FOD - kapitola 21

Kapitola 21

Když Ning SiNian spatřil zarudlé oči chlapce, co se potají skrýval v koutku, byl tak naštvaný, že by vraždil. Zdráhavě své nitro uklidnil, přemluvil a přiměl ho, aby mu řekl pravdu, a pak ho okamžitě vzal do kanceláře ředitele, aby si postěžoval.

Ředitel to nezanedbal a rychle zavolal Fu Xuana, Tang WeiMinga a ostatní.

Když Zhou YunSheng spatřil v davu Fu Xuana s jeho význačnou arogancí, předstíral, že se bojí, a stáhl se Ning SiNianovi do náručí. Pevně ho chytil za oblečení. Tento tah ještě víc vyprovokoval Ning SiNianův hněv, ale něžně ho objal a poplácal po zádech. Tiše ho konejšil, aby se nebál.

Tang WeiMing a ostatní Ning SiNiana přirozeně znali. Jeho pohledná tvář mnoho let okupovala přední stránky finančních magazínů. Když spatřili důvěrné počínání těch dvou, v duchu měli najednou špatný pocit.

Ning SiNian nechodil kolem horké kaše, vytáhl telefon a řekl: „Tento obraz s názvem Jas je dílo, co jsem Wei Xiayana sledoval při dokončení. Nevím, proč je pod ním tohle jméno Fu Xuan. Přišel jsem sem to objasnit. Abych se do budoucna vyhnul zbytečným nedorozuměním, můžu si tuto konverzaci nahrát?”

Nesouhlasit bylo to samé jako přiznat vinu. Fu Xuan si myslel, že ho nemohli dostat. Učitelé a studenti byli velmi dobře připravení. Nahrávka nebo ne, nebylo to nic velkého, a tak souhlasně kývl.

Tang WeiMing se rozechvěle zeptal: „Pane Ningu, rád bych se vás zeptal, jaký je váš vztah s Wei Xiyanem?”

„Jaký je vztah mezi mnou a Xiyanem?” Ning SiNian si odfrkl, otočil se na Fu Xuana a zeptal se: „Kdy a kde jsi dokončil tento obraz? Kdo je to dítě na obrazu?”

„Začal jsem malovat na začátku září a dokončil ho na konci října. Maloval jsem ve školním studiu. Svědčit mi můžou učitel ze studia a moji kolegové. Ten člověk na obrazu ve skutečnosti neexistuje. Maloval jsem ho, zatímco jsem přemýšlel, že pokud budu mít dítě, jaké v budoucnu bude, jestli zdědí mé nadání, vizi a lásku k obrazům a tak. Představoval jsem si tvář tohoto budoucího dítěte a namaloval ho na plátno...”

Kvůli špatnému svědomí Fu Xuan donekonečna mluvil o svých pocitech, zatímco to maloval. Pár jeho mladších poskoků horečnatě přikyvovalo, dokonce i Tang WeiMing ho podpořil několika slovy.

Zhou YunSheng začal obraz malovat v půli července a dokončil ho na konci září. Celý proces malování byl věrně zaznamenaný na Ning SiNianově počítači. Navíc maloval WangShua. Jen porušení portrétového práva stačilo na to, aby mohl Fu Xuana obvinit.

Kvůli černému svědomí Fu Xuan říkal víc a víc rozporuplností, ale Ning SiNian to v poklidu nahrával. Vážně si vykopal vlastní hrob. Ning SiNian ho nepřerušil. Když skončil, zeptal se Tang WeiMinga na pár otázek. Když kompletně posbíral inkriminující důkazy, vzal Wei Xiyana za ruku a kývl řediteli. „Řediteli Li, půjdu první. Tuto záležitost pošlu k vyřízení mému právníkovi, ale doufám, že v budoucnosti k takové situaci na vaší škole už nedojde.”

„Samozřejmě, pane Ningu, bezpečnou cestu.” Ředitel Li oba uctivě doprovodil ke dveřím, pak se otočil a chvíli na Fu Xuana zíral. Nakonec potřásl hlavou. „Jdi rychle zavolat svým rodičům. Řekni jim, aby ti pomohli najít toho nejlepšího právníka. Pokud budeš mít štěstí, můžete se vyrovnat mimosoudně.”

„Pane řediteli, proč bych měl usilovat o soud? Ten obraz jsem namaloval já, může mi to potvrdit tolik lidí!” Fu Xuan se toho odmítl vzdát.

„Namaloval ty? Dokážeš namalovat syna pana Ninga, co je několik stovek mil odtud? Jaké imaginární budoucí dítě... když něco takového říkám, nedokážu si pomoct a je mi z tebe trapně.”

Jak ředitelův hlas vyprchal, Tang WeiMing a křivolomní studenti se začali potit, měli neblahé tušení.

Fu Xuan vykřikl: „Jak to dítě může být skutečné? Wei Xiyan mi řekl, že není!”

Ředitel nebyl váhavý člověk. Všechny ne tak zdvořile vyhodil ze své kanceláře. Věděl, že všichni přítomní lidé nebudou mít po dnešku žádnou budoucnost.

Fu Xuan šel domů za svými rodiči, ale jeho rodiče byli naprosto neschopní bojovat proti Ning Group. Soud nebyl veřejný, takže to média nemohla svévolně nahlásit a ublížit WangShuovi, ale pověst rodiny Fu v průmyslu kaligrafie a malířství padla. Když zaplatili obrovské odškodné, odjeli do zahraničí a zmizeli z dění.

Tang WeiMing a několik studentů, co křivě svědčilo, také opustili uměleckou komunitu a žili nenápadným životem.




Po cestě domů Zhou YunSheng bojácně promluvil: „Má tolik svědků, ale my máme jenom malého Shu, prohrajeme u soudu?”

„Jak bychom mohli? Důkazy máme velmi plnohodnotné.” Ning SiNian se dotkl chlapcových jemných vlasů.

„Jaké důkazy?” Zhou YunSheng na něj zamrkal svýma nevinnýma očima.

Ning SiNian se orosil studeným potem a nervózně se zasmál. „Neboj se, řekl jsem, že máme důkazy, tak je máme. To se soudem nech na mě, postarám se o to. Máš jiné obrazy? Dej mi je, zaregistruju je do soutěže.”

Zhou YunSheng si dostatečně vychutnal jeho nervózní vzezření, a tak jenom přikývl. „Mám obraz, co je skoro na stejné úrovni jako Jas, pomoz mi ho zaregistrovat. Ach, mohli bychom se nesoudit veřejně? Bojím se, že by to mělo vliv na život WangShua.”

Média by se rozhodně pustila do příběhu, co za tím byl. Ning WangShu by se nevyhnutelně dostal do oka veřejnosti. Byl tak malý, tak moc mu zasahovat do života nebylo dobré. Ačkoli Zhou YunSheng měl absolutní moc, aby jej ochránil, stejně se cítil provinile, že použil jeho portrét.

Ning SiNian jeho myšlenky neznal, jen viděl lásku, co Wei Xiyan cítil k jeho synovi, a srdce mu změklo a on ho vtáhl do náručí a jemně ho políbil.

S úsměvem se na sebe dívali.

Doma Zhou YunSheng vzal Ning WangShua kreslit k jezírku. Ning SiNian šel do své pracovny a zavolal právníkovi. Takový civilní případ byl v nejlepší právnické firmě v zemi prostě hračka. Druhá strana opakovaně zaručila, že obžalovaný zaplatí tu nejbolestnější sumu.

Když Ning SiNian zavěsil, zapálil si doutník, postavil se k oknu a díval se, jak spolu malý a velký chlapec vesele kreslili. V té chvíli dveře spěšně otevřela Zhao XinFang, v ruce měla kreditku. „SiNiane, moje kreditní karty jsou zmražené?”

Ning SiNian se otočil, tón jeho hlasu byl velmi vlídný. „XinFang, pojď se podívat na tohle.”

Zhao XinFang přešla k němu a sehnula se, aby se podívala na obrazovku počítače. Ning SiNian ťukl na play a místností se okamžitě rozlehly steny uch hm ach ach. Dvě bílá těla byla v celé škále obtížných pozic, ta scéna byla velmi obscénní.

Zhao XinFang zbledla v tváři, zapotácela se dva kroky vzad a nesrozumitelně mluvila: „SiNiane... To nebylo úmyslné... ne, ne, přinutil mě, SiNiane, prosím, ne...”

Ning SiNian ji ignoroval a vzal telefon.

Zhruba za deset minut dovnitř vešlo několik policistů a zatkli Zhao XinFang kvůli podvodu, krádeži a zpronevěření obchodních tajemství. Protože inkriminovaná částka byla příliš vysoká, Zhao XinFang si odsedí nejvyšší trest a také bude muset Ning Group zaplatit astronomickou sumu. Soudce také zrušil jejich sňatek.

Co se týkalo Qian Yua, ani ne za měsíc spáchal sebevraždu.




Za tři roky odešla doktorka Qin Li do důchodu a Ning SiNian se rozhodl najít chůvu, co by se postarala o jeho dítě a jeho milence. Oba byli blázni do malování, jakmile vešli do studia, na všechno zapomněli. Pokud vedle nich nebyl někdo, kdo by jim připomněl jíst, bylo zaručeno, že by umřeli hlady.

Tohle byl také důvod, proč se Ning SiNian zdráhal rozebrat domácí monitorování.

Toho dne na dveře jejich domu zaklepala nádherná dívka. Přišla se ucházet o místo.

„Ach, vy, vy jste Wei Xiyan z <Cesta domů>, ten Wei Xiyan?” Dívka ukázala na pohlednou tvář mladého chlapce a zakřičela.

„Cesta domů” bylo dílo, co před třemi roky zaregistrovali do soutěže. Bylo věnované Wei Xiyanovi. Mladý muž s vyčerpanými gesty padl do klína ženy. Žena mu jednou rukou mnula ruce a druhou mu zakryla tvář. Kolem nich byly růže povívající ve vánku, ta scéna byla vřelá a jasná, ale za chlapcem byla nekonečná cesta z trnů.

Chlapec měl nohy složené, chodidla měl zkrvavená. Nebylo těžké si představit, jak těžkou cestu zakusil, zatímco kráčel k té ženě. Byl to surrealistický obraz se zářivým klasicismem. Vřelým tónem to vyprávělo smutnou historku. Chlapec tam tiše ležel, tak nádherný, že to k němu táhlo všechny, co procházeli kolem, a chtěli zkontrolovat, jestli dýchá, jestli byl stále naživu.

Byl tak křehký, neměl by všechno snášet sám. Všichni ho chtěli obejmout.

Když ten obraz vystavili, mnoho podlehlo pokušení zkontrolovat, jestli dýchá. Aby se obraz nezničil, organizátoři na zeď dali ceduli a na té bylo napsáno – Přestaňte se dotýkat, je pořád naživu!

Umělcovy skvělé schopnosti a upřímná náklonnost daly obrazu život a duši. Ten obraz vyhrál nejvyšší cenu toho roku.

Pro Wei Xiyana to byla sláva, ale Ning SiNian několik měsíců trpěl nočnímu můrami. Ačkoli organizátoři řekli, že „je naživu”, jenom Ning SiNian věděl, že ta žena, co mladého muže objímala, byla vlastně jeho mrtvá matka. Byl nadšený dostat se do náručí své matky, aby pocítil objetí smrti. To byl skrytý význam.

Ning SiNian byl vyděšený, a tak posílil monitorování chlapce. Pokud se mu na více než tři minuty ztratil z dohledu, byl roztěkaný a orosený studeným potem.

Často Zhao Junovi volal, aby ho našel. Zhao Jun si teď byl 100% jistý, že je jeho šéf nemocný.

V té chvíli Ning SiNian zuřil, jak zíral na obrazovku. Ten muž a žena spolu vycházeli, ve sluchátkách slyšel hihňání.

„Umíte péct sušenky? Můj synovec je miluje.” Zhou YunSheng se podíval na hlavní hrdinku.

Ano, toto byla opožděná hlavní protagonistka.

„Umím, mám jich vám a dítěti pár upéct na vyzkoušení?” Ta dívka měla růžové líce a lesklé oči. Kvůli <Cestě domů> se před třemi roky stala Wei Xiyanovým fanouškem, nemyslela si, že bude jejím budoucím zaměstnavatelem.

„Jo, kuchyň je támhle, cokoli potřebujete, prostě si to vezměte.” Zhou YunSheng ukázal na skříňky.

Dívka spěšně přikývla a užuž si chtěla obléct zástěru, když k ní přišel Zhao Jun. Řekl: „Pane Weii, zrovna volal šéf, řekl, že našel dobrou chůvu, takže už nemusíte hledat. Vyprovodím slečnu ven.” Ještě ani nedořekl a začal dívku vystrkávat z domu Ningů.

Zanedlouho se do domu Ningů vážně dostavila nová chůva. 65 let a tvář jako usušená pomerančová kůra.

Zhou YunSheng si ji prohlédl od hlavy až k patě. V duchu toho velkého zvrhlíka proklínal, ale ústa se mu mírně vyklenula.

----------------------------------------

~ Ning SiNian to celé vzal jedním vrzem, vypořádal se se všemi zlosyny. A hlavní hrdince vyčlenil všehovšudy jen pár vět. To byl druhý svět. V příští kapitole bude to klasické "a žili spolu šťastně až do smrti" a nastíníme si třetí svět. Tentokrát se podíváme do starodávných dob! ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>