LION - kapitola 5

Kapitola 5

Liamovi se jen vzácně poštěstilo vidět něco jiného z planety než obchodní město Janatjanay. Účastnil se oficiální cesty po vyprahlých pouštních horách na druhé straně města, ale kromě toho Liam viděl jenom Janatjanay. Stromy se pomalu proměnily ze světle namodrale zelené suchých druhů kolem města na sytější drahokamové zeleně nižších zavodněných ploch. Rowntové si dávali pozor, aby budovy stavěli jen tam, kde země nebylo třeba. Kdyby spatřili Zemi, kde nejlepší zemi ovládali bohatí, co stavěli domy větší než celé Janatjanay, Liam věděl, že by Babičky nespokojeně mlaskly. Měl podezření, že by s nimi Rowntové stále obchodovali, ale lidské postavení by zase o trochu kleslo.

„Co znamená Janatjanay?” zeptal se Liam. Už dřív se na to ptalo několik lingvistů a všichni dostali stejnou odpověď.

„Janatjanay,” odpověděl Ondry a pokrčil rameny.

Liam si neuvědomil, že tu otázku zamýšlel jako test, dokud neucítil, jak se mu kolem žaludku ovinulo intenzivní zklamání.

Ondry se zastavil a podíval se na Liama. „Nerozumím, na co se ptáš. Zkus tu otázku obměnit,” navrhl.

Liam se zamračil, zatímco o té otázce přemýšlel z chladné, logické rowntské perspektivy. „Jaká je etymologie jména Janatjanay?”

Ondrymu se napnuly tváře a on se znovu vydal dál po cestě, zvedl ruku a spočinul s ní Liamovi na rameni. „Je to zkrácenina. Janetal znamená cizinci. Když se jeden z raných lidských obchodníků jmenoval Janet, bralo se to humorně. Ta'ingjay znamená místo, kde člověk najde konkrétní předmět, co hledá.”

„Místo, kde najdeš cizince.”

„Ano.” Ondry přesunul prsty, až jimi spočinul Liamovi na zátylku. A kvůli těm poutům na spoutané noze a ruce na krku to Liamův penis mátlo všemi možnými způsoby. „Hluboko do skály jsme zakopali elektrické okruhy a použili je na propojení magnetických polí v oblasti, aby se to tu z vesmíru jevilo jako hlavní zdroj elektromagnetické energie. Zjistili jsme, že musíme vztyčit...” Ondry sebou rozmrzele zacukal.

„Znamení?” odhadl Liam.

„Máme přesnější slovo, ale v podstatě ano. Je to znamení. A zjistili jsme, že když nevztyčíme znamení, ostatní rasy mají tendenci předpokládat, že neúspěch v zneužívání technologie naznačuje neúspěch v jejím použití. Lidé jsou mezi těmi, co by takovou chybu udělali. Máme jedno rčení, co říká, že se obecně vyhýbáme tomu, abychom vnějším lidem říkali, že se mají vyhnout neúmyslné urážce. 'Ta, co žije méně než milénium, nedokáže spatřit obzor.' A proto vládnou babičky. Jenom ony žijí tak dlouho.”

Nic, co Ondry řekl, nemohlo tak jasně říct, že nikdy neměl v plánu nechat Liama jít. Neviděl Liama jako cizího – měl v plánu, aby Liam zůstal. Ale to neznamenalo, že bude Liama vždycky chtít po svém boku. Liam měl podezření, že Ondry získá veškerý zisk, co půjde, a pak ho prodá někomu jinému. Doufal, že ho měl Ondry rád dost na to, aby ho prodal někomu laskavému, ale Liam na to nemohl spoléhat. Ale možná by si mohl hrát na Šeherezádu. Až na to, že místo příběhů by Ondryho sváděl znalostmi, co Liam měl ohledně lidí. Trik spočíval v tom, aby to dávkoval po kouskách.

„Lidé říkají, že se starší mají ctít. Je to v některých našich nejstarších náboženských textech.”

Ondry si za chůze přitáhl Liama trochu blíž. „To mi přijde vtipné. Nejstaršímu z vás je stěží víc než století. Při století věku se stále usmíváme nad mnoha chybami mladých.”

„Kolik ti je?”

„Dle tvého času téměř dvě stě let. Teprve se dostávám do nejlepších let. Ale ty nejsi tak starý. A nezeptám se, protože preferuji o tobě smýšlet v lidských termínech. Jsi dospělec v nejlepších letech a ne bytost tak mladá, že mu na pozadí stále visí střípky skořápky.” Ondry mu věnoval velmi pobavený pohled a Liam se přistihl, že se nakláněl k tomu slibu náklonnosti.

Pokračovali dál cestou, stromy se nepravidelně objevovaly dokonce i uprostřed polí s pěstovanými plodinami. Někde pole obcházeli Rowntové a jinde se přes plodiny procházeli vysocí roboti s nohama jako vřetena. Na rozcestí zdobily každou stranu obarvené kameny a Liam měl podezření, že ty kameny byly něco jako pouliční znamení. Ondry si vybral cestu se třemi zelenými kameny zasazenými do země ve zhruba pyramidovém tvaru.

Ondry se sehnul a oprášil prach z povrchu kamenů. „Když tohle uděláš pokaždé, když cestou projdeš, ostatní vidí, která cesta se víc používá. A majitel cesty sem nepotřebuje chodit a upravovat kameny.”

Liam si dřepl. Řemínky na pravé noze měl nepohodlně napnuté, zatímco napodobil Ondryho gesto. „Tohle je cesta k Tracshě?”

„Ano.”

Nezdálo se, že by Ondry nějak spěchal v cestě dál. Liam chvilku objížděl nepatrné rytiny na povrchu kamene, co byl velký zhruba 15 až 20 centimetrů. „Proč tři zelené kameny?”

„Když se Tracsha narodila, byla jedna ze tří vajec s nazelenalou barvou. Můj otec mi vždycky říkal, jak její matku škádlili, že jedla příliš mnoho plodů nella, protože se zdálo, že je jimi posedlá. Když nosila vejce, dělala chabé obchody, aby si zajistila víc plodů.”

„Takže všichni tři sourozenci mají stejné znamení ke svému domu?”

Ondry na něj shlédl s rozšířenýma očima. „Většina vajec se nikdy nevylíhne. Je jediná s takovým znamením.”

„Co je tvoje značka?”

Ondry si dřepl, tělem napodobil Liama. Až na to, že ruce položil Liamovi na kolena. „Já jsem jeden bílý kámen. Moje matka byla nejstarším potomkem samice, co měla mnoho vajec a jen pár dětí dost silných na to, aby se prolomily tlustými skořápkami, co snesla. V době, kdy měla syny a dcery, tato země trpěla suchem. Téměř dvě století nikdo nesnášel vejce, neboť se země potřebovala zotavit, než jsme ji mohli znovu plně obdělávat. Někdy když samice čekají příliš dlouho, snesou vejce s nebezpečně tlustými skořápkami. Jakmile děti této samice začaly nést, generace za generací umíraly ve vejcích. To už byla stará, už dávno minula věk, aby se přidala k babičkám, a byla velmi uctívaná. A stejně neměla žádná vnoučata.”

„Moje matka snesla dalších šest vajec a z té snůšky jsem vyšel jenom já. V den, kdy jsem se narodil, jsem přišel o svou babičku, protože vstoupila do chrámu a stala se z ní kmenová babička. Ten bílý kámen představuje obřadní róby babiček, co nosí, až všichni lidé ví o jejím novém postavení.”

Liam měl těžkosti vymyslet nějaký příběh ze Země, co by mohl nabídnout a co by se tomu jeho mohl hodnotou vyrovnat. Lapený mezi nařízeními, co mu mnoho témat zakazovala, a chladným zoufalstvím dokázat, že měl svou hodnotu, Liam zjistil, že nedokázal nic vymyslet.

Ondry vstal. „Pojď. Pojďme za Tracshou, než se dostane k těm zkazkám o Nav a zvedne ceny.” Ondry chytil Liama pod paží a prakticky ho zvedl na nohy a pak mu ovinul paži kolem zad.

Cesta se vinula kolem několika starých stromů a pak skončila u malého domu s úzkými okny, co byla zasazená vysoko ve vysokých stěnách.

„Ondry? Konečně jsi našel někoho, co tě chytí za ocas.” Z hlavních dveří vyšla žena, tvář měla napjatou pobavením. Byla světlejší než většina Rowntů, nejsvětlejší části jejího těla měly téměř levandulový odstín a na tváři neměla téměř žádné skvrny. Liam odhadoval, že byla mladá. Nemohla mít víc než Ondryho 210 cm – možná dokonce méně.

„Tys ho chytit nehodlala,” oplatil jí Ondry, zatímco natočil tělo tak, aby k ní byl spíš levou stranou a pravou stranu měl k Liamovi. Když měl ocas ovinutý kolem jeho pravé nohy, to gesto bylo celkem zřejmé. Dal ocas blíž k Liamovi a dál od mladé ženy. Liam se snažil, aby to na něj nemělo vliv, ale cítil pýchu, že si vybral jeho. A mělo to až příliš blízko k té samé pýše, když se na něj Kaplan usmál brzy poté, co Liam dorazil na frontu.

„Nebuď si tak jistý. Jednoho dne možná budu chtít čerstvě vylíhlá mláďata.” Zněla pobaveně, zatímco se posadila na široký schod a chopila se neloupaných ořechů da a začala je loupat. Skořápky házela do jednoho košíku a jádra do druhého.

„Pokud chceš mláďata, měla by ses chopit ocasu jiného. Já mám ruce plné i bez toho, abys mi dala své nadbytky.”

Tracsha upřela pohled na Liama. „To vidím. Člověk?”

„Palteia.”

„Vážně?” Ustala v práci. „Nemyslela jsem si, že je ta rasa na takové věci dost rozumná.”

„Prošel zkouškou babiček – posuzovalo to dvanáct – a jeho chilta byl posouzen nehoden.”

Kůže kolem očí jí zbledla. „To mě nepřekvapuje. Slyšela jsem, že ten nový člověk urazil babičky a zpochybňoval jejich úsudek.”

„Neměl v úmyslu zajít tak daleko,” vyhrkl Liam. Okamžitě pusu zavřel. Co si kruci myslel, že tu plukovníka bránil? Ale důležitější bylo, co si kruci myslel, když přerušil konverzaci, co působila tak důležitě? Kdyby byl na druhém konci jeho vodítka Mort, Liam už by byl na zemi.

„Co měl v úmyslu udělat?” Ondry se na něj podíval tím zvědavým pohledem s doširoka rozevřenýma očima a Tracsha se na schodě nahnula kupředu, na ořechy zapomněla.

Liam se podíval z jednoho na druhého. No, sakra. Chtěl prokázat svou hodnotu, ale tímhle tempem šel od nařízení k nařízení a porušoval je s téměř metodickou konzistencí. Obchodníci nekomentovali motivy důstojníků. Nikdy. Akorát někdy byli na vodítku a zoufalí, aby je neprodali, a v takové chvíli to komentovali. Byl prostě v háji.

„Když se hráči změní – když se změní lidé, co provádějí obchod – v lidských termínech to může změnit pravidla.”

„Noví vůdci, nová pravidla?” Tracsha vzhlédla k Ondrymu s podivným výrazem. „Jsou to blestata.” Ten nový termín neměl žádný známý kořen a Liam neměl dostatečný kontext, aby pochopil, jestli to byl kompliment, urážka nebo něco mezi tím. Pokud by měl střelit jen tak od boku na základě ničeho jiného než jejich výrazů, pak to nebyl kompliment.

„Ta možnost tu existovala. Tohle je jenom první důkaz,” řekl Ondry mírně.

„A proto ty obchoduješ a já pěstuju jídlo.” Tracsha se vrátila k loupání ořechů. „Takže předpokládám, že jsi přišel směnit jídlo a ne si mě prostě zavázat dluhem kvůli takovým zajímavým informacím.”

„Ty informace jsou zdarma,” řekl Ondry a použil variaci slova zdarma, co naznačovala, že závazky přijdou později. Tracsha si odfrkla. „Slyšel jsem, že jsi vysadila příliš mnoho kořene playsha a napadlo mě, že bych tě mohl zachránit před tou tvou mladistvou bláhovostí.” Ondry načal urážkou.

Tracsha zbledla, ale po další urážce ohledně jeho ocasu, u které Liam nemohl ani doufat, že ji přeloží, se ti dva dostali k serióznímu vyjednávání. Skončilo to s károu navršenou kořenem playsha a slibem dvou nových kárek, co doručí v blízké budoucnosti.

Liam napůl čekal, že mu bude rozkázáno, aby tu kárku táhl, nebo že ho k ní možná připoutá. Ale Ondry vstoupil mezi oje a se svým zbožím se plouživou chůzí vydali po silnici zpět.

Liam kráčel vedle Ondryho, prsty objížděl tři zelené kameny zasazené do dřeva kárky. „Pohrozila, že tě chytí za ocas.”

Ondry si odfrkl. „To ženy dělají. Proto se jim obecně vyhýbáme, když se začínají s láskou dívat na jakýkoli předmět vejčitého tvaru.” Ondry se po něm podíval. „Ale na mysli máš nějakou jinou otázku. Jak jsi mě kdy mohl přelstít v obchodě, když se zdá, že každá tvoje myšlenka ti na tváří tančí jako skvrnky věku?”

„Ocasy nejsou sexuální, že ne?”

Ondrymu se oči rozletěly dokořán. „Ne.”

Liam sebou trhl, když se mu Ondryho ocas otřel o paži. Byl neochlupený... téměř. Mělo to méně chlupů než průměrný lidský prst. Měl tmavší fialový odstín než zbytek Ondryho a zdálo se, že ocas měl vlastní rozum, jak se ovinul Liamovi kolem předloktí.

Na sekundu se Liam téměř bál se ho dotknout, ale natáhl se a přejel prstem po jemné textuře drobných chloupků. A cítil, jak se mu chladná kůže pod prsty stáhla.

„Jsi teplý,” řekl Ondry.

„Ty jsi chladný.”

„Tvoje logika je bezvadná.”

Ondryho ocas se utáhl kolem Liamova předloktí a přitáhl si ho blíž. „Není to sexuální.”

„Ale nechceš, aby se lidé dotýkali tvého ocasu.” Ta věta rozhodně měla logické problémy ve stavbě, protože Liam ten ocas momentálně hladil. Cítil každou drobnou kůstku, bylo to jako ocas kočky, a také tvrdé svaly pod kůží.

„Obecně ne. Je těžké bojovat, když tě někdo drží za ocas. Je to součást páteře, takže pokud za něj někdo dost silně zatáhne, ten tlak vyšle skrz celou páteř a do celého těla bolest.”

Liam se zarazil a pak musel rychle nakročit, aby ho dohnal, když si uvědomil, že samice měly jenom krátké ocasy, co jim stěží visely ke kolenům. Samci měli dlouhé ocasy. „Takže to je o boji?” To nedávalo žádný smysl, protože rowntské samice byly stejně svolné k boji. Pokud svitky s příběhy říkaly pravdu, pak možná ještě víc svolné.

„Může být. Uchopit něčí ocas je obecně bráno jako výraz důvěry nebo moci. Samice často žertují o tom, že se chopí ocasu samce, a bezocasé společnosti jsou často terčem krutého humoru.”

Příběhy a žerty byly hlavním materiálem lingvistů. „Jakého humoru?”

Ondry přimhouřil oči, jak se znovu soustředil na cestu, ale kůže mu nepatrně zbledla. „Jádro takového žertu se obecně soustředí na to, že nedostatek ocasu značí nedostatek rozvážnosti ve výběru rodičů pro mladé.”

„Bezocasé rasy jsou děvky?” Dobrá, když se ten žert namířil na lidi, dostal se na úplně novou úroveň. Zvlášť pak u Liama. Jak často ho Mort nazval pěkným ocasem? To bylo samozřejmě před tím, než zažil svůj poslední náhlý růst a vytáhl se ze 170 cm na 185. Muži neměli takové sebevědomí ve vlastní moc, když šukali s děvkou, co měla 185 cm.

„Bezocasé rasy jsou chabí rodiče, co si genetický materiál nevybírají pečlivě,” opravil ho Ondry.

„To je podivně přesné,” zamumlal Liam.

Ondry mu věnoval pohled doširoka rozevřených očí a Liam mohl akorát pokrčit rameny. Snažil se vymyslet, jaký vztah měl ocas ke genetickému výběru. A najednou mu na mysl vytanulo Craigovo rowntské porno.

„Samice se chopí ocasu, aby ovládli samce a získaly genetický materiál.”

Ondry se po něm letmo podíval s neutrálním výrazem. „Ano. Nechtěl bych, aby si mě vybrala slabá samice. Chci zajistit, že naše genetické potomstvo je dost silné, aby se dostalo z vejce, a tak bych dovolil jenom silné a rychlé samici, aby mě přidržela a vzala si můj genetický materiál.”

„To je znásilnění.” Ta slova z něj vyklouzla, než je mohl Liam upravit. Nebylo to znásilnění. Znásilnění byl kulturní pojem vytvořený konkrétním souborem chápání, který Rowntové neměli. Věděl, že nebylo nejlepší vpustit do konverzace slova obtěžkaná hodnotami. „Omlouvám se. To je špatně.”

„Definuj znásilnění.”

„To není důležité.” Liam přidal do kroku, doufal, že zůstane před Ondrym, ale ten zatracený ocas se kolem něj stáhl a odtáhl ho vzad, až dokud ho Ondry nechytil za zátylek.

„Pokud neodpovíš, budu předpokládat, že toto je další záležitost, co vyžaduje sílu, aby ses vyhnul psychologické újmě. A přinutím tě to vysvětlit.” Ondry se zastavil a přitáhl si k sobě Liama, takže se také zastavil.

„To je hláška, co si přeje použít každý psychiatr,” žertoval Liam, ale cítil, jak se mu v panice svírala hruď.

„Psychiatr. Ten, co pracuje s lidmi, aby určil psychologické zdraví jednotlivce nebo aby se pokusil napravit psychologickou újmu utrženou v minulosti.” Ondry se natáhl a položil obě své ruce Liamovi kolem hrdla. Prsty propletl, takže se Liam cítil jako v obojku. „Proč by si psychiatr přál moc vynutit si pravdu?”

„Tohle je nebezpečné území,” varoval ho Liam, jak téměř bezděky ovinul prsty kolem Ondryových zápěstí. Nemohl s Rowntem bojovat, ale nedokázal si zabránit se o to pokusit. Neefektivně se napnul proti Ondryho údům.

„Takže se vracíme k první otázce. Co je znásilnění?”

Liam cítil, jak se mu kůže rozpalovala emocemi. A jelikož měl Ondry ovinuté ruce kolem jeho hrdla, také si toho všimne. „Sexuální záležitosti se obtížně vysvětlují.”

„Jsem inteligentní,” namítl Ondry a jeho výraz dával jasně znát, že od této záležitosti neustoupí. Liam by dal cokoli, aby se z toho mohl vysoukat, ale nemohl. Byl chycený a teď se cítil jako moucha, kterou měl co nevidět sníst pavouk. A on se nemohl ochránit. „Co se děje během znásilnění?” zeptal se Ondry tišším hlasem.

Liam nasucho polkl, ústa měl vyschlá, takže to bolelo. Potřeboval vymyslet, jak říct co možná nejméně. „Někdy chce jeden člověk sex a druhý nechce. To je celé.” Ta slova mu v ústech připadala jako popel. To nebylo celé, ale bylo to všechno, co byl ochoten sdílet se svým nynějším majitelem.

„Jak se takový konflikt vyřeší?”

„Jak by se to vyřešilo u Rowntů?” zeptal se Liam. Klasické přesměrování, ale byla to klasika, protože to často fungovalo.

„Pokud je samice dost silná, může si páření vynutit přes jakékoli námitky. Apna to tak se mnou udělala a když nastane čas a ona se rozhodne použít můj genetický materiál, věřím, že bude mít silná mláďata. Je velmi mocná a já si rád myslím, že mám lepší genetiku než průměrnou.” Ondry nezněl vůbec rozčileně, ale Liam cítil, jak se k němu plížila hrůza, že si tím Ondry musel projít. Byl příliš silný – příliš nádherný – aby se s ním zacházelo takhle.

Ondry zbledl a pak Liam zjistil, že ho přitáhl ke straně silnice. „Pojď. Sedni si. Vypadáš nezdravě.”

Liam se soustředil na dech, zatímco mu ty pečující ruce připomněly přízraky z jeho minulosti – Mort, co ho plácal po zádech poté, co byl tak moc natržený, že skončil v nemocnici.

„To neměla.” Liam pociťoval chladnou zuřivost tak intenzivní, že by tuhle Apnu střelil rovnou mezi oči, kdyby se před ním objevila.

„Jak bych se měl cítit? Jak by ses cítil ty, kdyby ti to udělala?” Ondry držel Liama v okruží svých paží, z kterého nemohl uniknout.

„Neudělala mi to.”

„Jak bych se měl cítit? Řekni mi, Liame. Jak bych se měl cítit?” Ondry pořád dokola šťouchal do toho samého pocitu.

Liam nemohl dýchat, ale ani se nemohl vyhnout odpovědi na Ondryho otázku. „Zhrozeně. Něco vzala. Vzala si to bez dovolení.”

Ondry se začal jemně pohupovat, ale při tomhle se zastavil. „Co udělá s tím, co ukradla?”

„Cože?” Liam zatlačil do paží, co jej držely. Nechtěl být bezmocný, znovu už ne. Nikdy to pro něj dobře nedopadlo.

„Ukradla můj genetický materiál. Co s ním udělá?” Ondryho slova byla šepot u Liamova ucha. Pět let se Liam s tím hlasem smál a dohadoval a až do této chvíle si nikdy neuvědomil, jak moc se na něj začal spoléhat. „Řekni mi, Liame. Co udělá?”

„Nic. Vyhodí ho.” Liam cítil, jak se mu rozpalovaly oči. Dobrá, tohle bylo hloupé. Měl své přízraky, ale už před lety je založil. Přestal naslouchat jejich posměškům, když se naučil postavit na vlastní nohy a nedovolit ostatním nad ním převzít kontrolu.

„Takže znásilnění je kopulace, kde jeden partner není ochotný, a druhý má v plánu zneuctí a odvrhnout genetický materiál, co sdíleli během kopulace?” Podle toho tónu Ondry ten koncept jasně nechápal. „Proč si brát genetický materiál, pokud si ho nechce nárokovat?”

Liamovi se z hrudi vydral drsný smích a přitiskl si okraje dlaní k očím. „Protože mají rádi sex.”

„Vážně?” Takhle vypadal šokovaný Rownt.

„Je to příjemné. Mají sex pro dobrý pocit a někdy lidem nesejde na tom, jestli to druhý chce nebo ne.”

„Nikdo takovou krádež nezastaví?”

Liam odstrčil ty hnijící pocity, co se mu usídlily v žaludku, zatímco zvažoval, jak hlubokou jámu si vykopal. Velení mu nikdy neodpustí, že před mimozemskou rasou vyvětral tohle psychologické smetí. Možná by mohl trvat na tom, že se psychologicky zhroutil. Možná to bude jako s plukovníkem Thackerayem a najdou mu bezpečnější místo, kde bude moct sloužit a zároveň se léčit. A možná by se na něj dívali jako na nějaké pozemské smetí a vsadili by ho do vězení.

„To je těžké...” Liam se odmlčel. Znásilnili ho dvakrát, srazili ho na kolena a mlátili ho tak dlouho, dokud je neprosil, aby je mohl vykouřit – dokud jim neroztáhl nohy. O tu krádež se nikdo nezajímal. „Je těžké prokázat znásilnění, protože mnoho lidí obchoduje se svým tělem.”

„Jak člověk obchoduje s vlastním tělem?” V Ondryho podání to znělo tak chladně logicky a možná kvůli tomu se veškeré ty ošklivé, slizké pocity začaly svíjet a prodírat z Liamova srdce ven.

„Pokud člověk zaplatí tu správnou cenu, necháš ho dělat si s tvým tělem, co chce.”

„To by byl těžký obchod. Je dostupných spoustu těl a pokud je sex příjemný, myslel bych si, že někteří by ten obchod prováděli bez zisku. Člověk musí být velmi dobrý obchodník, aby na takovém podnikání něco vydělal.” Ondryho ruce hladily Liama na zátylku a humornost celé té věci stačila na to, aby se v Liamovi vzedmuly malé bublinky smíchu a vyplavaly mu z úst. Konečně se někomu přiznal, že byl děvka, a jedinou reakcí bylo, že musel být dobrý v obchodování.

Liam si položil čelo na kolena, vodítko měl kolem nohy těsné, ale to chtěl. Chtěl to kousnutí bolesti, aby ten rostoucí hlad udržel v mezích. Kolik mužů slíbilo, že se o Liama postarají, že Liamovi dovolí se o ně starat? Kolik z nich proměnilo tu měkkou potřebu pečovat o milence na něco ošklivého? Pak zaplatili a vyšli z jeho titěrné místnosti a nechali ho brečet v temnotě. Musel si tu bolest udržet. To bylo to jediné, co mu bránilo se sesypat.

„Půjdeme domů.”

Liam shledal, že ho do vzduchu zvedl stejně snadno jako dítě. A navzdory tomu, že sebou házel, nemohl udělat nic, aby Ondryho zastavil, když ho jemně usadil na vaky s kořenem playsha.

„Pospíším si,” slíbil Ondry, pak se chopil dvou ojí a dal se poklusem k městu. Liam se odtáhl dozadu, jak jen mohl. Ovšem vzhledem k délce vodítka to nebylo dost daleko. Nebylo to ani zdaleka dost daleko.

----------------------------------------

~ A tak nám na povrch vyplavalo něco moooc černého a ošklivého. Vzhledem k tomu, že se znásilnění v armádě probírá v každé druhé americké BL knížce, člověk by si řekl, že to je za oceánem vážný problém... ~ 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>