JAB1 - kapitola 9

Kapitola 9

Říct, že ta večeře byla trapná, by bylo slabé slovo. Nebyla jen trapná: byla bolestná.

Uběhlo jenom deset minut a Shawn už se letmo díval po stojacích hodinách na zdi.

Toxická atmosféra v místnosti byla tak hustá, že se dala krájet. Ještě nikdy neviděl mezi členy rodiny tak pasivní agresivitu. Teď byl Shawn rád, že Emily a Bee nebylo dovoleno jíst s dospělými.

Otravné na tom bylo, že nikdo neřekl nic přímo; všechno bylo pečlivě schované za mdlé úsměvy a vytříbené chování. Zdálo se, že jenom Vivianin manžel Andrew zápolil s tím, aby skryl svou averzi vůči svému švagrovi.

Rutledge nevěnoval Andrewovi moc pozornosti; své nebřitčejší poznámky vyhradil svému otci. Rutledge byl na univerzitě celkem nechvalně proslulý svou bezohledností, ale v porovnání s jeho nevraživostí vůči svému otci to nic nebylo. Shawnovi by bylo Josepha Rutledgea líto, kdyby ten starý muž vlastně nebyl horší. Během prvních deseti minut se Josephovi podařilo urazit všechno od inteligence až po sexualitu svého syna, jeho tón byl plný výsměchu a pohrdání.

Jak je Shawn sledoval, začínal chápat, proč Rutledge odešel z domu a proč se patnáct let nevrátil. Také začínal chápat, proč byl Rutledge tak posedlý kontrolou. Povaha jeho otce byla tak dominantní, že si s největší pravděpodobností vyvinul podobnou potřebu kontroly jako obranný mechanismus.

„Uvědomují si, jak si jsou podobní, že?” zamumlal Shawn k Vivian a přesvědčil se, že Rutledge, co seděl na druhé straně od něj, ho neslyšel. Zdálo se, že Vivian byla jediná přátelská tvář u stolu.

Povzdechla si. „Myslím si, že to je částečně důvod, proč se navzájem tak nenávidí,” zašeptala. „Ačkoli hluboko uvnitř o sebe mají starost.”

Shawn se podíval, jak se otec a syn kritizovali, a věnoval jí skeptický pohled.

Vivian se nevesele usmála. „Já vím, je těžké tomu věřit, ale otci na Derekovi záleží.” V očích měla vzdálený pohled. „Když jsme byli děti, otec na něj býval velmi hrdý. Záviděla jsem Derekovi. Když se otec dozvěděl o Derekově sexualitě, věci začaly být... složité, ale jsem si jistá, že mu na něm pořád záleží. Kdyby ne, už dávno by ho vydědil a vyškrtl by ho ze závěti.” Letmo se podívala po svém manželovi a ztišila hlas. „Andrew je kvůli tomu vážně naštvaný. Léta pracuje v rodinné firmě a myslí si, že si zaslouží ji zdědit.”

„Ach,” řekl Shawn. To vysvětlovalo Andrewovo nepřátelství vůči Rutledgeovi.

Když už mluvili o tom muži, Andrew si vybral zrovna tu chvíli, aby se otočil na Shawna, a zeptal se: „Takže pracuješ? Nebo za tebe můj švagr platí účty, když pro něj roztáhneš nohy?”

Na stůl padlo ticho a Shawn cítil, jak zrudl.

Nemohl uvěřit, že to Andrew vážně řekl. A podle toho nepříjemného pohledu, co se mihl Andrewovi na tváři, tomu nemohl uvěřit ani on. Ale Andrew pak zatnul čelist, vyhlížel tvrdohlavě a odhodlaně: možná litoval, že to řekl, ale jasně to nevzal zpět.

Shawn se kousl do rtu, nebyl si jistý, co říct. Andrewova slova byla trochu moc blízko pravdě. Nikdo tady samozřejmě neznal povahu jeho vztahu s Rutledgeem, ale nicméně se kvůli tomu cítil trapně a poníženě. Shawn se ještě pořádně nesrovnal sám se sebou a teď... cítil se jako děvka. Bylo to směšné, ale bylo to poprvé, co to doopravdy cítil. Necítil se jako děvka, když Rutledgea kouřil za peníze; cítil se jako děvka, když seděl v této nóbl jídelně se všemi těmi snobskými lidmi.

„Omluv se.” Rutledge. Řekl to tichým, zatvrzelým hlasem, ale všichni v místnosti ho slyšeli.

Andrew na Rutledgea zahlížel. „Proč bych měl? Všichni vidíme, že je chudý a šuká s tebou kvůli—”

„Omluvíš se,” řekl Rutledge, jeho tón byl nebezpečně tichý.

„Andrew, prosím,” řekl Vivian rozpačitě. „To bylo zbytečné—”

„Omluv se,” řekl Rutledge znovu.

Joseph Rutledge sledoval tu výměnu mezi jeho synem a zetěm jako jestřáb.

„To nic,” řekl Shawn lehce.

Rutledge ho ignoroval a dál se na Andrewa supil, ten vypadal stále více nepříjemně. „Omluví se nebo odcházíme.”

Shawn si myslel, že to byla podivný výhrůžka, protože Andrewa by evidentně potěšilo, kdyby odešli, ale Joseph Rutledge se zamračil. „Omluv se, chlapče. Nikdo neuráží mé hosty.”

Až na tebe, pomyslel si Shawn, ne bez humoru.

Andrew ztuhle řekl: „Pokud jsem někoho urazil, omlouvám se. To jsem neměl v úmyslu.”

Rutledge ani v nejmenším nevypadal spokojený, tělo měl napjaté a oči přimhouřené.

„Pokud to musíte vědět,” řekl Shawn Andrewovi. „Jsem student a pracuju brigádně jako číšník. Ano, Derek platí většinu mých účtů. Za to se nestydím. Mám štěstí, že mám tak chápajícího, spolehlivého partnera.” Podíval se Andrewovi do očí. „A pokud 'jsem pro něj roztáhl nohy', nemá to s tím co dělat a rozhodně to není vaše věc.” Shawn pozvedl obočí. „Ani si nejsem jistý, proč jste to nadnesl, Andrewe. Tedy pokud nezávidíte.”

Usmál se, jak ten kretén pomalu zrudl v tváři. Shawnovi ani nevadilo to omráčené, trapné ticho, co se v místnosti sneslo. Chopil se vidličky a dal se znovu do jídla, všechny ignoroval.

Cítil na sobě Rutledgův pohled.

Shawn hlavu neotočil.
--------------------------------------------

~ Hehe, Rutledge pokročil, zastal se svého "milence"... ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>