Kapitola 124 – Konflikt
Do Západního pavilonu obvykle chodili učedníci z Válečnické divize. Obvykle tu nebylo vidět moc mágů.
Tentokrát byl You XiaoMo překvapený, protože duší dokázal uvnitř vycítit celkem dost mágů. Ačkoli jejich řád nebyl moc vysoký, byli zhruba ve 3. řádu. Co se týče toho, proč dokázal vycítit jejich řád, on sám si to ještě neuvědomil.
Jak You XiaoMo vešel dovnitř, neupoutal moc pozornosti. Zdálo se, že všichni byli zabraní do čtení knih nebo svitků, co měly v rukách. Celé druhé podlaží Západního pavilonu bylo velmi tiché.
You XiaoMo se také neodvažoval je rušit a začal hledat od první police. Zanedlouho našel polici, na které byly materiály o démonických zvířatech. Překvapilo ho, že ta police byla z větší části prázdná.
Otočil se a podíval se po učednících, co četli. You XiaoMoa překvapilo, že knihy, co měli v ruce, byly přesně ty, co hledal. Nečekal, že tu vlastně bude tolik lidí, co si vyhledává materiály o démonických zvířatech. Vypadalo to, že to nebyl jenom on, kdo se těšil na Rajskou říši.
Sekta TianXin naštěstí takovou situaci uvážila, takže ohledně démonických zvířat bylo celkem dost materiálů. Byla strašná škoda, že kvůli těmto výjimečným okolnostem si chtělo hodně lidí ověřit věci ohledně démonických zvířat, a tak jim nebylo dovoleno knihy vynášet z knihovny.
You XiaoMo si z police vzal svitek. Pak se posadil u volného stolu a pomalu svitek rozvinul. Do očí ho uhodil panter se zlověstným leskem v očích a v dravém postoji. Panter středního řádu byl znám jako Silný Zlatočerný leopard a bylo to démonické zvíře 7. řádu. Když se podíval dál, ve svitku byla hlavně démonická zvířata středního řádu.
You XiaoMo zvedl hlavu a podíval se po ostatních lidech. Když viděl, že se na něj nikdo nedíval, v tichosti si obě ruce ovinul duševní silou a začal nahrávat informace na svitku.
Tohle byla zkratka dostupná jen pro mágy a on už ji použil posledně, když šel na třetí podlaží. Teď už věděl, že použít duševní sílu na zapamatování věcí bylo jako použít duši a přenést veškerý obsah svitku a otisknout si jej hluboko do paměti. Bez ohledu na to, kolik času uplynulo, nikdy na to nezapomene.
Ale tato metoda zapamatování měla pro mágy také svá omezení. A to proto, že spotřeba duševní síly byla vysoká. Normálním lidem by duševní síla pravděpodobně naprosto došla ještě před tím, než by si zapamatovali jednu knihu nebo svitek. You XiaoMo naštěstí nebyl obyčejný člověk.
Když si You XiaoMo zaznamenal první svitek, šel hledat další. Tentokrát našel svitek o démonických zvířatech nízkého řádu. Existovalo relativně více druhů démonických zvířat nízkého řádu, a tak byly podle typů rozdělené do pěti svitků. Jelikož jen málo lidí studovalo démonická zvířata nízkého řádu, měl k dispozici kompletní sadu svitků.
Ale pět svitků bylo stejně spoustu informací, a tak si to You XiaoMo rozdělil na dvě části k zapamatování. Také chtěl najít svitky o démonických zvířatech vysokého řádu, ale nemohl žádné najít. Když to všude prohledal, našel ten svitek v rukách jiného učedníka. Ačkoli si ho vzal jako první, ještě se do něj nepodíval, jen ho měl položený stranou.
You XiaoMo se nenápadně podíval na toho bíle oděného učedníka, co seděl napříč od něj. Viděl, že byl pohroužený do čtení knihy, co měl v ruce. Nemohl si pomoct a oči mu sjely ke svitkům, co měl učedník vedle ruky. Pomalu se přesunul stranou. Kousek po kousku až ti dva seděli tváří v tvář...
Zdálo se, že tento učedník byl velmi soustředěný a nevšiml si jeho přítomnosti.
You XiaoMo opatrně ztišil hlas, odkašlal si a pak na něj tiše promluvil: „Seniore, promiň, že tě ruším.”
Li Jun zaslechl, že na něj od naproti někdo promluvil, a překvapeně zvedl hlavu. Do zorného pole se mu dostala You XiaoMova široce se usmívající tvář. Nemohl si pomoct, aby se nezamračil, a příkře řekl: „Co chceš?”
You XiaoMo si nebyl jistý, jestli si to jenom představoval, ale přišlo mu, že tento učedník nebyl moc šťastný, že ho viděl. Ale byl si jistý, že to bylo poprvé, co toho učedníka viděl.
„Mohl bych se prosím podívat na ten svitek, co máš stranou?”
„Ne!” Li Jun ho okamžitě odmítl. Zároveň s tím položil knihu, co měl v rukách, a vzal si ten svitek, jako kdyby se bál, že mu ho ukradne.
You XiaoMo viděl, že si vzal svitek a pak prostě zavřel knihu, co zrovna četl. Pak svitek rozvinul a nafoukaně řekl: „Zrovna si ho čtu. Nemůžu ti ho půjčit.”
You XiaoMo mu prostě věnoval jedno slovo: Nestoudnost! Ale řekl to v duchu.
Když viděl jeho chování, bylo jasné, že mu tento učedník ten svitek nechtěl půjčit. Pokud to nedokázal pochopit, měl by prostě jít zpět do výhně a nechat se přetavit. To akorát, že to moc nechápal, neboť mu přišlo, že tohoto učedníka ještě nikdy neurazil, ne?
Ale jelikož si nebyl schopen ten svitek půjčit, cítil se trochu sklesle. Vypadalo to, že se může akorát tak vrátit zítra.
Zrovna když vzal svitek, co měl na stole, a užuž chtěl odejít, za ním se ozval potěšený a překvapený hlas. Nebylo to moc hlasité, ale v tiché knihovně to bylo jasně slyšet.
„Seniore You?”
You XiaoMo přišlo, že ten hlas byl celkem známý. Otočil se a zjistil, že toho člověka, co na něj zavolal, neviděl od přijímací zkoušky, byl to Jiang Liu. Byl oděný v tmavě modré róbě, co nosili jenom učedníci z Nebeské hory. Byla to ta samá róba jako měli učedníci na Pozemské hoře, akorát že róba z Pozemské hory byla modrozelená.
Když Jiang Liu viděl, že se na něj otočil, okamžitě k němu s radostí přiběhl. Jeho pěkná tvář byla velmi nápadná. A navíc ho většina lidí poznávala, protože byl nejvýznačnější nový učedník z Nebeské hory.
„Juniore Jiangu. Taky sis sem přišel číst?” You XiaoMo byl velmi šťastný, že ho viděl.
Ale zrovna když to dořekl, cítil, jak se na něj upřelo nespočet opovržlivých pohledů. Předpokládal, že si všichni mysleli: přišel do knihovny, co jiného by tady mohl dělat než číst knihy? Ale You XiaoMo neměl pocit, že by na tom bylo něco špatného.
Zdálo se, že Jiang Liu si nic z toho neuvědomil, jen se posadil vedle něj. Očima přelétl těch pár svitků, co měl vedle ruky. Pak řekl: „Ano. Za tři měsíce se otevře Rajská říše. A tak mě mistr nechal zajít do knihovny, abych si přečetl o démonických zvířatech. Jinak kdybych nedokázal démonická zvířata identifikovat, až bych přišel do Rajské říše, bylo by to ponižující.”
You XiaoMo měl radost za něj, a tak mu ukázal svitky, co měl v ruce. „Tyhle jsou o démonických zvířatech nízkého řádu. Jestli chceš, můžeš si je vzít.”
Jiang Liu nečekaně odmítl. Tvářil se rozpačitě, když řekl: „To není třeba. Tyhle jsem už viděl. Hledám informace o démonických zvířatech vysokého řádu.”
Kdyby se You XiaoMo pořádně zaposlouchal, slyšel by v jeho tónu mírnou aroganci. A to jak mluvil, zdál se jako přátelský člověk, co by dokázal vyjít s každým, ale ve skutečnosti v tom byly vibrace elitistické sebedůležitosti.
You XiaoMo se na něj překvapeně podíval. Pokud už je přečetl, proč řekl, že by démonická zvířata nebyl schopen identifikovat? Co to s těmi slovy bylo? Ale když o tom popřemýšlel, předpokládal, že Jiang Liu tím myslel démonická zvířata vysokého řádu, a tak to nechal být.
You XiaoMo ho s lítostí informoval: „Juniore Jiangu, jsi o krok pozadu. Materiály o démonických zvířatech vysokého řádu si rozebrali ostatní.”
„Vážně!” Jiang Liu mírně nakrčil své pěkné obočí. Najednou spatřil, že Li Jun naproti se díval do svitku o démonických zvířatech vysokého řádu. Oči se mu rozzářily, jak se ho zeptal: „Seniore, mohl bych se podívat na ten svitek, co máš v rukách?”
Li Jun si už dávno všiml, že přišel. Samozřejmě že věděl, že to byl Jiang Liu z Nebeské hory. Jak ta jeho slova zaslechl, věnoval mu celkem očividný vtíravý úsměv, zatímco mu předal svitek, co měl v rukách. „Samozřejmě.”
You XiaoMovi se okamžitě rozšířily oči. Nevěřícně mu řekl: „Seniore, zrovna jsem tě požádal, abys mi ho půjčil, a ty jsi řekl, že si ho chceš sám přečíst?”
Li Jun se okamžitě zatvářil nespokojeně a chladně na něj zahlížel. Nespokojeně řekl: „Ten svitek je můj. Můžu ho půjčit, komu chci. To mi říkáš, že musím mít tvoje svolení?”
„Tenhle svitek... nepatří sektě TianXin? Kdy se z něj stal tvůj svitek” zamumlal You XiaoMo nespokojeně. Uvědomil si, že na něj měl tento člověk v podstatě spadeno.
„Cos to řekl? Jak může někdo jako ty takhle mluvit k seniorovi?” Li Juna to okamžitě zahanbilo k hněvu. Plácl do stolu a ozvala se hlasitá rána, co poplašila ostatní. Začaly se na ně upírat nespokojené pohledy.
Jiang Liu okamžitě vyskočil, aby to mezi nimi urovnal. S úsměvem říkal: „Kluci, nezačínejte s hádkami. Tohle je knihovna. Není tu dovoleno hlučet, jinak nás odtud vyženou. Co kdybychom všichni ustoupili?”
Jak to řekl, obrátil se na You XiaoMoa a řekl: „Seniore You, rychle se mu omluv.” (Pozn.: Ha?!)
Aniž by Li Jun čekal na to, až You XiaoMo promluví, chladně si odfrkl: „Neodvážil bych se dopustit, aby se junior You ponížil omlouváním.”
Ti dva se navzájem opakovali a celkem jasně naznačovali, že to You XiaoMo byl ten špatný. Aby všichni ustoupili? Ta poslední věta kladla vinu jasně na You XiaoMoa. Ti, co nevěděli, co se vlastně stalo, se těmi dvěma nechali okamžitě oklamat. Na You XiaoMoa se začaly upírat obviňující pohledy.
You XiaoMoa ta Li Junova slova rozzlobila. Jasně nebyl ten špatný. Proč se musel omlouvat? Nemyslete si, že neměl prudkou povahu a že se nechá snadno šikanovat. Jak se říkalo v jednom rčení: zoufalí psi i zeď přeskočí.
„Proč se mu musím omlouvat? Je jasné, že to on je ten špatný.” Nikdo nevěděl, že když Jiang Liu zaslechl ta slova, začal se spokojeně usmívat. To proto, že pozornost všech se upírala na You XiaoMoa, takže si toho nikdo nevšiml.
Li Jun zuřil, ale přesto se zasmál. Byl to chladný smích.
Pak nahlas zakřičel: „Skvělé, ty, co si myslíš, že je každý pod tebou, You XiaoMo. Dneska ti dám lekci místo tvého mistra, protože jsi neuctivý ke svým seniorům.” Jak to řekl, zaujal pózu, jako kdyby chtěl dát You XiaoMovi pořádnou nakládačku.
K překvapení všech někdo najednou přišel vchodem do knihovny. Tvář toho člověka byla nesmírně přísná a díval se na skupinu lidí, co povykovali. Vynadal jim: „Co je tohle? To nevíte, že v knihovně se nesmí křičet a řvát?”
--------------------------------------------
~ Jiang Liu konečně ukázal, co je zač. Pokud to ani teď YXM nedojde, pak má LX pravdu a je to hlupák. ~
Žádné komentáře:
Okomentovat