FOD - kapitola 5

Kapitola 5

V tmavé místnosti byl ke čtyřem sloupkům postele přivázaný mladý chlapec s útlým tělem, byl pokrytý lepivým potem. Jeho hluboké oči byly deprimované, na kůži měl známky drogové závislosti. Zápolil v abstinenci, oči měl rozostřené a zíraly na potah postele— nebylo známo, co se mu honilo hlavou.

Pomalu se k němu blížily vyrovnané kroky, dveře otevřel vysoký muž v metalově šedém obleku, přišel k posteli a podíval se na chlapce. Své černé vlasy měl sčesané dozadu, takže jeho pohledná tvář byla odhalená. Přimhouřil oči a v nich mu problýsklo znepokojivé, nebezpečné světlo.

„Řeknu ošetřovatelce, aby ti pomohla se osprchovat.” Vytáhl z kapsičky obleku kapesník a otřel mladíkovi studený pot.

Mladík si olízl své suché, popraskané rty, hloupým hlasem řekl: „Strýčku, Zhou YunSheng mě falešně obvinil. Vzpomínám si, ta žena, co jsem předtím viděl, byla se Zhou YunShengem v baru a popíjela Bourbon Whiskey. Jsem si tím jistý, řekl té ženě, aby mi ublížila!”

Tento mladík byl Zhou WenJing, nyní v druhém ročníku. Před pár měsíci se zapletl s krásnou ženou, ale nečekal, že ta žena měla postranní motivy. Dala mu cigaretu, do níž byla přimísená silná droga. Stačilo si jednou zakouřit a vedlo to k závislosti. Ačkoli byl Zhou WenJing z povahy podezíravý a velmi obezřetný, měl jednu smrtelnou slabost. A to byla hamižnost po kráse— kdykoli se objevila nádherná žena, bezpochyby padl.

Když se poprvé objevily známky drogové závislosti, zareagoval, ale bylo příliš pozdě. Musel odjet do daleké země J, aby prosil svého strýce.

Du XuLang bezvýrazně hodil kapesník do koše, srdce se mu převracelo hněvem. Nebylo to kvůli tomu, že slyšel stížnost svého synovce, ale kvůli vlastní nenávisti, zoufalství a zklamání. Varoval ho tisíckrát: nepřijímej nic, co ti cizí lidé nabízí, dokonce poslal pár osobních strážců, co jej měli potají hlídat.

Ale osobní strážce nebyl chůva na plný úvazek, nemohli se vrtat v osobních záležitostech svého zaměstnavatele. Zhou WenJinga oklamala žena a oni do toho nemohli zasáhnout.

Zabil se vlastní rukou!

Du XuLang ovládl svůj silný hněv, opláchl si ruku a pak zvedl telefon, aby informoval pracovníky, aby jeho synovce vykoupali. Posadil se na pohovku a vyrovnaně řekl: „Nešaškuj. Kdo si myslíš, že to udělal?”

Už zjistil, kdo za tím stál, ale neměl v úmyslu to svému synovci říct. Pokud neměl jasno ani v tom, kdo byli jeho skuteční nepřátelé, dřív nebo později by jej sežvýkali a vyplivli. Navede ho, pokud to bude nutné, pomůže mu, ale osobně jeho nepřátele nevyhladí. Kdyby mu neřekl, že Yang Xi přinutila jeho sestru zabít se ve vaně, Zhou WenJing by nepomyslel na to, aby zabil Zhou YunShenga.

Silná nenávist byla nakažlivá, jeho synovec nenáviděl Yang Xi do morku kostí, a tak se ho na nic neptal a akorát se rozhodl mu pomoct dosáhnout pomsty. Kdyby ho Zhou YunSheng neprobral, skoro se z něj stal zlosyn kvůli špatné pomstě. Od té doby důvěryhodnost jeho synovce velmi klesla.

„Když to není on, tak kdo? Kdo jiný by měl zisk z mojí smrti?” Zhou WenJingova tvář byla plná zášti a neústupnosti. Už si byl vědom, že jeho strýček pociťoval vůči Zhou YunShengovi čím dál větší vděčnost. Byla to jeho nevysvětlitelná starost. Jednou když prošel kolem nočního stolku svého strýčka, našel tam mnoho Zhou YunShengových fotek. Z mnoha pohledů a každá nádherně pořízená – okamžitě nad tím pozvedl obočí.

Zhou YunSheng sice nebyl tak pohledný jako on, ale jeho zženštilé rysy v sobě měly zvláštní kouzlo, obzvláště ty oči jako okvětní plátky broskvoně. Stačilo se na něj jen trochu podívat a každému srdce bilo jako splašené.

Růžky každé fotky byly pokrčené a potrhané, což ukazovalo, že je sběratel nedokázal dát z ruky. Kdyby se jeho strýček nedržel zkrátka, Zhou WenJing měl za to, že by každou fotku zarámoval a pokryl jimi celou zeď.

Nechápal, odkud se vzal tento zájem. Bylo to proto, že mu v dětství Zhou YunShengova matka poslala pár kousků oblečení a hračky? Když strýček odešel ze sirotčince, bylo mu pět, jak se mohla jeho vděčnost táhnout tolik let? I když sponzorovala jeho, WenJingovu matku, ta potom svým životem splatila všechno, co měla. Copak to nestačilo?

Ano, Zhou WenJing si to konečně uvědomil – Zhou YunShengova matka jeho matku nedonutila, ale jeho matka donutila Zhou YunShengovu matku. Nejdřív si myslel, že si jeho matka podřezala žíly v Yang Xině vaně, aby se jí pomstila, ale jen do toho dne v temné uličce se Zhou YunShengem. Pochopil, že jeho matka byla tak laskavá, že se vůči Yang Xi rozhodně cítila provinile. Zemřela v její vaně, aby jí řekla: Všechno, co ti dlužím, ti vracím.

Ale její nápad byl příliš prostý a příliš zaslepený. Nečekala, že její smrt nepřímo povede k Yang Xině smrti. Ty dvě ženy přinutily své děti vydat se cestou nenávisti, až už se jejich vztah nedal spravit. I kdyby byl ochotný se se Zhou YunShengem udobřit, Zhou YunSheng ho odmítl.

„Můžeš pochybovat o komkoli, kromě YunShenga. Kdo by tím získal, nemůžeš o tom popřemýšlet?” zeptal se.

YunSheng? Dokonce ho oslovoval tak důvěrně? Zhou WenJing skryl nenávist na své tváři, ale když spatřil ostré a chladné oči svého strýčka, ve vší vážnosti o tom přemýšlel. A napadl ho akorát Zhou WenAng.

Ne, ten byl příliš vlídný. V rodině Zhou to byl první člověk, co mu projevil dobrou vůli. Když byl nemocný, potají mu posílal léky, potají oslavoval jeho narozeniny, potají ho doprovázel k matčině hrobu, jak ho mohl nenávidět? Otec řekl, že zdědil dědictví po Yang Xi, a tak nedostane skupinu Zhou.

Neměli žádný konflikt v zájmech, proč by mu ubližoval?

Zhou WenJing potřásl hlavou, aby ten nápad zavrhl. Zápolil a myšlenky se mu rozpínaly v kruzích, vážně měl pocit, že za tím stál Zhou YunSheng.

Du XuLang viděl, že nedošel žádného osvícení. Byl příliš lenivý promluvit a tak ho nechal na starost ošetřovatelce. Vrátil se do své pracovny a připojil se k videohovoru.

„Co potřebuješ?” Na obrazovce se objevila lenivě vyhlížející pohledná tvář. Protože bylo uprostřed noci, oči měl rozostřené.

„Pořád programuješ? Je po půl třetí, je na čase jít spát.” Du XuLang zíral na svoje hodinky, v tom zdánlivě nevýrazném tónu se skrýval jeho skutečný zájem.

„Hned jdu.” Zhou YunSheng vzhlédl a kápl si pár kapek do očí, aby si zvlhčil suché oči.

Mladík si otřel přebytek kapek, mírně přimhouřil své lesknoucí se oči – byl to počin dost efektivní na to, aby to dojalo srdce i duši. Okouzlený Du XuLang na chvilku přestal dýchat. Opřel se o svou židli, překřížil si své štíhlé nohy a snažil se zklidnit svůj dech a tep, než promluvil: „WenJing je momentálně na detoxikaci. Znáš Elsu?”

Elsa byla žena, co Zhou WenJinga nalákala, aby začal brát drogy. Zhou YunSheng se okamžitě zasmál. „Dřív nebo později zemře nějaké ženě v náručí.” Zvedl ze stolu hrnek mléka, z kterého se kouřilo, a vypil ho na ex. Jak si olízl rty, pokračoval: „Znám ji. Před pár měsíci se mi pokusila něco nabídnout. Víš, že jsem měl vždycky citlivý nos, a tak jsem odmítl.”

S 007 v ruce si Zhou YunSheng mohl volně upravit fyzická data, jako třeba si posílit pět smyslů, sílu, duchovní moc a tak dále. Ale obvykle si tělo upravil na úroveň normálního člověka. Ne z etických důvodů, ale protože by se kvůli tomu mohl zhroutit svět.

Než mu Elsa tu cigaretu vůbec předala, ucítil pronikavý pach drog.

„Copak mě nesledují tvoji lidé?” řekl. „Měl bys být schopen postarat se o vlastního synovce.”

„Jak by tě moji lidé mohli monitorovat? Můj vliv tak daleko nesahá.” Du XuLangovi zatikalo v oku, ale na jeho tváři nebylo nic vidět. Pořád používal svou falešnou identitu, dokonce ani Zhou WenJing nevěděl, že jeho strýček byl hlava rodiny Du. Akorát si myslel, že když u nich podal výpověď, nastoupil do firmy v zemi J a momentálně pracoval ve středním manažmentu. Měl nějaké ty peníze, ale žádnou moc.

„Na tomto světě není věc, do které bys nemohl strčit nos, Du XuLangu.” Zhou YunSheng vyhrabal ze zásuvky fotografii a dal ji před kameru.

Tohle bylo jediné foto, co média pořídila. Těžká garda osobních strážců se náhodou rozdělila, ale fotograf byl velmi daleko a zachytil jenom profil jeho tváře a bylo to velmi matné. Ani nemluvě o ostatních, dokonce ani sám Du XuLang by možná nepoznal, kdo to na té fotce je. Takže když tahle fotka vyplavala na povrch, Du Fu ji nenašel a nestáhl.

„Kdo by si pomyslel, že tento Du XuLang je také Du XuLang ze země J? Ale je to bezpochyby pravda. Nudíš se?” Zhou YunSheng fotku položil a mírně pozvedl obočí.

Du XuLang měl svoje pochyby. „Ta fotka je tak rozmazaná, jak si můžeš být tak jistý, že to jsem já?”

„Zapomněl jsem ti říct, že naše firma zrovna vyvinula pokročilý identifikační software. Ani nemluvě o nějakém profilu, i kdyby to byla fotografie temene hlavy, dokážeme rozeznat skutečnou totožnost člověka dle struktury kostí, výšky, váhy, kroku a jiných faktorů. Momentálně se ministerstvo obrany země A připravuje koupit tento software za vysokou sumu, aby vystopovali teroristy. Mám ti to předvést?”

Zhou YunSheng vzal skener a chystal se naskenovat fotku do počítače, aby ji srovnal s Du XuLangem.

Věděl, že jeho vztah s Noah Universal byl absolutní, ale ještě nikdy se mu tím nechlubil.

„Nemusíš, jsem Du XuLang.” Du XuLang se bezmocně zasmál a zeptal se: „Kdy jsi to zjistil?” Byl si vědom jeho totožnosti, ale pořád s ním dokázal snadno vycházet. Kvůli tomu se nevysvětlitelně cítil trochu potěšeně.

„Před dvěma lety. Chtěl sis se mnou popovídat, a tak jsem si povídal, už jsi spokojený?” Zhou YunSheng pohnul rukou, aby video vypnul.

„Ještě se neodhlašuj, musím ti něco říct.” Du XuLang se bezděky nahnul dopředu. Jak zíral do kamery, vážně řekl: „Nemonitoruju tě a ani o tobě nepochybuju, snažím se tě ochránit. Kolik si myslíš, že už jsem od tebe odrazil potíží? Před dvěma dny tvůj bodyguard chytil malého lupiče, co se tě připravoval okrást. V pistoli už měl připravenou kulku. Víš, co to znamená?”

Zhou YunSheng stáhl ruku a ušklíbl se. „Někdo chce můj život, kdo?”

„Copak to už nevíš?” Du XuLang vytáhl z kapsy cigaretu a zapálil si ji, stoupající bílý dým rozmazal chlad v jeho očích.

Zhou YunShengova firma se čím dál tím víc rozrůstala, nevyhnutelně pár lidí urazil, ale člověk, co chtěl jeho život z osobních důvodů, byl jenom Zhou WenAng. Chvíli o tom přemýšlel, oči měl přimhouřené.

Du XuLang vyfoukl obláček dýmu a tiše navrhl: „Vrať se zpět domů. Zpět do země C, tam by se proti tobě neměl tak očividně stavět. Když se o tebe budou starat prarodiče a strýček, alespoň to bude bezpečnější než být sám v zahraničí. Po pár letech v té zemi nebudeš mít protivníka. Až převezmeš rodinný podnik, nikdo nebude mít právo s tebou bojovat.”

„Dokonce ani Zhou WenJing nebude mít právo?” zeptal se Zhou YunSheng bezděky.

„WenJing také nemá právo.” Du XuLang s jistotou přikývl. Ačkoli se původní Du XuLang nezajímal, co se stane se Zhou Group, změnil názor. Možná to bylo kvůli emocím nebo ze soucitu. Mohl WenJingovi pomoct založit vlastní podnik, ale Zhou Group musela připadnout YunShengovi. On byl skutečný následník jména.

Navíc měl pocit, že vztah mezi těma dvěma bratry Zhou byl velmi podivný. Zhou byla jen obyčejná podnikatelská skupina a ne mafiánská rodina, soupeření o rodinný majetek nemusel končit krveprolitím. Pokud by Zhou WenAng vyhrál, mohl prostě bratry akorát vyhodit z domu, proč musel dělat ty krvežíznivé problémy? Dávalo smysl, že nenáviděl WenJinga, ale bezdůvodně začal toxickou válku s vlastním bratrem.

Du XuLang ty dva bratry prověřil, odmala byl Zhou YunSheng ke Zhou WenAngovi velmi starostlivý a ohleduplný, nebyl v tom žádný náznak zla. Rád by věděl, proč Zhou WenAng tak moc nenáviděl Zhou YunShenga.

Nemohl si pomoct a zeptal se na to nahlas.

Proč? Protože Zhou WenAng byl ztělesnění klamu a pokud Zhou YunSheng jednoho dne přijde na pravdu, přijde o všechno, co měl. I kdyby ho Zhou YunSheng nedokázal napadnout, Yang Xiny rodiče by jej přinutili zemřít ubohou smrtí. Ačkoli Yang Group byla menší než Zhou Group, jejich zázemí bylo nesmírně komplexní a jejich průmysl se táhl do šedé oblasti morálky. Yang Xiny rodiče, bratři a sestry byli nemilosrdní a zproštění hříchu. Teď slepě milovali Zhou WenAnga, ale pokud by odhalili pravdu, okamžitě by ho k smrti nenáviděli.

Zhou YunSheng byl nůž, co visel nad Zhou WenAngem, trn v jeho srdci. Teprve až Zhou YunShenga odstraní, si bude moct úlevou vydechnout. A otec Zhou to pravděpodobně cítil stejně, jinak by svého nejstaršího syna nenavedl, aby se odcizil rodině Yang.

Zhou YunSheng myslel na hodně, ale neměl v úmyslu to Du XuLangovi říct. Zatímco se svlékal, vesele se zasmál. „Už jsi toho tolik udělal, já si svoje problémy vyřeším. Nezajímá mě, co se stane se Zhou Group. Pokud ji chtějí, ať si ji vezmou. Jednoho dne je moje Noah rozdrtí pod nohama.”

Bezstarostně odhodil svršek, prohrábl si vlasy a šel přímo do koupelny se vykoupat. Dokonce i zapomněl vypnout kameru.

Ten mladý chlapec vyrostl na pohledného mladého muže. Protože zůstával u sebe v pokoji a jen stěží kdy viděl slunce, kůži měl téměř průhledně bílou. Ale na břiše měl pevné svaly a nádherné linie, což ukazovalo, že pravidelně cvičil. Vstal, aby si sundal pásek, a odhalil ohebný a mocný pas. Boky měl kulaté, takže mu kalhoty nespadly, ale volně visely na pasu.

To lenivé a ledabylé vzezření bylo velmi sexy.

Du XuLang na něj zíral. Když se ten muž dostal mimo záběr kamery, dokonce natáhl krk ve snaze následovat jeho siluetu.

Mladý muž se rychle vykoupal a vyšel s ručníkem kolem pasu. Jeho rovné a štíhlé nohy znovu upoutaly Du XuLangovu pozornost. Nezdálo se, že by si všiml, jak se ten ztuhle sedící muž tvářil podivně. Jen řekl dobrou noc a video vypnul.

Ten nádherný obrázek zmizel— Du XuLang pomalu vypustil dech, o kterém nevěděl, že zadržoval, a opřel si čelo o ruku. Zdálo se, že ho pokoušel, ale tragédie tkvěla v tom, že si toho druhá strana ani nebyla vědomá.




Zhou YunSheng si toho nebyl vědom? Když vypnul kameru, rty se mu vyklenuly v krátkém zasmání. Byl gay s velmi vysokým standardem. Du XuLang byl fešák, vysoký a mocný, to nejlepší prvotřídní zboží. Zhou YunSheng neměl nic, na co by si stěžoval.

Co se týkalo toho, jak se vypořádat s následky, o tom ještě nepřemýšlel. Už měl dost toho být loutkou systému, teď chtěl jen žít dle své vlastní vůle.

----------------------------------------

~ Muhehehe, takže už se nám vyrýsoval hlavní pár, víme, komu fandit... Jelikož bude svátek, možná se dá čekat další kapitolka...  ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>