Jablko Pokušení: FOD

Kapitola 0

Muže srazili na zem, na krku se ho dotkl chladný mráz meče, své krvavě rudé oči měl poskvrněné bezednou nenávistí.

Naproti němu byl muž v černé róbě, byl jasně pohledný, ale jeho mírně vyklenuté rty odhalovaly 120.000 bodů zla. Jeho nitro na něj křičelo „Zab ho! Zab ho!”, ale jeho ruka s mečem se nehýbala. Místo toho začal tlachat o minulých letech, jak zničil rodinu toho muže, jak uškrtil jeho rodiče a sourozence, jak se za ta léta vyžíval v jeho pronásledování.

„Přestaň mluvit nesmysly! Je na čase ho zabít!” zahřměl pohledný muž v nitru.

Když konečně dokázal ovládat svůj vlastní meč, umírající žena, co neměla být schopna pohybu, najednou popadla dýku a vrazila mu ji do srdce.

Nemohl uvěřit, co se stalo, a pomalu otočil hlavu. Oči měl ztmavlé láskou, nenávistí a silnou neochotou.

„Promiň.” Žena se zalykala, tato zdlouhavá válka konečně skončila, ale smrt zlosyna neznamenala konec, ale začátek všeho.

Ten pohledný muž, co měl zemřít, teď stál v širém moři hvězd. Černou róbu mu nahradilo přiléhavé oblečení a díval se na hodinky, co měl na zápěstí.

Přesněji řečeno to nebyly hodinky, ale AI. Ten muž se jmenoval Zhou YunSheng, původně žil v supermoderním světě v roce 2458 a byl jeden z nejlepších hackerů. Jednoho dne když skončil transakci na hvězdné síti a zrovna se chtěl odhlásit, najednou ho existence podobná černé díře jménem Boží Prostor nasála do jiné dimenze.

Tam ho to nahrálo do Systému zlosyna a pak vykročil na cestu bez návratu – na cestu zlosyna, co nemohl nezemřít. Evidentně věděl, že neměl vztáhnout ruku na ženu toho muže, že neměl ukrást poklady mistra, že neměl šikanovat bratra toho chlapce, že neměl utlačovat rodinu toho muže, ale byl pod kontrolou systému a musel dělat evidentně hloupé věci. Byla to cesta, co vedla jenom ke smrti.

Ještě víc frustrující bylo, že kdykoli měl příležitost bodnout, seknout nebo střelit, aby zabil někoho důležitého, systém mu vystavil spoustu řádek textu k přečtení a on pak musel ztratit naději – protože vždycky za ním v tichosti stál člověk s nožem. Bylo to nevyhnutelné.

Zhou YunSheng byl pohledný. I když se neusmíval, rty měl vždycky mírně vyklenuté nahoru, ukazovalo to, že by měl být vlídný muž. Ale ve skutečnosti byl pravý opak, byl záludný, mistr převleků a měl intenzivní touhu ovládat. Člověk, který síť obvykle považoval za své hřiště, se stal pěšákem systému. Kvůli takové velké psychologické mezeře měl srdce plné žízně po násilí.

Bude mít svou pomstu, pomstí se Pánu Bohu.

Kdyby byl obyčejný člověk, možná by v každém novém světě hledal nápovědy nebo by spolupracoval se systémem, pomalu zvyšoval svou sílu a pak pátral, aby našel zdroj Pána Boha, aby ho zničil. Ale Zhou YunSheng byl hacker, nikdo neznal podstatu dat lépe než hacker. Pokud to může být nejuspořádanější, nejdůmyslnější a nejstabilnější stroj na světě, pak to také může být nejchaotičtější, nejnekontrolovatelnější a nejzranitelnější existence.

A v tomto virtuálním světě byl všemocný hlavní bůh jen soubor dat. Pokud jste ho chtěli zničit, nepotřebovali jste ho přemoct všeobecnou silou, potřebovali jste jen malý spletenec kódu běžně známý jako virus.

Zhou YunSheng měl od začátku v úmyslu proměnit se na virus. Takový virus, co existoval v systému hlavního boha, aby ho nemohl detekovat, nemohl ho ovládat a co bylo nejdůležitější, aby ten virus nemohl eliminovat. V porovnání s hlavním centrem hlavního boha byl sice jenom hrstka nevýznamného kódu, ale byl kódem, co mohl způsobit permanentní škodu. A jednoho dne těch malých zraněních bude tolik, že to paralyzuje celý hlavní systém. A pak bez ohledu na to kdy - bude schopen žít zpět ve skutečném světě.

Na to se těšil.

Teď si Zhou YunSheng hrál s AI na svém zápěstí. To AI byl dárek od Pána Boha – systém zlosyna. Tento systém měl své vlastní kódové číslo 007 a měl mužský hlas. Byl zodpovědný za vydávání úkolů zadaných Pánem Bohem. Pokud úkol nesplnil, byl také zodpovědný za provedení trestu. A když hostitel neposlouchal, mohl dočasně ovládat jeho tělo. Když to bylo třeba, hostitel byl vyhlazen.

Kdyby byl Zhou YunSheng obyčejný člověk, bál by se tohoto systému nebo by ho nenáviděl, ale on to cítil jinak. Momentálně se snažil překonat extázi a vzrušení ve svém nitru. Byl hacker, dejte mu počítač a on dokáže pokořit svět. Pán Bůh mu poskytl ten nejpraktičtější nástroj.

Po nespočtu reinkarnací když v této reinkarnaci nakonec dokončil svou misi zlosyna, ho to neposlalo do hlavního prostoru hlavního boha, ale přišel do tohoto širého moře hvězd. A 007 měl v sobě virus na prolomení programu. Ten systém, co jej ohrožoval, byl naprosto smazán.

007 teď nebylo schopné vydávat úkoly, nemohlo mluvit a nemohlo ovládat hostitelovo tělo. Místo toho se stal vzorovým nástrojem ovládaným hostitelem.

Zhou YunSheng natáhl prsty a pomalu dolaďoval AI, oči mu zářily v očekávání zábavy. Ta širá galaxie před ním byl tajný prostor vytvořený 007, zde se mohl vyhnout všudypřítomnému monitorování Pána Boha. Bylo tu bezpečno, bylo to kouzelné a byl to jeho úkryt.

Potuloval se galaxií, držel si před sebou jasnou hvězdu, aby ji mohl pozorovat, a jemně ji vrátil na místo. Tahle zdánlivě širá dálava vesmíru byla ve skutečnosti místo, kde se čehokoli dalo dosáhnout pouhou myšlenkou. Ta takzvaná síla neznamenala fyzickou sílu, ale ducha.

Zhou YunSheng se mírně usmál, konečky prstů mu zmizely v moři hvězd. Nemohl se dočkat, až pošpiní tento dokonalý svět Pána Boha.

----------------------------------------

~ No, znáte mě. Nový projekt, chvíli budu jak neřízená střela. Taaakže... autorka pěkně přeskočila bůh ví kolik stovek let utrpení a můžeme se rovnou vrhnout na tu slíbenou pomstu. Hlavní hrdina partyzán, bude se snažit, aby ve světě co nejvíc zaškodil. Takže vyhnout se vlastnímu osudu zlosyna a hlavnímu hrdinovi světa dát pořádnou lekci... To zní jako zábava. ~