„Strýčku, můžeme jít malovat, že?” Zatahal chlapce za kalhoty.

I když se chlapec cítil extrémně nepříjemně, stejně rychle ovládl svou náladu, vyplivl zbytek pěny a osušil si rty. Předstíral, že se nic nestalo, a vedl jeho syna do studia. Byl duchem nepřítomný, štětec se mu na plátně nepohyboval.

Ning SiNian na něj zíral, až měl suché oči, teprve pak intenzivně mrkal. Mezi zuby vycedil pár slov – Zhao XinFang, ty si troufáš!




Qian Yu se chtěl naléhavě dostat k dokumentu, o kterém se zmínil jeho zaměstnavatel. Jen co vkročil do domu Ningů, silou ho zatlačili do studovny. Dveře se zabouchly a jeho přikrylo teplé tělo.

Qian Yua to na chvilku překvapilo, než to osahávání začal oplácet. Po těžkém zápasu na pohovce chtěla Zhao XinFang odtáhnout Qian Yua na stůl k dalšímu kolu, ale ten ji odmítl.

„Jak to, že jsi tak hladová? Ning už tě nekrmí? Takhle rychle to znovu nezvládnu.”

„Měsíce se mě nedotkl. To se obstarává venku?”

„Možná tvoje kouzlo vyprchalo.”

„Tak ať, stejně se se mnou oženil, jen abych pomohla s jeho děckem. Proč se ten mizera prostě neoženil s chůvou?”

„Která chůva by mohla být pěknější než ty? Měla lepší tělo než ty?”

Chvíli spolu mluvili a líbali se, pak se od sebe konečně odtrhli. Qian Yu si navlékl spodní prádlo, zatímco zručně zapnul počítač, zadal heslo a překopíroval důvěrnou složku.

„Až skončím s tímhle prodejem, půjdu se skrýt do zahraničí. Dohlédni mi prosím na Ning SiNiana. Pokud něco začne, zavolej mi. Až se později usadím, budeš z toho mít výhody.” Když si Qian Yu vzal USB, promnul Zhao XinFangino plné poprsí a vyběhl.

Ning SiNian zíral na zaneřáděnou pracovnu a najednou cítil, jak se mu převrátil žaludek.

Qian Yu měl v té složce významnou chybu v informacích, pokud to prodá nějaké společnosti, bude čelit miliardovým ztrátám. Ning SiNian jen musel počkat na jejich pád a pak vybrakovat jejich majetek. Přinutil se dál pracovat, ale bez ohledu na to, jak moc se snažil uvolnit, každých pár minut si otevřel bezpečnostní záznamy, aby se podíval na chlapcův stav.

Nakonec v půl šesté okamžitě urovnal své papíry a šel domů.

Qin Li a Ning WangShu byli u jezera a krmili kačenky, Wei Xiyan nebyl nikde v dohledu. Ning SiNian na ně zavolal pozdrav a spěchal do domu.

„Co to děláš?” Jeho hlas byl velmi přísný, ale pokud jste řádně poslouchali, byl slyšet, že se mu třásl.

Zhou YunSheng se na chvilku odmlčel a pak pokračoval v balení. V souladu s Wei Xiyanovou povahou by Ning SiNianovi o něčem takovém neřekl, ale neodvážil by se zůstat v domě Ningů. Ale Zhou YunSheng to také dělal pro vlastní dobro. Musel na Ning SiNiana vyvinout trochu tlaku, přinutit ho, aby se s tou ženou vypořádal co nejdřív.

Ale takhle řečeno, Ning SiNiana bylo trochu moc snadné využít. Zhou YunSheng akorát musel zamrkat a našpulit rty a Ning SiNian se mohl přetrhnout, aby mu se vším pomohl.

„Přestaň! Poslouchej mě!” Ning SiNian chlapce nervózně chytil za ruce. Spatřil jeho rozšířené oči a že vypadal trochu vyděšeně. Pak ho rychle objal a omluvil se. „Promiň, neměl jsem v úmyslu tě vyděsit. Jen jsem nechtěl, abys odešel. Co se dneska stalo, mluv se mnou.”

Zhou YunSheng jen beze slova potřásl hlavou.

Ning SiNian se ho neodvažoval nutit. Měl pocit, jako kdyby se mu srdce potopilo do vařícího oleje. Pomyslel na Zhao XinFangin nucený polibek a oči mu postupně zrudly hněvem.

Co se to dělo? Proč se mohl akorát skrývat v temném koutku a v tichosti chlapce sledovat, zatímco ostatní se k němu neupřímně přiblížili a dokonce na něm vynutili polibek? Co to kruci?

Potlačený hněv v jeho srdci spálil veškerý jeho rozum, sevřel chlapci čelist a opakovaně mu otíral jeho tenké rty.

Zhou YunSheng se mračil bolestí, zrovna když se odvrátil, aby se vyhnul tomu utírání, omráčilo ho, když spatřil, že se Ning SiNian sehnul. Nedalo se tomu říkat prostý polibek, jazykem mu pronikl za zuby hluboko do hrdla. Hluboce a šíleně, zdálo se, že ho chtěl zaživa spolknout.

Mezi jejich rty vytekly sliny a utvořily dlouhou stříbrnou linku.

Po dlouhé době, kdy se Zhou YunShengovi začalo ztěžka dýchat, se Ning SiNian odtáhl, ale ne o moc. Rty se stále dotýkaly, prsty mu přejel po čelisti a očima zíral do jeho očí. Tiše se zeptal: „Řekni mi, co cítíš?”

Chci tě ojet! Zhou YunShengovi problýsklo v očích, ale zůstal zticha.

„Řekni mi to, honem.” Tlak Ning SiNianových prstů pomalu zesiloval, zanechávaly po sobě pár růžových modřin.

Zhou YunSheng tu bolest ignoroval a zbaběle řekl: „Bojím se.” Rozhodně ne tebe, ty velký úchyle.

Dech Ning SiNiana byl velmi horký, sálala z něj silná vůně mužských hormonů, téměř to proniklo Zhou YunShengovou myslí. Měl rád silné muže jako Ning SiNian. Když byla druhá strana intenzivní a divoká, vzrušilo ho to. A ten polibek byl velmi dobrý, naprosto smyl nevolnost ze Zhao XinFang. Chtěl Ning SiNiana téměř obejmout a poděkovat mu.

Ning SiNian lapal po dechu, jeho hlas zněl ještě ochraptěleji: „Co ještě cítíš kromě strachu?”

Zhou YunSheng sklopil oči, tváře se mu mírně zbarvily do růžové, své tmavé oči měl smáčené plytkými slzami. Bylo to zářivé a dojemné.

Ning SiNian zapomněl dýchat. V mysli se mu opakovaně ozývala jedna myšlenka: Je plachý, nepřijdu mu nechutný, také ke mně chová pocity.

Když si uvědomil toto, byl jako oběť visící na okraji útesu, co konečně našla vykoupení. Srdce mu znovu a znovu omývala extáze a vzrušení. Nervy se mu konečně uvolnily, oči mu roztály a naplnila je hluboká a těžká láska.

„Wei Xiyane, Wei Xiyane, Xiyane... ...” Opakovaně volal jeho jméno, než ho opatrně políbil na už tak opuchlé rty. Zašeptal: „Wei Xiyane, baby, miluju tě. Tak moc tě miluju. Chápeš to? Cítíš to?”

Zhou YunSheng ležel na jeho intenzivně se pohybující hrudi, mírně kývl hlavou.

Místnost byla plná zvuků romantického sání...




Ning SiNianovy pocity byly taková samozřejmost. Bez ohledu na to, co se stane, až se objeví hlavní hrdinka, Zhou YunShenga to nezajímalo. Žil jen pro tento okamžik, vážil si jen tohoto okamžiku.

Za měsíc Akademie výtvarných umění uveřejnila zprávy – letos se do finále dostalo pět zaslaných děl a budou se ucházet o nejvyšší cenu. Při takovéto umělecké události byl i jen postup do finále jako dostat zlatou trofej. Ani nemluvě o tom, že to dílo zhodnotí mistři z celého světa. Tohle byla prostě neuvěřitelná čest.

V tom informačním dopise nebylo zmíněné jenom jméno autora, ale také byla přiložená fotografie jeho díla. Studenti fakulty olejomalby soupeřili o to, kdo si to přečte.

„Tohle je moje dílo, proč je uvedené pod seniorovým jménem?” Zhou YunSheng zbledl.

Všichni byli zticha, asistující profesor Tang WeiMing mu věnoval přísný pohled. „Tohle evidentně namaloval Fu Xuan, sledoval jsem ho to dokončit. Proč říkáš, že to je tvoje dílo? Jaký máš důkaz?”

Tang WeiMing samozřejmě věděl, že ten obraz byl ukradený, ale Fu Xuan mu nabídl výhody, takže mu Wei Xiyana mohlo být akorát líto. Umělecký svět nebyl tak čistý a prostý, jak si to nezasvěcení představovali. Tohle by se měl Wei Xiyan dřív nebo později naučit.

„Správně, děláme ve stejném studiu jako Fu Xuan, osobně jsme sledovali, jak to maluje,” ozvalo se několik studentů. Fu Xuan se evidentně dobře připravil.

Fu Xuan si ten dopis vzal, poplácal Zhou YunShenga po rameni a zasmál se. „Xiyane, mluv jenom s důkazy, jinak bych tě mohl zažalovat za nactiutrhání.”

Zdálo se, že Zhou YunShenga ta výhrůžka zastrašila, tvář mu ještě víc zbledla. Podíval se na Tang WeiMinga, ale ten jenom odvrátil pohled, celý rozpačitý. Těch několik studentů také odvrátilo zrak. Wei Xiyan pomalu odešel.

Fu Xuan se zhluboka nadechl. Byl si jistý, že sirotek nebude schopen dělat problémy, a tak ostatní studenty pozval ven na jídlo. Všichni vesele hučeli a v dobré náladě kráčeli ke školní bráně.

Zhou YunSheng šel do odlehlého koutku, promnul si oči, odkašlal si a zavolal si.

Kvůli tomu hutnému nosovému hlasu v telefonu Ning SiNian skoro poskočil úlekem. Nervózně se zeptal: „Co se děje, baby? Stalo se něco? Neboj se, jsem tu, dobře? Řekni mi, kde jsi, hned přijdu.”

„Jsem ve škole, je mi velmi nepříjemně.”

Ning SiNian ho konejšil, zatímco šel k autu. A zavěsil, až když vyrazil na cestu.

Zhou YunSheng dokázal Fu Xuana snadno zvládnout, ale teď byl Wei Xiyanem. Wei Xiyanův svět sestával jenom z obrazů, nemusel vědět o těch špinavých věcech. Takže od začátku měl v úmyslu všechny svoje problémy hodit na Ning SiNiana, aby je vyřešil. A tohle bylo také to, co Ning SiNian Wei Xiyanovi dlužil, dříve nebo později bude muset odčinit své minulé počínání. Co se týkalo Ning SiNianovy emocionální změny, to byla čistá náhoda.

Chudák Fu Xuan neměl ponětí, koho vyprovokoval.

----------------------------------------

~ Tak mrcha smilná ještě mrtvá není, ale na cestu do pekel musí vypravit ještě svého milence. No, a tenhle pacholek jeden nepoctivá taky nedopadne dobře, Ning SiNian ho slupne jako předkrm. ...Jediný zádrhel by mohl nastat, až se na scéně objeví původní hlavní hrdinka...  ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>