FOD - kapitola 23

Kapitola 23

Shen YiBin byl jediným synem rodiny Shen a byl velmi upřednostňovaný. Jídlo i oděv měl prvotřídní. Poté, co se Zhou YunSheng vrátil do domu Shen, měl pár dní volna a pak najednou jednoho dne vstal a uvěznili jej stráže.

Otec Shen byl ministr, co měl k císaři blízko, přirozeně měl příležitost téma zkoušky vidět. Císař Tian Chen měl podezření, že se otec Shen účastnil na prodeji otázek, a tak ho také vzal do vazby.

Otec a syn momentálně dřepěli ve smradlavé cele, otec Shen už měl propadlé oči, nažloutlou pleť a vypadal velmi ztrhaně.

„Kdy nám matka pošle večeři? Už dlouho jsem neměl kachnu osmi pokladů.” Zhou YunSheng v ústech kousal stéblo slámy a mnul si své pozadí po výprasku palicí. Naštěstí měl ve zvyku si zesílit tělo, jen co vstoupil do nového světa, jinak by teď měl vnitřní zranění.

Otce Shena ještě neodvolali z funkce, pořád byl dvorním úředníkem, a tak výprask nedostal, ale jeho duševní mučení bylo stokrát bolestnější. Popadl svého syna za ucho a káral ho: „Ty tupé děcko, ty chceš pořád jíst? Rychle mi řekni, kdo ti ty otázky vypracoval, abychom už nemuseli vytrpět další mučení!”

„To jsem napsal já sám, jak bych mohl říct něčí jméno?” Zhou YunSheng si svíral ucho, vypadal ublíženě.

Otec Shen viděl, že se ani v této situaci nekál, a tak naštvaně máchl pěstí, aby jej uhodil.

Mezitím matka Shen navštívila svou dceru v paláci Sedmého prince.

„Matko, vrať se, teď mám menší cenu než bláto v řece. Já sama nemám nic zaručeno, kde bych našla moc zachránit svého otce a bratra. Párkrát jsem poslala sluhu, aby se na to přeptal, ale Sedmý princ nebyl ochoten se se mnou setkat. Ještě nečekanější je, že mě pokárala i Královna matka. Teď mám zakázáno vyjít na krok ven a nevím, který měsíc nebo rok mě propustí,” řekla Shen QiaoDan v slzách, tvář měla zoufalou.

Matku Shen to šokovalo, po chvilce si povzdechla: „Sedmý princ má v úmyslu jen tak nečinně přihlížet? Ani tvůj bratr nemá v tomto životě žádnou naději, tvůj otec má zničenou kariéru a rod Shen je k ničemu. Dcero, nemáš žádné děti a přišla jsi o své přednostní postavení, co budeš v budoucnu dělat? Kdybych věděla, že se tohle stane, přiměla bych tě provdat se do normální rodiny a mít stabilní život.”

Obě hořce plakaly kvůli svým ztraceným šancím.

Na západním dvoře se Xie Yurou tázala služebné, co si matka a dcera povídaly. Poslala služebnou pryč a ušklíbala se: „Rod Shen padl, Shen QiaoDan, co teď zmůžeš? Jejich hořké dny teprve začaly, pomalu si je vychutnejte.”

Pár věrných služebných, co byly všechny na pohled pěkné, předstíraly, že nic neslyšely.

Sedmý princ vystoupal po schodech, spatřil jedinečnou krásku, co polehávala na pohovce, a v jeho lhostejných očích se okamžitě objevil náznak úsměvu.

„Můj manželi, přišla paní Shen, ty jsi ne...” Xie Yurou předstírala, že je hodná a něžná. Přirozeně by měla prosit.

„Nic dalšího neříkej. Můj otec je teď rozlícený, nikdo ho nedokáže přesvědčit. Můžu se jen v tichosti modlit za požehnání rodu Shen,” řekl Sedmý princ chladně. Aspoň tolik věděl. Kromě toho Shen YiBin byl k ničemu a Shen Hui měl v podstatě zničenou kariéru. Což znamenalo, že nemělo cenu za rod Shen bojovat.

Xie Yurou už ho dál neprosila, zvedla si ruku k ústům a potají se zasmála.

Matka Shen odešla z paláce Sedmého prince a pak svému synu a manželovi přinesla právě upečenou kachnu osmi pokladů. Ti tři seděli v tichosti.

„Takže naše rodina se stala opuštěným dítětem Sedmého prince?” Po dlouhé době si otec Shen povzdechl.

Matka Shen přikývla a vytryskly jí slzy.

Zhou YunSheng měl hlavu zabořenou do misky horké rýže. Když snědl kachní stehno, načal: „Teď si opečovává nižší konkubínu Xue a sestru odvrhl a také opakovaně zneuctil. Opustil náš rod, a tak mu v budoucnu nepomůžeme, abychom nepřímo nepomohli té laciné Xie.”

Pak ztišil hlas: „Otče, co kdybychom si vsadili na někoho jiného?”

Shen Huiovi se chvěla bradka, s jednou rukou přitisklou na krabici s jídlem zařval: „Jak si vsadit? Dokonce ani život nemáme zaručený a ty si chceš sázet na někoho jiného?! Nevím, odkud se to tvoje sebevědomí bere!”

Zhou YunSheng se konečně osvobodil od pěstí otce Shena a s rýží přilepenou na tváři prosil: „Řeknu to, jsem ochotný říct, kdo ty odpovědi napsal! Ale předtím se chci setkat s císařem nebo zemřu!”

Protože císař byl jako na jehlách, aby našel člověka, co ten článek napsal, opakovaně se na to vyptával, ale Shen YiBin byl tvrdohlavý. Dokonce i když měl zadnici téměř rozdrásanou, stejně odmítal to jméno říct. Chrám Dali byl pod velkým tlakem, aby získal výsledky. Jelikož byl konečně ochotný se vzdát, rychle to zařídili, aby se mohl setkat s císařem.

Když je císař Tian Chen viděl procházet mezi dvořany, mávl rukou, aby je popohnal.

Otce a syna přivedli před císaře, oba poklekli a pozdravili jej.

„Kdo je ten člověk, kde je?” Tian Chen se nemohl dočkat, až se to dozví.

„Veličenstvo, ten vzdálený muž je vlastně hned za rohem, ve skutečnosti je přímo před tebou.” Zhou YunSheng měl na tváři pár zrnek rýže, vážně vypadal otřesně.

Tvář císaře Tian Chena okamžitě potemněla.

Zhou YunSheng okamžitě dodal: „Veličenstvo, mé pokorné já umělo mluvit už pár měsíců po narození, ve třech letech jsem skládal poezii. Jsem bystrý a chytrý a mám neuvěřitelnou paměť. Baví mě číst v knihách a učení. Tu strategii jsem vážně nešikovně vymyslel já. Prosím, žádám tě o zvážení!”

Nikdo jiný neznal lépe Shen YiBinovo dětství než otec Shen. Když slyšel, jak se jeho syn tak sebevědomě chvástá, zoufale k němu chtěl přispěchat a zacpat mu pusu. Ale jelikož byl ve vládní síni a jelikož byl přítomen císař, neodvažoval se jednat zbrkle.

Císař Tian Chen si to vyslechl a pak se vlastně zasmál. Pak mu hodil knihu Huainanzi a řekl: „Přečti ji za čtvrt hodiny a pak mi ji přeříkáš. Jedno špatné slovo a bude to tvoje smrt.”

Z otce Shena okamžitě lil studený pot jako vodopád, ale Zhou YunSheng uctivě odpověděl: „Císařské veličenstvo, nepotřebuji čtvrt hodiny, stačí jenom pár sekund.” Zvedl knihu, prolistoval jí, vrátil ji císařským eunuchům. Pak zavřel oči a začal předříkat.

Císař Tian Chen držel knihu v rukách, jeho výraz se změnil z chladného na údiv, pak na naději a pak k nevíře.

„Počkat, začni od třetího řádku na 76. stránce,” rozkázal.

Zhou YunSheng nepřestal předříkat. Od prvního slova na třetím řádku až do konce mu nechybělo jediné slovo.

„Od stránky sto šestý řádek.”

Zhou YunSheng pokračoval.

„Od sedmého řádku na straně 38, začni od třetího slova.”

Zhou YunSheng přikývl a udělal, co řekl. Duši měl mocnou, jeho paměť nebyla tak přehnaná, ale měl super vyhledávač 007. I kdyby císař Tian Chen našel tu nejvzácnější knihu v dynastii Zhou, stejně by ji dokázal odříkat.

Císaře Tian Chena to omráčilo, dlouho neměl slov. Když se vzpamatoval, pomyslel na nepravděpodobnou, ale stále možnou možnost, že si zapamatoval jen tu jednu knihu. A tak poslal lidi do Císařské akademie, aby mu přinesli zrovna dokončený slovník.

Ten slovník se ještě neobjevil na veřejnosti, viděli ho jenom císař Tian Chen a lidé, co na něm dělali. Byly v něm miliony slov, byl to objemný svazek.

„Dám ti čtvrt hodiny, odrecituj mi tento slovník.”

Knihu mu nehodil, ale nechal nejbližšího eunucha, aby mu ji předal. Jeho tón byl teď také mírnější, každý viděl, že tomu začínal věřit.

Otec Shen klečel na místě, čas od času se otočil, aby se podíval na svého syna, jako kdyby ho neznal.

Zhou YunSheng přikývl a největší rychlostí prolistoval slovníkem a pak za zkoušení Nebeského císaře recitoval od začátku, od konce, pozpátku a od určitých pasáží a ukázal tak svou schopnost nikdy nezapomenout.

Císař Tian Chen byl naprosto spokojený, dlouho byl zticha, než se zeptal: „Jelikož máš tak velké nadání, proč sis ty zkouškové otázky musel koupit předem? Nebylo to zbytečné?”

Zhou YunSheng se zatvářil bezmocně. „Vaše veličenstvo, mé pokorné já si myslelo, že to je dobrý nápad. Až když jsem utratil takovou sumu, jsem si uvědomil, že to muselo být něco, co člověku umožňovalo podvádět. Takže když jsem se na to podíval, zahodil jsem to. Byla to má nevědomost, veličenstvo, prosím, odpusť mi.”

Tian Chen přikývl a uvažoval. Po chvilce podlehl pokušení a zeptal se: „Tvé dva zákony o daních nejsou dokonalá politika, víš proč?”

Zhou YunSheng odpověděl s přístupem, co nebyl ani arogantní, ani příliš pokorný: „Vaše veličenstvo, mé pokorné já ví, ale kvůli omezené počtu stránek u zkoušky jsem musel vypustit spoustu slov. Dva daňové zákony mají čtyři nedostatky: Zaprvé, dlouhodobé změny v domácnostech, daňové zatížení bohatých a chudých; množství peněz v daňové části obou zákonů. Kvůli penězům u dvora je proud hotovosti nedostatečný, brzy by to způsobilo fenomén odlehčenosti. Lidé by chtěli prodat hedvábí, zrní nebo jiné produkty, aby zaplatili daně, a tím by se zvýšilo jejich životní břímě. Zatřetí, danění pozemků pod dvojitým daňovým systémem. Rozšířilo by se připojování země, bohatí... … ...”

Provedl rozbor zavedení dvojího daňového zákona a jeho možných problémů. Na základě tohoto navrhl rozumnější daňové systémy „jeden bič” a „tanding rumu” a jejich dlouhodobou vizi. Tian Chena a dvůr potěšily jeho promyšlené úvahy a jasnost procedur.

„Pojďte, synu Shene a úředníku Shene, posaďte se.” Císař Tian Chen osobně sešel z trůnu a lichotil těm dvěma lidem s osvěžujícím úsměvem. Pokud byl člověk skutečným učencem, mohlo se mu dostat jeho přednostní péče. Ani nemluvě o tom, že Shen YiBin byl géniem, co se objevoval jednou za život.

Zhou YunSheng měl bolavou zadnici, posadil se a zachvěl se, což v Nebeském císaři vybudilo provinilost. Ti dva lidé mluvili od daňové reformy k pozemkové reformě a pak k pohraniční válce. Císař Tian Chen byl vzrušený kvůli Zhou YunShengově uhlazené řeči a bystrým větám, co podněcovaly přemýšlení. Byl celý nervózní, aby si jej udržel v paláci celou noc, aby s ním mohl mluvit.

Otec Shen zůstal zticha, držel v ruce šálek čaje a vyrovnaně zíral na svého syna.

Když císař Tian Chen viděl, že se v paláci připravovali na noc, vzpomněl si, že otec a syn Shenové jsou zranění a hladoví, a tak rychle zavolal doktory a kuchaře. Když se postarali o jejich zranění a když snědli večeři, císař Tian Chen ty dva osobně vyprovodil ke dveřím paláce. Se smíchem řekl: „YiBine, jsi tak nadaný, proč jsi byl tak nenápadný?”

Zhou YunSheng se začervenal a uklonil se. „Vaše veličenstvo, protože je můj otec tak dychtivý k úspěchu, pokud bych mu ukázal svou moudrost, rozhodně by mě celý den držel doma, abych celý týden trávil učením. To bych potom nešel ven a nehrál si. Mé skromné já miluje grotesky. Nedokážu jen tak sedět, a tak jsem se nešikovně skryl.”

Shen YiBinovi bylo jenom 17 let. Díky péči svých rodičů podědil módní a řádné vzezření. Jeho kulatá tvář se mírně začervenala, vlastně vypadal nevinně a rozkošně. Dokonce ani ta lepkavá rýže, co měl na tváři, neponičila jeho kouzlo.

Císař Tian Chen se na něj pečlivě díval. Čím víc se díval, tím víc se mu zamlouval. Pak mu z tváře osobně sundal zrnko rýže, zasmál se a řekl: „Skrýval ses vážně nešikovně.”

Zhou YunShengovi bylo trapně, kvůli čemuž se císař znovu zasmál.

Otec a syn nasedli do kočáru. Když opustili palácové pozemky, otec Shen se konečně vrátil do reality a máchl pěstí proti svému synovi. „Nechal jsem tě skrýt, nechal jsem tě skrýt! No vážně, kdybys ve vězení nečelil smrti, měl jsi v úmyslu se skrývat celý život? Tak to je?”

Zhou YunSheng se zasmál a žertem řekl: „No vážně, jenom otec zná svého syna. Tento syn nechce být úředníkem. Nechci být starý, znavený úředník, co každý den chodí do tmavé kanceláře.”

Otec Shen přestal jančit, najednou mu celá ta situace přišla směšná a zasmál se. „I když nechceš být úředníkem, jak by tě císař mohl nechat utéct? Myslel jsem si, že rod Shen nemá jak se zachránit, ale nevěděl jsem, že jsem vlastně zplodil tak dobrého syna. Dobrý synu, jsi zraněný?”

Zhou YunShengovi se dělalo zle z nechutně sladkého tónu jeho otce.

----------------------------------------

~ Tak jsem si do teď myslela, že to nejhorší, co mě u překladu může potkat, je analýza sexuálních technik a nejrůznější obměny termínů mužského přirození. Chyba! Nejhorší jsou daně a jejich reformy! Snad už jsme teď s reformami skončili a vrhneme se na něco příjemnějšího... ~

~ Tak hádejte, kde se náš Věčný milenec schovává tentokrát? Je to císař nebo není? Zatím sice máme málo indicií, ale tak něco už tam proběhlo... ~ 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>