FOD - kapitola 25

Kapitola 25

Protože nedbalost a chabý dohled Korunního prince vedl k tomu podvodu, když se ta zpráva roznesla, pověst Korunního prince u úředníků a učenců velmi klesla. Jeho postavení dědice teď bylo ještě nestabilnější.

Naštěstí císař Tian Chen neztratil svou víru v Korunního prince úplně. Rozkázal mu, aby předsedal této majestátní hostině. Dal mu tak příležitost zachránit si trochu té pověsti.

Ale Korunní princ mu za to nebyl vděčný. A tak když se císař Tian Chen odebral z hostiny do svých komnat, Korunní princ se soustředil na dolévání vína z džbánu a ostatní hosty ignoroval. Kvůli tomuto období přišel o hodně podřízených a otec ho pokáral. Už přišel o důstojnost, jak by se mohl obtěžovat a snažit se na ty studenty udělat dobrý dojem?

Zhou YunSheng seděl poblíž. Potají se podíval na tohoto legendárního prostopášníka a nafoukance, Jeho výsost Korunního prince. Byl velmi pohledný, ke spánkům se mu táhlo útlé šikmé obočí, pod nimi úzké fénixové oči, co se leskly důvtipem. Vždycky lidi sledoval s dojmem arogance, což bezděky vzbuzovalo strach.

Na sobě měl černý oděv, suknici měl otevřenou a odhalovala bílý vnitřní oděv. Protože byla látka příliš tenká, vlastně obkreslovala jeho hladké linie svalů. Dokonce i z dálky se dalo poznat, že jeho zdánlivě vyhublé tělo v sobě mělo mocnou sílu. Posed měl velmi zahálčivý – seděl se zkříženýma nohama, v ruce držel džbán a přiblížil si ho k ústům. Protože příliš pil, měl zastřené oči. Ale nevypadal uvolněně, spíš ostře a divoce.

Zdálo se, že mu ty aktivity přišly nudné. Odložil džbán, zvedl ruku k tváři a nepatrně se na studenty usmál. Ale kvůli těm jeho chladným očím to všechny lidi polekalo, otáčeli se a vyhýbali se jeho pohledu.

Povaha tohoto Korunního prince byla nechvalně prchavá. Bylo snadné ho naštvat a člověk ani nezjistil, které slovo ho vyprovokovalo. Troufl si laškovat s konkubínami císaře Tian Chena, troufl si vybírat z pokladnice pro vlastní potřeby, troufl si bodnout jakéhokoli dvorního úředníka, co ho nahněval. Jeho styl jednání se dal shrnout jediným slovem – šílené! A třemi slovy – šílený do extrému!

Jelikož předsedal této události, hosté se neodvažovali hlučet. Neodvažovali se ani dýchat.

V této chvíli bylo v síni ticho s výjimkou hudby hudebníků. Nikdo nemluvil.

Zhou YunSheng se pohledem vrátil zpět k princi a potají bědoval kvůli dobrému vzhledu Korunního prince. Dokonce ani hlavní protagonista tohoto světa, Sedmý princ, se mu nemohl rovnat.

Zároveň s tím se i princ díval na zlatého šampiona. Každý věděl, že Korunní princ miloval krásu. Neváhal si prohlédnout kohokoli, kdo mu padl do oka, ať už to byl muž nebo žena. Shen YiBin byl prvotřídní krasavec, dalo se ho nazvat mladým inteligentem. Erotický, s jasnýma očima jako broskvové okvětní plátky. Když se napil, oči měl mírně vlhké, úplně jako malé zvíře – ubohé a roztomilé.

Byl nejmladší, a přesto na sobě měl rudou róbu šampiona a seděl ve skupině vousatých starých mužů. Byl jako světluška v temné noci, oslňující a těžko se ho ignorovalo.

Korunní princ měl zahloubaný pohled, konečky prstů přejížděl po okraji džbánu, jeho pohyby byly dvojsmyslné.

Eunuch, co stál nedaleko, spatřil jeho touhu a sehnul se, aby se zeptal: „Vaše císařská výsosti, chcete, abych zavolal šampiona, aby se s vámi napil?”

„Ne.” Korunní princ mávl rukou a ukázal jiným směrem. „Zavolej nám tu květinovou krásku.” Byl dostatečně střízlivý, aby si vzpomněl, že Shen YiBin byl pro jeho otce velmi cenný. A tak se o něj nemohl na této hostině pokoušet.

Tomu květinovému krasavci bylo 25 let. Ačkoli nebyl tak jedinečný jako Shen YiBin, byl pohledný a elegantní. Když viděl, že Korunní princ ukázal jeho směrem, okamžitě zbledl v tváři.

„Třetí šampione, Jeho císařská výsost Korunní princ si přeje tvoji společnost.” Možná to byla jen jeho představa, ale květinový krasavec měl pocit, že hlas toho eunucha byl zlovolný. Jako kdyby to byl duch, co se dožadoval jeho duše.

Rád by odmítl, ale ten zrádný Korunní princ se na něj díval. Chyběla mu síla se jen postavit, o nějakém mluvení ani nemluvě, a tak na sebe omylem převrhl celý džbán vína.

Všichni se na něj v tichosti dívali, v očích se jim zračilo 120 tisíc bodů soucitu.

„Mohu být tak troufalý a zeptat se, můžu mít to štěstí a napít se s Jeho císařskou výsostí?” zeptal se Zhou YunSheng najednou a usmál se.

Eunuch nedaleko se na něj rychle podíval, sehnul se a řekl: „Šampione, to přirozeně není vůbec žádný problém, prosím.”

Ten květinový krasavec se podíval k tomuto mladíkovi a ulevilo se mu. V duchu si přísahal, že na tuto laskavost nezapomene. I ostatní k šampionovi cítili velkorysý obdiv. Povídalo se, že jednat s císařem bylo jako jednat s tygrem, ale měli pocit, že dědic byl ještě litější než tygr.

Korunní princ evidentně nečekal, že Zhou YunSheng převezme iniciativu. Vytáhl si rukáv a mávl, aby si sedl. Pak ho pozoroval. Když zjistil, že na něm nebylo znát žádné zdráhání nebo strach, jeho pochmurná nálada se nevysvětlitelně zlepšila.

„Jsi dobře vychovaný, dáváš pozor na bezmocné lidi.” Nevesele se zasmál.

Když Zhou YunSheng promluvil, jeho tón byl velmi lehký. „Neprokazuji žádné laskavosti. Tento nevýznamný ministr bude od zítřka sloužit v Císařské akademii a každý den vám bude pomáhat se studiem. Přirozeně s vámi budu trávit hodně času, takže akorát začínám dřív.”

Nejenom že vypadal čistě a rozkošně, dokonce i jeho hlas byl jasný a průzračný. Poslouchat ho bylo příjemné. Korunní princ se zasmál, pohled mu zjihl, byl velmi rád, že se ten novorozený koloušek nebál tygra.

Zhou YunSheng si promnul nos, pohled přesunul na dřeváky, co měl Korunní princ na nohou. V noci byla zima, většina lidí na sobě měla vycpávaný plášť, jen aby jim bylo teplo. A přesto byl Korunní princ oděný velmi nalehko. A na nohou měl vlastně dřeváky. Copak se nebál zimy?

V duchu o tom začal pochybovat, když mu Korunní princ osobně předal sklenici vína. Rychle usrkl a oči se mu mírně rozzářily. Tohle bylo císařské víno Západní Fénix a láhev byla svařená ve vodě. Ten dozvuk chuti byl nezapomenutelný.

Korunní princ sledoval, jak si olízl rty. Na okamžik se ukázal jeho malý růžový jazýček, bylo to velmi přitažlivé. V duchu ho chtěl okamžitě přemlouvat, aby vypil pár dalších sklínek. Pili a povídali si a nepůsobilo to, jako že to bylo jejich první setkání. Byli jako přátelé, co se znali léta.

Sedmý princ, co se hostiny také účastnil, čekal, až Korunní princ přijde s Shen YiBinem o trpělivost, aby ho mohl zachránit a získat si tak jeho vděk. Ale když spatřil tuto scénu, byl v depresi.

Korunní princ byl závislý na alkoholu. Když vypil jednu láhev Západního Fénixe, rozkázal sluhům, aby svařili další dvě na později.

„Nepij na prázdný žaludek, dej si něco k zakousnutí.” Když Korunní princ viděl chlapcovy zrudlé tváře a rozostřený pohled, zasmál se a natáhl se k němu, aby ho pohladil po vlasech.

„Ach, dobře.” Shen YiBin měl stále jemné tělo a už byl opilý. Zhou YunShengovi se točila hlava. Chtěl použít 007, aby si upravil konstituci svého těla, ale byl všem na očích. Nebyl dobrý nápad přitahovat pozornost ke svému zápěstí. Navíc kdyby byl opilý a v další chvíli se zázračně vrátil do normálu, bylo by to až příliš podezřelé. A navíc na něj Korunní princ stále zíral.

Pustil se do misky s jídlem, zarazil se a prázdně se podíval na Korunního prince. Stěžoval si: „Je to studené a není to dobré!”

„Ano, je to trochu studené.” Korunní princ se zasmál. Vzal si svoji misku a opatrně začal jíst. Dokonce si vzal i Shen YiBinovu misku. Pak pokračoval v pití, ale nezapomněl doplnit šálek toho malého šampiona po jeho boku.

Zhou YunShengovi se točila hlava, mysl měl omámenou alkoholem. I jídlo se mu vzpříčilo v hrdle a užuž chtělo vyjít zase ven. Zatímco mu Korunní princ naléval další víno, najednou se kolem něj protáhl a vrávoravě odběhl.

Všichni si mysleli, že šampion konečně nedokázal snést jeho přítomnost a utekl. Nemohli si pomoct a na tvářích se jim ukázalo napětí.

Korunní princ si také myslel, že ho zhnusila jeho osoba. Tvář mu ztvrdla, rukou sáhl po meči u pasu, v očích se mu zračil krvavý hněv. Myslel si, že by mohli být aspoň přátelé, ale on akorát skrýval své nepříjemné pocity. A tak bylo lepší ho zabít, aby mu už nepřišel na oči.

Sedmý princ chtěl vstát a jít prosit, ale když viděl, že Korunní princ byl připravený zabíjet, znovu se posadil a napadl ho mnohem výnosnější nápad. Rod Shenů měl teď přízeň císaře, takže možná by ho neuznali, ani kdyby Shen YiBina zachránil. Ale pokud ho Korunní princ zabije, rod Shenů se bude dožadovat jeho hlavy. I jeho otec bude na Korunního prince naštvaný a jeho postavení klesne až ke dnu.

Korunní princ a Sedmý princ byli projednou stejného názoru a nikdo nevstal, aby tu situaci zachránil. Třetí šampion dlouho zápolil, zrovna chtěl říct pár slov, když viděl, že se vrátil eunuch, co se hnal za šampionem. A něco zašeptal Korunnímu princi.

Korunní princ pozvedl obočí, jeho pochmurné vzezření se okamžitě rozjasnilo. Beze slova odešel.

Všichni byli stále omráčení, konečně se stali svědky pověstné výbušnosti Korunního prince.

Zhou YunSheng ležel v Císařské zahradě vedle lotosového jezírka a zvracel. Zrovna si chtěl upravit tělesné informace, aby nebyl opilý, když najednou přišel Korunní princ. V očích měl veselost. „Jenom pár džbánků vína a ty už jsi vlastně takhle opilý, vážně neuvěřitelné.”

„Je mi 17,” stěžoval si Zhou YunSheng, své broskvové oči měl vlhké. Pán Bůh ho polapil, když mu bylo šestnáct a nemohl tedy legálně pít. Ačkoli se reinkarnoval deseti tisíce let, stále pevně věřil, že mu navždy bylo šestnáct.

Korunnímu princi ta situace přišla ještě vtipnější. Žertem ho nazval neposkvrněným chlapcem.

Zhou YunSheng ho ignoroval a dál zvracel do jezírka. Když si konečně vyprázdnil žaludek a zvracel už jenom žluč, spatřil, že k hladině připluly ryby a požíraly jeho zvratky. Přišlo mu to absurdní. „Ony... ony vlastně žerou moje zvratky! To je nechutné! Nemyslel jsem si, že ryby v Císařských zahradách budou takhle nechutné!”

Korunní princ se ze smíchu přehnul. Vytáhl kapesník a osobně chlapci otřel ústa. Ten počin byl velmi něžný. Líbil se mu ten chlapec a jeho důvěrný, nevzrušený přístup k němu, a tak bezděky polevil v ostražitosti.

Zhou YunSheng mu poděkoval a zapřel se rukou o jeho ruku, aby se postavil. A zjistil něco překvapivého. Korunní princ měl ruku velmi horkou, zdálo se, že hořela – očividně to nebyla normální tělesná teplota. Nemohl si pomoct a nahnul se k němu blíž. Nepatrně z něj cítil léčiva. Protože měl svých pět smyslů mnohem silnějších než normální lidé, dokázal rozeznat stalaktit, ametyst, bílý křišťál, síru, rudý haliosit, arzénovou rudu a dokonce mák a další bylinky.

Nebeský císař osobně vychoval a hýčkal Korunního prince, byl to syn svého otce. Od raného věku se u něj ukázal výjimečný talent na politiku, ale před třemi lety se jeho povaha změnila. Nejenom že začal být chlípný, ale dokonce se začal chovat víc a víc nelogicky. Císař Tian Chen si ho opakovaně předvolával před trůn, ale bez ohledu na to, kolikrát mu huboval, nezměnil se.

Zhou YunSheng měl pocit, že našel zdroj tohoto nového temperamentu Korunního prince.

----------------------------------------

~ Mlčím, mlčím jako pěna... Ovšem císařské rybky jsou vážně nevychované. ~ 

~ Tentokrát o něco dřív, protože budu mít víkend celkem nabitý a pravděpodobně bych se k tomu nedostala. ~

~ Koukala jsem se, kam se poděly všechny ty BL seriály, co byly na tento rok naplánované, a možná si na ně budeme muset počkat déle, než se předpokládalo. Čína začala bláznit a vydala nové regulace ohledně "zženštilých" a "pěkných" mužů. Tak můžeme jenom doufat, že to je jen takový výkřik do tmy a že to během pár týdnů (měsíců...) přejde. ~ 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>