Kapitola 17
Letní ranní slunce bylo obzvláště zářivé. Zhou YunSheng stál před francouzským oknem, protáhl se, pak si vyčistil zuby, oblékl se do volnočasového oblečení a šel do přízemí.
„Dobré ráno, spalo se ti včera v noci dobře?” Ning SiNian ho nečekaně poprvé pozdravil. Ning WangShu, co seděl vedle něj, se na něj díval se zářivýma očima.
Dobré ráno, užil sis včera v noci svůj objev? Zhou YunSheng v duchu klel, ale navenek ukázal polichocený výraz. Sklonil svou zrudlou tvář a posadil se na své obvyklé místo v koutku.
Ning SiNian dneska nespěchal do práce, ale trpělivě krmil svého syna kaší. Sem tam se podíval na skloněnou hlavu chlapce. Provinilost do ostýchavosti, pochmurnost na křehkost, jeho minulý odpor k jeho zženštilému vzezření se teď proměnil na pocit, že vypadal znamenitě, dobře vychovaně a poddajně— zkrátka dneska se Ning SiNian podíval na Wei Xiyana a pomyslel si: jak roztomilé.
Tohle byl pravděpodobně případ toho, když měl člověk předsudky.
Když na to Ning SiNian pomyslel, cítil se zahanbeně, uši měl mírně zčervenalé. V této chvíli dolů sešla Zhao XinFang v levandulových šatech. Díky svému lehkému líčení vypadala něžně a nevinně.
„XinFang, včera v noci se Wang Ma vzbudila a šla si pro vodu. A spadla ze schodů a zlomila si nohy. Počkej na mě, půjdeme za ní do nemocnice.” Ning SiNian odvrátil pohled od chlapce a řekl vřelým tónem.
„Ach? Zlomila si nohu? Proč jsem nic neslyšela?” Zhao XinFang to překvapilo.
Zhou YunSheng, jehož hraní se dalo srovnat s hercem, také projevil dobře načasované pochyby.
„Když spadla, udeřila hlavou o zem a omdlela. Dneska ráno Xiao Li začala dělat snídani a našla ji. Posledních pár měsíců bylo těžkých, musíš za ní často zajít do nemocnice a dělat jí společnost. Víš, osobně mě vychovala, nikdy jsem ji neviděl jen jako chůvu.” Ning SiNian natáhl ruku a prsty pohladil Zhao XinFang po tváři. Jeho přístup byl důvěrný a něžný, ale v jeho temných očích se skrývalo mdlé chladné světlo.
Také to byl herec na úrovni filmových herců.
Zhao XinFang měla své pochybnosti, ale když si vyslechla tohle, zapomněla na to. Její vlídná tvář mu to slíbila, ale v duchu jí přála smrt. Ta stará mrcha nikdy nespadla, proč musela spadnout zrovna teď? Jak teď má její plán vyjít? Jak to provede? Bude muset nechat Wei Xiyana trpět a nechat si ho pár měsíců přímo pod nosem? Qian Yu celkem často přicházel do domu Ningů, nemohla zaručit, že ho Wei Xiyan jednoho dne neuvidí a nedá si jedna a jedna dohromady.
V duchu se dusila. Váhala, než otevřela pusu: „SiNiane, a co dítě?” Když domluvila, významně se podívala po Wey Xiyanovi.
Bylo tohle mlhavé připomenutí, jak Xiyana falešně obvinila? Ning SiNian se v duchu ušklíbal, ale na jeho tváři se objevil bezmocný výraz. „Včera mi volali mí rodiče. Najali doktora, co se pomáhá starat o děti, doktorku Qin Li. Za chvíli by měla být tady. Qin Li je vedoucí Centra duševního zdraví adolescentů, dělá skvělý výzkum na téma psychologických problémů mladých lidí. Bude se o děti starat, takže se rychle zlepší.”
Znamenalo to, že odtud Wei Xiyana nevyžene? A také měl v úmyslu vyléčit jeho psychologický stín? Zatracení staří lidi, tak všeteční! Zhao XinFang byla v duchu netrpělivá, ale navenek souhlasně kývla.
Po snídani dorazila doktorka Qin Li. Bylo jí téměř 60, nemluvila naléhavě, ale pomalu a vlídně. Bylo to jako jarní vánek, takže ji Ning WangShu neodmítl.
Ning SiNian a Qin Li spolu ve studovně dlouho mluvili, skoro hodinu, než Ning SiNian zamířil do práce. Zhao XinFang viděla, jak Qin Li a Ning WangShu sledovali ve studiu Wei Xiyana. Byla zoufalá je zastavit, ale nechtěla na sebe uvrhnout žádné podezření. Ale také se bála, co řekne Ning SiNianovi. Nakonec musela připravit košík na brzké uzdravení a jít do nemocnice za Wang Ma.
Wang Ma měla obě nohy zničené, díky tomuto konečně pochopila Ning SiNianovu skutečnou nemilosrdnost. Jak se mohla odvážit Zhao XinFang něčím napovědět?
„XinFang, jak vidíš, teď není ta správná chvíle. Wei Xiyan a Ning WangShu? Chceš to udělat sama? Ne, to nemůžeš! Ning SiNian mě vidí jako kmotru, nikdy by o mě nepochyboval. Ale u tebe to je jiné, ty jsi nevlastní matka. Pokud ho uhodíš, WangShu se tě bude bát a Ning SiNian tě bude rozhodně podezírat. Takže až mě propustí, pomůžu ti s tím. Peníze...”
Snažíš se to udělat tak, aby to vyhlíželo, že to není o penězích? Jak se povídá— Kvůli penězům se i duchové stanou otroky! Zhao XinFang se v duchu zasmála, ale musela uznat, že Wang Ma měla pravdu. Pokud by WangShua osobně týrala, netrvalo by dlouho a Ning SiNian by ji začal podezírat. Neměla v úmyslu se s Ning WangShuem vypořádat takhle brzy. Byla to jen náhodná příležitost.
Zapomeňte na to, ten malý mizera mohl počkat, až Wang Ma propustí. Nejdřív musela najít nějaký způsob, jak se zbavit Wei Xiyana. Zatímco se Zhao XinFang protáčely mozkové závity, jak se snažila vymyslet řešení, Zhou YunSheng a Ning WangShu začínali mít čím dál bližší vztah.
Qin Li si zasluhovala být odbornicí na duševní zdraví adolescentů. Nemluvila s těmi dvěma dětmi a ani se s nimi naschvál nesnažila sblížit. Jen ty dvě děti naváděla k sobě a nechala je vesele dělat průzkumy.
Zatímco Ning WangShu se lísal k Zhou YunShengovi, ona prostě seděla v ratanovém křesle ve stínu na zahradě. Pokud se k ní nepřiblížili, nepohnula se.
Ning WangShu měl pocit, že tato chůva byla mnohem lepší než Wang Ma.
Zhou YunSheng byl systémem nucen být zlosyn, ale to neznamenalo, že byl v realitě špatný člověk. Samozřejmě poté, co tolikrát zemřel bez pohřbu, a opětovné reinkarnaci byl více méně emočně zničený, ale bylo vážně těžké to dítě nenávidět.
Kdykoli mu Ning WangShu seděl na klíně a zíral na něj svýma vodnatýma očima, mohl akorát tiše vzdychat. Pak mu pomohl natáhnout plátno a držel ho za jeho malou ruku, aby ho naučil, jak namalovat přímou linku, jak namalovat křivku, jak namalovat kroužek a podobně.
Tyto základní věci by dospělým přišly velmi nudné, ale WangShu si to vzal k srdci a trénoval to pořád dokola, až na to přišel. Časem Zhou YunSheng zjistil, že byl v malování velmi nadaný a začal ho ve vší vážnosti učit.
Ning SiNian si v poslední době vyvinul zlozvyk. Při každé polední přestávce seděl a zíral do počítače. Jeho sekretářka mu přinesla šálek horké kávy, viděla, že jako obvykle zíral na monitor, a v tichosti odešla.
Ale na monitoru počítače nebyly očekávané budoucí ceny akcií a ostatní podnikatelské informace, ale dvě postavy – jedna velká a jedna malá.
Štíhlý náctiletý držel malé dítě v náručí, svou velkou rukou držel ruku dítěte a malovali na plátno. Naproti nim bylo jablko a banán, což byl jejich dnešní materiál.
Chlapec postupně pustil ruku dítěte a nechal ho volně malovat a o dva kroky odstoupil. Jeho vlídné oči se na něj soustředily. Po dlouhé době vzal paletu a štětec a rychle začal na svém vlastním bílém plátnu. Ale očima čas od času sledoval dítě.
Používal tu nejstarší techniku malování. Kromě tenkých vrstev barvy jste neviděli žádný tvar, jenom on sám věděl, jak úžasný ten obraz bude, až bude hotový. Postupně se ponořil do své úžasné mysli plné obrazů, když ho dítě najednou zatahalo za oblečení.
Ruka, v které držel štětec, se viditelně zatřásla, takže ta skvrnka pod jeho štětcem byla trochu silnější. Ale nebyl naštvaný, jen se sehnul, aby obdivoval malůvku dítěte. Nic neřekl, jen dítě pohladil po vlasech, aby dal najevo svůj souhlas. Na malých rtech dítěte se ukázal náznak veselosti.
Byli tak tišší, pokojní, uvolnění, šťastní a to sluneční světlo z okna působilo hřejivě. Ning SiNian se na ně dlouho díval s něžným výrazem na tváři.
Najednou se zdálo, že chlapec našel něco divného, vlastně se podíval do obrazovky. Ning SiNian okamžitě ztuhl ve svém koženém křesle. Teprve když mladý chlapec odvrátil zrak, zjistil, že zapomněl dýchat.
Zjistil to? Mysl měl plnou pochyb. Věděl, že jeho každodenní šmírování bylo něco úchylného, ale nedokázal to ovládat. V té chvíli ho překvapilo, když zjistil, že ten mladý chlapec měl nádherné broskvové oči. I když měl neustále pokerovou tvář, což bylo už tak matoucí, pokud pomalu mrkl, lidé měli pocit, že zářil a leskl se.
Ning SiNianovi dvakrát přeskočilo srdce. Nemohl si pomoct, zapálil si doutník a vyfoukl dým na monitor. Po dlouhé době se jeho nálada zklidnila. Ale měl takový dojem, jako kdyby kdysi seděl ve stejné pozici a v tichosti sledoval toho náctiletého na obrazovce. Ten čas byl pokojný a tichý.
Zhou YunSheng věděl, že ho Ning SiNian stále monitoroval, a tak se naschvál podíval do kamery, aby ho vyděsil. S radostí si představoval, jak ten muž zadržel dech s výrazem 囧, jak se bál, že na něj přišel.
Když pečlivě uložil WangShuovo první mistrovské dílo, popadl tužku a skicák a vzal ho malovat ven.
Studio bylo prázdné, dlouho nikdo nepřišel. Ning SiNian měl pocit, že má prázdné srdce. Rychle přepnul na jiné bezpečnostní kamery, ale ty dva lidi nenašel. Začal být nervózní, odhodil doutník a zavolal Zhao Junovi.
„Kreslí u jezera, je to veřejné místo, takže jsem tam nenainstaloval kameru. Pokud to chceš vidět, musíš monitorovat čtvrť. Šéfe, s veškerou úctou, myslím, že pan Wei má normálního ducha a i povahu má velmi dobrou.” Zhao Jun nestál tak daleko od těch dvou lidí, zatímco byl na telefonu a pozoroval okolí.
„Osaď všechna místa, kam chodí, kamerami. Chci kdykoli vidět, co dělají.” V Ning SiNianově tónu byly znát trochu obavy. Na pár sekund se odmlčel a dodal: „Nepodezírám Wei Xiyana. Vím, že to je hodný chlapec.”
Monitorovat ho, bedlivě sledovat každý jeho pohyb a užívat si to, i Ning SiNian měl pocit, že to byla abnormální praktika. Ale nedokázal s tím přestat, cítil se ohledně toho celkem bezmocně.
Zhao Jun byl chvíli zticha, než přisvědčil a pak položil telefon. Po jedné sekundě telefon znovu zazvonil, znovu volal šéf.
„Šéfe, co ještě?”
„Vybavuju si, že je v tvém domě monitor, dá se tam vidět každý Xiyanův pohyb?”
„Ano, v čem je problém? Chceš, abych na něj dohlížel?”
„Ne, okamžitě ho odstraň... a později nemáš dovoleno Wei Xiyana monitorovat.” Chvilka ticha a pak Ning SiNian přísně dodal: „Také ti není dovoleno ho odposlouchávat.”
„Ano, já vím.” Zhao Jun zavěsil. Potají bědoval, jak se mysl jeho šéfe zdála víc a víc nepopsatelná.
----------------------------------------
~ Hoho, tak z Ning SiNiana už je oficiální šmírák... ~
No nemůžu se dočkat, jak s vypořádají se Zhao XinFang.
OdpovědětVymazatTedy kdybych nebyla tak tupá na jména, šlo by mi to čtení rychleji 😁.