LIH - kapitola 43

Kapitola 43 – Jsem tu @

Spal jsem, zachumlaný do přikrývky nejvyšší kvality.

Pak jsem se vzbudil, byť jen na pár okamžiků. Myšlenky vířící a mlhavé, jak se mě znovu zmocnil spánek.

Znovu jsem se stočil v dobré náladě. Postel lemovalo mnoho mých oblíbených kamínků a byla vystlaná načechranými peříčky. Byl by šťastný, kdybych ho udržel takto v čistotě.

Přijde brzy? Mnohokrát jsem vzhlédl ke slunci a k hvězdám a čekal na tu osobu. Ubíhal den za dnem.

Nenapadlo mě pomyslet na to proč; moje malá hruď se dmula očekáváním—

Byl to pokojný a monotónní svět prostý smutku.

Srdce se mi nicméně sevřelo. Dokonce i já jsem chtěl nahlas vykřiknout kvůli bolesti a žalu. Byl jsem stvoření, co ani nevědělo jak.




Měl jsem smutný sen.

Okamžitě poté, co jsem se vzbudil, jsem přitiskl tvář do polštáře a plakal jsem. Zatínal jsem zuby, ronil jsem slzy. Jak mi vlhkost smáčela tváře, zapomněl jsem, o čem ten sen byl.

„Minoru, co se stalo?”

V temnotě hned vedle mě se ozval hlas. Nebyl jsem sám. Jeho prsty, co byly trochu studené, mě pohladily po vlhkých tvářích a zajely mi do vlasů.

Teplo z jeho těla, co se tak moc hodilo k mému jako dva dílky skládačky, bylo příjemné. Tiskl jsem se k němu a plakal jsem, dokud jsem nebyl spokojený.

„Sigu.”

„Jsem tu.”

Po těch slovech se mi zachvělo srdce. Vzpomínal jsem si, že už jsem tuhle bolest dřív cítil. Bylo to, když mi umřela kočka. Měl jsem ji od chvíle, co jsem začal žít sám.

Když zemřela, dlouho jsem nevylézal z postele. Chodil jsem akorát na záchod. Když jsem se jednou v noci konečně zvedl, abych uklidil, padl na mě pocit, že jsem tu zůstal sám, opuštěný. A já se chopil pelíšku, co tam zůstal, a vzlykal jsem, co srdce ráčilo.

Od té chvíle jsem byl trochu méně labilní.

Jak jsem poslouchal tep Sigova srdce, postupně jsem se uklidnil. Když mě Sig poplácal po holém boku, vydal jsem ze sebe nosový zvuk. Podřimoval jsem. Jelikož jsem se tak moc vybrečel, hlas jsem měl nesmírně nosový.

Ukázalo se, že to nutkání přitulit se k Sigovi a chovat se jako dítě bylo silné, ale předtím jsem chtěl něco provést s tím, jak mi teklo z nosu. Odstrčil jsem od sebe blonďatého muže, co mě laškovně kousal na rameni, a přesunul jsem se na okraj postele. Kapesníky byly vážně užitečné. Ale zvyšovaly množství odpadu.

Na nočním stolku bylo kromě kapesníků džbánek, šálek a semínko v truhličce z paulovnie. To semínko mělo stále rudohnědý odstín, ale evidentně nakonec zbělá.

„Minoru, pokud to je pro tebe těžké, prosím, řekni mi to... Přizpůsobím se.” Jak jsem přemýšlel, o čem to mluvil, Sig mě prostě jen tak znovu přitlačil do postele tváří nahoru.

Tohle bylo dneska potřetí.

Tohle byl pro Sigovu rasu, co měla problémy s početím dětí, jediný způsob rozmnožování. Dva lidé, co byli propojení semínkem, se vzrušili jen po nepatrném dotyku.

Naše těla se tiskla k sobě, jazyky se nám sladce proplétaly. Také jsem si to užíval, ale zdálo se, že Sigovi se obzvláště líbilo líbání. Pořád dokola měnil úhel, vychutnával si to, jako kdyby jedl něco lahodného. Ochutnával mě tak dlouho, že mi zhrubl dech.

Líbilo se mi dotýkat se Sigova těla. Ta bledě bílá kůže byla tak hladká, že jsem si nedokázal představit, že už jednou zemřel; také byla teplá, jiná než Sigovy prsty. Celý natěšený jsem ohledával prohlubně žeber a Sig se z hloubi hrdla zasmál. Zdálo se, že byl lechtivý. Ten hluboký zvuk jeho hrdelního uchechtnutí byl sexy a žilami mi kolovalo vzrušení.

Tohle byla pomsta za to, že jsem ho polechtal? Zrovna když jsem si pomyslel tohle, uvolnil mé rty a kousl mě do brady. Omráčilo mě to, zasmál jsem se.

„Už jsem rozhodl, jak se bude jmenovat naše dítě.” Sig mě kousal podél krku ke klíční kosti, pak se vydal k hrudi a silně mě políbil na srdci. Jeho kousání trochu bolelo, zadrhl se mi dech.

„...I když nevíš, jestli to bude chlapec nebo dívka?”

Věřil jsem, že to bude chlapec. S černými vlasy a fialovýma očima.

No, ale to bylo tajemství.

„Sigu, co myslíš, že to bude?”

Sig, co se přesunul k mému boku, se znovu zasmál. Bylo to, jako kdyby si myslel, že jsem unáhlený. Jeho další dotyk se otřel o něco citlivého, polechtalo mě to a já se zasmál spolu s ním.

„Nechávám to na Boží vůli,” řekl.

Zrovna když jsem mu užuž chtěl říct, že to bral až příliš na lehkou váhu, vzal Sig do rukou můj ztvrdlý penis. Z hrdla mi místo řeči uniklo pronikavé zasténání. Kurážně zapumpoval rukama nahoru a dolů a já jsem nedokázal potlačit svůj hlas.

„Haa, aaa...”

Zatímco jsem sténal, Sig se na mě díval, jako kdyby mě hltal očima. Když jsem se mu zadíval do očí, co mu planuly vášní, mé tělo zaplavilo spalující horko.

Od chvíle, co jsme snědli Boží ovoce, uplynuly dva dny. První noci jsem dosáhl svého limitu jen tím, že jsme to udělali jednou. Příčinou byla Sigova strašlivá vytrvalost. „Něžná péče řádu A” neskončila, dokud se Sig „ve mě neudělal”, ale dostat se až do toho bodu trvalo dlouho.

Sig měl mnohem silnější tělo než já.

Po tom všem bylo přece jenom děsivé, když mě klátil někdo s tak silnou postavou a pak vyplněn „zbraní” stejně tak impozantní jako jeho postava. Sig jako kdyby cítil můj strach, a tak se pohyboval velmi pomalu, ale kvůli tomu to akorát trvalo ještě déle. Třikrát jsme změnili pozici a konečně se udělal, když jsem měl užuž dosáhnout limitu. Nebo tak něco.

Ale bál jsem se jenom na začátku, moje tělo začalo být rychle upřímné. A to tak moc, že už jsem se nemohl udělat jen tím, že mi mnul penis.

To všechno bylo kvůli Sigově škádlení.

„...Aa, aa, už jsem—” Pas se mi třásl a chvěl, Sig měl pevně držel a já se kýval dopředu a dozadu, aniž bych si to vůbec uvědomil. Ze všech míst jsem se musel udělat zrovna Sigovi do úst. Ačkoli byla výměna tělesných tekutin nezbytná, abychom měli dítě, pořád jsem se cítil špatně, že mě každou noc kouřil. Když jsem nabídl, že udělám to samé, byl ohledně toho tvrdohlavý a nenechal mě to udělat. Pravděpodobně to byla jedna z těch věcí, u které se nenechá přesvědčit.

„Na to je pro tebe příliš brzy.”

Nebo tak to řekl. Tuhle konverzaci jsme vedli, když jsme poprvé jedli ovoce, ale zdálo se, že ho můj věk vážně trápil. Možná proto pro něj bylo těžké se ve mně udělat. Mentální blok a tak.

Aaa. Kdybych mohl, chtěl bych se vrátit zpět do té noci, co jsem mu řekl svůj věk. Teď bych bez váhání odpověděl „je mi 30 let”.

A i poté, co se nám konečně povedlo mít sex, byl směšně něžný, pohyboval se jenom v misionářské pozici a zatímco jsme to dělali, vždycky mi mnul penis. Teprve ke konci začal být hamižný a přirážel do mě jako kladivo. To pomalé potěšení bylo jako hlazení špičkou pírka. A pomalu a postupně jsem prahl po víc.

Ale nezapomenu, že tohle bylo potřetí, co jsme to dneska v noci dělali. Bylo tak akorát na čase, aby mi nahlas zazvonil smartphone.

Jelikož jsem nic moc nezmohl, pokusil jsem se Siga pobídnout: „E-uhm, prosím... jen do toho a přirážej, jak jen chceš.”

„...Není to dobrý pocit?” Místo aby se Sig hýbal, jak je libo, zastavil se.

Aaa, tak to není. Spíš bylo vážně pěkné, když těmi mělkými přírazy tlačil nahoru k mému břichu.

Ale teď jsem chtěl, aby přestal dávat prioritu mě a dal ji sobě. Potřásl jsem hlavou. „Jsem v pořádku. Neboj se, můžeš víc...”

Tiskl jsem se k přikrývce a svíjel jsem se bez náznaku hanby. Jak jsem tam ležel, Sig mi přejel rukama po těle, jako kdyby mě utěšoval. Na tváři se mu utvářel komplikovaný výraz. „Rozumím. Ale kdybych to udělal, bylo by to pro tebe ještě větší břímě, a to...”

Vciť se do mých úmyslů, drahý hrdino! Neměl jsem čas, a tak jsem chtěl, abys byl intenzivní! Bylo mi příliš trapně, abych to řekl.

Pokud budeme takhle pokračovat, nakonec to bude další dlouhá noc. Nebo to jsem si s povzdechem pomyslel. Ale pak...

„I když se tohle zdrženlivé místo otvírá so možná nejvíc, aby mě přijalo. A nejenom to—”

Počkat, tenhle live komentář nepotřebuju...”

Sig svými svižnými prsty přejel kolem toho místa, kde jsme byli spojení. A mě se ze rtů bezděky vydral trapný zvuk. „Nmh... aaaa!”

Bylo mi tak trapně, že se mi sevřel žaludek, a stiskl jsem se kolem Sigova penisu. Zadržel dech, jako kdyby ho to mučilo.

Na okamžik jsme ustali. Zírali jsme na sebe.

„...Vážně můžu dělat, co chci, že?”

„...Ano.”

V důsledku čehož se mi podařilo Siga podnítit, ale v půlce třetího kola jsem omdlel.
--------------------------------------------

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>