JAB1 - kapitola 12

Kapitola 12

Za půl hodiny konečně našel Rutledgea na terase.

„Jdu domů,” řekl Shawn.

Rutledgeova záda ztuhla. Otočil se, v ruce cigaretu.

Divné. Až do včerejška si Shawn myslel, že vůbec nekouřil.

Rutledge si dlouze potáhl, studoval ho s nečitelným výrazem na tváři. „Proč? Máme odjet zítra.”

„Mluvil jsem s tvým otcem.”

Rutledge byl na chvilku úplně nehybný, než se mu na tváři objevil sardonický úsměv. „Kolik ti nabídl?”

„Hodně. Jenom hlupák by to odmítl.”

Rutledge se odvrátil. „Blahopřeju. Ty nejsnazší peníze, co sis kdy vydělal.”

Shawn se díval na jeho rovná záda. „No, už jsme si ujasnili, že jsem hlupák, ne?”

Odmlka.

Rutledge se zasmál. „Měl sis ty peníze vzít, Wyatte.”

„Nelíbí se mi.”

Rutledge se znovu otočil a botou zamáčkl cigaretu. „Nikdo ho nemá rád. To není dost dobrý důvod ty peníze nepřijmout. Víme, že by to nebyl žádný rozdíl.”

„My to víme, ale on ne.” Shawn naklonil hlavu. „Vážně ti nevadí, že bych ty peníze přijal? Myslí si, že jsem tvůj přítel.”

Rutledge zkřivil rty. „Můj otec vyplácel moje přítele od doby, co mi bylo patnáct. Nebyl bys první. Ten stařík je dost tvrdohlavý, že si myslí, že se ožením s pěknou holkou, pokud skončí všechny vztahy, o které se pokusím. Ačkoli tentokrát mě to trochu překvapilo. Obvykle se obtěžuje, jen když chlápek vydrží víc než měsíc – což se nestává tak často.”

Shawn na něj zíral. „Tím nemyslíš, že všichni ty peníze přijali.”

„Ne. Ne všichni. Ale většina.”

Na Rutledgeově tváři byla prázdná maska lhostejnosti a Shawn musel sbalit ruce do pěstí a odvrátit zrak, jak se ze sebe snažil setřást to nutkání se ho dotknout.

„Řekl jsi, že ti připomíná mě,” řekl Rutledge. „Ale on to vzal na úplně novou úroveň. Neví, kdy přestat.”

„Jo,” zamumlal Shawn. „Je úzkoprsý, egocentrický, pánovitý kretén a zkazil tě. Ale to tě neomlouvá, když se chováš jako blbec. A pokud budeš dál tak necitelný a budeš se k lidem chovat jako k pěšákům, budeš jako on. To chceš?”

„Nevzal jsem tě s sebou, abys mě mohl psychoanalyzovat.”

„Ne, kvůli tomu jsi mě s sebou nevzal,” řekl Shawn tichým hlasem. „Ale skončil jsem.”

Rutledgeův pohled zostřil. „Cože?”

„Je mi trochu na nic, že se ke mně tvoje rodina chová jako k levné děvce.”

„Nenazval bych tě levnou děvkou,” řekl Rutledge odměřeným hlasem.

Shawn se tiše zasmál. „Dobrá, možná si to zasloužím. Potřeboval jsem peníze a nebyl jsem dost hrdý na to, abych řekl ne, ale teď je mi z toho tak trochu na nic. To je celé, profesore.”

Otočil se k odchodu, ale Rutledge několika kroky překonal vzdálenost mezi nimi a popadl ho za paži. „Nemůžeš odejít. Máme úmluvu.”

Shawn se na něj podíval, ignoroval Rutledgeův bolestivý stisk na jeho paži. „Měli jsme úmluvu. Teď s ní končím. Myslím, že jsem si ty peníze, co jsi mi za tenhle výlet zaplatil, víc než zasloužil. Peníze za včerejší sex si můžeš nechat. Na účet podniku.”

Snažil se svou ruku vytrhnout, ale Rutledgeův stisk jenom zesílil. „Nemůžeš se prostě jen tak rozhodnout, že odejdeš.”

„Proč ne? Proč se vůbec staráš?” Zářivě se usmál. „Copak jsi neřekl, že tě normální chlápci znudí, jakmile je ojedeš? Tak tedy štěstí pro tebe.”

Rutledge stiskl rty do tenké čárky. Jeho stisk povolil.

Shawn svou ruku vytrhl a odkráčel.




Než se Shawnovi podařilo dívky obléct a vyvést z domu, už na ně čekalo Rutledgeovo auto.

Shawn většinu jízdy zíral z okénka a předstíral, že ho zaujala ubíhající scenérie. Všechno mluvení obstarávala dvojčata. Nepodíval se na Rutledgea, ale to napětí mezi nimi bylo patrné a čiré množství hněvu a frustrace bylo zdrcující. Shawn si ani nebyl jistý proč. Nebylo to tak, že byl Rutledge jeho ex nebo tak něco; nebylo to tak, že by spolu chodili; nebyl důvod, proč by to na něj mělo mít vliv. Pár týdnů kouřil svému profesorovi ptáka (jasně, nebyl na to hrdý), odtáhl ho s sebou, aby otrávil Josepha Rutledgea, a dostal za to královsky zaplaceno. Konečně skončil s děvkařením a teď měl pár měsíců na to, aby si našel lepší práci a nemusel se každý den trápit s účty. Takže všechno bylo v pohodě. Skvělé. Vlastně fantastické.

A přesto se mu tak ulevilo, když auto konečně zastavilo před jeho domem.

Shawnovi zabralo pár minut, než dívky dostal z auta. Rutledge už měl Shawnovo zavazadlo vyndané.

„Díky, vezmu si to,” řekl Shawn, aniž by se na něj podíval.

„Nebuď hloupý,” řekl Rutledge a šel k budově. „Nemáš tři ruce.”

„Děvčata nepotřebují, abych je nesl. Jsou dost staré, aby šly samy.”

Rutledge ho samozřejmě ignoroval. Samozřejmě.

„Umíme chodit,” potvrdila Emily.

„Ale já se chci nést,” řekla Bee.

Shawn zahlížel na Rutledgeova záda a vzal děvčata do náručí. „Ani nevíš, kam jdeš.”

„Znám tvoji adresu. Jsem schopný vymyslet, který byt je tvůj.”

Shawn se zamračil, ale mohl ho akorát následovat, i když zdráhavě.

Když se dostali k jeho bytu, Shawn váhal. Nechtěl, aby to Rutledge viděl. Nebylo to tak, že by mu kvůli tomu bylo trapně – fajn, možná mu bylo trapně.

Otevřel dveře a postrčil děvčata dovnitř, než je zase zavřel a obrátil se na Rutledgea.

Rutledge postavil zavazadlo na zem, výraz měl kamenný.

„Já...” řekl Shawn a trochu přenesl váhu z nohy na nohu. „Hádám, že se uvidíme.”

Rutledge odměřeně kývl. Ale nepohnul se.

Shawn si odkašlal, zahákl si palce do kapes od kalhot a zhoupl se na patách. „Ehm... díky.”

„Za co?”

„Že jsi mi pomohl přijít na to, že nejsem normální.”

„Cože?” řekl Rutledge, skoro bez intonace.

„Jo. Pro případ, žes to nepoznal, líbilo se mi mít sex s mužem.” Shawn se nepatrně usmál. „Nečekal jsem to, ale líbilo se mi to. Hodně. Takže... teď mám víc možností. Hádám, že bych ti za to měl poděkovat.”

„Možností,” řekl Rutledge.

„Jo.” Shawn si přetřel zátylek. „Teď můžu chodit i s klukama.”

Něco v Rutledgeově výrazu se změnilo, ale než mohl Shawn vymyslet, co to bylo, bylo to pryč.

„To můžeš,” souhlasil Rutledge a zabořil ruce do kapes svého kabátu.

Zatraceně. Proč to bylo tak divné a trapné – a ať už to bylo cokoli?

Shawn si byl jistý, že si to napětí, tu frustraci ve vzduchu jenom nevysnil, a přesto Rutledgeova tvář nic neprozradila. A Shawna to naštvalo. Chtěl s ním otřást. Chtěl ho šokovat.

Takže řekl: „Víš, vlastně se nemůžu dočkat, až zjistím, jestli je sex s jinými chlápky jiný. Je to všechno nové a velmi vzrušující.”

Rutledge na chvilku odvrátil zrak, než se mu na tváři objevil úsměv. „Snažíš se mě přimět k žárlivosti, Wyatte? Já si na žárlivost nehraju. Žárlivost je pro nejisté muže s malým penisem a nízkým sebevědomím. A aby člověk žárlil, musí se o druhého zajímat. A to já nedělám.”

Shawn se nad tou implikací naježil. „Proč bych tě chtěl přimět k žárlivosti? Nemám tě rád. Tvoje rodina je strašná, jsi mizera a víc než zvrácený a bojíš se závazků. A nemáš rád děti – což je pro mě evidentně zásadní. Jsi všechno, co nechci.”

„Dobře.” Rutledge na něj zahlížel.

Jejich pohledy se střetly a do Shawna udeřil nával tělesného hladu s takovou silou, že mu to vyrazilo dech.

Shawn s rozechvělými prsty našel kliku za sebou a vpotácel se do bytu.

Zavřel dveře, opřel se o ně a ztěžka oddechoval.

Sakra.
--------------------------------------------

~ Dobrá, nedokážu se rozhodnout, jestli mám Rutledgea nenávidět nebo ho litovat, ale kloním se k tomu druhému... V té poslední scéně jsem tak nějak čekala, že se na sebe vrhnou a budou se líbat. A ono ne.  ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>