LION - kapitola 7

Kapitola 7

Druhého rána se Liam probudil s vyprahlými ústy, v hlavě mu tepalo silou vojenské kapely a s kotníkem připoutaným ke zdi.

„Jsi vzhůru.”

„Ne z vlastní vůle.”

„Tohle ti pomůže projasnit mysl.” Liam cítil, jak mu do ruky přistálo něco jemného a teplého. Zahlížel na to.

„Položíš si to na oči,” vysvětlil Ondry. Liam zabručel, když ho Ondry přesunul na záda a pak mu ten teplý polštářek položil přes oči.

„Ve vzduchu v chrámu je droga,” řekl Liam.

„To je hlavní důvod, proč udržovat lidi mimo chrám. Vynutit z někoho pravdu pomocí chrámových bylin je nečestné.”

„A přesto mě tam stále taháš.”

„Je mnohem víc nečestné ubližovat svému palteiovi, protože jsi příliš bláhový požádat o pomoc. Nejsem tak mladý, abych nevěděl, kdy požádat o pomoc. Vzpomínáš si na včerejšek?”

Liam si vzpomínal na každý ošklivý moment—na paniku, na strach, na to náhlé uvědomění, že chtěl Ondryho tak moc, že to bolelo, na tu víru, že se k němu Ondry dřív nebo později otočí zády. Liam se rozhodl to ukončit dříve, než aby riskoval víc ze svého srdce, než co už dal. „Pokusil jsem se utéct.”

„Jak se dalo čekat. Kdybych si nemyslel, že máš v této chvíli rozdělenou loajalitu, nepřipoutal bych tě ke zdi. Jedna věc je přiznat se pod vlivem chrámu a thothlickty, že chceš nového chiltu, ale vzdát se staré loajality ve prospěch nové není snadné. Kdyby ses nepokusil utéct, našli by se tací, co by o tvém postavení pochybovali. To, žes mi utekl, ze mě samozřejmě dělá trochu hlupáka.”

Liam nadzvedl cíp polštářku. „Za to se omlouvám.”

„Nemáš se za co omlouvat. Udělal jsem chybu a moje pověst to dokáže přežít. Kromě toho jsem mluvil pravdu o tom, že je palteia ceněný. Svou důvěryhodnost jsem dokázal dostatečně tím, že si mě vybral palteia. A nakonec půjdeš po mém boku bez vodítka a obchodovat mým jménem a sdílet mé lože a to pro mě není jen velkým potěšením, ale také skvělým tahem. Ostatní obchodníci, co s tebou pracovali, se budou nenávidět, že se jim nepodařilo upoutat tvou pozornost. A všechno to mi dopřeje ještě větší pověst.” Podle toho tmavého nachového odstínu v tváři Liam odhadoval, že Ondryho velmi těšilo si takovou budoucnost představovat. Uvelebil se do polštářů a Liam si přitiskl teplý polštářek zpět na oči. Zmírnilo to ten jeho bolehlav.

„Můžu tvrdit, že jsem nemocný, a zůstat tu, zatímco ty si promluvíš s lidmi?”

„Vzpomínáš si na konverzaci s babičkou.”

„Ošklivě detailně.”

„Které detaily jsou ošklivé?” Ondry poplácal Liama po paži. Před dvěma dny by Liam pociťoval potřebu ucuknout, ale musel uznat, že situace teď byla jiná. Ondry byl stejně lapený jako on.

Liam si stáhl polštářek z očí. „Vážně by ti stáhla kůži z genitálií?”

„Jak lidé říkají: Hell, yes,” nabídl Ondry v angličtině. „A kdybych tě trýznil, byl bych v přední řadě a dožadoval se toho samého. Jako tvůj chilta nastavuju pravidla a rozhoduju, co uděláme. Posílám tě, kam potřebuju, abys zašel. A pokud mám byť jen podezření, že nesplníš můj rozkaz, připoutám tě ke zdi. Budu od tebe vyžadovat pravdu a pokud budeš mít problémy se o ni podělit, vynutím si ji. A nejdůležitější je, že budu očekávat, že mé potřeby budeš klást dokonce i před své vlastní, v obchodování a v tomto domě. Bez výjimek. Ale pokud jsi palteia, nic z toho tě netrápí.”

„Vážně ne, ne,” uznal Liam. Přišlo mu divné to přiznat, když přihlédl k tomu, že od devatenácti svou povahu skrýval ze strachu, že by ho našel další Mort. A jen co dorazil na přední frontu, otočil a prodal svou prdel Kaplanovi výměnou za ochranu. Copak to nedopadlo skvěle, pomyslel si. Až do teď měl mizerný vkus, co se chiltů týkalo.

„Ale také tě ochráním, budu tě žárlivě střežit a zajistím, že všichni v této vesnici ví, že jsou mláďata z křehkých vajec, protože nedokázali spatřit pravdu, co měli pod nosem. Mám v plánu být pěkný protiva.”

Liam se usmál a stáhl si polštářek zpět na oči.

„Takže?” zeptal se Ondry.

„Takže co?”

„Řekl jsem ti svá pravidla. Máš v plánu podělit se o své?”

Liam se zamračil. „Mám v plánu držet se tvých pravidel.”

Ondry si tiše odfrkl, zatímco se uvelebil v hnízdě a ovinul své dlouhé údy kolem Liama. „Neosvědčilo se nám nedefinovat podmínky. Řekni mi, co očekáváš.” Ondry Liamovi stáhl z očí polštářek, aby se na sebe mohli dívat. Kdyby byl Ondry člověk s lidským penisem, Liam by ho nazval dokonalým mužem.

„Očekávám, že mi dáš jasná pravidla, abych věděl, co mám dělat.” Liam se odmlčel, nebyl si jistý, jestli tohle bylo to, co Ondry očekával. Ani Mort, ani Kaplan se vlastně neptali na nějakou odezvu.

„To dokážu,” souhlasil Ondry. Natáhl se a položil ruku ze strany Liamovi na krk. A Liam se zachvěl, když se mu ty mocné prsty přitiskly k tak jemné části těla. „Prvním pravidlem je, že nebudeš utíkat. Nebo pokud ano, pak utečeš buď za mnou, nebo za babičkou a řekneš nám, co ti ublížilo.”

Liam přikývl. Tohle si zasloužil.

„Co dalšího očekáváš?” zeptal se Ondry.

„Chci, abys mi řekl, když udělám chybu, a vysvětlil, co jsem měl udělat jinak. Když se mi věci vysvětlí, dokážu se naučit cokoli.” Ta slova z něj vypadla a Liam si uvědomil, že zoufale potřeboval, aby mu Ondry věřil. Mohl se učit.

Ondrymu se tváře stáhly tak moc, že měl teď oči hranatější. „To jsem dělal od prvního dne, co jsem tě potkal. Víc než jeden obchodník měl naše jídla za zlé, protože jsem strávil tolik času učením, jak obchodovat se zeleninou a přitom nepřijít o maso. Ale tys mě poslouchal a pokaždé jsem doufal, že mě požádáš, abys mohl zůstat na Prarowntu.”

Liam do sebe natáhl vzduch. „To jsi dělal, že?” Pět let se najednou přeskládalo do jiného vzorce, jak si uvědomil, že se mu dvořil—že ho lákal a pokoušel—a on to měl v hlavě tak přeházené, že si toho nevšiml. Vážně mu v tom starém motoru scházelo jedno nebo dvě kolečka.

Ondry prsty hladil Liama na zátylku. „Vzhlížel jsi ke mně s každou otázkou jako dítě nebo palteia. Snažil jsem se ignorovat tu svou rostoucí potřebu se o tebe starat, ale víc než jeden starší obchodník mě informoval, že mnou jenom manipuluješ, a poukázal na mou mladistvou nevědomost.”

„Mýlili se. Nikdy jsem tebou nemanipuloval.”

„A teď to ví. Teď je můžu často a velmi dlouho nazývat hlupáky. Palteiové jsou tak velmi vzácní a cenění a oni se jednomu dívali do očí a neviděli tu krásu před sebou. Líbí se mi v druhých vyvolávat závist. Takže ti můžu slíbit, že tě budu vždycky učit, Liame.”

„A pokud to vážně pokopu a ty mě budeš muset potrestat, buď fér.” To poslední Liam vyhrkl, než mohl přijít o kuráž.

Zdálo se, že kvůli tomu Ondry přemýšlel. „Je nepravděpodobné, že bych udělal víc než tě připoutal ke zdi, Liame. Kdyby ses choval způsobem, co by si zasloužil trest vážnější, s největší pravděpodobností bych tě vzal za babičkami a nikdo nedokáže říct, co ony udělají.”

Liam přikývl a zavřel oči. „To je fér. A já se budu snažit vyhnout tak velkému zpackání, abys mě vzal zpět tam, protože mě stále bolí hlava.”

„Donesu ti vodu.”

„Myslel jsem, že to já jsem měl sloužit tobě,” zavolal Liam, jak se Ondry zvedl.

„Můžeš mi to vynahradit, až nebudeš tak bledý, že bys mohl každou chvilku umřít,” odpověděl Ondry a zamířil ven z místnosti.

Liam si odfrkl. „Ty jsi fialový. Vedle tebe budu vždycky vypadat smrtelně bledý,” zamumlal si spíš pro sebe.

„Na.” Ondry sestoupil zpět do hnízda a nabídl Liamovi vodu. Liam se opřel o loket a vděčně pil. „Je ti nepříjemně, když ti sloužím?” zeptal se Ondry. Místo toho, aby se uvelebil zpět na polštáře, dřepěl.

„Ano.”

Ondry se zasmál. „Promluvils jako skutečný palteia. Věrně následuj to pravidlo o neutíkání a nebudeš muset být připoutaný. A pak mi můžeš sloužit.” Liam dopil a Ondry si sklenici znovu vzal.

„Ujednáno,” souhlasil Liam. Pokusil se posadit, ale kvůli zakřivené stěně hnízda sklouzl zpět na dno spolu s několika polštáři, než se mohl vůbec napřímit. „Mohl bys jít na lidskou základnu beze mě.”

„Po včerejšku? Ne. Nemyslím si.”

Liam cítil, jak se mu tvář rozpálila rozpaky. Neměl ponětí, proč se tak moc pokoušel utéct. Ale takhle zpětně to bylo hloupé. I kdyby se dostal zpět na základnu, nedostalo by se mu vřelého přijetí.

Ondry se posadil vedle něj. „Proč se chceš vyhnout lidem?”

Liam si povzdechl a přitáhl si nohu k tělu, aby si mohl hrát se stříbrným okovem. „Všechno to, co jsem ti včera řekl—kdybys tu historku řekl nějakému jinému Rowntovi, jak bys to řekl?”

„Co se řekne v chrámu, je soukromé. Tvůj příběh bych nevyprávěl.”

Liam se na něj podíval. „Považuj to za lingvistické cvičení. Jak bys to převyprávěl?”

Ondry přimhouřil oči. „Byl jsi mladý a podařilo se ti obchodovat s vlastním tělem, což musí být obtížné, když má každý člověk jedno tělo k obchodování a mnoho nabízí ostatním to své zdarma. Zní to hodně jako příběh o obchodníkovi, co byl tak šikovný, že mohl prodat vzduch, takže by bylo třeba trochu toho úsilí, abych ostatní přesvědčil o tom, že to je pravda. Byl jsi palteia a sloužil jsi mu několik let, ale tvůj chilta tě prodával ostatním, až to rozdrobilo tvou loajalitu a tys utekl. A pak jsi nedokázal věřit ostatním, a tak jsi svou podstatu palteiy pohřbil, dokud ses nesetkal s Rowntem tak bystrým, že tvůj převlek prohlédl, vzal tě za Babičkami a prohlásil tě za svého. A to mohl udělat proto, že se ti pět let dvořil, aby ti ukázal, že je skvělý obchodník, kterému můžeš věřit, že tě zaopatří a ochrání.”

Liam přikývl. Něco takového si myslel, ale ten příběh podaný těmito slovy jej dojal víc, než čekal. Polkl ty emoce, co se v něm vzdouvaly, uvědomil si, že Ondry ho z ničeho z toho neobviňoval.

„Zase se vybarvuješ do takové barvy, kdy se obávám o tvé zdraví.” Ondry se natáhl a položil ruku Liamovi na holou nohu.

Liam pokrčil rameny a nechal svou ruku spočinout na Ondryho. Ten barevný kontrast byl šokující, ale Liam si uvědomil, že si vlastně na tmavší rowntskou kůži tak zvykl, že to byla jeho vlastní kůže, co mu přišla neznámá.

„Moji lidé, nebo alespoň hodně z nich, by řekli, že byl jeden chlapec, co byl tak vyděšený a slabý, že se nedokázal ochránit. A dovolil, aby ho trýznili a aby mu ublížili.”

Ondry ze sebe vydal trýznivý nářek, ale nepřerušil ho.

„Tento chlapec poslechl podvodníka, co mu slíbil celý svět, ale všichni ví, že podvodníci své sliby nikdy neplní, takže buď se tomu chlapci líbilo, že mu ubližovali, nebo byl prostě hloupý, ale dovolil tomuto muži, aby mu ublížil. Byl pošpiněný—dovolil mužům, aby mu prováděli věci, co byly sexuální tabu—a ta potupa se chlapci vsákla do kůže.”

„Nakonec toho měl chlapec dost a utekl. Ale ta potupa jej následovala a teď z něj byl muž s pocuchanou psychologií, co splnil psychologické podmínky jen proto, že během války armáda potřebovala lidi, co stříleli rovně. Na přední frontě prodával své tělo za ochranu a jídlo a když zjistil, že se na něj všichni dívali jako na špínu, konečně se naučil, jak držet nohy u sebe... možná tedy až na chvíle, kdy byl opilý. A teď tu špínu polapila mimozemská rasa a pravděpodobně z něj dolovala lidská tajemství, protože to byl tak bezcenný ničema, co za trochu náklonnosti a za laciný slib udělá cokoli.”

Liam měl pohled upřený do hnízda, ale když vzhlédl, Ondry byl bledý jako člověk. Chvíli se na sebe jen navzájem dívali. Nakonec ze sebe Ondry vypustil ztěžklý výdech. „Lidé se mi protiví.”

„Ne všichni lidé jsou takoví. Poručík Spooner takový není. Gina ne.”

„Plukovník Thackeray ano,” namítl Ondry.

Liam přikývl. Přesně takhle ho Thackeray viděl, což pravděpodobně vysvětlovalo, proč se snažil Liama zbavit. „Poručík Spooner se mě snažil kvalifikovat na důstojnický trénink. Řekl mi, že jsem nejlepší lingvista, s kterým kdy pracoval, a že by mou žádost sponzoroval.”

„Ale ty jsi palteia.” Ondry zněl zmateně.

„To v angličtině nemá ekvivalent,” poukázal Liam. „Ale myslel si, že jsem chytrý, a neviděl ve mně žádnou potupu. A mám podezření, že viděl dost z mého psychologického profilu, aby alespoň odhadl něco z mé minulosti. Ale nepředhazoval mi to.”

Ondry si k sobě Liama přitáhl v objetí jednou paží. „Pak nebudu nenávidět poručíka Spoonera, ale s tím bezvaječným Thackerayem bez babičky mám v plánu být absurdní.”

„Když pominu nenávist, možná by ses mohl vyhnout zmínkám o detailech z mé minulosti.”

„To můžu,” slíbil Ondry vážným hlasem. „Ale co neudělám je vzít tě tam bez vodítka. Mám v plánu ti připomenout, kde spočívá tvoje loajalita, dokud na ně nebudeš pamatovat stejně snadno jako na dýchání. A o tomhle pravidle nebudu vyjednávat.”

Liamovi se stále nelíbilo to pomyšlení, že by ho jeho bývalí kolegové viděli na vodítku jako psa, ale nezdálo se možné Ondryho neuposlechnout. Přikývl a natáhl nohu k Ondrymu, aby mohl začít přivazovat řemínky na patřičné místo. „Na břicho,” rozkázal Ondry, když skončil s řemínky na koleni. Liam cítil, jak mu začal tvrdnout penis, když si klekl do polštářů a když si pak lehl na břicho. Ondry si jako předtím klekl Liamovi mezi nohy, aby mohl pracovat na řemíncích výš na stehně. A Liam zasténal do polštáře.

„Je ti špatně?” zeptal se Ondry a položil Liamovi ruku na oblinu zadnice, palcem spočíval nebezpečně blízko Liamově nechráněnému otvoru.

„Jsem v pořádku,” odpověděl Liam, slova měl ztlumená polštářem. Tímhle tempem z něj bude šampion v masturbaci. „Jen musím na záchod.”

„Pospíším si,” slíbil Ondry, zvedl Liama za boky a bez námahy ho otočil. A Ondry znovu skončil nosem přímo u Liamových genitálií. Kvůli tomu, jak se ten pás připínal, to bylo téměř nezbytné, ale kvůli tomu to bylo trapné. Ondry s broukáním připnul poslední řemínek a Liam se chvěl potřebou se pohnout, přirazit, nechat do sebe přirážet—v této chvíli by zabrala jakákoli sexuální pozornost.

„Tak pojď.” Ondry vzal jeden konec vodítka a pomohl Liamovi na nohy. Hladké zakřivení hnízda a kluzké polštáře se spikly proti Liamovým rozechvělým nohám a on měl trochu potíže se vyškrábat na hlavní podlahu, aniž by spadl na nos. Ale Ondry ho chytil za paži a vytáhl ho.

„Můžu jít sám,” řekl Liam, jak se dostali ke dveřím toalety. Na jedné stěně byla strouha, co působila téměř jako toaleta, a táhla se až k podlaze. Ale Liam se nedokázal vyčúrat, ani kdyby na tom závisel jeho život. Ale pět minut soukromí by to spravilo.

„Ne,” řekl Ondry naprosto pevným hlasem.

Liam zasténal, když shlédl na svůj zrádný penis. Chopil se ho a pokusil se vymočit, ale dokázal myslet jenom na to, jak přiráží do vlastní ruky. A pod Ondryho dohledem to neudělá.

„Je něco rozbité?” Ondry najednou zněl ustaraně.

„Ne. Normální lidský problém,” ujistil ho Liam. Jo, dokonale normální, když rozmnožovací a močová soustava používala stejné zatracené trubky. Liam četl úšklebné komentáře od více než jedné rasy ohledně této vady v návrhu. Učit se urážky byl pro lingvisty základní trénink, dokonce i pro lingvisty samouky, co studovali z armádního manuálu.

„Jsi si jistý?”

„Jo. Absolutně.”

Ondry zabručel, ale nekomentoval to. „Ještě jedno pravidlo,” řekl. „Pokud si mě samice zvolí, musíš pochopit, že chci šířit svůj genetický materiál silným samicím. I když to není příjemná zkušenost. Takže nepředpokládej, že je něco špatně, pokud mě nějaká stará babička popadne za ocas.”

A to stačilo na to, aby to prokletí zlomilo. Penis Liamovi okamžitě změkl a moč se hned vyřinula ven.

„A pokud mě nějaká mladá samice chytí za ocas, možná se najde přímo na zádech s mojí botou na hrudi za to, že se snažila. Ale každopádně se o mě nemusíš bát. Vím, že kdokoli si vezme můj genetický materiál, tak činí proto, že jim přijdu nadprůměrný a doufá, že z toho snese vejce.”

„Pochybuju, že si tu podívanou užiju,” řekl Liam suše.

„No, dokud budeš na vodítku, pochybuju, že na to dojde. Takže až ten den nastane, můžeš se k tomu otočit zády.”

Liam přikývl. Bude se toho pravidla držet, i když se mu to zatroleně protivilo.

„Oblečeme tě a zamíříme na lidskou základnu.” Ondry se odmlčel. „Je něco, co by sis mohl vzít a co by značilo vysoké postavení?”

„Jako šperky?” zeptal se Liam.

Ondrymu se oči rozzářily potěšením.

„Ale ne. Děvky, kterým se dobře platí, nosí šperky.” No, to i bohatí, ale Liama by si nikdy nespletli s boháčem.

„Možná jeden nebo dva? Na krk nebo na zápěstí?” Ondry se otočil k policím ve své místnosti tak rychle, že pevně napnul vodítko, a Liam si musel pospíšit, aby ho dohnal. Ondry se natáhl nahoru a šátral tam, než snesl truhlu. „Mladý se rád předvádí, ale pak i vyspělý, co má palteiu, se rád vychloubá, takže to vyšlo.” Ondry otevřel truhlu a ukázal pár leštěných obrouček na zápěstí vykládané drahokamy a nevýrazným vzorem leopardích skvrn utvářeným kontrastujícími kovy. Uprostřed každé obroučky byl jeden velký bílý kámen.

„Prodal bych je, ale upravil jsem si je. Myslím, že jsem si je všechny ty léta nechával jako připomenutí hloupých věcí, co děláme, když se snažíme zapůsobit na ostatní,” přiznal Ondry. „Je o tolik lepší být sebou a prostě na lidi zapůsobit svým nepopiratelným nadáním.”

Ondry ho buď škádlil, anebo si byl velmi jistý sám sebou. Liam se nedokázal rozhodnout, co z toho, ale vzal si jeden ten ozdobný náramek, co mu Ondry nabídl. Vypadaly trochu velké, ale rozhodně byly v lidské velikosti.

„Není možné, aby ses do nich vešel.” Liam je přidržel proti Ondryho tlustým pažím.

„Když jsem je koupil, nemohlo mi být víc než šedesát nebo sedmdesát. Věř mi, tehdy mi seděly. Myslím, že jsem je nosil dvacet let v kuse.” Ondry se usmál. „A pak mi došlo, že jsem promrhal kredity, co jsem mohl vložit do obchodování. Od té doby jsem nakoupil kvalitní umění, ale nainstaloval jsem ho do chrámu, kam patří.”

„Ano?”

„To je jeden ze způsobů, jak si získat postavení, ale všechno se o nás dozvíš.” Ondry vzal do ruky Liamovu paži, otevřel skrytý pant na náramku a ovinul ho Liamovi kolem zápěstí. „Vypadá to nádherně.”

Liam musel souhlasit. Sledoval, jak mu Ondry dal náramek na druhé zápěstí, a pak několikrát zvedl ruce, aby je potěžkal. „Necháš mě se i obléct, že?”

„Vzhledem ke zvláštnímu přístupu tvé rasy k sexu a tělům mám v plánu na tom trvat,” řekl Ondry. Hodil Liamovým směrem halenu. Liam váhal. Mít na sobě jenom vodítko a náramky bylo podivně erotické. Když už nic jiného, bude mít bohatou zásobu masturbačního materiálu k použití, až ho Ondry nechá použít koupelnu samotného. Ale pro teď rozhodně chtěl oblečení, než zamíří na schůzku s plukovníkem.

----------------------------------------

~ Slíbila jsem minule lidi, tak to jsem trolila, hehe... Ale příště na ně dojde. A možná se ukáže i plukovník Kretén. ~ 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>