FOD - kapitola 15

Kapitola 15

Když Ning SiNian odešel do práce, vlastně nešel do firmy, ale skryl se v nedalekém podzemním parkovišti. Nasadil si sluchátka, aby monitoroval dům. Zhao Jun zůstal v domě a díval se na obrazovky. Jakmile by se Wei Xiyan pustil do Ning WangShua, okamžitě by mu přispěchal na pomoc. A také by poslal video matce Ning na druhé straně oceánu.

Když si Ning SiNian nasadil sluchátka, byl velmi nervózní. Do mysli měl vpálený bojácný pohled svého syna. Bál se, že utrpí i to sebemenší zranění. Celou mysl upíral na sluchátka. Jakmile by došlo k nějakým abnormalitám, okamžitě šlápne na plyn.

Odposlouchávací zařízení bylo v dutém přívěsku jeho syna, zvuk byl velmi jasný. Slyšel, jak mu Wang Ma říkala, aby nekřičel, její hlas byl velmi přísný. Jeho syn nevydal ani hlásku, bylo dlouhé ticho.

Ning SiNian přešel z napjatosti do strnulosti. Držel volant a udržoval stejnou pozici až do jedné nebo dvou odpoledne. Když se skoro proměnil na kámen, zaslechl jasný hlas: „Ne, s tímhle si nemůžeš hrát.”

Byl to Wei Xiyanův jedinečně bezvýrazný hlas. Ning SiNian se okamžitě posadil příměji, zadržoval dech a opatrně se snažil rozlišit jakékoli skryté emoce. V tom hlasu nebyla ani stopa po zlovůli. Ačkoli to jeho rozum uznal, stejně měl ruku na zapalování, připravený nastartovat.

Ten jasný hlas nečekal, až otočí klíčkem, a znovu zazněl. Stejný bezvýrazný hlas, ale ta slova přetékala péčí.

„Použij tyhle barvy. Pigmenty a olej obsahuje toxiny, není to pro malé děti, bude ti z toho špatně.” Takže jeho syna zadržel, aby si nehrál s olejovými barvami. To bylo správně, bez viny.

Ning SiNian si vydechl, stáhl ruku ze zapalování a otřel si čelo. Po návalu ticha Wei Xiyan znovu promluvil, ale on už se naučil v klidu vyčkávat.

„Poslušně si to obleč, ať se nezamažeš.” Navlékal jeho syna do zástěry, aby si nezmaloval oblečení. To bylo také bez viny.

Ning SiNian nakrčil čelo, nechápal, jak mohl být tento pečující mladý chlapec a Wang Main naštvaný maniak, co útočí na lidi, ten samý člověk.

Měl pocit, že na tom je možná něco špatně. Nebo že ten náctiletý akorát vyniká v přetvářce. Ale i kdyby to předstíral, copak by jeho syn – oběť – nevěděl, že se od něj má držet dál? Slyšel tiché kroky svého syna, jasně sám vběhl do studia. Ning SiNian si sundal sluchátka, shrnul si vlasy dozadu a nakonec se rozhodl jít domů.

Když auto dorazilo domů, zevnitř vyšel Zhao Jun a zašeptal: „Šéfe, radši by ses sám měl podívat na monitor, možná jsme se všichni mýlili.”

Ning SiNian přikývl a nechal ho jít nahoru, ale on objal svého syna zrovna poté, co mu Wang Ma vyhrožovala. Jeho syn měl na tváři stále výraz nesmírného strachu, své velké oči měl plné slz, vypadal velmi křehce. Na zvukové stopě skoro nikdy nic neřekl, jenom v poklidu maloval se svým strýčkem, což ukazovalo, že měl velmi klidnou náladu. Dokonce se dalo říct, že byl šťastný. Jak se naprosto změnil za tu dobu, než se vrátil?

Ning SiNian měl ještě víc pochybností. Vzal svého syna z náručí Wang Ma, ale šokovalo ho, když v očích svého syna spatřil vzdor a nenávist. Ning SiNiana najednou bodlo u srdce. Zoufale chtěl zjistit, co se stalo během tohoto tichého dne.

„Wang Ma, vezmi WangShua do zahrady na kachničky. Já přijdu, až se převleču.” Předal svého syna Wang Ma a pak odešel do pracovny.

Nemohl se dočkat, až otevře počítač a podívá se na dnešní záznam. Skrytá kamera na Ning WangShuovi mohla následovat každý pohyb a měnit úhly. Wang Ma šla brzy nakupovat jídlo a WangShu zůstal sám sedět na koberci a hrál si s hračkami. Tvář měl bezvýraznou, jako kdyby byl prázdná skořápka bez duše. Seděl až do poledne, pak mu služka donesla oběd. Položila jídlo a okamžitě odešla, ani ho nepřesvědčovala, aby něco snědl.

Ning WangShu byl velmi hodný, vzal si sušenku a pomalu ji jedl a usrkával mléko. Pak svými malými krůčky zamířil směrem ke studiu.

Ning SiNian stáhl obočí, bezděky se zamračil. Pokud byla pravda, že Wei Xiyan několikrát zbil jeho syna, proč by ho jeho syn šel z vlastní vůle hledat? Ovládl se a pokračoval ve sledování.

Ning WangShu přešel ke dveřím, dlouho se díval. Když viděl, že Wei Xiyan byl pohroužený do malování, v tichosti vešel dovnitř. Wei Xiyan se otočil, aby si vzal štětec, a pak se ti dva lidé – jeden vysoký a jeden malý – na sebe podívali.

Jak se na sebe dívali, i Ning SiNian zadržel dech a bezděky zaťal pěsti. Čekal, až se chlapec rozčílí. Ale nerozčílil se, velmi opatrně se jeho synu vyhnul a vzal si štětec, aby pokračoval v malování. Vyděšená nálada jeho syna se okamžitě zklidnila, na jeho tváři byl vidět udivený výraz.

Jeho úlevný pohled Ning SiNiana skoro dohnal k slzám.

Dál bylo, jak Wei Xiyan zadržel jeho syna, aby si nehrál s barvou, vlídně mu pomohl se obléct a s láskou ho pohladil po vlasech. Když ruku stáhl, jeho syn se bezvýrazně dotkl svého čela, v jeho velkých očích byla nostalgie.

Kdo by se citově navázal na někoho, kdo ho bije? Ning SiNianovy napjaté nervy ho trochu bolely, vydržel to a pokračoval ve sledování.

Velký a malý stáli bok po boku a před nimi byla dvě plátna. Na chlapcově plátně bylo rozkvétající světlo hvězd, plátno jeho syna byla velká masa černoty, nevěděl, co to mělo být. Ale měl z toho radost a dokonce zatahal svého strýčka za rukáv, aby jeho mistrovské dílo obdivoval.

Chlapec nepromluvil, jen ho jemně pohladil po vlasech jako projev chvály. Z očí jeho syna sálalo nebývalé světlo. Byl velmi šťastný.

Ning SiNian se také bezděky usmíval, jeho ostrý pohled nahradila něha. V tichosti zíral na obrazovku, cítil poklid a ticho.

Ale brzy ten obrázek roztříštil Wang Main křik. Jeho syn se začal chvět, jeho zdravá růžová tvář zbledla a ukázal se na ni známý výraz hrůzy.

Ve dveřích se objevila Wang Ma, nahlas křičela, aby Ning WangShua poslal ven, ale Wei Xiyan udělal dva kroky ke dveřím a zabouchl je. WangShu se jako zázrakem přestal třást a tvář měl plnou uctívání a citového pouta, jako kdyby byl Wei Xiyan jeho hrdina.

Ning SiNiana to omráčilo. Jak zíral na obrazovku, srdce mu začalo klesat, až spadlo do mrazivě chladné propasti. Uvědomil si, že ho oklamali. Zmáčkl rychlé přehrávání a spatřil, jak Wang Ma šíleně bušila do dveří. Když se dveře otevřely, odtáhla jeho syna. Její divoký výraz byl obtěžkaný zlovůlí.

Ning SiNian okamžitě přestal s rychlým přehráváním. Zaslechl Wang Main krutý hlas – Už ti není dovoleno se držet toho bastarda, jinak tě stáhnu z kůže! Nejenom že je Wei Xiyan bastard, ty jsi taky bastard. Pokud mě neposlechneš, hodím tě do řeky, ať se utopíš. Tvůj táta má novou ženu a v budoucnu bude mít mnohem víc dětí. Rychle na tebe zapomene.

Aha! Takhle se Wang Ma v soukromí chovala k jeho dítěti! Ning SiNianovi na čele naběhly žíly, byl tak naštvaný, že skoro přišel o rozum. Kdyby v této chvíli neviděl pravdu, byl by naprostý pitomec.

Když pomyslel na to, jak zrovna předal svého syna Wang Ma, najednou vstal a vyběhl.

Zatímco Ning SiNian zažíval osvícení, Zhou YunSheng byl v tichosti ve svém pokoji. Otevřel AI a pronikl do Ning SiNianova monitorovacího systému. Zhao Jun pracoval obezřetně. Aby lidé na kamery nenarazili, nainstaloval několik kamer i do Ning SiNianovy pracovny a ložnice. Zhou YunSheng si nastavil výhled na pracovnu, zamíchal si kávu a sledoval, jak Ning SiNian najednou zbledl úplně doběla.

Když se dost vynadíval, usrkl trochu kávy, přešel ke dveřím a zíral na trávník. WangShu sledoval kačenky, ale Wang Ma mu svírala paži. Ning WangShu stál na místě a neodvažoval se pohnout. Jeho malé tělo se chvělo a byl nesmírně sužovaný.

Kdyby měl Zhou YunSheng svou skutečnou osobnost, mašíroval by k nim, aby Wang Ma zakroutil krkem. Ale teď byl Wei Xiyanem. Ten své ruce mohl použít jen k malování, nemohl si je pošpinit krví.

Byla to škoda... sklopil zrak a povzdechl si. Zaslechl Ning SiNianovy spěšné kroky a otočil se zpět ke dveřím.

Wei Xiyan a Ning SiNian se střetli na chodbě. Ning SiNian se chvíli tvářil omráčeně, v srdci se cítil provinile a trapně, ale jeho syn byl pořád v rukách Wang Ma, takže neměl čas myslet na nic jiného. Kývl mu a spěšně vyběhl do zahrady. Viděl, že Zhao Jun byl nablízku a zíral na Wang Ma a srdce se mu trochu uvolnilo.

Ning WangShu měl hlavu skloněnou, ramena stažená a ztuhle stál Wang Ma po boku. Wang Ma v ruce držela žlutou kachničku, snažila se ho jejími jemnými pírky pohladit po tváři. Ning WangShu měl oči rozšířené strachem. Zdálo se, jako by Wang Ma nedržela roztomilé malé zvířátko, ale lidožravého netvora.

Ning WangShu byl vyděšený a ztratil odvahu vzdorovat. Jeho drazí od jeho bolesti odvraceli zrak a znovu a znovu ho vydávali do rukou ďábla.

Nebylo divu, že byl vůči němu plný vzdoru; nebylo divu, že byl vůči němu plný zášti; nebylo divu, že Wei Xiyan musel akorát zavřít dveře a stačilo to na to, aby to v Ning WangShuových podnítilo citové pouto a uctívání.

Ning SiNianovi se při těch myšlenkách sevřelo srdce, bolelo to. V té chvíli si nemohl pomoct a uronil slzu.

Ale byl hlava rodiny Ning známý jako „mazaný lišák”, obchodní magnát. Když se dostal ke svému synovi, ustálil svou náladu. Jak svého syna vzal do domu, usmál se na něj a tiše řekl: „Podívej se na sebe. To zvířátko je špinavé, táta ti pomůže se vykoupat. Wang Ma, ty mu jdi udělat pudink.”

Wang Ma ho nepodezírala, položila kachňátko a šla do kuchyně. Ning SiNian se se svým synem, co už se ani nesmál, ani nebrečel, vrátil do ložnice a zavřel dveře. Jemně ho položil na postel a dřepl si před něj. Na jeho vždy vážné tváři se zračil hluboký zármutek a vina.

„Promiň. Je mi to tak líto.” Znovu a znovu ho políbil na čelo, ale už v očích svého syna neviděl ani náznak lásky.

Ning WangShua jeho otec tak zklamal, že naprosto otupěl.

----------------------------------------

~ Pozdě, chlape, jenže co teď s tím? ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>