GDC - kapitola 47 (1)

Kapitola 47 – Záludnost (2)

V okamžiku nastal čas na Diskuzní konferenci na Kapří věži.

Většina rezidencí předních sekt byla postavená v oblasti s nádhernou scenérií, ale Kapří věž sekty Jin z Lanlingu se nacházela v nejvíce prosperující části města Lanling. Hlavní cesta používaná k příjezdu do věže byla silnice dlouhá více než půl míle. Otevírala se jen při důležitých událostech jako bankety nebo Diskuzní konference. Podle pravidel sekty Jin z Lanlingu tu člověk nesměl chodit rychlým tempem. Obě strany cesty byly lemované stěnami s malbami a rytinami, co vyprávěly příběhy o vůdcích klanu Jin a ostatních význačných kultivátorech. Během cesty sloužili učedníci ze sekty Jin z Lanlingu jako průvodci a řídili vozy.

Ze všech těch výjevů čtyři nejslavnější sekce o nynějším vůdci sekty – Jin GuangYaovi – byly v tomto pořadí „odhalení”, „vražda”, „přísaha” a „vlídná prostota”. Ty scény samozřejmě ukazovaly, jak se Jin GuangYao během Tažení proti Slunci skryl v sektě Wen z Qishanu a hlásil důležité informace, jak zavraždil vůdce sekty Wen Wen RuoHana, jak se stal zapřísáhlým bratrem se zbytkem Uctívané trojice a jak se vyšvihl na pozici Vrchního kultivátora.

Malíř byl celkem zběhlý v malování výrazů lidí. Ačkoli se na první pohled nejevilo nic zvláštně, podrobnější pohled odhalil, že i když páchal vraždu s tvářemi smáčenými krví, Jin GuangYao měl na tváři stále náznak úsměvu. Jak se na to lidé dívali, cítili, jak jim přeběhl mráz po zádech.

Okamžitě poté následovaly výjevy Jin ZiXuana. Aby vůdcové sekty dali najevo svou absolutní moc, naschvál omezili počet výjevů pro kultivátory z jejich vlastní generace nebo možná najali méně nadaného umělce, aby je ostatní nezastínili. Toto počínání všichni v tichosti schvalovali a dávali najevo své pochopení. Ale Jin ZiXuan měl také čtyři výjevy, neuvěřitelně stál na stejné úrovni jako Jin GuangYao. Ten pohledný muž na malbách zobrazoval jak hrdost, tak sílu.

Wei WuXian seskočil z vozu, zastavil se před malbami a chvíli na ně zíral. Lan WangJi se také zastavil a čekal na něj.

Ne tak daleko od nich učedník prohlásil: „Sekta Lan z Gusu, vstupte tudy, prosím.”

Lan WangJi: „Pojďme.”

Wei WuXian neodpověděl. Ti dva kráčeli spolu.

Na konci schodiště vedoucí na vršek Kapří věže bylo široké, cihlami vykládané náměstí hemžící se lidmi. Sekta Jin z Lanlingu se během posledních pár let pravděpodobně rozšířila a zrenovovala. Ta extravagance byla větší, než co Wei WuXian viděl kdysi. Na vzdálené straně náměstí stála alabastrová základna s devíti stupňovým schodištěm ve stylu ruyi. A na té základně stál velkolepý palác s valbovou střechou, co přehlížel záplavu Jisker mezi Sněhem.

Jiskry mezi Sněhem byl erb klanu Jin z Lanlingu, nádherný druh bílé pivoňky. Nejenom že to byla pěkná květina, i jméno měla vytříbené. Měla dvě vrstvy okvětních plátků a větší okvětní plátky zvenku rostly v řadách, takže z toho vznikly vlny vířícího sněhu. Menší okvětní plátky uvnitř byly tenké a delikátní, objímaly zlaté sloupky tyčinek, jako kdyby to byly hvězdy. Pokud jen jedna květina byla více než úžasná, jak měl člověk vůbec popsat velkolepost tisíců kvetoucích naráz?

Před náměstím bylo mnoho cest. Na náměstí neustále, ale přesto organizovaně vstupovaly sekty.

„Sekta Su z Molingu, vstupte tudy, prosím.”

„Sekta Nie z Qinghe, vstupte tudy, prosím.”

„Sekta Jiang z Yunmengu, vstupte tudy, prosím.”

Jakmile se Jiang Cheng objevil, vrhl po nich ostrý pohled. Přešel k nim a promluvil lhostejným tónem: „ZeWu-June. HanGuang-June.”

Lan XiChen mu také kývl. „Vůdče sekty Jiangu.”

Oba dva se zdáli zaneprázdnění. Po pár slovech nezávazného hovoru se Jiang Cheng zeptal: „HanGuang-June, ještě nikdy jsem tě neviděl na Diskuzní konferenci v Kapří věži. Proč najednou ten náhlý zájem?”

Ani Lan XiChen, ani Lan WangJi neodpověděl.

Naštěstí Jiang Cheng od začátku neměl v úmyslu brát to jako vážnou otázku. Už se otočil na Wei WuXiana a mluvil, jako kdyby měl vyplivnout meč a nabodnout ho, kdykoli se mu zachce. „Pokud si to správně vybavuju, nebylo to vždycky tak, že jste si na cesty nikdy nebrali zbytečný personál? Co to je tentokrát za situaci? Jednou za modrý měsíc? Takže kdo je tento proslulý kultivátor? Mohl by mi ho někdo představit, prosím?”

Najednou se ozval usmívající se hlas: „Bratře, proč jsi mi předem neřekl, že přijde i WangJi?”

Majitel Kapří věže – LianFang-Zun Jin GuangYao – se osobně ukázal, aby je pozdravil.

Lan XiChen mu úsměv oplatil, zatímco Lan WangJi mu kývl. Naopak Wei WuXian bedlivě pozoroval Vrchního kultivátora všech sekt.

Jin GuangYao se narodil s celkem příznivou tváří. Pleť měl světlou a na čele měl vykreslenou rumělkovou značku. Panenky měl proti bělmu očí výrazné, jevil se čile, ale ne lehkomyslně. Rysy v jeho tváři vypadaly celkem čistě, přitažlivě, a přesto důmyslně. Náznak úsměvu, co mu nestále visel v koutcích úst a jeho obočí okamžitě odhalilo jeho chytrou povahu. Taková tvář stačila na to, aby si získal lásku žen, ale stejně v mužích nevyprovokuje obezřetnost nebo averzi; starší by jej považoval za roztomilého, zatímco mladí by ho brali jako přátelského. I když by ho někdo neměl rád, rozhodně by se to neproměnilo na nenávist, kvůli čemuž byla jeho tvář „příznivá”.

Ačkoli měl trochu menší postavu, jeho klidné chování to více než vynahrazovalo. Na hlavě měl čepec z černé gázy a na sobě formální uniformu sekty Jin z Lanlingu, na předním dílu své róby s kulatým límcem erb sekty, kvetoucí Jiskry mezi Sněhem. S opaskem s devíti prstenci, botami liuhe na nohách a pravou rukou položenou na jílci meče, co mu visel u boku, z něj sálala mocná aura nedotknutelnosti.

Jin Ling sem následoval Jin GuangYaa. Stále se neodvažoval setkat se s Jiang Chengem o samotě. Skrýval se Jin GuangYaovi za zády a zamumlal: „Strýčku.”

Jiang Cheng drsně odpověděl: „Takže ještě víš, že jsem tvůj strýček!”

Jin Ling rychle zatahal za zadní cíp Jin GuangYaovy róby.

Zdálo se, že Jin GuangYao byl zrozen k tomu, aby řešil konflikty. „Nuže, vůdče sekty Jiangu, A-Ling si už dávno uvědomil vlastní chybu. Během posledních pár dní byl tak vyděšený, že ho potrestáš, že ani moc nejedl. Děti prostě rády dělají rošťárny. Vím, že ho miluješ ze všech nejvíc. Netrapme ho kvůli tomu.”

Jin Ling si pospíšil: „Ano, ano. Strýček to může dokázat. Poslední dobou jsem měl vážně malý apetit!”

Jiang Cheng: „Malý apetit? Podle toho, jak zdravě vypadáš, bych neřekl, že jsi vynechal nějak moc jídel!”

Zrovna když chtěl Jin Ling znovu promluvit, letmo se podíval za Lan WangJiho a konečně spatřil Wei WuXiana. Na chvilku jej to omráčilo a on vyhrkl: „Co tady děláš?!”

Wei WuXian: „Zadarmo se najíst.”

Jin Linga to tak nějak naštvalo. „Jak se opovažuješ ještě přijít?! Copak jsem tě nevaroval...”

Jin GuangYao pohladil Jin Linga po vlasech, zatlačil ho za sebe a usmál se. „Proč ne? Když jsi přišel, jsi teď náš host. Nic dalšího nevím, ale Kapří věž má rozhodně dost jídla.” Otočil se na Lan XiChena. „Bratře, nejdřív se posaď. Támhle to zkontroluju a zařídím místo i pro WangJiho.”

Lan XiChen přikývl. „Není třeba se obtěžovat.”

Jin GuangYao: „Jak je tohle obtěžování? Bratře, nemusíš být tak zdvořilý, když jsi teď u mě doma. Vážně.”

Jin GuangYao si vzpomínal na jméno, titul, věk a vzhled člověka jen po jediném setkání. Dokonce i po pár letech je byl schopen bezchybně pozdravit a také často začínal se starostlivými konverzacemi. Pokud někoho viděl více než dvakrát, pamatoval si všechno, co měl rád a co ne, a tudíž byl schopen vyhovět jeho potřebám. Jelikož Lan WangJi tentokrát přišel do Kapří věže bez předchozího ohlášení, Jin GuangYao mu nepřipravil stolek. Momentálně byl okamžitě na cestě, aby to napravil.

Poté, co hosté vstoupili do Síně půvabu, kráčeli po měkkém, rudém koberci. Vedle santálových stolků po obou stranách koberce byly hezké služebné zkrášlené kruhovými náušnicemi, nefrity a každá se upřímně usmívala. S plným poprsím a delikátním pasem se dokonce i v postavách podobaly, vypadaly jak jednotně, tak příjemně na pohled. Wei WuXian si nikdy nedokázal pomoct, aby se nedíval trochu déle, když narazil na pěkné ženy. Když ho usadili, usmál se na ni, když mu služebná nalévala alkohol. „Díky.”

A přesto mu žena věnovala pokradmý pohled, jako kdyby ji to šokovalo, ale rychle mrkla a odvrátila zrak. Wei WuXianovi to zpočátku přišlo divné. Ale když se rozhlédl kolem, okamžitě to pochopil. Jak čekal, tohle nebyl jediný podivný pohled. Více než půlka učedníků ze sekty Jin z Lanlingu se při pohledu na něj tvářila divně.

Na okamžik zapomněl, že tohle byla Kapří věž, kde Mo XuanYu obtěžoval někoho z vlastní sekty, a proto ho vyhodili. Kdo mohl čekat, že se vrátí tak zřejmě, jako kdyby neměl ani trochu studu. Dokonce proklouzl na místa vysokého řádu spolu s Dvěma nefrity Lanu...

Wei WuXian se přesunul k Lan WangJimu: „HanGuang-June, HanGuang-June.”

Lan WangJi: „Ano?”

Wei WuXian: „Prosím, neopouštěj mě. Pravděpodobně je tu hodně lidí, co ví o Mo XuanYuovi. Pokud se někdo rozhodne, že si se mnou chce popovídat o starých dobrých časech, budu si muset hrát na hlupáka a plácat nesmysly. Prosím, nevšímej si mě, pokud tě nakonec ztrapním.”

Lan WangJi se na něj podíval a odpověděl vlažným tónem: „Dokud ostatní nebudeš provokovat naschvál.”

V této chvíli Jin GuangYao vstoupil do místnosti s ženou oděnou v okázalé róbě zavěšenou do jeho rámě. Ačkoli se ta žena zdála celkem důstojná, v jejím výrazu byl znát náznak nevinnosti. Dokonce i její elegantní rysy se jevily tak nějak dětinsky. Toto byla oficiální manželka Jin GuangYaa, paní Kapří věže – Qin Su.

Ti dva byli za posledních pár let ve světě kultivace znázorněním milujícího páru, co měl vůči sobě vzájemnou úctu. Všichni věděli, že Qin Su se narodila v sektě Qin z Laolingu, vedlejšího klanu sekty Jin z Lanlingu. Qin CangYe, vůdce sekty Qin z Laolingu, byl náhodou podřízeným, co Jin GuangShana následoval celé léta. Ačkoli byl Jin GuangYao synem Jin GuangShana, ti dva se zpočátku neměli moc v oblibě kvůli postavení jeho matky. Ale Jin GuangYao během Tažení proti slunci zachránil Qin Su.

Ta se do něj zamilovala a nikdy se ho nevzdala. Trvala na tom, že chtěla být jeho ženou. Nakonec za takovým romantickým příběhem udělali tečku. A ani Jin GuangYao ji nezklamal. I když měl tak důležité postavení Vrchního kultivátora, jeho chování bylo drasticky odlišné od chování jeho otce. Nikdy nepřijal žádnou konkubínu a ani neměl vztah s žádnou jinou ženou. Toto bylo vskutku něco, co jí mnoho manželek vůdců sekt závidělo.

Wei WuXian s těmito zkazkami v duchu souhlasil, jak se díval, jak Jin GuangYao držel ruku Qin Su. Jin GuangYaoův výraz něžně přetékal péčí, jako kdyby se dokonce bál, že na těch nefritových schodech omylem zakopne.

Když se ti dva posadili ke stolu nejvíce vpředu, banket oficiálně začal. Člověk, co seděl u stolku druhého nejvyššího řádu, byl Jin Ling. Když očima spočinul na Wei WuXianovi, zahlížel na něj. Wei WuXian byl vždycky zvyklý, že jej ostatní sledovali. Během celé doby předstíral, že se nic neděje, jedl a pil mezi přípitky a povídáním v Síni půvabu. Byla to celkem radostná scéna.

Když banket skončil, už padla noc. Diskuzní konference oficiálně začne zítra ráno. Dav ve skupinkách po dvou či třech pomalu vyšel ze síně, kráčeli k pokojům pro hosty, ke kterým je navedli učedníci. Jelikož Lan XiChen vypadal celkem duchem nepřítomný, Jin GuangYao působil, že se ho chtěl zeptat, co se děje. A přesto když se k němu přiblížil a zvolal „bratře”, vrhl se k němu další člověk a naříkal: „Bratře!!!”

Jin GuangYao kvůli té síle téměř ukročil vzad. Jednou rukou si rychle narovnal klobouk. „HuaiSangu, co se děje? Nejdřív se uklidni.”

Tak nepřístojný vůdce sekty mohl být jedině Kýval sekty Nie z Qinghe. A opilý Kýval byl samozřejmě ještě nepřístojnější. Nie HuaiSang s narudlou tváří ho odmítal pustit. „Ach, bratře!! Co mám dělat?! Můžeš mi znovu pomoct? Slibuju, že tentokrát to je naposledy!!!”

Jin GuangYao: „Copak se ta poslední situace nevyřešila díky lidem, co jsem ti našel?”

Nie HuaiSang brečel: „Ta poslední situace je vyřízená, ale tentokrát je to nová situace! Bratře, co mám dělat?! Už nechci žít!”

Jelikož to vypadalo jako něco, co se nedalo vysvětlit pár slovy, Jin GuangYao se mohl akorát otočit na Qin Su. „A-Su, můžeš jít napřed. HuaiSangu, pojďme si najít nějaké klidné místo. Není třeba spěchat...”

Zamířil ven s Nie HuaiSangem, co se o něj opíral. Když se Lan XiChen přišel podívat, co se to děje, opilý Nie HuaiSang jej také odtáhl s nimi.

Qin Su složila pozdrav Lan WangJimu. „HanGuang-June, nemyslím si, že bys posledních pár let přišel do Lanlingu na Diskuzní konferenci. Omlouvám se, pokud přijetí bylo jakkoli nepřiměřené.”

Její hlas byl jemný, vskutku se hodil k tak roztomilé krásce. Lan WangJi v reakci na její pozdravení kývl. Qin Suin pohled pak spočinul na Wei WuXianovi. Po chvilce váhání pak zašeptala: „Tak mě prosím omluvte.” S tím odešla se svou služebnou.

Wei WuXian uvažoval. „To, jak se na mě všichni v Kapří věži dívají, je tak divný. Co jen Mo XuanYu provedl? Veřejně a nahý dal najevo svou lásku? Co je na tom zvláštního? Lidé ze sekty Jin z Lanlingu vážně nic neviděli.”

Lan WangJi nad Wei WuXianovými nesmysly potřásl hlavou.

Wei WuXian pokračoval: „Půjdu se někoho zeptat. HanGuang-June, dávej místo mě pozor na Jiang Chenga. Bude nejlepší, když mě nepůjde hledat. A pokud ano, pomoz mi ho trochu zdržet, dobře?”

Lan WangJi: „Nechoď moc daleko.”

Wei WuXian: „Dobře. Pokud nakonec zajdu daleko, setkejme se v noci v našem pokoji.”

Očima pátral po Síni půvabu, ale nenašel člověka, kterého hledal. Pozvedl obočí a pokračoval v pátrání i poté, co se rozloučil s Lan WangJim. Když prošel kolem malého altánku, z kamenné zahrady po straně se najednou někdo objevil. „Hej!”

Wei WuXian si pro sebe pomyslel: 'Ha! Našel jsem ho.' Otočil se a promluvil nevýrazným tónem: „Co myslíš tím hej? Jaká drzost. Copak jsme nebyli jako hrdličky, když jsme se rozloučili? Znovu se setkáváme a ty jsi stejně necitelný jako vždycky. Teď jsem smutný.”

Jin Ling cítil, jak mu po celém těle naskočila husí kůže. „Okamžitě zmlkni! Kdo je s tebou jako hrdlička?! Copak jsem tě už nevaroval, aby sis nezahrával s lidmi z naší sekty? Proč ses vrátil?!”

Wei WuXian: „Upřímně jsem HanGuang-Juna vždycky řádně následoval. Jsem takhle blízko k tomu, abych ho přiměl vzít lano a přivázat si mě k tělu. Kde jsi mě viděl zahrávat si s lidmi z tvé sekty? S tvým strýčkem? To on si zahrává se mnou, jasné?”

Jin Linga to rozzuřilo. „Jdi pryč! Můj strýček tě akorát podezírá! Nemluv nesmysly. Nemysli si, že nevím, že ses nevzdal a pořád chceš...”

Najednou se kolem nich ozvalo pár výkřiků. Ze zahrady vyskočilo zhruba půl tuctu chlapců, co na sobě měli uniformy sekty Jin z Lanlingu. Jin Ling okamžitě přestal mluvit.

Chlapci se k nim pomalu přiblížili. Chlapec, co je vedl, byl zhruba ve stejném věku jako Jin Ling, ale měl rozložitější postavu. „Myslel jsem si, že špatně vidím. Takže jsi to vážně ty.”

Wei WuXian ukázal na sebe. „Já?”

Chlapec: „Kdo jiný tu je než ty?! Mo XuanYu, pořád máš odvahu se vrátit?”

Jin Ling se zamračil. „Jin Chane, proč jsi přišel? Nic z toho tady se tě netýká.”

Wei WuXian: 'Aha. Pravděpodobně je to jedno z děcek z Jin Lingovy generace.' A podle toho, jak to vypadalo, to byla skupina dětí, co s Jin Lingem nevycházela.

Jin Chan: „Mě se to netýká, ale týká se to nějak tebe? Proč se o mě staráš?”

Jak mluvil, tři nebo čtyři z chlapců už předstoupili, jako kdyby chtěli Wei WuXiana sevřít. Jin Ling ukročil stranou a postavil se před Wei WuXiana. „Nešaškujte!”

Jin Chan: „Šaškovat? Co je špatného na tom dát lekci neslušnému učedníku naší sekty?”

Jin Ling si odfrkl. „Prober se! Už dávno ho vyhodili! Ať se na to díváš, jak chceš, není to učedník naší sekty.”

Jin Chan: „A co?”

To „a co” znělo tak sebejistě, že to Wei WuXiana ohromilo.

Jin Ling odpověděl: „A co? Zapomněl jsi, s kým dneska přišel? Chceš mu dát lekci? Proč se nejdřív nezeptáš HanGuang-Juna?”

Jak chlapci zaslechli jméno HanGuang-Jun, zdálo se, že znervózněli. I když Lan WangJi nebyl přítomen, nikdo se neodvažoval tvrdit, že se HanGuang-Juna vůbec neděsil. Po chvilce ticha Jin Chan odpověděl: „Ha, Jin Lingu, copak jsi ho také nenáviděl? Jak to, že dneska to je jiné?”

Jin Ling: „Jak to, že máš na jazyku tolik věcí? Záleží ti na tom, jestli ho nenávidím nebo ne?”

Jin Chan: „Nestoudně obtěžoval LianFang-Zuna a ty se za něj pořád přimlouváš?”

Wei WuXian měl pocit, jako kdyby do něj uhodil blesk.

Kohože obtěžoval? LianFang-Zuna? Kdože byl LianFang-Zun? Jin GuangYao?

Nemohl tomu uvěřit— ten člověk, kterého Mo XuanYu obtěžoval, byl LianFang-Zun, Jin GuangYao!

Jak se ten šok snažil překonat, Jin Chan a Jin Ling se na druhou stranu po pár slovech dostali k tomu, že spolu chtěli navzájem bojovat. Ani jeden z nich toho druhého od samého začátku neviděl v dobrém světle. Okamžitě to mezi nimi začalo jiskřit.

Jin Ling prohlásil: „Pokud chceš bojovat, tak bojujme. Myslíš si, že se tě děsím?”

Jeden z chlapců zakřičel: „Proč ne? Stejně akorát zavolá psa, aby mu pomohl!”

Jin Ling to zaslechl, zrovna když chtěl užuž zapískat. Zaskřípal zuby a zařval: „Můžu vás zmlátit, i když si Vílu nezavolám!!!”

Ačkoli jeho tón přetékal sebevědomím, dvě pěsti byly jen stěží protivníkem čtyř rukou. Když začali bojovat, bylo jasné, že jeho schopnosti začaly zaostávat. Vypadalo to, že ztrácel pevnou půdu pod nohama a protivníci jej tlačili blíž a blíž k Wei WuXianovi.

Jin Ling supěl, když viděl, že Wei WuXian stále stál na stejném místě. „Proč tady pořád stojíš?!”

Wei WuXian ho najednou popadl za ruku. Než měl Jin Ling šanci zakřičet, pocítil, jak se mu do zápěstí opřela zdrcující síla. Nemohl si pomoct a padl na zem. Rozzuřeně zakřičel: „To chceš umřít?!!”

Jak složil Jin Linga, co ho chránil, Jin Chana a ostatní to polekalo. A přesto se Wei WuXian zeptal: „Chápeš to?”

Jin Linga to také polekalo. „Cože?”

Wei WuXian mu znovu otočil ruku. „Pochopil jsi to?”

Jin Ling pocítil, jak mu od zápěstí do celého těla putovala umrtvující bolest, a znovu vykřikl. Ale před očima si dokázal vybavit Wei WuXianův svižný, nepatrný pohyb.

Wei WuXian znovu promluvil: „Znovu. Dobře se dívej.”

Jeden z chlapců k němu náhodou přikvačil. Wei WuXian s jednou rukou za zády použil druhou ruku, aby chlapce uchopil za zápěstí. V mžiku ho složil na zem. Tentokrát Jin Ling viděl, co se dělo. Bolestivá část jeho zápěstí mu také řekla, do kterého akupresurního bodu vyslat svou duchovní energii. Jak vyskočil na nohy, zdálo se, že byl v dobré náladě. „Ano!”

Situace se v mžiku obrátila. Zanedlouho poté se v zahradě ozývaly frustrované výkřiky chlapců. Nakonec Jin Chan supěl: „Jin Lingu, jen počkej!”

Jak chlapci poraženě prchli, táhl se za nimi řetěz nadávek. Naopak Jin Ling se smál tak moc, až se za břicho popadal. Když se zdálo, že jeho smích konečně ustal, Wei WuXian promluvil: „Podívej se, jak jsi šťastný. Tohle je poprvé, co jsi vyhrál?”

Jin Ling vyplivl: „V soubojích jeden na jednoho jsem vždycky vyhrál. Ale Jin Chan si pokaždé zavolá skupinu pomocníků. Nemá žádnou důstojnost.”

Wei WuXian chtěl užuž říct, že by mu také mohl najít skupinku lidí na pomoc. Souboje nemusely být jeden na jednoho. Někdy mohl být počet lidí ve skupině tím rozdílem mezi životem a smrtí. Ale uvědomil si, že vždycky viděl Jin Linga chodit po venku samotného, aniž by jej následovali učedníci ve stejném věku z jeho sekty. Bylo pravděpodobné, že Jin Ling neměl žádné pomocníky, z kterých by si mohl vybrat, a tak se rozhodl nic neříct.

Jin Ling: „Hej, jak ses ten pohyb naučil?”

Wei WuXian hodil zodpovědnost na Lan WangJiho bedra, aniž by u toho projevil byť jen náznak hanby. „Naučil mě to HanGuang-Jun.”

Jin Ling o tom vůbec nepochyboval. Stejně už viděl, jak měl Wei WuXian kolem rukou uvázanou Lan WangJiho stužku. Prostě zamumlal: „Dokonce tě učí tyhle věci?”

Wei WuXian: „No jasně. Tohle je ale jenom malý trik. Je to poprvé, co jsi to použil a oni to ještě neviděli, takže výsledky byly pěkné. Pokud to použiješ příliš často, nakonec to pochopí. Příště to tak snadné nebude. Co ty na to? Chceš se ode mě naučit pár dalších pohybů?”

Jin Ling se po něm podíval a nemohl si pomoct a odpověděl: „Proč jsi takový? Můj mladší strýček mě od tohohle vždycky odrazuje, ale ty mě k tomu ponoukáš.”

Wei WuXian: „Odrazuje? Od čeho? Nebojuj a pěkně s ostatními vycházej?”

Jin Ling: „Více méně.”

Wei WuXian: „Neposlouchej ho. Já ti něco řeknu— až budeš starší, zjistíš, že je víc a víc lidí, co chceš zmlátit, ale budeš se muset přinutit s nimi pěkně vycházet. Takže jelikož jsi pořád mladý, jdi zmlátit všechny lidi, co chceš. Pokud v tomhle věku nezažiješ pár řádných rvaček, tvůj život nebude kompletní.”

Jin Lingovu tvář zradila nepatrná tužba, a přesto stejně zněl pohrdavě: „O čem to mluvíš? Strýčkovy rady jsou pro moje vlastní dobro.”

Poté, co promluvil, si najednou vzpomněl, že Mo XuanYu v minulosti Jin GuangYaa vždycky považoval za božstvo. Rozhodně by s Jin GuangYaem nijak nesouhlasil. A přesto teď říkal, aby ho neposlouchal. Vážně to bylo tak, že už k Jin GuangYaovi necítil žádné neslušné myšlenky?

Jak se Wei WuXian díval na jeho výraz, dokázal odhadnout, o čem přemýšlel. Bez váhání odpověděl: „Vypadá to, že to před tebou nemůžu dál tajit. Správně. Zamiloval jsem se do někoho jiného.”

Jin Ling: „...”

Wei WuXianův výraz byl stejně dynamický jako jeho tón. „Během těch dnů, co jsem byl pryč, jsem o tom vážně přemýšlel a nakonec jsem usoudil, že LianFang-Zun není ani můj typ, ani člověk, co by se ke mně hodil.”

Jin Ling odcouval.

Wei WuXian: „V minulosti jsem nedokázal pochopit vlastní srdce, ale poté, co jsem se setkal s HanGuang-Junem, si jsem jistý.” Zhluboka se nadechl. „Už nejsem schopen jej opustit. Nechci nikoho jiného kromě HanGuang-Juna... Počkej, proč utíkáš? Ještě jsem neskončil! Jin Lingu, Jin Lingu!”

Jin Ling se otočil a sprintoval opačným směrem. Wei WuXian párkrát zakřičel zpoza něj, ale on se na něj ani neotočil. Byl celkem hrdý a v duchu si řekl, že tentokrát Jin Ling rozhodně nebude pochybovat o tom, že vůči Jin GuangYaovi nechoval žádné neslušné myšlenky. Ale když se otočil, spatřil pod měsícem stát postavu se sněhově bílou pletí, její róba bělejší než mráz. Zhruba patnáct metrů od něj na něj Lan WangJi přímo upíral zrak, vyhlížel stejně klidně jako vždycky.

Wei WuXian: „...”

Kdyby to byla doba, kdy zrovna znovu ožil, dokázal by před Lan WangJim říct věci, co byly desetkrát trapnější, než co zrovna řekl. Ale když se teď na něj Lan WangJi díval, vlastně cítil nepatrný pocit hanby. Takový, co za celé dva životy necítil.

Wei WuXian rychle potlačil tu vzácně pociťovanou hanbu. Přešel k němu a promluvil tak přirozeně, jak jen dokázal: „HanGuang-June, jsi tu! Tohle jsi věděl? Mo XuanYua vykopli z Kapří věže, protože obtěžoval Jin GuangYaa. Proto se na mě všichni dívali tak divně!”

Lan WangJi nic neřekl. Prostě se otočil a kráčel po jeho boku.

Wei WuXian pokračoval: „Ani ty, ani ZeWu-Jun jste o tom nevěděli. Ani jste nevěděli, kdo Mo XuanYu je. Zdá se, že sekta Jin z Lanlingu držela celou tu věc pod pokličkou. A tohle vysvětluje proč. Mo XuanYu má přece jenom v žilách krev vůdce sekty. Kdyby Jin GuangShan vážně nechtěl takového syna, nikdy by si ho k sobě nevzal. Kdyby to vážně bylo tak prosté jako obtěžování člověka ze stejné sekty, odbylo by se to nějakým tím vyhubováním. Nestačilo by to na to, aby ho vyhodili. Ale pokud obtěžoval Jin GuangYaa, bylo by to trochu jiné. Nebyl to jenom LianFang-Zun, ale také Mo XuanYuův nevlastní bratr. To byl vážně...”

To byl vážně skandál. Celá ta záležitost se musela naprosto vykořenit. Samozřejmě bylo nemožné něco provést s LianFang-Zunen, a tak mohli akorát vyhnat Mo XuanYua.

Wei WuXian si vzpomněl, že dřív na náměstí když se setkali s Jin GuangYaem, vypadal, jako kdyby se nic nestalo. Díky tomu, jak zdvořile konverzoval, se dokonce zdálo, že nevěděl, kdo Mo XuanYu je. Wei WuXian si nemohl pomoct a schválil jeho schopnosti.

Na druhou stranu Jin Lingův postoj se vůbec nedal skrýt. Mo XuanYu ho znechucoval nejenom proto, že byl ustřižený rukáv, ale pravděpodobně i proto, že obtěžoval jeho vlastního strýčka.

Jak Wei WuXian pomyslel na Jin Linga, tiše si povzdechl.

Lan WangJi se zeptal: „Co se děje?”

Wei WuXian: „HanGuang-June, všiml sis, že Jin Ling byl při každém nočním lovu sám? Neříkej mi, že ho vždycky doprovází Jiang Cheng. Jeho vlastní strýček se nepočítá. Už je mu zhruba patnáct, a přesto ho nenásleduje nikdo v jeho věku. Když jsme my byli mladí...” Špička Lan WangJiho obočí se mírně zvedla. Když to Wei WuXian spatřil, okamžitě změnil svoje slova: „Dobrá. Já. Byl jsem to jenom já. Když jsem já byl mladý, copak jsem nebyl takový?”

Lan WangJi lhostejně odpověděl: „To jsi byl ty. Ne každý je jako ty.”

Wei WuXian: „Ale všechny děti mají rády, když je kolem spoustu lidí, ne? HanGuang-June, myslíš si, že je Jin Ling ve své sektě vážně vzdálený a nemá žádné kamarády? Nevím, co sekta Jiang z Yunmengu, nemyslím si, že by si s ním někdo z juniorů ze sekty Jin rád hrál. Před chvílí s pár z nich bojoval. Neříkej mi, že Jin GuangYao nemá žádného syna nebo dceru nebo někoho v jeho věku, co k němu má blízko.”

Lan WangJi: „Jin GuangYao měl kdysi syna. V mladém věku ho připravili o život.”

Wei WuXian uvažoval: „Ale byl to mladý pán Kapří věže. Jak ho mohli připravit o život?”

Lan WangJi: „Strážní věže.”

Wei WuXian: „A pročpak to?”

Tehdy když chtěl Jin GuangYao postavit strážní věže, nejenom že čelil celkem dost odpůrcům, ale také si znepřátelil hrstku sekt. Jeden z těch vůdců opozičních sekt ve sporu prohrál a přemohl jej vražedný hněv a zabil jediného syna Jin GuangYaa a Qin Su. Ten chlapec byl vždycky hodný a jeho rodiče jej vždycky vroucně milovali. Kvůli té zášti Jin GuangYao v pomstě rozerval celou sektu. Ale Qin Su přemohl žal. Od té doby nedokázala počít žádné další dítě.

Po chvilce ticha odpověděl: „Při Jin Lingově prchlivosti urazí ostatní, kdykoli otevře pusu. Kdykoli zvedne ruku, píchá do vosího hnízda. JingYi z tvé sekty mu říká Mladá dáma— no, má pravdu. Kdybychom ho tolikrát předtím neochránili, už by mu nezbýval žádný život. Jiang Cheng rozhodně není člověk, co ví, jak učit děti. Naopak Jin GuangYao...”

Jak si Wei WuXian vzpomněl, proč přišli do Kapří věže, znovu ho rozbolela hlava. Přitiskl si prsty ke spánkům. Naopak Lan WangJi se na něj v tichosti díval. Ačkoli mu nenabídl ani slovo útěchy, vždycky poslouchal a odpovídal na každou otázku.

Wei WuXian si povzdechl. „To nic. Nejdřív pojďme zpět dovnitř.”

Ti dva se vrátili do pokoje pro hosty, co jim sekta Jin z Lanlingu zařídila. Ta místnost byla celkem prostorná a celkem zdobená. Na stole dokonce stály dva výtečné šálky na alkohol z hladkého bílého porcelánu. Wei WuXian se posadil stranou a začal tu soupravu obdivovat. Přestal s tím, až když bylo pozdě v noci.
--------------------------------------------


~ Ha! Tak Mo XuanYu to zkoušel na nejvyššího z nejvyšších. A když se s ním Jin GuangYao znovu setkal, nehnul ani brvou. ~

~ Wei WuXian samozřejmě nezklamal a musel páchat další lumpárny, tentokrát naprosto zkazil Jin Linga. A jeho milostné projevy by byly naprosto úžasné, kdyby je aspoň myslel vážně a ne jako srandu... ~

~ Jak už jsem zmínila minule, druhá půlka bude drsná. A sice nic neslibuju, ale mohla by se objevit už zítra, když je ten svátek. ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>