FOD - kapitola 4

Kapitola 4

Ačkoli se Zhou WenAng v duchu nemohl dočkat, až Zhou YunSheng odejde ze země, měl trpělivost, aby spolkl tu spoustu slov, co chtěl říct. Dokud se nepotvrdí, že odchází, mohl akorát udělat kompromis a hrát bezmocnost.

Zhou YunSheng počkal, dokud neodejde, a pak vzhlédl od dokumentu na počítači, rty měl prohnuté v úšklebku. Tento dokument byl vlastně dokument o změně poslední vůle podepsaný matkou původního majitele tohoto těla, Yung Xi. Zhou YunSheng byl hacker a jeho oblíbeným koníčkem bylo vždycky vyhledávání informací na síti. Ačkoli už znal obecný směr, kterým se svět vyvine, nenechal proklouznout žádný detail.

Tuto změnu vůle našel v Yang Xině elektronické poště, veškerý podíl, co původně patřil Zhou WenAngovi, přepsala na nejstaršího syna. Jinými slovy neměla v úmyslu nechat svému mladšímu synovi jediný haléř.

Kvůli vlivu svého manžela Yang Xi velmi preferovala mladšího syna. Kdyby to byla normální situace, nikdy by se ke svému nejmladšímu synovi nezachovala tak krutě. A když se ta změna vůle provedla – týden před svou smrtí a než se to poslalo právníkovi – skočila do moře, aby spáchala sebevraždu.

Jak by na světě mohla být taková náhoda? Kdo se snažil tu poslední vůli vymazat? Vážně spáchala sebevraždu? A aby to bylo ještě podezřelejší, po její smrti právník stejně dostal změnu vůle, ale veškerý majetek byl odkázán nejmladšímu synovi. Nejstarší syn dostal jenom tři vily a šperk.

Původní majitel těla byl samozřejmě rozrušen tak nespravedlivým rozdělením dědictví, dokonce bral za dané, že má dědit. Yang Xiny rodiče měli také pocit, že to bylo nevhodné a osobně tu vůli zpochybnili. V té době to otec Zhou vysvětlil, že nejstarší syn v budoucnu zdědí Zhou, a tak mladšímu synovi nechali matčin odkaz.

Yang Xiny rodiče milovali i svého nejmladšího vnuka, a tak to přijali. Po této výmluvě navedl otec Zhou YunShenga, aby se odcizil od svých prarodičů. Zatímco Zhou WenAng je občas navštěvoval a dostával za to výhody.

Původní majitel těla byl takhle moc zmatený, nebylo divu, že tak zbytečně zemřel. Zhou YunSheng potřásl hlavou, zavřel poslední vůli a uzamknul počítač. Jednoho dne, dříve či později, získá zpět vše, co by mělo patřit tomuto tělu.




Když se Zhou WenAng dozvěděl, že Zhou YunSheng měl v plánu jít do zahraničí, urychlil svůj plán, jak vytlačit Zhou WenJinga. Jakmile odstraní tyto dvě překážky, co mu blokovaly cestu, bude mít skupinu Zhou v hrsti.

Toho dne byl Zhou WenJing vyloučen ze školy, protože někdo ukradl studentům ve třídě cennosti v hodnotě stovek tisíc. Rodiče obětí se také dožadovali, že osobně zajdou do skupiny Zhou a dlouze si popovídají s panem Zhouem. Ten se nekonečně styděl a když rodiče obětí odešli, přetáhl WenJinga po zádech páskem a pak se rozhodl ho poslat do zahraničí.

„Nic jsem neukradl, to mě falešně obvinil Zhou YunSheng! Strýčku, musíš mi věřit!” Zhou WenJing ležel na posteli se zjizvenými zády obnaženými, jednu ruku měl zaťatou v pěst a druhou silou tahal Du XuLanga za rukávy.

„Vím, že jsi to neudělal. Věřím ti.” Du XuLang ho pohladil po vlasech, aby ho utěšil. Zhou WenJing měl oči plné slz a brzy usnul. Když usnul, Du XuLang v tichosti odešel z jeho pokoje, zvedl ruku, ale nevěděl, kam ji položit. Věřil, že byl Zhou WenJing nevinný, ale také věřil, že tohle nenaplánoval Zhou YunSheng.

Kdykoli Zhou YunSheng šikanoval Zhou WenJinga, nebo s ním bojoval nebo mu vyhrožoval, nikdy se ničeho nebál. Nebál se lidem říct, že to on za tím stál. To dnešní počínání, to falešné obvinění a to, jak mu potají zničil budoucnost, vážně nebyl jeho styl. Jediný člověk, kdo by to udělal, byl ten člověk s medovým hláskem, co by vás dokázal bodnout do zad. Zhou WenAng.

Ale i když měl v duchu jasno, Du XuLang to nehodlal Zhou WenJingovi vysvětlit. Neměl v úmyslu ho vychovávat ve skleníku. Chtěl ho nechat projít bouří a nakonec vyrůst do vysokého stromu. Prohnaní a pokrytečtí lidé jako Zhou WenAng byli ve světě podnikání běžní, musel se naučit, jak takové lidi prohlédnout.

Když se Du XuLang připravoval v tichosti odejít, dál v chodbě se otevřely dveře. Objevil se mladík s rukama založenýma na prsou, co se opíral o veřeje dveří.

„Připraven bojovat za Zhou WenJingovu nespravedlnost?”

Du XuLang potřásl hlavou a užuž to chtěl vysvětlit, ale spatřil, že mu chlapec pokývl do pokoje, naznačoval, že by si měli promluvit uvnitř. Musel nakráčet dovnitř.

„Posaď se.” Zhou YunSheng ukázal na malou pohovku vedle lampy, saténová pohovka byla pohroužená do oranžového přísvitu, co působil vřelým dojmem.

„Nevadí, když si zakouřím?” Du XuLang si překřížil své štíhlé nohy a vytáhl z kapsy obleku cigaretu. Vždycky měl vysoké postavení, ale také byl vždycky cynický, takže ta otázka byla jenom zdvořilost. Navíc rozložení chlapcova pokoje bylo vřelé a pohodlné, takže se bezděky uvolnil.

„Vadí.” Zhou YunSheng k němu přišel, vzal mu cigaretu z pusy a hodil ji do sklenice teplého mléka. To syčení jako by se někomu vysmívalo.

Du XuLang ztuhl. Od té doby, co dosáhl 20 let a převzal rodinu Du, se nikdo neodvážil být vůči němu tak bezstarostně neuctivý. Najednou měl pocit, že to všechno bylo velmi zajímavé, sklonil čelo k dlaní a zasmál se.

Zhou YunSheng byl příliš lenivý, aby se o něj staral. Posadil se za stůl před počítač a promluvil, aniž by zvedl hlavu: „Zhou WenJinga jsem nevyloučil já.”

„Já vím, že jsi to neudělal, nepřišel jsem tě obvinit.” Du XuLang se přestal smát a tiše to vysvětlil. Jen chtěl chlapci říct pár slov, aby ho utěšil. Od toho dne, kdy mu ukázal svou temnou stránku a vnitřní křehkost, k němu vždycky cítil sympatie. Vždycky mu bezděky věnoval víc pozornosti.

Zhou YunSheng se po něm podíval a po chvilce ticha řekl: „Tak bys měl vědět, kdo je za tou čmáranicí na zdi. Také jsem ti chtěl říct, že pozítří odjíždím do zahraničí.”

„Kam?” Muž, co lenivě seděl, bezděky ztuhl.

„Do země A se Zhou WenJingem, ale já jdu na střední Hodges.” Zhou YunSheng poklepal nohou, otočil židli dokola a konečně se na toho muže podíval. „Víš, bezpečnost v zemi A je vážně ubohá, drogy jsou tam na vzestupu. Měl bys na Zhou WenJinga dávat dobrý pozor, aby pod něčím vedením nesešel z cesty.”

Du XuLang se mírně zachvěl, ačkoli to navenek nebylo vidět. Zasmál se. „Opustit zemi je rozhodnutí pana Jinga, co to má co dělat se mnou? Proč bych na něj měl dávat pozor?”

Zhou YunSheng neodpověděl, místo toho pohotově zmáčkl klávesu Enter. Na monitoru počítače se pomalu objevila černobílá fotografie – patnáctiletá dívka seděla na trávě a paže měla kolem čtyřletého chlapce, ti dva se navzájem dívali do očí a smáli se v oslnivém slunečním světle. Ta dívka byla zesnulá matka Zhou WenJinga, chlapec s rozkošnými rysy se nepatrně podobal Du XuLangovi.

Tato fotka okamžitě podnítila Du XuLangovu zaprášenou vzpomínku. Byla to jediná chvíle v jeho životě, kdy cítil teplo a štěstí. Ale všechno skončilo, když ji zabili.

„Adoptovala tě rodina Du, ale před adopcí jsi žil v sirotčinci a miloval jsi Zhou WenJingovu matku jako svou sestru. Byla to tvoje starší sestra, tvé pocity k ní musely být velmi hluboké – jak bys svého synovce mohl nechat, aby se postaral sám o sebe?”

Ačkoli už Zhou YunSheng všechno věděl, neměl v úmyslu odhalit celou pravdu. Jako třeba Du XuLangovu skutečnou identitu. Jeho falešná totožnost byla sirotek ze země A, kterého adoptoval pár ze země C. Což byla také jeho výmluva, proč se seznámit se Zhou WenJingem.

Zhou YunSheng mu toho řekl tolik, aby vyjasnil svůj postoj štědrosti. Du XuLang byl mocný. Kdyby měl zájem mu věci stěžovat, situace by začala být mnohem otravnější.

Pořád byl velmi slabý a nemohl bojovat s protagonistou, a tak bylo třeba, aby vyrostl. Zhou YunSheng věřil, že nakonec bude tak silný, že s ním druhá strana nebude moct otřást. Po stovkách tisíc let reinkarnací byl jeho největší kapitál dávno zapečetěn v jeho mozku. Technologie tohoto světa nebyla zaostalá, ale nebyla ani rozvinutá a nedala se srovnávat s jeho originálním světem. Musel jen napsat pár programů, vyvinout nějaký ten software a pak mohl rychle nastřádat obrovskou sumu bohatství. Měl moudrost, a tak bez ohledu na to, k jaké situaci dojde, bude moct zareagovat v klidu. Ale pokud už se měly vyskytnout potíže a překážky, pak čím méně, tím lépe.

Du XuLang na tu fotku dlouho zíral, pak si poprvé po dlouhé době povzdechl. Ten chlapec nebyl tak prostý, pokud dokázal tak snadno odhalit pravdu.

Zhou YunSheng ironicky protáhl ústa. „Vzpomínáš si? Vy dva jste od paní Yang každý rok dostávali dárky. Moje matka Yang Xi vám posílala oblečení a hračky.”

Byl nucen být zlosynem, a tak se rozhodl, že každý svůj nový život bude žít na vrcholu morality, aby to systému oplatil. Ačkoli Yang Xi pravděpodobně nezabila Zhou WenJingovu matku a pravděpodobně ji zavraždil Zhou Hao, proč by mu to musel říkat? Nechat ho se utápět ve vině a svědomí splňovalo jeho nejvyšší zájmy.

Du XuLanga to naprosto šokovalo a po dlouhé chvíli otupěle řekl: „Promiň, zapomněl jsem.” Bylo mu jenom pět let a zanedlouho poté si ho k sobě vzala rodina Du, takže jeho dojem z paní Yang nebyl tak hluboký.

Po jeho adopci paní Yang dál podporovala jeho sestru, mohla odejít z toho drsného prostředí sirotčince, studovat na nejlepší univerzitě v zemi C a dostala příležitost pracovat v rodině Zhou.

Tahle laskavost nebyla běžná, ale jak se jeho sestra odvděčila svému dobrodinci? Zničila její rodinu a nepřímo zapříčinila její smrt. Na jeho bedrech byly také hříchy – nejenom že se nikdy nestaral o dítě této dobrodinkyně, dokonce se zabýval myšlenkou, že se ho zbaví. Jen proto, že mu WenJing řekl, že Yang Xi přinutila jeho sestru, aby se zabila.

Kdyby se ta situace obrátila, bezpochyby by nenáviděl všechny, co do toho byli zapletení. Du XuLang si přetřel tvář, neodvažoval se na to ani pomyslet.

„Neomlouvej se, nebylo vzácné, aby takhle dávala na charitu. V této části roku nebylo mnoho, kdo by zůstal v nouzi.” Zhou YunSheng vstal, otevřel dveře a řekl: „Je pozdě, měl bys jít, nezapomeň odnést tu sklenici mléka.”

Du XuLang se usmál, vzal ten cigaretový nápoj a s těžkými kroky odešel. A vrhl se přímo do bezesné noci.




Dva bratři Zhou odjeli do zahraničí, jeden na střední Hodges a druhý na aristokratickou školu Lei Po Dayton. Zanedlouho poté osobní asistent pana Zhoua, Du XuLang, odešel ze své pozice.

Za rok a půl se IT průmysl zmítal ve vírech, firma jménem Noah Universal Tech. vyvinula onlinovou hru Star Wars a za měsíc už byla hitem po celém světě. Prodávala se exkluzivně se senzorickou helmou, co hráče přenesla do magického světa, a tím vytvořili novou éru onlinových her.

S touto hrou a senzorickou helmou Noah Universal rychle nahromadila bohatství, následujícího roku už byla řazena v NASDAQ, byla to velká neznámá IT průmyslu.

Protože technologie senzorické helmy byla příliš vyspělá, dosud ji nedokázal nikdo rozšifrovat. Nebylo známo, kolik IT gigantů po celém světě chtělo zjistit, kdo byl tím počítačovým géniem skrytým za Noah Universal. Ale nedokázali vypátrat dokonce ani majitele.

----------------------------------------

~ Jen takový dotaz: Mám dělat seznam osob? Vzhledem k tomu, že každý svět má tak 10 - 20 kapitol a není tam tolik lidí, nepřijde mi to tak akutní... A postavy z jednoho světa se do dalšího nepřenáší. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>