LMW - kapitola 127

Kapitola 127 – Další laskavost

You XiaoMo chvilku váhal, než k němu přišel, zatímco se cítil velmi překvapeně.

Měl dojem, že k němu byl pátý senior lhostejný. Jejich vztah rozhodně nebyl ve fázi, kdy by spolu jedli nebo spolu někam chodili, a přesto to byl pátý senior, kdo na něj osobně zavolal.

Když přišel ke stolu, Zhao DaZhou požádal učedníka, co jedl u stejného stolu jako on, aby si šel najít jiný stůl. Řekl to před You XiaoMoem. Ten učedník se na něj divně podíval. Než odešel, také se podíval po You XiaoMovi, nevypadal moc šťastně.

You XiaoMoa deprimovalo, jak si uvědomil, že ho znovu nenáviděli, i když to nebyla jeho chyba. Tento člověk byl také jeho senior.

„Pátý seniore, potřebuješ mě kvůli něčemu?” zeptal se You XiaoMo, když se posadil.

Když to Zhao DaZhou zaslechl, podivně se po něm podíval. „Nepřišel ses do kantýny najíst?”

You XiaoMoa to na okamžik omráčilo. Co to bylo za otázku? Ale stejně přikývl. „Ano, přišel jsem se najíst.”

Co to mělo co dělat s tím, žes mě k sobě zavolal?

Zhao DaZhou jako by zaslechl jeho myšlenky a trochu rozpačitě vysvětlil: „Teď je v kantýně špička. Teď tu místo nenajdeš. A náhodou bylo místo tady. Přece jenom jsi jenom jeden člověk.” Než to vůbec dořekl, zrudly mu uši.

You XiaoMo na něj překvapeně zíral. Vzpamatoval se teprve tehdy, když si uvědomil, že Zhao DaZhouovi bylo tak trapně, až z toho skoro zuřil. Takže tento pátý senior viděl, že nemůže najít místo, a tak ho k sobě zavolal. Vážně to byl ten nejrozpačitější člověk. Jasně se s ním chtěl skamarádit, a přesto vymyslel tak trapnou výmluvu. V duchu ho to potají potěšilo!

„Tak ti děkuji, pátý seniore. Dojdu si pro jídlo.” Jak You XiaoMo mluvil, celý zářil. Vstal, zatímco se po něm Zhao DaZhou díval s hněvem z rozpaků.

Po chvilce čekání ve frontě si přinesl jídlo a zjistil, že pátý senior pořád seděl u stolu. Nezdálo se, že by se svým jídlem před sebou nějak pokročil. You XiaoMo si myslel, že teď už bude mít dojedeno a bude pryč.

Zhao DaZhou se podíval po jídle, co měl You XiaoMo v rukách. Bylo tam rovnoměrné množství masa a zeleniny. To akorát, že toho bylo tak nějak málo. A také měl jenom jednu misku rýže, takže si nemohl pomoct, aby se nezeptal: „To obvykle jíš tak málo?”

You XiaoMo přikývl, zatímco si sedl. „Ano!”

Nebylo divu, že vypadal tak štíhle. Zhao DaZhou chvíli váhal, ale nedokázal zadržet následující slova: „Nabádám tě, abys příště snědl trochu víc. Když budeš jíst tak málo, nebudeš mít dost energie, až budeš později vyrábět magické pilulky. Až se ti pilulka nepodaří, nebreč.”

You XiaoMoa to chvilku omráčilo, než si uvědomil, že se o něj bál. Pak mu prostě věnoval oslňující úsměv. „Neboj se, pátý seniore. Když budu mít hlad, najím se. Nehodlám hladovět.”

Zhao DaZhou řekl: „Kantýna v noci nepodává jídlo.”

You XiaoMo se zasmál. „Já vím. Když jsem naposledy šel z hory, koupil jsem si obyčejné ovoce a nějaké zákusky. Všechno to mám v magické brašně, takže si to můžu kdykoli vzít.”

Vlastně to měl všechno v dimenzi.

Zhao DaZhou se na něj chvíli díval s pusou dokořán. Dopadlo to tak, že ten člověk, o kterého se tak staral, byl vlastně velký jedlík? S touhle myšlenkou okamžitě zavřel pusu. Byl by hlupák, kdyby se dál bál, že nemá dost k jídlu.

Když You XiaoMo viděl, že nemluvil, také byl zticha a začal v tichosti jíst s hlavou skloněnou.

Jen po pár soustech Zhao DaZhou najednou řekl tenkým, komářím hlasem: „Sedmý juniore, ohledně té minulé záležitosti, děkuju!”

You XiaoMo překvapeně vzhlédl. „Cože?”

Děkoval mu? Mohlo by to být tak, že bezděky udělal něco dobrého?

Zhao DaZhou rozpaky zrudl. Jelikož si myslel, že neslyšel, co řekl, rozpačitě opakoval: „Řekl jsem, že ti děkuju za tu záležitost minule. Kdybys mi nedal ty tipy, tolik bych se nezlepšil. Takže ti děkuju!”

Ten den se Zhao DaZhou vrátil k sobě do pokoje a vlastně se rozhodl vyzkoušet metodu, o které mu You XiaoMo řekl. Nejdřív selhal. Ale když to párkrát vyzkoušel, objevil tajné klíčové body. Od toho dne se jeho úspěšnost při výrobě magických pilulek značně zvýšila. Teď vlastně mohl snadno prodestilovat magické byliny dvakrát.

Pro něj to bylo úžasné. Když na to přišel jeho táta, vlastně ho pochválil. To bylo poprvé, co se mu od jeho táty dostalo chvály.

Když You XiaoMo slyšel, jak to nadnesl, vzpomněl si, že k něčemu takovému vážně došlo.

Ale akorát mu jen tak zmínil vlastní zkušenosti. Absolutně nečekal, že to senior Zhao vezme vážně. Nečekaně to vlastně vyzkoušel. Ale bylo dobře, že mu to pomohlo. Přece jenom mu nevadilo vypomáhat svým seniorům.

You XiaoMo se zlehka zasmál. „Pátý seniore, nemusíš mi děkovat. Jenom jsem řekl, co jsem věděl. Důležité je to, jak tu záležitost pochopíš. Když už jsme u toho, je to výsledek vlastního úsilí.”

„Bez ohledu na to, jak to je, stejně ti chci poděkovat.” Zhao DaZhou věděl, že byl akorát zdvořilý.

Když You XiaoMo viděl, že na tom trval, dál už se nedohadoval.

Po chvilce Zhao DaZhou najednou zaskřípal zuby a řekl tichým hlasem: „Sedmý juniore. Pokud jsi už spotřeboval to množství magických bylin na měsíc z dřívějška, můžu udělat výjimku a dát ti množství na dalšího půl měsíce.”

You XiaoMo se na něj překvapeně podíval. Chvíli trvalo, než zakroutil hlavou a obezřetně řekl: „Jak to? Pozemská hora má přece jenom vlastní pravidla. Kdyby na to někdo přišel, dostalo by se ti obrovského trestu. Tohle riziko nemůžu podstoupit.”

Rozhodně nechtěl, aby pátý senior takhle riskoval jen proto, aby mu splatil laskavost.

„Pokud nic neřekneš, nikdo na to nepřijde.” Jak Zhao DaZhou mluvil, mračil se.

You XiaoMo pevně potřásl hlavou. „Ne, možná se na to nepřijde hned, ale vzpomínám si, že Síň magických bylin každý měsíc provádí kontrolu inventáře. Tehdy by se na to přišlo.”

Zhao DaZhou řekl: „Tím se nemusíš trápit. Až na to přijde, mám vlastní metody.”

Když You XiaoMo viděl, že už byl rozhodnutý, cítil se trochu bezmocně. Mohl mu akorát tak říct bílou lež: „Pátý seniore. Vím, že tím myslíš dobře. Ale nechci to před tebou skrývat. Kromě těch magických bylin, co jsem si vzal minule, mám vlastně v magické brašně ještě celkem dost magických bylin 2. řádu. Copak jsem zrovna nesešel z hory? Prodal jsem magické pilulky, co jsem předtím vyrobil a pak jsem si koupil pár magických bylin 2. řádu. Ještě jsem je nepoužil.”

Zhao DaZhouvi se doširoka rozevřely oči. Nebylo divu, že ho nikdy neviděl pracovat, vypadalo to, že prodával magické pilulky.

Ale to málo magických pilulek, kolik mu to mohlo vydělat? Ale když Zhao DaZhou viděl jeho vážný pohled, nezpochybňoval ho. V Magické divizi vlastně bylo celkem dost učedníků, co se uchýlilo k této metodě, když měli málo peněz. Dokonce i on sám občas sešel z hory a prodal magické pilulky, aby si koupil magické byliny.

„Ty... vážně mi nelžeš?” zeptal se Zhao DaZhou.

„Vážně, nelžu!” řekl You XiaoMo a tekl z něj studený pot. Prosím, ať ho nenutí na to přísahat!

„Tak tedy dobře. Ale pokud je příště vážně budeš chtít, můžu ti pomoct.” Zhao DaZhoův tón se zdál trochu nespokojený. Přece jenom to bylo poprvé, kdy mu někdo dobrovolně pomohl. A navíc tento 'někdo' si neřekl o žádnou odměnu za svou pomoc. Kvůli jeho postavení to většinou dopadlo tak, že když na něj byli lidé hodní, měli pokoutné úmysly.

You XiaoMo se rozpačitě zasmál. Vážně tohoto pátého seniora obdivoval. Aby mu poděkoval, radši by porušil pravidla Pozemské hory. Ačkoli to myslel dobře, kdyby se na to vážně přišlo, dokonce i on by musel čelit následkům.

I když přísně řečeno nebyl hlavním provinilcem, v očích ostatních by byl rozhodně komplic nebo by ho dokonce označili za podněcovatele.

„Správně. Pátý seniore. Za tři měsíce bude den, kdy se otevře Rajská říše. Taky přemýšlíš o tom, že půjdeš?” You XiaoMo se bál, že o tom bude dál mluvit, a tak rychle změnil téma jejich konverzace.

Zhao DaZhou nečekaně ztichl.

Když si You XiaoMo myslel, že určitě řekl něco špatného, Zhao DaZhou najednou otevřel pusu.

„Můj otec nechce, abych šel,” řekl Zhao DaZhou.

Vlastně vážně chtěl jít. Každý věděl, že jít do Rajské říše byla dobrá příležitost. Kdyby měl štěstí, možná by byl schopen se provázat se schopným démonickým zvířetem. Nebo možná by našel nějaké magické byliny středního nebo vysokého řádu. Dokonce i z magických bylin nízkého řádu by měl radost. Ale co s tím mohl dělat? Jeho otec byl zarputile proti tomu, aby šel.

„Proč?” zeptal se You XiaoMo překvapeně.

Zhao DaZhou se mračil, zatímco říkal: „Samozřejmě se bojí, že bych si naběhl do nějakého nebezpečí. Protože velkou příležitost doprovází riziko. Země pokladů jako Rajská říše musí být prošpikovaná skrytým nebezpečím. Můj otec má jenom mě jako svého jediného syna a dědice. A tak se bojí.”

Kdyby byl jeho táta ochoten ho nechat jít, mistr by mu na základě postavení jeho táty určitě dal místo na seznamu.

„To je vážně škoda!” povzdechl si You XiaoMo. Ale vážně chápal, proč mistr Zhao takhle přemýšlel. Kdyby měl syna, také by nebyl ochotný ho vystavit nebezpečí.

„Sedmý juniore, ty chceš jít?” Zhao DaZhou se na něj chvilku díval a pak se na to najednou zeptal.

„Ach? Samozřejmě že chci jít!” You XiaoMo byl chvilku omráčený a pak zareagoval.

„Tak co tohle? Půjdu požádat svého otce, aby ti u mistra pomohl získat místo. Ale během těchto tří měsíců se musíš rychle stát mágem 3. řádu. Teprve pak budeš mít šanci. Ber to jako mé splacení laskavosti,” řekl Zhao DaZhou upřímně.

You XiaoMo nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. Proč tu bylo tolik lidí, co mu dlužili laskavosti? Tolik lidí, co mu chtělo něco splatit? Ale když ho slyšel, jak to řekl, stejně ho to velmi dojalo. Pátý senior byl vlastně celkem dobrý člověk.

„Pátý seniore, to nemusíš. První senior mi už řekl, že mi pomůže,” řekl You XiaoMo.

Zhao DaZhou na něj celkem dlouho zíral s očima doširoka rozevřenýma, než řekl s náznakem závisti: „První senior je na tebe hodný.”

You XiaoMo se zasmál. Také si to myslel. Ačkoli si ho mistr nevážil, stačilo, že měl prvního seniora, co se k němu choval tak pěkně. Navíc měl ještě dalšího 'prvního seniora', co na něj byl také velmi hodný. Akorát to nikdy neřekl.

Za patnáct minut oba dojedli a šli zpět vlastními cestami.

Po této interakci se jejich bratrský vztah celkem prohloubil.
--------------------------------------------


~ Příští kapitola je @... ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>