FOD - kapitola 35

Kapitola 35

Zhou YunSheng vytěsnil Orlandovo hlasité tlachání. Spatřil, jak se ve vzduchu vznášel opar parfému, a natáhl se k němu. Pak si dlaň přiblížil k nosu a potáhl. Zdálo se, že se mu ta vůně líbila, a liknavě se usmál. Pak vzal do ruky plnou hrst mírně ovadlých okvětních plátků a sevřel je, otevřel ústa a vystrčil špičku jazyka, aby olízl a sál jasně rudou šťávu na svých prstech.

Kdykoli byl opilý, měl žízeň.

Ten opilý, drobný náctiletý a opar parfému se navzájem promísili. Tělo měl pokryté jasně rudými květinami a okvětními plátky, takže z toho vznikla velmi nádherná, byť sladce zkažená, svůdná scéna.

Kameraman se potil, tvář měl uzardělou a jen stěží dokázal ustát vizuální účinek toho mladého chlapce, ale musel se obrnit a pokračovat v natáčení.

Režisér zapomněl režírovat a štáb zapomněl, kde má stát. Všichni tam omráčeně zírali na mladého muže, ale Orlando si pořád mumlal: „Tahle scéna se nemůže vynechat... OK, ach, detailní záběr na tu šťávu, co líže... ach, ale taky detailní záběr na jeho tvář, detail na jeho oči... a chodidla, chodidla musí být taky vidět... ach! Má až příliš rozkošné kulaté palce!”

„Orlando, zmlkni!” Cao MoKun zamáčkl cigaretu a neúnosně zakřičel. Hlas mu zněl velmi nevyrovnaně a ochraptěle.

Orlando okamžitě předvedl, jak si zipuje ústa.

Zhou YunSheng se několikrát převalil sem a tam po okvětních plátcích. Hlava se mu užuž točila, když konečně zaslechl režiséra zakřičet: „Přestávka, chvilku počkej, než upravíme vybavení.”

Úlevou si vydechl a pak si shrábl vlasy ze zarudlých očí.

„Lin ChengZe.” Zezadu se ozval tichý, chraplavý hlas.

„Strýčku Cao,” pozdravil ho Zhou YunSheng zdvořile.

Cao MoKun evidentně nečekal, že ho osloví takhle, úsměv mu na chvilku ztuhl, ale nic na to neřekl. Jen mu kapesníkem otřel ze rtů šťávu z květin a pak odkráčel.

Jeho asistent se podíval na Meilian a řekl: „Po natáčení se koná večeře. Určitě se dostavte. Půjdeme napřed a uvidíme se později.”

Yu Meilian s bledou tváří přikývla. Teď byli uprostřed jeho teritoria a také pro něj pracovali. I kdyby na tu večeři nechtěli jít, stejně museli.

„Lin ChengZe, později si dávej pozor, moc nepij.”

„Já vím, mám trochu rozumu.” Zhou YunShengovi to nevadilo. Už dávno věděl, že pokud se zaplete do zábavního průmyslu, natrefí i na něco takového. Ale měl schopnost se ochránit, a tak se tím moc netrápil.

„Pokud mu vážně nedokážeš odolat, snaž se z toho dostat nějaké výhody. O Cao MoKunovi jsi už slyšel, ne? Neříká se mu Velký bílý žralok jen tak pro nic za nic. Ale pokud ho potěšíš, je jasné, že z toho budeš něco mít. Budoucnost ti dokáže zajistit za tu nejkratší možnou dobu. Zhang Yijia s ním byl ani ne měsíc a teď je na vrcholu. Nesnažím se tě přimět skočit do jámy lvové, ale tahle situace jde mimo nás. Drž se ho a budeš muset trpět jen pár měsíců. Odmítni ho a budeš trpět po celý život,” poradila mu Yu Meilian s komplikovaným výrazem.

Zhou YunSheng přikývl. Její starosti slyšel, ale k srdci si to nevzal.

Po pár dalších detailních záběrech to sexy natáčení konečně skončilo. Kameraman si rychle vytáhl kapesník a otřel si pot. A očima se vyhýbal tělu toho mladého muže. Mohl se zaručit za to, že pokud tuhle reklamu schválí k vysílání, že se všichni budou dožadovat toho, aby se mohli těšit z této nádherné, opulentní hostiny.

Celý ten film se nesoustředil na parfém, ale stejně jste cítili neodolatelnou vůni. Musel uznat, že i když se Orlandova estetika zdála mimo omezení lidstva, za to pátrání to stálo.

Zhou YunSheng se osprchoval, oblékl si bílou košili a kardigan a šel s Yu Meilian k výtahu. Když dorazili, spatřili, jak tam čekal Cao MoKunův bezvýrazný asistent.

Asistent vzal ty dva do klubu na nejvyšším podlaží. Kolem stolu tam seděl Cao MoKun a pár mužů. A doprovázelo je několik populárních hvězd.

„Baby, jsi tu.” Cao MoKun natáhl paži a přitáhl si mladého muže na místo po svém boku.

Zhou YunSheng na něj zíral svýma broskvovýma očima, jako kdyby se chtěl zeptat: „Kdy jsem se stal tvojí baby?”

Cao MoKun se líbila ta důvěrnost, jak se dorozumívali očima. Ukázal na muže a postupně je představil. Někteří z těch lidí byli ředitelé v AYA na vysokých postech, někteří byli partnery Cao Group, bylo tam i pár CEO ze špičkových domácích produkčních firem.

Yu Meilianin strach a obavy se rozptýlily, když viděla, že Cao MoKun vzal Zhou YunShenga, aby se pozdravil s davem. Už se dostala přes své předešlé rozporuplné pocity. Uvědomila si, jak se Zhang Yijia dostal na své hvězdné postavení jako raketa. Byl v péči těchto bohatých podnikatelů. Lidé, co tu byli přítomní, byli podnikatelští obři. Takoví ti, jejichž pozornost se špatně získávala, i kdybyste se nabídli, že se jim prodáte.

Zhou YunSheng věděl, že se jeho život ještě nevydal tím správným směrem. I kdyby chtěl, nemohl se poddat Cao MoKunově davu. V tichosti to ustál, pozdravil se s nimi a vypil skleničku na znamení úcty.

Cao MoKun byl velmi spokojený s jeho vyspělou reakcí, vtáhl ho do náručí a políbil ho na čelo. Pak mu přinesl misku polévky a vlídně řekl: „Jsi příliš štíhlý, měl bys jíst víc výživnějších věcí. Co máš rád? Jen si řekni číšníkovi, nestyď se. Já musím něco projednat, nevšímej si mě.”

Původní Lin ChengZe byl velmi pozorný. Pokud měl Cao MoKun nějaký chod rád, nápomocně mu vždycky nabíral do misky. Cao MoKunova poslední věta se týkala právě tohoto minulého chování.

Ale nynějšího Zhou YunShenga nezajímalo, ani kdyby přímo před ním umřel hlady. V tichosti jedl a přemýšlel, jak se vypořádat s tímto licoměrným bílým žralokem.

Ačkoli se to nazývalo večeří, Cao MoKun se nedotkl ani zrnka rýže. Akorát diskutoval o obchodě a dokonce ty muže přiměl, aby při odchodu dali Yu Meilian svoje vizitky. Bylo velmi jasné, že měl v úmyslu si Lin ChengZea ponechat a pečovat o něj.

Konexe byly největším kapitálem prostředníka. S těmito kontakty Wu Taoa naprosto předčila, nebude hoden jí ani vyčistit boty! Tvář jí vzrušením zrudla. Pečlivě ty vizitky přijala. Pak spatřila, jak ji velký šéf netrpělivě odmávl, a tak rychle prchla, aniž by se ohlížela. Nemilosrdně nechala svého umělce jeho osudu.

„Je to dobré? Můžu jim říct, aby ještě připravili další.” Cao MoKun měl paži kolem chlapce, mluvil intimním tónem.

„Ne, jsem sytý.” Zhou YunSheng odložil hůlky a užuž se chystal si otřít ústa, když se Cao MoKun natáhl k němu a opatrně mu je otřel.

„Dobře, pokud jsi dojedl, můžeme jít.” Cao MoKun ho věcně vzal za ruce a jal se k odchodu.

„Strýčku Cao, co tím myslíš?” Zhou YunSheng stále seděl a odmítal vstát. Snažil se dostat se z jeho sevření, ale vlastně zjistil, že je proti jeho úchopu bezmocný.

To bylo nemožné! Poté, co si proměnil tělo, silou i rychlostí byl dalece nad normálem. Měl by být tím nejsilnějším člověkem na světě. Jak se tohle mohlo stát?

Kvůli tomuto objevu Zhou YunSheng konečně pocítil nárůst paniky.

Cao MoKun pozvedl koutky úst a zasmál se. „Nemyslel jsem si, že v tom malém těle budeš mít takovou sílu.” Chtěl toho mladého muže čím dál tím víc obejmout. Znovu se posadil a usmál se. „Copak jsi sem nepřišel, abys mě následoval? Chceš mě svést, a tak ti dovolím mě svést. Chceš být bohatý a slavný, a tak ti dám slávu a bohatství, kvůli čemu jsi nespokojený?”

„Snažil jsem se tě svést, protože jsem potřeboval peníze, ale teď mám tuhle reklamu. Zase mám finance.” Jelikož nemohl odolávat silou, musel ukázat nějakou tu slabost. Zhou YunSheng zamrkal svýma vodnatýma broskvovýma očima a zatvářil se uboze.

Cao MoKunův pohled se prohloubil. Vtáhl si ho na klín. Jak mu okusoval ucho, zašeptal: „Vím, že ses se mnou sblížil kvůli penězům, ale copak mě stejně nemůžeš milovat? Musíš myslet na budoucnost, za 500 tisíc si můžeš koupit nanejvýš nějaké to oblečení a pár batohů a co pak? Pokud zůstaneš se mnou, dám ti, cokoli budeš chtít.” Po téhle promluvě se nadšeně zakousl do lalůčku mladého muže, okusoval mu ho zuby a pak vystrčil jazyk k průzkumu a olizoval mu okolí ucha.

Zhou YunShengovi zjihlo tělo. Zhluboka zalapal po čerstvém vzduchu ve snaze znovu nabýt příčetnost, ale kvůli té silné mužské atmosféře byl víc a víc závislý. Ty paže byly až příliš známé. I kdyby to jeho duše nedokázala poznat, jeho tělo ho instinktivně vítalo.

Ale kvůli té panice si Zhou YunSheng té známosti nevšiml.

Cao MoKun ho chtěl jen trochu poškádlit, ale když začal, vlastně nedokázal přestat. Kůže toho mladého muže byla až příliš bílá, příliš jemná, příliš pružná a připomínala ztuhlé mléko. Vážně mu chtěl olízat celé tělo a zjistit, jestli chutnal jako sladké mléko.

„Baby, jen se na sebe podívej, jsi celý rudý.” Rozepnul mladému muži džíny, vsunul svou velkou dlaň dovnitř a zlehka stiskl. Zasmál se. „Dobrá, žádné další triky. Kolik chceš?”

„Nechci peníze, nepůjdu s tebou, mám přítele!” odmítl Zhou YunSheng bez dechu.

„Přítele? HanYua? Nebuď směšný, copak s ním také nejsi pro peníze? Jeho rodina zbankrotovala, nemůže ti nic dát. Neříkej mi, že ho miluješ víc než peníze.” Nad tím se Cao MoKun zasmál. Vybrat si místo peněz lásku bylo směšné.

„Samozřejmě že miluju peníze. Kdo může upřímně říct, že peníze nechce? Sblížil jsem se s tebou, protože jsem urgentně potřeboval peníze. Kdybych je nepotřeboval, nezradil bych HanYua. Máš pravdu, miluju ho víc než peníze,” řekl Zhou YunSheng přerývaně. Téměř brečel, slzy mu visely na řasách, ale odmítaly skanout. Vyhlížel nesmírně rozkošně.

Cao MoKun mu slíbal ty křišťálové slzy, přitiskl se boky k němu a přerývaně řekl: „Správně, miluješ ho. Nechci, abys ho opustil. Zůstaň se mnou tři měsíce a já tě pak nechám jít a dám ti spoustu peněz. Zajistím, že na to Ji HanYu nikdy nepřijde. Jsi spokojený?”

„Ne, to není ten problém! Už tvoje peníze nechci! Strýčku Cao, prosím, nech mě jít, sexuální obtěžování nezletilých je vážný zločin, nahlásím tě!” Zhou YunSheng litě zápolil.

Cao MoKun přišel o své sevření a musel ho pustit. Ačkoli měl spoustu způsobů, jak se vyhnout zákonu, nutit ostatní do postele nebyl jeho styl. To bylo velmi opovržlivé.

„Dobře, můžeš jít, dám ti pár dní na rozmyšlenou.” Nakonec si prsty sčesal své rozcuchané vlasy a zapálil si doutník. V hlubokých očích se mu zračil výsměch. „Když někoho navnadíš, musíš taky vědět, kdy přestat. Můžeš za mnou zase přijít, ale něco tě to bude stát.” Dokonce i když to zvážil, stále nedokázal uvěřit jeho řeči o té takzvané skutečné lásce.

Kdo koho navnadil! Zhou YunSheng mu věnoval ošklivý pohled, pak si sebral kardigan a rychle odešel.

„Když jsi naštvaný, vypadáš ještě nádherněji.” Cao MoKun vydechl obláček dýmu. To topůrko mezi nohama sebou intenzivně zacukalo, podnítily ho jasné, naštvané oči mladého muže.

----------------------------------------

~ Chudinka Cao MoKun, jak se má cítit, když mu ZYS neustále předhazuje jeho věk? Strýčku sem, strýčku tam a on má přitom z něho topůrko a chtěl by s tím něco udělat. No, a jelikož je to mafián, má spoustu prostředků... ~ 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>