Kapitola 36
Protože byly Zhou YunShengovy záběry výtečné, natočit reklamu jim trvalo jen jeden den. Orlando byl osobně zodpovědný za editaci. Když vyšel ze studia, tvář měl uzardělou, oči jako v tranzu, jako kdyby vypil láhev vína.
„Šéfe, tohle je vzorek, podívejte se. Mám pocit, že tento parfém bude v zemi C, ne, dokonce na celém světě, vážně oblíbený. Použiju to i v evropských reklamách.”
„Můžeš si jít po své práci, podívám se později.” Cao MoKun četl dokument, mluvil, aniž by zvedl hlavu.
Orlando si chtěl vychutnat jeho udivený výraz, ale Cao MoKun vyhlížel lhostejně, a tak musel zklamaně odejít.
Když všichni odešli, Cao MoKun okamžitě vstal a zamknul dveře do kanceláře. Sundal si sako a stáhl kravatu. Nalil si sklenku rudého vína a vložil disk do počítače.
Ozval se nejasný hlas mužského zpěváka:
Zavři oči
Neboj se
Netvor je pryč
Prchl a tvůj táta je tady
Nádherný, nádherný, nádherný
Nádherný chlapče
Nádherný, nádherný, nádherný
Nádherný chlapče
Než půjdeš spát
Odříkej krátkou modlitbu
Každý den a v každém ohledu
Se to lepší a lepší
Nádherný, nádherný, nádherný
Nádherný chlapče
Nádherný, nádherný, nádherný
Nádherný chlapče
Cao MoKunův klidný pohled se postupně víc a víc soustředil, byl teď víc sexy.
Když byl ve studiu, seděl stranou, takže měl omezený výhled, ale tato reklama byla natočená z pohledu ze shora. Ta perspektiva a vizuální efekty byly šokující.
Zhou YunSheng na obrazovce měl zamlžené oči, kvůli opilosti rudé tváře, rty měl tak nějak suché. Zamračil se a pak vyplázl jazyk, aby si je olízl, a rty mu viditelně změkly. Ale to jeho žízeň nevyřešilo, a tak si nabral pár okvětních plátků a zmáčkl je, sál jejich jasně rudou šťávu. Pak si spokojeně povzdechl a najednou si ruce vlhké od šťávy otřel o svou bílou hruď.
Byl ta nejkrásnější přítomnost na obrazovce, dokonce i barevné okvětní plátky v jeho přítomnosti bledly. Při refrénu pomalu zavřel oči, na stočených, hustých řasách mu visela slzička a on v tichosti usnul.
Obrazovka se postupně rozostřila a objevilo se pozlacené gotické písmo – Extravagance, chuť krásy.
V celé reklamě se neukázal flakónek parfému, ale lidé i tak cítili vůni květin, aroma sladkosti ovinuté úpadkem. Byla to fascinující reklama.
Cao MoKun zapomněl na sklenku vína, upřeně zíral na obrazovku. 60 sekund bylo nejvíc, co mohla reklama mít, ale měl pocit, že to bylo až příliš krátké. Mrknutím oka ten mladý chlapec plný magického kouzla zmizel.
Honem zmáčkl tlačítko k opětovnému přehrávání. Představoval si, že ho ten mladý muž sál těmi svými rudými ústy. Představoval si, jak hladil tělo toho mladého muže. Představoval si, jak ten mladý muž křičel pod jeho tělem o milost, zatímco mu na řasách visely křišťálové slzy.
Použil toho chlapce v reklamě jako obrys svých vlastních fantazií. Dokonce i bez skutečného dotyku cítil nejvyšší smyslový požitek.
Když si vzpomněl na realitu, se zachmuřenou tváří zíral na svůj rozkrok. Rychle odkráčel do haly a dal si studenou sprchu. Pak si oblékl župan a zavolal Yu Meilian.
Zhou YunSheng čekal, až mu AYA pošle peníze na účet. Ještě nikdy předtím neměl nedostatek peněz. Teď musel propočítávat, jaké jídlo si má objednat, aby vyvážil nízkou cenu a výživnost. Vážně to nedokázal snést.
Čekal téměř sedm nebo osm dní a během toho údobí si musel půjčit od Fang YouRana. Kdyby mu Ji HanYu věnoval ještě jeden další otravně cynický pohled, nepřežil by to. Nakonec zavolal Yu Meilian.
„Já nevím, zavolej panu Caovi.” Yu Meilian tu záležitost jasně hodila na někoho jiného.
Zhou YunSheng to nemohl obejít, musel zavolat Cao MoKunovi.
Cao MoKun to zvedl okamžitě. Než mohl Zhou YunSheng promluvit, ozval se jeho silný sexy hlas. „Baby, popřemýšlel jsi o tom?”
Zhou YunSheng se zamračil. Šel rovnou k věci: „Moje odměna, kdy ji dostanu?”
„Baby, nepřečetl sis smlouvu? V podmínkách se píše, že ti odměnu vyplatíme, až se reklama odvysílá.”
„Kdy se bude vysílat?”
„Pořád ji hodnotí, ale slyšel jsem nějaké zkazky, že ji možná zakážou.”
„Co tím myslíš, že ji možná zakážou, tak kdy dostanu zaplaceno? Co to je za podmínky?” Zhou YunSheng v hněvu zaskřípal zuby. Kdyby se nemíchal do zábavních kruhů, neocitl by se v této pozici. Kdyby předtím věděl, že se stane tohle, prostě by prodal malý software. Bez ohledu na to, jak byl on lenivý. A jak necharakteristické by to bylo pro Lin ChengZea.
„Smlouva už je podepsaná.” Jak Cao MoKun slyšel, jak se chlapci hněvem zrychloval dech, cítil, jak se mu celé tělo rozpalovalo. Potáhl si za kravatu a rozepnul si první dva knoflíčky u košile. Olízl si rty a konejšivě řekl: „Baby, nebuď nervózní, máme v úmyslu odvysílat reklamu na evropských a amerických trzích. Až ji odvysílají v Evropě a ve Spojených Státech, vyplatíme tě.”
„Jak dlouho bude trvat, než se dostane na trh v Evropě a Americe?” tázal se Zhou YunSheng trpělivě. Tohle byly přece jenom jeho těžce vydělané peníze, jak by je mohl jen tak nechat?
„To ještě nevím, počkáme a uvidíme. Zlato, účet bys měl mít téměř prázdný, ne? Slyšel jsem, že ve školní kantýně si každý den dáváš jenom polévku s vaječným svítkem a zeleninu. Musíš se o sebe lépe starat. Přijď za mnou, vezmu tě na večeři. A po večeři dostaneš sladké hedvábné lízátko.”
Při poslední větě naschvál ztišil hlas, takže to působilo dvojsmyslným dojmem. V Zhou YunShengovi to vyprovokovalo chtíč a hněv.
„Jdi k čertu!” Zavěsil a zaskřípal zuby.
„Ten má ale výbušnou povahu.” Cao MoKun se podíval na spořič obrazovky na telefonu. Byl to obrázek opilého Zhou YunShenga se zamlženýma očima. V prázdné kanceláři se uchechtl.
Když se náctiletý chlapec vrátil na své místo u jídelního stolu, tváře měl zarudlé a oči jasné. Rty měl našpulené hněvem, bylo to velmi roztomilé. Ji HanYu si nemohl pomoct a opakovaně se po něm letmo podíval. Musel odolávat nutkání zeptat se, co se děje.
Kvůli tomu, že předstíral bankrot, se dřívější Lin ChengZe začal k Ji HanYuovi chovat jinak. Ačkoli se k němu nikdy nechoval zle, očividně ztratil zájem o to ho potěšit. Kdyby byl v jeho těle někdo jiný, kdo by také věděl, jak se zápletka vyvine, určitě by se snažil Ji HanYua udobřit, aby situaci zvrátil. Ale Zhou YunSheng takový nebyl.
Nerad se podbízel ostatním, soustředil se jen na to, aby se sám zlepšoval.
Zatímco byli ti dva zahloubaní ve svých vlastních myšlenkách, Fang YouRan dodělal večeři. Jen bůh věděl, kdy si ten chlápek se 4 brigádami našel čas vařit všechna ta jídla.
„Jídlo bude dneska trochu skrovné, počkejte, až za pár dní dostanu výplatu. Koupím celé kuře a upeču ho.” Zatímco těm dvěma nakládal rýži, ten jeho silný optimistický přístup Ji HanYua dojal. Užuž mu chtěl říct, že už nemusel pracovat, že ho podpoří.
Ale ty jeho intriky proti Lin ChengZeovi ještě nedošly svého vrcholu, musel se držet zpátky.
Ti tři lidé v tichosti jedli. Fang YouRan vytáhl z kapsy vkladní knížku a předal mu ji. „HanYu, tohle jsou peníze, co jsem si našetřil, musíš je použít. Copak jsi neřekl, že by ti tu továrnu mohl někdo vzít, pokud do ní rychle neinvestuješ?”
Ji HanYu na pár sekund ztuhl, než se po té vkladní knížce natáhl. Podíval se na tu mrzkou sumu, byla to suma, které by normálně nevěnoval druhý pohled. Oči mu tiše zrudly. Potkat člověka, co s ním přetrpí dobré i zlé, co ho v jeho bezmoci nikdy neopustí – to byl ten druh lásky, po které vždycky toužil. A teď ji konečně našel.
Zhou YunSheng se na tu vkladní knížku letmo podíval. Mdle řekl: „Jak mu těch dvacet tisíc pomůže? Měl by sis to vzít zpět, použij to pro sebe.”
Ta jeho chladná slova narušila tu hlubokou atmosféru mezi těmi dvěma. Kvůli těm naprosto odlišným přístupům se Ji HanYuův překotný hněv, co vůči Lin ChengZeovi cítil, ještě víc prohloubil, zatímco jeho láska k Fang YouRanovi ještě víc narostla. Ale před Fang YouRanem by se k Lin ChengZeovi nikdy nechoval zlomyslně, místo toho to po něm zopakoval: „Ach, má pravdu. Tahle malá suma mi nepomůže, vem si to zpět, najdu nějaký jiný způsob.”
Fang YouRan to pevně odmítl a ti dva si to chvíli strkali sem a tam, dokud ho Ji HanYu provokativně nepohladil po dlani. Pak Fang YouRan s uzardělou tváří kompromis uznal. Hlavu měl dál svěšenou a neodvažoval se na Lin ChengZea podívat.
Zhou YunSheng si pomyslel, že si neměli co dalšího říct, a vydal se do svého pokoje, když zaslechl, jak Fang YouRan váhavě nadhodil: „Lin ChengZe... proč nezastavíš svůj byt? To by HanYuovi rozhodně pomohlo.”
Co prosím? Zhou YunSheng si chtěl téměř prošťouchnout uši. Tenhle dům patřil Lan ChengZeovi, Fang YouRan byl jen jeho spolubydlící, jaké měl právo něco takového říct? Svatá matko boží, to jsi nikomu neřekla, že jsi porodila tohohle zatraceného světce?!
Kvůli jeho ostrému pohledu nedokázal Fang YouRan zvednout hlavu. Ji HanYu svého milovaného okamžitě zaštítil a přidal se k němu: „Ano, Lin ChengZe, mohl bys dům zastavit u banky a pomoct mi vzít si hypotéku na továrnu. Jakmile se moje továrna zprovozní, hned ti to splatím.”
Věděl, že s tím Lin ChengZe nikdy nebude souhlasit, jen ho chtěl ztrapnit. Zahrávat si s Lin ChengZem se mu v životě stalo zdrojem zábavy.
„Promiň, tenhle dům se nedá zastavit.” Zhou YunSheng se střídavě díval na ty dva a zdůraznil každé slovo. „Oba víte, že to je to jediné, co mi rodiče nechali, takže to nebudu riskovat. Pokud nemáte peníze, něco vymyslím, takže se tím už netrap. Jsem unavený, jdu spát.”
Sledoval ty dva muže, dokud nepřikývli, a pak při odchodu práskl dveřmi. Ji HanYu si myslel, že to jeho „něco vymyslím” byl jen bluf. Jen co odešel, výsměšně se usmál.
Když se ten rozpor mezi Lin ChengZem a Ji HanYuem zanalyzoval, v podstatě to bylo jako mezi králem a jeho konkubínou. Jeden chtěl bohatství a prestiž a druhý sex. Výměna to byla vzájemná a rovnocenná. Jaké právo měl Ji HanYu se Lin ChengZeovi mstít? Oba věděli, co to bylo za vztah. Jaké měl právo zničit Lin ChengZeovi život?
Jelikož neměl dostatek rozumu, aby s tím přestal, Zhou YunSheng mu dopřeje hluboce porozumět, jak vypadala „skutečná nezištná láska”. Nikdy se přes to nepřenese.
Jak to celé naplánoval, rty se mu vyklenuly vzhůru a on vzal telefon.
„Baby, už sis to rozmyslel?” Cao MoKun to zvedl zase okamžitě.
„Ano, rozmyslel, co chceš...”
Neměl šanci to ani doříct, když ho ten muž přerušil: „Baby, přijď za mnou, promluvíme si v soukromí. Jak bychom se o tomhle mohli dohodnout po telefonu?”
„No, kde se chceš setkat?” Zhou YunShengův tón byl dekadentní, ale výraz měl trochu nestydatý. Shrnul si loknu vlasů z čela.
„V mém soukromém klubu, pošlu řidiče, aby tě vyzvedl.”
„Dobře.”
Zhou YunSheng chtěl užuž položit, když si druhá strana řekla o něco složitého. „Baby, nedostanu polibek na rozloučenou?”
Polib svou sestru! Zhou YunSheng cítil, jak se o něj pokoušela migréna, ale stejně u mikrofonu napodobil polibek. U ucha mu zněl šťastný smích.
Když konečně zavěsil, ledabyle si vybral bílý svetr s rolákem, na to si natáhl bundu. Vzal si klíče a mobil a zamířil ven.
V obýváku nikdo nebyl. Fang YouRan byl u sebe v pokoji a Ji HanYu ho následoval. Zhou YunSheng nevěděl a nezajímalo ho, co tam dělali.
----------------------------------------
Bude chtít hrát šachy😇. Nic jiného ho určitě vůbec nenapadlo, protože je tako čistá nevinná duše 😁😈.
OdpovědětVymazat