GDC - kapitola 46

Kapitola 46 – Záludnost (1)

Jako kdyby mu na hlavu vylili kbelík studené vody, křivka Wei WuXianova úsměvu okamžitě zamrzla.

Ta vysoká postava, co čelila Wei WuXianovi, stála pod mrtvým stromem. Kdyby měl na krku hlavu, určitě by v tichosti zíral na Wei WuXiana.

Juniorové ze sekty Lan u táboráku také spatřili ten stín. Všichni cítili, jak se jim napřímily chloupky. S rozšířenýma očima se okamžitě natáhli po meči. Wei WuXian si přiložil ukazovák ke rtům a tiše na ně zasyčel.

Zakroutil hlavou a pak se na ně podíval pohledem, co říkal „ne”. Jak to Lan SiZhui viděl, znovu beze zvuku zasunul svůj napůl vytažený meč.

Bezhlavý muž se natáhl ke kmeni stromu vedle něj a chvíli jej ohmatával, jako kdyby přemýšlel nebo se snažil zjistit, co to bylo.

Pokročil o malý krok kupředu. Wei WuXian konečně viděl většinu jeho těla.

Na muži visela pohřební róba, byla tak nějak potrhaná. Opravdu to byla ta róba, co na sobě mělo tělo pohřbené na hřbitově klanu Chang.

A muži u nohou ležela hromádka cárů roztroušených po zemi. Wei WuXian poznal, že to bylo několik roztrhaných měšců qiankun.

Wei WuXian: Moje chyba. Zdá se, že se náš drahý přítel spojil dohromady!

Když teď o tom přemýšlel, poté, co s Lan WangJim vstoupili do města Yi, se stalo tolik věcí, že téměř více než dva dny nehráli Odpočinek. Během cest se jim jen stěží podařilo ty části znovu potlačit. A přesto jelikož sesbírali všechny údy a tělo, přitažlivost mezi každou částí se znásobila. Možná vycítily svou vzájemnou energii zášti a jejich touha se poskládat do celku vzrostla. Když byl teď Lan WangJi na hlídce, honem se odkutálely stranou, protrhly se z měšců qiankun, co je svazovaly, a samy se seskládaly do těla.

Ale tomu tělu bohužel stále chyběla jedna část. Jedna nejdůležitější část.

Bezhlavý muž si přiložil ruce ke krku, osahal ten čistý, karmínový řez na hrdle. Tohle dělal nějakou dobu a stále nedokázal najít věc, co tam měla být. Jako kdyby ho to rozzuřilo, najednou udeřil dlaní do stromu vedle sebe!

S křupnutím se kmen hned zlomil. Wei WuXian to v tichosti okomentoval: 'Ten je ale výbušný!'

Lan JingYi držel svůj meč vodorovně před svým tělem a vykoktal ze sebe: „C-co to je za netvora?”

Wei WuXian: „Neopakoval sis základy, co? Jaký netvor? Tohle je očividně mrtvola, kategorizovaná jako druh ghoula. Jak to může být netvor?”

Lan SiZhui zašeptal: „Seniore, ty... mluvíš tak nahlas. Co když tě uslyší?”

Wei WuXian: „To je v pohodě. Najednou jsem si uvědomil, že to bude v pohodě, ať už budeme mluvit nahlas nebo ne. Protože nemá hlavu, nemá oči, ani uši, což znamená, že nemůže nic vidět nebo slyšet. Pokud mi nevěříte, zakřičte na něj.”

Lan JingYi byl zvědavý. „Vážně? Zkusím to.”

Jen co promluvil, vážně několikrát zakřičel. Jakmile dokřičel, bezhlavý muž se otočil a kráčel směrem k juniorům ze sekty Lan.

Chlapci skoro cítili, jak jim duše utekla z těla. Lan JingYi kvílel: „Ale řekl jsi, že to bude v pohodě!”

Wei WuXian si přiložil dlaně k ústům a zvýšil hlas: „Vážně to je v pohodě, hele! Mluvím tak nahlas a nejde sem, ne? Ale u vás nezáleží na tom, jestli mluvíte nahlas nebo ne. To proto, že tam je oheň! Je tam teplo! Je tam spoustu živých lidí a všichni to jsou muži! Energie yang je tam příliš hutná! Nevidí a neslyší, ale dokáže kráčet směrem, kde cítí, že je největší dav. Proč už ten oheň nezhasíte? A rozptylte se!”

Lan SiZhui mávl rukou a poryv větru oheň zhasil. Chlapci se okamžitě rozptýlili po opuštěné zahradě.

Přesně jak Wei WuXian řekl, když zhasili oheň a rozptýlili se, bezhlavý muž ztratil svůj směr.

Chvilku stál bez hnutí. Zrovna když si skupina chtěla vydechnout úlevou, najednou se dal znovu do pohybu. A bez váhání se vydal přímo k jednomu z chlapců!

Lan JingYi začal znovu kvílet: „Ale řekl jsi, že budeme v pohodě, pokud zhasíme oheň a rozptýlíme se!”

Wei WuXian si nedokázal najít chvilku, aby mu odpověděl. Zakřičel na druhého chlapce: „Nehýbej se!”

Sebral oblázek, co měl u nohou. Švihl zápěstím a hodil oblázek k bezhlavému muži. Ten oblázek zasáhl muže doprostřed zad. Muž se na místě zastavil a otočil se. Po chvilce rozmýšlení jako by se rozhodl, že tato strana byla podezřelejší, a začal kráčet k Wei WuXianovi.

Wei WuXian pomalu ukročil dva kroky stranou, těsně minul plahočící se mrtvolu. Pokračoval: „Řekl jsem vám, abyste se rozptýlili. Ne abyste pobíhali kolem. Neutíkejte moc rychle. Ten ghoul má celkem vysokou úroveň kultivace. Pokud se pohnete moc rychle a způsobíte vítr, také si toho všimne.”

Lan SiZhui: „Zdá se, že něco hledá... Možná... svoji hlavu?”

Wei WuXian: „Správně. Hledá svoji hlavu. Je tu celkem dost hlav, takže jelikož neví, která to je, každému utrhne hlavu a nasadí si ji na vlastní krk, aby viděl, jestli bude pasovat nebo ne. A pokud ano, nějakou dobu s ní vydrží. A pokud ne, zahodí ji, takže byste měli chodit pomalu. Nesmíte se jím nechat chytit.”

Jak si chlapci představili, jak jim ta bezhlavá mrtvola utrhne hlavu a pak si ji hrůzně nasadí na vlastní krk, otřásli se hrůzou. Všichni naráz si hlavu ovinuli rukama a začali pomalu „prchat” po zahradě. Bylo to, jako kdyby si s ghoulem hráli na ošidnou schovávanou. Kohokoli se ghoul zmocní, bude muset vydat svou hlavu. Jakmile ghoul zachytil přítomnost nějakého chlapce, Wei WuXian hodil oblázek a přitáhl jeho pozornost na sebe.

Wei WuXian měl ruce za zády. Pomalu se pohyboval, zatímco zkoumal počínání mrtvoly. 'Postoj našeho drahého přítele se zdá trochu divný, ne? Neustále máchá paží s rukou ve volné pěsti. Tento druh pohybu...'

Jak o tom přemýšlel, Lan JingYi to už nedokázal dál snést. „To takhle dál budeme chodit? Jak dlouho ještě budeme muset chodit?!”

Wei WuXian o tom chvilku přemýšlel, než odpověděl: „Samozřejmě že ne.”

Zrovna když to dořekl, začal křičet: „HanGuang-June! Ach, HanGuang-June! HanGuang-June, už jsi zpět? Pomoz nám!”

Jak to juniorové viděli, také se k němu přidali. Jelikož mrtvole chyběla hlava a nemohla nic slyšet, každý další křik se ozýval vášnivěji a ubožeji než předchozí. Za pár chvilek se uprostřed noci ozvala jemná, plynoucí nota flétny (xiao). Těsně za ní následovalo čiré vibrování strun.

Když juniorové zaslechli flétnu a citeru, byli tak nadšení, že skoro slzeli. „HanGuang-June! ZeWu-June!”

Před omšelými dveřmi do zahrady se mihly dvě štíhlé postavy. Měly stejný postoj jako nefrit, stejný sněhový odstín. Jeden držel flétnu a druhý nesl citeru, ti dva kráčeli bok po boku. Jak spatřili bezhlavý stín, oba se na krátko zarazili.

Obzvláště Lan XiChen se tvářil překvapeně, skoro až šokovaně. Liebing přestala znít, a přesto se Bichen už vytasil. Když bezhlavý muž vycítil, že se na něj řítil chladný, mocný odlesk meče, zvedl paži a znovu máchl. Wei WuXian v duchu vykřikl: 'Znovu ten pohyb!'

Ten muž byl také celkem mrštný. Skokem se vyhnul Bichenově odlesku a obratem ruky po něm chňapl. Tím se mu podařilo uchopit Bichen za jílec!

Držel Bichen v ruce a pozvedl jej, jako kdyby se snažil prozkoumat, co to zrovna chytil, i když neměl oči. Když juniorové spatřili, že ten muž nějak ve vzduchu zastavil Bichen, všichni zbledli v tváři. Ale Lan WangJi se zdál klidný jako vždy. Vytáhl citeru, shlédl a zkroutil prst, břinkl na jednu strunu. Ten zvuk svištěl, jak se řítil k mrtvole, jako kdyby to byl beztvarý šíp. Bezhlavá mrtvola sekla mečem a roztříštila notu na kousky. Lan WangJi brnknul shora dolů. Všech sedm strun vibrovalo, zpívaly s ještě větší mocí. Zároveň s tím Wei WuXian vytáhl svou bambusovou flétnu a doprovodil to abnormálně pronikavým tónem. Bylo to, jako kdyby ostré čepele mečů a šavlí padaly z nebe na zem!

Bezhlavá mrtvola znovu vyrazila. Lan XiChen se konečně vzpamatoval. Pozvedl Liebing ke rtům a také začal hrát. Wei WuXian nevěděl, jestli si to jenom představoval, ale jakmile zazněl jemný, poklidný tón flétny, pohyby mrtvoly se pozastavily. Na okamžik se zdálo, že stál bez hnutí a poslouchal. Pak se otočil, jako kdyby chtěl vidět, kdo to hrál. A přesto bez očí nebo hlavy neviděl vůbec nic. Pod stálým útokem příčné flétny a citery to vypadalo, jako kdyby konečně pozbyl veškerou energii a poddal se těm třem hudebním nástrojům. Se zapotácením spadl na zem.

Přesněji řečeno to nebylo tak, že by spadl, ale rozpadl se. Byly tam paže, nohy a tělo, rozbité a rozeseté po koberci ze suchých listí.

Lan WangJi schoval svou citeru a povolal zpět svůj meč. Spolu s Wei WuXianem přešel k údům, shlédl na ně a vytáhl pět nových měšců qiankun. Juniorové stále ve stavu paniky je obkroužili. Nejprve pozdravili ZeWu-Juna, ale než měli šanci začít štěbetat a klábosit, Lan WangJi prohlásil: „Jděte odpočívat.”

Lan JingYi byl zmatený. „He? Ale HanGuang-June, ještě není devět.”

Lan SiZhui ho naopak zatahal a uctivě odpověděl: „Ano.”

S tím se na nic jiného nezeptal. Vedl zbytek juniorů do jiné části zahrady a připravoval se znovu rozdělat oheň a jít spát.

U hromádky částí mrtvoly zůstali jenom tři lidé. Wei WuXian uctivě kývl na Lan XiChena. Dřepl si a začal znovu pečetit části těla do měšců qiankun. Zrovna když cpal levou ruku do měšce, Lan XiChen promluvil: „Počkej, prosím.”

Když Wei WuXian před chvílí viděl Lan XiChenův výraz, věděl, že bylo něco špatně. A opravdu, Lan XiChen měl popelavou pleť, zatímco svá slova zopakoval: „Prosím... počkej chvilku. Nech mě se na to tělo podívat.”

Wei WuXian ustal. „ZeWu-June, víš, kdo to je?”

Než mohl Lan XiChen odpovědět, Lan WangJi už pomalu kývl.

Wei WuXian: „No, tak to taky vím, kdo je.” Ztišil hlas: „Je to ChiFeng-Zun, že?”

Když si hráli na „schovávanou”, bezhlavé tělo neustále opakovalo stejný pohyb – s volně sevřenou pěstí máchl paží a rozsekl vzduch. Vypadalo to, jako kdyby máchal nějakým druhem zbraně.

Wei WuXian prvně pomyslel na meč. Ale jako člověk, co sám používal meč a bojoval s jinými šermíři, ještě nikdy neviděl experta s mečem používat svůj meč takhle. Meč byl „kavalír všech zbraní”. Každý, co používal meč, věnoval pozornost nádechu elegance a důstojnosti. Dokonce i meč vraha musel mít ve vší té krutosti nějakou tu mrštnost. V umění šermu bylo víc „výpadu” a „bodnutí” a méně „seku” a „řezu”. Ale pohyby toho bezhlavého muže byly příliš těžké. Bylo v tom spoustu zloby a říznutí paží chyběla elegance.

Ale pokud nedržel meč, ale šavli – a mohutnou šavli se silnou krvežíznivostí – pak by všechno dávalo smysl.

Meč a šavle se lišily jak použitím, tak temperamentem. Zbraň, kterou ten muž před smrtí používal, byla pravděpodobně šavle. Jelikož šavle byla divoká, cenila si místo stylu moci. Když pátral po své hlavě, hledal i svou zbraň. Proto neustále opakoval ty pohyby máchnutí šavlí a dokonce popadl Bichen a použil ho, jako kdyby to byla jeho zbraň.

Navíc toto tělo nemělo žádné zvláštní znaménka jako mateřské znaménko. A když teď byl rozsekaný na kousky, bylo nemožné zjistit, kdo byl. Bylo jenom přirozené, že to Nie HuaiSang v Síni šavlí nepoznal. Vlastně ani Wei WuXian nemohl zaručit, že kdyby si usekl vlastní nohu a pak ji někam pohodil, že by byl schopen poznat, čí to byla noha. Teprve když se tělo a údy dočasně propojily energií zášti do těla schopného pohybu, ho Lan XiChen a Lan WangJi konečně poznali.

Wei WuXian: „ZeWu-June, HanGuang-Jun ti řekl, co jsme během naší cesty viděli, že? Vesnice Mo, kopáč hrobů, město Yi a všechno to.”

Lan XiChen přikývl.

Wei WuXian pokračoval: „Takže HanGuang-Jun ti pravděpodobně už řekl i tohle. Ten muž se zamlženou tváří, co se na hřbitově klanu Chang snažil mrtvolu ukrást, znal styl šermu sekty Lan jako vlastní boty. Existují jen dvě možnosti. První, je ze sekty Lan a od mládí trénoval styl šermu sekty Lan; druhá, není ze sekty Lan, ale styl šermu vaší sekty je mu vážně známý. Buď často bojoval s lidmi ze sekty Lan, nebo je tak inteligentní, že si dokáže zapamatovat pohyby jen od pohledu.”

Lan XiChen zůstal zticha.

Wei WuXian dodal: „Bojoval o to tělo, protože nechtěl, aby si ostatní uvědomili, že je ChiFeng-Zun rozsekaný. Pokud se tělo ChiFeng-Zuna spojí dohromady, byla by to pro něj vážně složitá situace. Je to člověk, co zná tajemství Síně šavlí sekty Nie. Člověk, co má celkem blízko k sektě Lan z Gusu. Člověk, co má celkem komplikovanou historii... s ChiFeng-Zunem.”

Aniž by musel říct, kdo ten člověk s největší pravděpodobností byl, všichni to pochopili.

Ačkoli se Lan XiChen tvářil vážně, stejně rychle odpověděl: „Něco takového by neudělal.”

Wei WuXian: „ZeWu-June?”

Lan XiChen: „Vaše incidenty při vyšetřování částí těla a vaše setkání s kopáčem hrobů se staly během nynějšího měsíce. A během tohoto měsíce se mnou diskutoval o záležitostech každou jednotlivou noc. Jen před pár dny jsme plánovali Diskuzní konferenci, co se bude pořádat příští měsíc v sektě Jin z Lanlingu. Nemohl být nikde jinde. Ten kopáč hrobů nemohl být on.”

Wei WuXian: „Co když použil transportační talisman?”

Lan XiChen zakroutil hlavou. Jeho tón byl vlídný, a přesto rozhodný: „Člověk musí kultivovat transportační techniky, aby mohl použít transportační talisman. Je to celkem obtížná kultivace. Nikdy nejevil známky, že by to kultivoval. A podobně když chce člověk použít tuto techniku, musí vynaložit velké množství duchovní moci, ale my jsme spolu jen před pár dny byli na nočním lovu. Jeho výkon byl výtečný. Jsem si jistý, že nikdy nepoužil transportační talisman.”

Lan WangJi: „Nemusel tam jít sám.”

Lan XiChen stejně zakroutil hlavou.

Wei WuXian pokračoval: „Vůdče sekty Lan, víš, kdo je nejvíce podezřelý člověk. Jen to odmítáš přiznat.”

Světlo z táborového ohně vrhalo na jejich tři tváře neustále se měnící stíny. V opuštěné zahradě se nic nehýbalo.

Po chvíli ticha Lan XiChen odpověděl: „Chápu, že kvůli jistým důvodům k němu má svět celkem dost nepochopení. Ale... Věřím, že jsem to za všechna ta léta prohlédl. Věřím, že to není takový člověk.”

Nebylo těžké pochopit, proč Lan XiChen tohoto člověka bránil. Upřímně řečeno, dokonce ani Wei WuXian neměl nijak strašný názor na člověka, kterého podezírali. Možná to bylo kvůli jeho zázemí, ale vždycky se k ostatním choval s laskavostí a pokorou. Byl to ten typ člověka, co nikdy nikoho neurazil. Ten typ člověka, se kterým bylo všem příjemné mluvit, ani nemluvě o ZeWu-Junovi, co se s ním léta přátelil?

Údobí před smrtí Nie MingJuea byl přesně vrchol náporu sekty Nie z Qinghe na sektu Jin z Lanlingu. Kdo by smrtí Nie MingJuea získal nejvíc?

Smrt na veřejnosti kvůli deviaci qi... Vypadalo to jako tak rozumná, nevyhnutelná lítost, ale byla pravda vážně tak prostá?
--------------------------------------------


~ Wei WuXian si z juniorů prostě musel udělat dobrý den. A teď si to představte, jak juniorové ze sekty Lan ve svém důstojném, sněhově bílém úboru pomalu "prchají" po pusté zahradě, aby je nechytila bezhlavá mrtvola. To je prostě k popukání! ~

~ Takže teď už víme, kdo je nebohá mrtvola. Chudák Nie MingJue. A ti tři už pravděpodobně ví, kdo je viník. Ještě záleží, jestli to je opravdu pravda. Nebo to je mnohem víc zamotané. Na rozuzlování máme ještě větší půlku novely, takže to tak jednoduché nebude. I když hodně následujících kapitol bude zase pohled do minulosti... ~

~ A jen takové varování, příští kapitola bude drsná, hlavně druhá půlka. ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>