OSA - kapitola 8

Kapitola 8

Vyšli do chodby, kde bylo všechno znovu jasné a normální. Byli tam další žena a muž, oba ve vyžehlených oblecích a Rourke se cítil odhaleně a spoře oděný. Chtěl se zakrýt.

„Rourke, je mi to tak líto, neměla jsem v úmyslu ti to provést!” řekla Stephanie a objala ho. Ti další dva se ušklebovali. To se mu přišli smát?

„Co prosím?” řekl Rourke, přemýšlel, co se pokazilo. To prostě nebyl dost přesvědčivý?

„Dobrá práce, žes našla tohohle, Steph,” řekla žena a podržela jim dveře otevřené. Ostatní stáli na konci chodby a všichni na Rourkea zírali. Stephanie ho rychle protáhla otevřenými dveřmi.

„Určitě tě povýší,” řekla žena.

V této místnosti byla velká TV obrazovka, na které byla vidět prázdná klec ze čtyř různých úhlů. A přes ten obraz bylo několik sloupců, co stoupaly po mřížce dolarových sum. A pod každým tím sloupcem bylo jméno a malá fotka. Jak na to Rourke koukal, i ten muž a žena se přidali ke Stephanii a položili mu paže kolem ramen.

Ta čísla byla v desítkách milionů.

„Já... nechápu... to na mě... na mě... někdo přihodil?”

Všichni kromě Stephanie se smáli.

„Lidi, to není směšné, byl vyděšený!”

Založila mu vlasy za ucho, úplně jako to možná dělala jeho máma, když byl malý.

„Správně. Promiň, Rourke,” řekl muž, poplácal ho po zádech a šel ke stolu.

„Nechtěli jsme tě vyděsit!” řekla žena. „Ale myslím, že jsi nám všem zrovna vydělal vánoční bonus. Koupím svým dětem konzoli Perception! Díky.”

„To... to je za mě?” Rourke si znovu promnul oči. Za ty sumy, co viděl, si mohl koupit vesmírnou loď. Ne že by ji potřeboval.

„Samozřejmě,” řekla Stephanie tázavě, jako kdyby to měl teď už chápat. „Rourke, prodal ses za hodně.”

Tři sloupce byly od pohledu na stejné úrovni, rozdíl byl jenom o desítky tisíc. Bylo divné přemýšlet o penězích a myslet si jenom desítky tisíc... Jako kdyby rozdíl v těch sloupcích nebyl víc peněz, než co letos vydělá.

„Jů.”

„Jů, to to ani nevystihuje! Překonal jsi rekord!” Ta žena vesele zvedla Rourkeovi ruku. Muž u stolu mluvil po telefonu, někomu se chlubil tím prodejem.

„Ale je nám líto, že jsme tě vyděsili. Rourke, snažila jsem se k tobě dostat dřív, ale tihle dva mě tu drželi...”

„Měl jsi co nevidět překonat rekord,” bránil se muž, zatímco zakryl telefon. Pak pro Rourkeův dobrý pocit a po Stephaniině zahlížení dodal: „Promiň.”

„Ne, to nic. Nebyl jsem doopravdy vyděšený, víte.”

„Cože?” řekl Stephanie.

„No, jo. Řekla jsi mi, abych brečel, vzpomínáš?”

Všichni tři na něj omráčeně zírali.

„Nemyslela jsem... nemyslela jsem to doslova!” Stephanie si stiskla kořen nosu. „Ach můj bože...”

Ti další dva řvali smíchy.

„Dobrá práce, Rourke!”

„Velmi přesvědčivé,” řekl muž.

„Ooch, moje děti budou tak natěšené.”

„Takže tohle je vítěz, co?” řekl Rourke, když se utišili, a pokynul ke sloupci úplně vlevo. Portrét pod tím byl malý, ale Rourke z toho poznal rovné modré vlasy a vážný výraz.

Takže nakonec žádná miminka s růžovými vlasy. No, modrá je taky celkem roztomilá.

„Technicky ještě ne,” řekla Stephanie, odtáhla se od něj a postavila se před televizi. V jejím hlasu zněla otrávenost. Vážně se o něj musela bát. Z dalšího stolu nedaleko si vzala tlusté desky. „Tohle jsou profily přihazujících. Vyhrál, ale ty máš poslední slovo. Dražba je jen na to, aby 'prokázali svou cenu'. Pročti si jejich profily a vyber vítěze.”

Rourke prolistoval stránkami, ale prohlížel si akorát fotky. Jeho chlap byl pohledný. Jediný chlápek s růžovými vlasy, se na fotce arogantně ušklíbal a působil statně. To ho vůbec nezajímalo.

„Tohle si vezmeš s sebou a během letu si vybereš nápadníka.”

„To není třeba,” řekl Rourke a zavřel desky. „Vyhrál. Jsem s tím v pohodě.”

„Co, to myslíš toho modrýho chlápka?” Stephanie se podívala na něj a pak na obrazovku. „Rourke, nevyhrál, dokud si ho nevybereš. Pokud na tebe neudělal dojem – to znamená, pokud si ho nevybereš – nevyhrál.”

Rourke si prohlédl ostatní fotky na grafu. Ale čím víc je srovnával, tím víc se mu líbil ten nalevo, co přihodil nejvíc. Tvářil se trochu nevlídně, ale vlasy neměl až příliš zářivé. Rourke nechtěl své matce předat mimino, co vypadalo jako zvýrazňovač. Neonově žlutý chlápek byl rozhodně mimo a ten chlápek s jasně fialovými vlasy měl košili napůl rozepnutou. To vypadalo sprostě.

Muž s modrými vlasy byl prostý. Ne příliš hlasitý. Zíral přímo vpřed jako v armádě. A byl pěkně oblečený, ve vycházkovém obleku.

„Ne, vybírám si jeho. Jeho chci. Rozhodně.”

Ta žena se uchechtla a Rourke si uvědomil, jak to muselo znít. Jako že toho alfa mimozemšťana chce kvůli něčemu víc než jen kvůli penězům. Ale nemohl se vymlouvat, protože tak to samozřejmě mělo být.

„No... tak dobrá,” řekla Stephanie.

„Blahopřeju, Rourke!” zavolal muž a palcem vyťukával další číslo.

„Uch, jo. Díky, lidi...”

Stephanie si odfrkla. „Nech si ty desky. Prohlídni si jejich profily. Jen pro jistotu.”

„Ale teď můžeme informovat vítěze!” řekla žena a přešla k počítači.

„Ne!” Stephanie se ji snažila zastavit. „Potřebuje čas k závěrečnému rozhodnutí—”

„Ne, nepotřebuju.” Oblečení měl na hromádce na židli, takže k ní Rourke přišel a natáhl si tričko. Když teď bylo jeho tělo prodané, mělo by to být v pohodě. „Můžete mu říct, že vyhrál. Nezměním názor.”

„Rourke, tohle je rozhodnutí, co ti změní život,” řekla Stephanie z místa, kde strážila klávesnici.

„Ale je to moje rozhodnutí,” odpověděl Rourke, vzal si džíny, aby si zakryl spodky. „Nechci nikoho jiného. On je nejlepší.”

Žena zatleskala a potichu si povzdechla.

„Můžu si teď natáhnout kalhoty?” zeptal se.

----------------------------------------

~ Řekla jsem si, že budu hodná... ale těžko říct, jestli se to o něco zlepšilo. Takže nápadníka máme vybraného. A už víme, že má modré vlasy a bude to pěkný škrob. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>