FOD - kapitola 3

Kapitola 3

Zhou WenJing chtěl Zhou YunShenga prostě roztrhnout. Zrovna když se připravoval vstát, Zhou YunSheng ho odkopl a on vyzvracel žluč.

Původní majitel těla padl za kořist Zhou WenAngově vypočítavosti, přišel o své postavení syna rodiny Zhou a o rodinný majetek, celý jeho život šel okamžitě ke dnu. A když se z protagonisty stal komerční gigant, ještě mu přisypal sůl do ran, aby původní majitel až do smrti nenašel slušnou práci. A nakonec svůj život v depresích ukončil.

Když Zhou YunSheng dostal toto tělo a když se dozvěděl o osudu původního majitele, nejenom že neměl zájem podlézat protagonistovi, ale už jen to, že jej okamžitě nezabil, se dalo považovat za silné sebeovládání. Kdyby ho Du XuLang nechytil za rameno, kopl by ho ještě párkrát.

„Pane Shengu, nešikanuj svého ubohého mladšího bratra.” Pohledný mladý muž si postrčil brýle po nose. Zdálo se, že ho laskavě utěšoval, ale také ho nepatrně varoval.

Zhou YunShengovi to nevadilo, setřásl jeho ruku ze svého ramene a pomalu přišel k Zhou WenJingovi. Ten se nedokázal postavit, takže byl nucen na něj jen nenávistně zahlížet.

„Nenávidíš mě?” Zhou YunSheng naklonil hlavu ke straně.

V reakci na to Zhou WenJing vyplivl sliny smísené s krví.  

Zhou YunSheng ukročil stranou, aby se tomu vyhnul, položil jednu nohu Zhou WenJingovi na hruď a nadnesl s úšklebkem: „Ty mě vlastně nenávidíš? Jaké právo mě máš nenávidět? Dostala by se tvoje osiřelá matka bez pomoci mé matky k práci v domě rodiny Zhou a dostala by plat ve stovkách tisíců za rok? Jen se svým základním vzděláním? Moje matka se k ní chovala jako ke své vlastní dceři a jak jí tu laskavost oplatila? Vlezla otci do postele? Měla s mým otcem dítě? A rozhodla se v matčině vaně spáchat sebevraždu? Kála se ze svých hříchů tím, že se sama zabila? No, to udělala a moje matka nakonec šla v jejích stopách a nechala mě na světě samotného. A já se tě ptám, koho bych měl nenávidět?”

Zhou YunSheng měl oči rudější a rudější a musel se odmlčet, aby se zhluboka nadechl. Jeho chraplavý hlas přetékal takovým silným hněvem a nenávistí, jako kdyby chtěl zničit všechno před sebou.

Zhou WenJinga tento náhlý výlev intenzivních emocí vyděsil. Dlouho se neodvažoval odvrátit zrak. Du XuLangovi, co ho chtěl původně odtáhnout, se mírně sevřelo srdce.

Předtím přišel do domu Zhou, aby prověřil Zhou WenJingovu situaci. Měl pocit, že je ubohý, ale nikdy se na to nepodíval z pohledu Zhou YunShenga. Když si teď vyslechl jeho stížnosti, najednou si pomyslel, že největší obětí byla vážně jeho matka. A co se týkalo jejího opuštěného dítěte, bolest v jeho srdci a nenávist nebyla o nic menší než ta Zhou WenJingova.

Jsou děti z manželství automaticky šťastnější? Du XuLang byl také nemanželské dítě, a proto o tomto nikdy nepřemýšlel.

Vzduch na okamžik ustrnul. Zhou YunSheng se také uklidnil a pomalu se zeptal: „Ty, najdi svoje svědomí a sám sebe se zeptej: kdybys byl na mém místě, jak by ses cítil?”

Jak by ses cítil? Přirozeně by cítil nenávist, nestvůrnou nenávist. Zhou WenJing v tichosti sevřel pěsti, v očích se mu zračil zmatek.

Zhou YunSheng měl najednou pocit, že je to všechno velmi nudné, sundal mu z hrudi nohu a ušklíbl se. „Ze všech nejvíc bys neměl nenávidět mě, ale Zhou Haa, to on zabil tvou matku.” Na Du XuLanga pak mávl. „Jdi.”

„Co pan WenJing? Chceš ho poslat do nemocnice?” Du XuLang se o něj bál. Vždycky dobře hrál svoji dobráckou povahu, takže se nebál, že by ho Zhou YunSheng nějak podezíral.

„Má tuhý kořínek, nezemře.” Zhou YunSheng se mdle zasmál, kvůli pohledu v jeho očích se Du XuLangovi zadrhl dech.

Auto pomalu odjelo a nechalo tam zmatenou a osamělou siluetu Zhou WenJinga. Pořád nepřestal Zhou YunShenga nenávidět, ale nenávist vůči jeho otci byla najednou silnější. V té chvíli si potají přísahal, že dříve nebo později svého otce zničí, že zničí rodinu Zhou. Co se týkalo Zhou YunShenga, bude stačit, když mu pošlape hrdost.

Du XuLang se zdánlivě soustředil na řízení, ale ve skutečnosti se koutkem oka neustále díval po Zhou YunShengovi. Zrovna teď měl o tom mladíkovi komplikované myšlenky. Myslel si, že je odporný, ale zároveň měl pocit, že je i žalostný. A byl v tom taky trochu nevyslovitelného zájmu.

„Pane Shengu, ačkoli matka pana Jinga...” Jakmile začal, nenacházel správná slova. „...to s tvojí matkou je mi líto, ale Jing neudělal nic špatného. Nemůžeš k němu být hodnější? Jak se povídá, měli byste se střetnout na půli cesty. Přece jenom je to tvůj bratr, je žalostné takhle spolu bojovat.” Přemýšlel, že najde někoho, kdo by nejstaršího syna „vycvičil”, ale teď ten nápad naprosto odvrhl. Proč veškerou vinu házet na malé dítě?

Ačkoli využil spoustu moci, nedokázal zjistit tajemství rodiny Zhou. Jejich otec až příliš dobře zahladil události toho roku, mrtvé v tichosti přinesli a pohřbili. Třetí syn to na pohřbu hrál velmi dobře, brečel, jako kdyby měl žalem přijít o játra a veškeré vnitřnosti, a naprosto oklamal všechny kolem sebe. Jeho matka se stejně neměla dožít dlouho, jelikož jí diagnostikovali akutní leukémii. Takže nebylo nezvyklé, že za pár měsíců zemřela.

Tahle záležitost se stala nejvyšším tajemstvím. Kromě otce Zhoua a Zhou WenAnga o tom věděl jen Zhou YunSheng, co se naboural do databáze hlavního boha.

„Neudělal nic špatného, ale já ano?” Zhou YunSheng se smíchem pozvedl obočí.

Du XuLang byl chvíli zticha a pak řekl: „Vždycky pana Jinga šikanuješ, nebojíš se, že tě bude nenávidět? Přece jen je také syn pana Zhoua, má právo zdědit rodinný majetek. Nezáleží na tom, že ho momentálně potlačují, v budoucnu to přestane a pak pro něj nebude těžké na tebe vyvíjet tlak. Je lepší mít více spojenců než nepřátel.”

Kdyby se Zhou YunSheng choval normálně, nikdy by mu to neřekl. Zhou YunSheng byl nejlegitimnější syn rodiny Zhou a měl největší právo zdědit společnost Zhou, ale pan Zhou si to evidentně nemyslel. Du XuLang, byť byl cizí, jasně viděl, že Zhou Haoův přístup k Zhou WenAngovi byl jasně jiný než přístup k jeho dvěma bratrům. Prostě ho utápěl v lásce. Pokud by se Zhou WenAng chtěl stát hlavním dědicem, Zhou Hao by proti tomu nijak nenamítal.

A Zhou WenAng si už dávno myslel, že je společnost Zhou jeho. A i když byl chudák Zhou YunSheng jeho dobrým bratrem, Zhou WenAng se k němu choval jen jako k nesmírně užitečnému nástroji. A i kdyby se Zhou YunSheng snažil udobřit se Zhou WenJingem, s tou jeho prchlivostí by se jeho život pravděpodobně nezlepšil a dál by se k němu všichni chovali jako k neznámé postavě.

Při těchto myšlenkách se v Du XuLangových očích objevil nepatrný náznak soucitu k Zhou YunShengovi. Když se na tři bratry Zhou podíváte v tomto ohledu, Zhou YunSheng byl ten nejpatetičtější. O Zhou WenJinga se staral on, o Zhou WenAnga se staral Zhou Hao. Jenom Zhou YunSheng byl v beznadějně útrapné situaci.

Zhou YunSheng nevěděl, co se Du XuLangovi prohánělo v mysli. A i kdyby to věděl, nezajímalo by ho to. Chvíli se chichotal, než mávl rukou. „Nemám v úmyslu jít po skupině Zhou, takže pokud mě bude nenávidět, vůbec nic se nezmění.”

Du XuLang byl kvůli tomu chvíli překvapený a rychle dodal: „Nechceš Zhou? Pane Shengu, co tím myslíš?”

„Myslím to doslova.” Zhou YunSheng se na něj letmo podíval, pak vyhlédl z okénka a už znovu nepromluvil.




Zhou WenJing se vrátil do domu Zhou v devět večer. Když otevřel dveře, spatřil Du XuLanga, co stál u francouzského okna a kouřil. Vlasy měl pečlivě sčesané, takže bylo vidět jeho pohledné a ostré rysy ve tváři. Zamáčkl cigaretu a otočil se, aby se na něj podíval. Kvůli té přirozeně silné a mocné přítomnosti Zhou WenJing pocítil trochu strachu, ale ještě více obdivu.

„Strýčku, jsem zpět.” Okamžitě zavřel dveře a ztišil hlas. Neznal skutečnou totožnost Du XuLanga, ten mu prostě řekl, že se v sirotčinci přátelil s jeho matkou, že se měli rádi jako sourozenci, a tak se výhradně vrátil, aby se o něj postaral. Ale vznášela se kolem něj silná a všemocná atmosféra, takže Zhou WenJing hádal, že nemohl být tak obyčejný člověk.

„Jak je na tom tvoje zranění?” Du XuLang típl cigaretu.

„Jakmile doktor Fang dostal tvou zprávu, okamžitě přišel. Mám nalomenou kost v ruce a odřenou kůži.” Zhou WenJing potřásl levou rukou v sádře, zuby zaťaté. „Dřív nebo později si došlápnu na celou skupinu Zhou a Zhou YunSheng a ostatní mi za to zaplatí!”

Když Du XuLang slyšel, že se vypořádá se Zhou, nic necítil. Ale když zaslechl tu poslední větu, nemohl si pomoct a zamračil se— ale nic neřekl.

Zároveň s tím Zhou WenAng zaklepal na Zhou YunShengovy dveře.

„Bratře, to ty jsi zranil toho divocha? Vážně jsi hoden být mým starším bratrem.” Zhou WenAng se důvěrně dotkl Zhou YunShengova ramene.

„Ano, tu rvačku jsem narafičil já,” řekl Zhou YunSheng bez zájmu, přešel ke svému stolu a začal si hrát s počítačem. Na temné obrazovce se rychle objevil řetězec kódu a pak rychle zmizel. V obrazovce se jasně odrážela jeho tvář.

„Bratře, ten divoch je takový trn v oku, měl bys vymyslet způsob, jak ho dostat do zahraničí. Bylo by nejlepší, kdyby se nikdy nevrátil.”

Všechny zlé plány pro Zhou WenJinga vždycky vymyslel Zhou WenAng. Zhou YunSheng měl na starost je jen zrealizovat. Zhou YunSheng na sebe stáhl všechnu nenávist, zatímco Zhou WenAng se Zhou WenJingovi prezentoval jako hodný člověk a získal si jeho náklonnost. A proto vztah mezi Zhou WenJingem a Zhou WenAngem sice nebyl důvěrný, ale nebyl špatný. Když WenJing v budoucnu převzal Zhou, Zhou WenAng se stal členem správní rady a jeho život byl velmi plodný.

Tohle byly původní události. Nejenom že Zhou WenAng přiměl Zhou YunShenga, aby poslal Zhou WenJinga do cizí země, ale také podplatil pár drogových dealerů, aby Zhou WenJinga navedli k závislosti. Kdyby Du XuLang nepřijel včas a nepřiměl ho abstinovat, Zhou WenJing by si zničil život.

Konečným výsledkem bylo, že veškerý trest padl na Zhou YunShenga, zatímco skutečný zlosyn Zhou WenAng se přiživoval u protagonisty a vedl prosperující život. Co to bylo kruci za výsledek?

Zhou YunSheng se v duchu ušklíbal. Přitom zíral do obrazovky počítače a zlehka řekl: „Udělej to ty, poslední dobou mám spoustu práce.”

„Co děláš?” To bylo poprvé, co ho bratr odmítl, Zhou WenAng si nemohl pomoct a zamračil se.

„Stěhuji se do zahraničí, podal jsem přihlášku na školu, co jsem si vybral. Táta neví, že mám v plánu odejít, takže dokud tu přihlášku neschválí, musíš mi pomoct to udržet v tajnosti.” Zhou YunSheng stiskl klávesu enter a na obrazovce počítače se objevila přihláška na střední školu Hodges v zemi A. První část už byla vyplněná, přijímací zkouška byla za týden.

Střední škola byla jedna z nejlepších škol v zemi A, podmínky přijetí byly velmi přísné a také byla známá jako škola vyšší kategorie. Každý rok se na ni hlásilo mnoho lidí.

V Zhou WenAngových očích problýskl náznak nenávisti, ale brzy pominul. Vlastně by preferoval, kdyby se spíš rychleji zbavil Zhou YunShenga než Zhou WenJinga. Jelikož se rozhodl odejít, ušetřilo mu to spoustu námahy. I kdyby se vrátil, Zhou už bude v jeho rukou.

Navíc zákon a pořádek v zemi A nebyl dobrý, každý rok tam bylo pár studentů, co se nevysvětlitelně ztratilo. Zhou YunSheng by mohl mít tak ošklivé 'štěstí', že by se mohl stát jedním z nich.

----------------------------------------

~ Takže jen pro shrnutí: <<< v originální verzi světa byl ZYS nohsled Zhou WenAnga, odvedl veškerou špinavou práci a nakonec byl za to po zásluze potrestán. A ZWA žil v poklidu a spokojenosti a dokonce se kamarádil se svým nevlastním bratrem, proti kterému intrikoval. >>>  ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>