JAB1 - kapitola 11

Kapitola 11

Když se Shawn probudil, byl sám. Podle slunečního světla, co procházelo oknem, bylo zhruba osm ráno.

Zívl, posadil se a protáhl, snažil se urovnat si myšlenky.

Události včerejší noci se zdály bizarní a neskutečné. Kdyby neměl bolavé tělo a kdyby ho nebolela zadnice, myslel by si, že to byl jenom sen.

Ale nebyl to sen.

Měl skutečný sex s Rutledgeem. Měl v sobě Rutledgeův penis.

Shawn si olízl rty a vylezl z postele. Trochu sebou trhl, jak mu ten pohyb vyslal zadnicí novou vlnu tupé bolesti. A přešel k zrcadlu.

Byl celý od modřin.

Shawn zíral na modřiny ve tvaru prstů na bocích a stehnech a snažil se rozhodnout, jestli vyšiluje nebo ne. Vyšiloval, trochu, ale ne kvůli té celé věci s gaystvím. Jasně, nikdy nečekal, že bude mít sex s mužem, ale sex s mužem ho tak moc netrápil – aspoň ne tak moc, aby panikařil a propadl hysterii. Jeho rodiče byli pryč a jeho nejlepší kamarád byl bi, takže neměl nikoho, kdo by ho odsuzoval – nikoho, na kom by mu záleželo.

Co ale Shawna trápilo, bylo to, že měl sex s Rutledgeem. To v úmluvě nebylo. Jasně, Rutledge byl celkem panovačný a odhodlaný ho ojet, ale Shawn to mohl snadno odmítnout. Mohl ho snadno zastavit. Ale nezastavil ho. Kvůli tomu vyšiloval.

Ani nemluvě o tom, že intenzita toho sexu byla téměř děsivá. Děsivě dobrá.

Shawn si skousl ret a přejel si prstem po modřině na boku. Kůže ho brněla.

Dveře do koupelny se najednou otevřely a Shawn trochu nadskočil.

Z koupelny vyšel Rutledge, zapínal si košili. Při pohledu na Shawna se zastavil a Shawn musel potlačit nutkání zakrýt se rukama. Přinutil své tělo se uvolnit, řekl si, aby nebyl směšný. Neměl nic, co už Rutledge včera v noci neviděl.

Na Rutledgeově tváři něco problesklo, než se uzavřela. Jeho rysy ztvrdly a oddálily se. „Kolik chceš?”

„Cože?”

„Kolik chceš za včerejší noc?”

Shawn do sebe zostra nasál vzduch. „Kolik chci?” zopakoval.

Rutledge přešel ke stolu a vzal si svůj mobil. „Ano. Řekni si cenu.”

Shawn zíral na jeho široká záda. „Cenu.”

„Ano, cenu,” řekl Rutledge, do hlasu se mu vkrádal náznak rozladění. „Co je na tom tak těžké pochopit?”

Shawnovi se sevřel žaludek, sebral svoje odhozené boxerky a natáhl si je. Nepohodlí v pozadí ignoroval. Chtěl se osprchovat – cítil se špinavý – ale nechtěl zůstat nahý a zranitelný.

„Pět tisíc,” řekl. To mělo Rutledgea rozčílit, ne?

Odmlka.

„Fajn.”

Evidentně ne.

Shawn by se zasmál, až na to, že ten uzel v žaludku se vzedmul a stal se z něj tuhý knedlík v krku, z kterého mu bylo matně nevolno.

Beze slova zamířil do koupelny a velmi tiše za sebou zavřel dveře.

Opřel se o ně a zavřel oči.

Dveře byly proti jeho kůži studené.




Dlouhá, horká sprcha mu pročistila hlavu.

Ve chvíli, kdy Shawn vyšel z koupelny, věděl, co má dělat, ale Rutledge byl pryč. Shawn mu užuž chtěl zavolat, když si všiml, že jeho mobil byl na stole. Shawn si povzdechl a šel zkontrolovat dvojčata, ale pořád spala, takže se rozhodl najít Rutledgea. Čím dřív s tím skoncuje, tím lépe.

Zhruba po patnácti minutách chození Shawn konečně přiznal, že už nemá ponětí, kde je. Tohle křídlo sídla mu bylo naprosto neznámé a nemohl najít žádné sluhy, co by mu řekli, kde byl Rutledge.

Vila byla téměř děsivě tichá. To místo bylo luxusní, ale měl z toho pocit, jako kdyby to bylo muzeum a ne něčí domov. Shawn přemýšlel, jaké by to bylo tady vyrůstat, a přeběhl mu mráz po zádech.

Když Shawn vstoupil do další místnosti, ztuhl, když spatřil za obrovským stolem usazeného Josepha Rutledgea.

„Omlouvám se,” řekl Shawn a o krok ustoupil. „Neměl jsem v úmyslu—”

„Vlastně jsem s vámi chtěl mluvit, pane Wyatte.”

„Se mnou?” Shawn se na něj ostražitě podíval, ale nakročil zase zpět do místnosti a zavřel dveře.

Josephovo husté šedé obočí se stáhlo. „Ano. Sedněte si.”

Shawn se posadil na židli naproti starému muži a čekal.

Ticho se protahovalo, jak se navzájem prohlíželi.

Shawna znovu zarazilo, jak moc se Joseph Rutledge a jeho syn navzájem podobali. Vypadalo to, že muži v této rodině stárli pomalu. Takhle bude Rutledge vypadat za třicet nebo čtyřicet let. Ne že to Shawn uvidí.

„Pane Wyatte,” řekl Joseph Rutledge konečně, když Shawn odmítl sklopit pohled. „Jak dlouho jste v tomto nepřirozeném vztahu s mým synem?”

Shawn si musel připomenout že Joseph Rutledge byl velmi nemocný. Neměl by se hádat s umírajícím mužem. „Méně než měsíc, pane.”

„To to usnadňuje.” Joseph Rutledge si vzal do ruky pero a napsal něco na kousek papíru, než ho posunul přes stůl k Shawnovi. „Věřím, že tohle bude přijatelná kompenzace za ukončení vašeho vztahu s mým synem.”

Shawn se na papír podíval a pak zíral.

„Jů, lichotí mi, že jste mě tak vysoce ohodnotil,” řekl a vstal. „Díky, ale ne, díky.”

„Jste blázen, chlapče,” řekl starý muž s opovržlivým pohledem. „Nanejvýš za pár týdnů vás odkopne. Vždycky to tak dělá.”

„Jak to víte? Neviděl jste ho patnáct let.”

Joseph se ušklíbl. „Možná tu už nebydlí, ale to nic nemění. Vím o něm všechno. O každé hračce, co měl a které se zbavil. No ano, bylo pár vytrvalých, ale každý má svou cenu.”

Když Shawn pochopil význam jeho slov, udělalo se mu zle od žaludku. „Jste nemocný,” zašeptal. „Ví, že jste vyplatil jeho milence?”

Joseph pozvedl obočí. „Samozřejmě že ano. Je to můj syn. Není to hlupák – až na to jeho bláhové trvání, že je homosexuál.”

Shawn potřásl hlavou, vstal a zamířil ke dveřím. S tímhle mužem se nedalo debatovat.

Když otevřel dveře, zastavil ho Josephův hlas: „Řekněte si svou cenu, pane Wyatte. Všechno má svou cenu.”

„Některé věci ne.” Shawn odkráčel.

Všichni mají svou cenu.

Takže tohle Joseph Rutledge naučil svého syna.

Shawn si nebyl jistý, koho teď litoval víc: Rutledgea, jeho otce nebo sebe.
--------------------------------------------


~ No, já nemám slov. Celá tahle rodina se může jít ***! Škoda že to tak nefunguje, protože jinak by to nebyla knížka. ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>