OSA - kapitola 0 + 1

Kapitola 0

Když mimozemské Alfy dorazili na Zemi, omega-kompatibilní muži neměli na výběr a museli se s nimi spářit. Po dlouhé a nešťastné válce Země strhla harémové věže a vyhostila mimozemské lordy na Měsíc, kde vládli z dálky. V nedávné historii se situace uklidnila; mocné alfy hledají druhy, co se jim podvolí dobrovolně.

Ale kdo by se prodal do otroctví? Kdo by se chtěl stát ploditelem?

Rourkeova smrtelně nemocná matka potřebuje lék, co je dostupný jen pro velmi bohaté. A omega aukce by dokázala pokrýt náklady.

Kapitola 1

HLEDAJÍ SE PLODITELÉ.

VYMĚŇTE SVŮJ OBYČEJNÝ ŽIVOT ZA LUXUS, RODINU A VESMÍR...

Ta slova byla nad fotografií usmívajícího se lidského muže s miminem s růžovými vlasy, s měsícem v pozadí. Co se hledalo, se každých pár let měnilo z „Ploditelů” na „Omegy” a zpět, protože se Země a Měsíc neustále dohadovali, co by tam mělo stát.

„Neuvažuješ o tom, že by sis nechal zlískat prdel, že ne?” zasmál se Cory. „Nezapomeň, drhnutí záchodků je sice zlé, ale nic nemůže být horší než tamto.”

Dotkl se svého břicha a zatřásl se. Všichni muži měli stejnou reakci, v duchu nebo navenek, když na to zírali příliš dlouho. Většina už se na to ani nedívala, ale ty plakáty byly všude. Každý podnik určité velikosti měl v povinnosti to vyvěsit na velmi viditelném místě. A také to museli udržovat v dobrém stavu, nepočmárané.

A proto jeden muž zrovna stoupal po žebříku s gumovými rukavicemi a kbelíkem. Někdo přes to mimino nakreslil penis, takže se zdálo, že ten muž držel v náručí a usmíval se na obrovské péro. A přes „Ploditele” také napsali PRDOŠUK.

„Přijdeš mi zamlklý, chlape. Všechno v pohodě?” zeptal se Cory.

„Jo,” řekl Rourke nepřítomně, jak žena za lékárnickým pultem zavolala dalšího na řadě.

Dal jí svou identifikační kartu, kterou naskenovala, aby si zobrazila jeho záznam. Léky na bolest jsou pro jeho matku, ale byl oprávněný nakupovat na její účet. Naskenovala seznam těch mnoha léků, co mu bylo dovoleno vyzvednout.

„Jste tu pro...” Odhadla lék, co docházel na základě obsahu balení a času, kdy ho vyzvedl naposledy. Tyhle věci monitorovali přesně, aby se zabránilo překupnictví.

„Jo,” potvrdil. Obvykle by šla pro léky. Vídal ji zhruba třikrát za měsíc kvůli různým věcem. Ale jen tentokrát prodlévala u počítače, oči měla upřené na vršek obrazovky. Jednou klikla.

Rourkeovi se rozbušilo srdce. Na co by se mohla dívat? Mohli ho tak brzy schválit? O polední přestávce zkontrolovat stav svého účtu a bylo to žluté – posuzuje se.

Její letmý pohled na Rourkea a zpět na obrazovku počítače mohl být náhoda.

Cory se zády opřel o pult, o ničem nevěděl. „Nezapomeň, Rourke, i když je zlý vytírat podlahy pro korporátní otroky, co nás propouští, aby si zachránili vlastní plat, přinejmenším z prdele neprdíš děcka. Je dobře, že ty plakáty daly všude, aby život udrželi v perspektivě, co?”

Rourke sklopil zrak, nedokázal se podívat ani na jednoho z nich. Všechno, co Cory řekl, byla pravda. On a Cory si z toho během tolika poledních přestávkách a příležitostech, kdy byli spolu, dělali srandu a mluvili kraviny. Tlachání kravin o svém životě vždycky mělo poznámku: Aspoň z prdele neprdíme mimina pro mimozemský suverény.

Obzvláště v Rourkeově městě, když život začal být těžký, měli hrdost v to, že si nikdy nevybrali tu lehkou cestu ven. Sebevražda je lepší, slyšel Rourke jednou ve škole a celá třída zabručela na souhlas. Učitel se do toho nevložil, ale vypadal hrdě.

Země obecně protestovala proti vládě mimozemských alf. Ale Rourkeovo město bylo místo, kde strhli harémové věže. Kde ve válce zabili několik alfů a několik alfa dětí. Kde kvůli tomu utrpěli masakr.

Radši smrt než otroctví, pořád to bylo jejich motto.

Ta žena – na jmenovce měla napsáno Audrey – věnovala Coryho zátylku velmi dlouhý a velmi očividný ošklivý pohled. Věděla to. Musela to mít na monitoru, malý symbol nekonečna vedle jeho ID obyvatele.

Schválili jeho přihlášku. Rourkea svrběly prsty, aby vytáhl mobil a zkontroloval to, jen aby měl dvojnásobnou jistotu. Ale nemohl, když ho Cory sledoval.

„Kdo kruci volá na to číslo?” hloubal jeho přítel nahlas se znuděným povzdechem.

Skoro nikdo... a Rourke. Jejich město mělo nejvyšší počet omega-kompatibilních lidí a nejnižší počet přihlášek. Co by Cory řekl dál, kdyby o tom věděl?

„Dojdu pro to dozadu,” řekla Audrey a odešla od počítače. Její tón nebyl ani přátelský, ani nepřátelský. Rourke o tom pravděpodobně příliš přemýšlel, ale přišlo mu, že předtím byla trochu víc osobní.

Naštěstí zákon zakazoval každému, profesionálovi či ne, vyzradit omega postavení z osobního záznamu člověka. Rourke si vzpomínal, že jeho matka hodila na televizi vidličku, když před deseti lety oznámili vládu alf. Měsíce se protestovalo, ale Pozemská koalice tu vládu podpořila kvůli násilnému „lovu sviní”, ke kterému došlo.

Audrey se vrátila. „Prosím.” Posunula tašku po pultu a propletla si prsty, pokusila se o zdvořilý úsměv. „Máte nějaké otázky ohledně léků?”

„Ne,” zamumlal Rourke a vytáhl svou mzdovou kartu.

Podívala se na ni a otevřela pusu. Rourke viděl, co chtěla říct. To není třeba.

Skočil jí do toho. „Prosím.”

Vláda alf byla naprosto účinná. Jakmile jeho přihlášku schválili, neplatil za žádné léky, státní služby nebo dokonce bydlení. To bylo dočasné, dokud ho nevydražili. Alfa, co ho vyhraje, pokryje účty, když se to všechno finalizuje.

Bylo nezákonné tyto služby omeze účtovat. Podívala se na jeho kartu, jako kdyby nedokázala vymyslet, co s ní. Cory, co stále stál zády k pultu, se podíval přes rameno, aby zjistil, co se děje.

Karta se Rourkeovi třásla v ruce, jak se připravil na nejhorší.

„Och! Samozřejmě!” Audrey se hraně pleskla do čela a vydala ze sebe nucené uchechtnutí. „Ach jo, to byl ale dlouhý den...”

„To vidíme,” poznamenal Cory.

Rourke si vydechl úlevou a věnoval jí vděčný úsměv. Ona mu ho nepatrně oplatila a datlovala na klávesnici. Projela jeho mzdovou kartou a vytisklo to krátkou účtenku. Rourke si vzal propisku z držáku na pultu a podepsal se. A pak tu malou účtenku vyměnila za fakturu.

„Pěkný den! A díky za upřímnost.”

Rourke si strčil fakturu a prášky do kapsy bundy. Celý půl list papíru za bezpečný nákup jedné tuby balzámu na rty. Naštěstí Cory neměl důvod ho nějak podezírat a nedožadoval se účtenku vidět.

„Hej! Teď pojďme do obchodu s hrami,” řekl jeho přítel. „Chci si na konzoli Perception vyzkoušet Quests and Mages. Slyšel jsem, že je to super.”

To byla jedna dobrá věc ohledně toho, že mimozemské alfy převzali Zemi a zotročili si lidskou rasu, aby měli děti. S jejich pokročilou technologií začaly být videohry úžasné.

----------------------------------------

~ A jsem tu s dalšími mimozemšťany. Tohle taky nebude pěkné - i když jinak než u LIONu - než to hlavní hrdinové snad urovnají. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>