Kapitola 34
Dveře do chodby se konečně otevřely. Yu Meilian se nemohla dočkat, až ho vyzpovídá. Ani Wu Tao a Boa neodešli a čekali nedaleko.
„Jak to dopadlo?”
„Dostal jsem to, za tři dny mám přijít na natáčení reklamy. Prosím, pomozte mi vyjednat dobrou cenu, urgentně potřebuju nějaké finance.” Zhou YunSheng si složil kapesník potřísněný květinovou šťávou do kapsy.
„Neboj se, i když jsi nový, AYA má hodně peněz, nenechají tě na suchu,” ujistila ho Yu Meilian.
Zhou YunSheng ji poplácal po rameni. „Tak všechny detaily nechám na vás. Musím jít do školy, na shledanou.” Prošel kolem Wu Taa, co se tvářil komplikovaně, a Boy s rudýma očima. A pak jim věnoval nádherný úsměv.
Tři dny brzy uplynuly, během kterých Yu Meilian zavolala a řekla mu, že odměna za reklamu pro AYA bylo pět set tisíc. Pro nováčka to byla astronomická suma, a tak s tím souhlasila, aniž by mu o tom řekla.
Nováček mohl za reklamu dostat až stovky tisíc, ale také tak málo jako desítky tisíc. Jenom skutečná prvotřídní superstar mohla na reklamě vydělat desítky milionů. Zhou YunSheng trh znal, upřímně Yu Meilian poděkoval za úsilí.
Bylo brzy ráno, když otevřel dveře do jídelny, zatímco si oblékal košili.
Kůže toho mladého muže byla jako mléko, bílá a krémová. V oranžovém světle mu vlasy zářily mírnou září; vlasy měl nepročesané, jenom si je projel prsty. Byly rozcuchané, ale sexy. Protože se zrovna vzbudil, v broskvových očích měl vrstvičku mlhy. Jeho naivní pohled byl čistý a roztomilý.
Tělo měl velmi štíhlé, takže rozepnutá košile odhalovala kousek pružného a mocného pasu s pěkně uspořádanými břišními svaly. U límečku košile se ukazovaly nádherné klíční kosti.
Zívl. V broskvových očích se mu objevily dvě slzy, ale neskanuly mu na tvář, ale visely mu na hustých řasách. Když dorazil ke stolu, pravou rukou si podepřel tvář a levou rukou držel lžíci. Duchem nepřítomný míchal horkou kaši, rysy ve tváři mu rozostřovala bílá pára. Ale jeho lenivé počínání bylo velmi dojemné.
Jeho klid vyrušilo hlasité bouchnutí. Podíval se na chlapce, co stál naproti němu, a pozvedl obočí. Spatřil, jak Ji HanYuovi zčervenala tvář, zatímco se vyhýbal rozlité kaši.
„Nehýbej se, jak může tak velký chlap upustit misku? Co se děje?” Fang YouRan z kuchyně vyběhl s hadrem.
„Já... jenom mi chybí rodina.” Ji HanYu zaváhal a zároveň se rychle podíval po Lin ChengZeovi, co se soustředil na svou kaši. I když Lin ChengZea nenáviděl, musel také uznat, že měl dokonalé vzezření. Zatímco ho za posledních pár dní neviděl, zdálo se, jako kdyby jeho rysy v tváři mírně vyspěly, v jeho gestech chyběla ta jeho dřívější pošetilá zhýralost a nahradila je lenivá elegance. Jako perská kočka, co ležela a odpočívala na slunci, a mžourala na něj. Kvůli tomu v srdci pocítil nesnesitelné svrbění.
Když ho Fang YouRan zaslechl, sevřelo se mu srdce. V tichosti sesbíral kousky rozbitého porcelánu a utřel rozlitou kaši. Vlídně promluvil: „Snaž se o problémech u vás doma nepřemýšlet. Jsi ve třetím ročníku, škola bude ještě víc stresující.”
Ji HanYu přikývl. Podíval se na Lin ChengZea, ale od něho se žádného konejšení nedostal. Jeho podivný, náhlý nával posedlosti se rozplynul v nespokojenost a tu nahradilo opovržení a hněv.
Lin ChengZe sklopil pohled, naschvál ignoroval tu dvojsmyslnou atmosféru mezi dvěma hlavními hrdiny, zatímco sám dojedl kaši. Pak pomalu naťukl: „Prosím, na pár dní mě omluv ve škole, mám něco na práci.”
„Máš něco na práci? Co děláš? To jsi zapomněl, že příští rok v červnu jsou zkoušky na vysokou?” dotazoval se Ji HanYu neslýchaně.
„Řekl jsem, že mám něco na práci, a tak mám něco na práci. Moc mě neotravuj.” Lin ChengZe odhodil lžíci a otřel si ústa. Odešel z jídelny, aby zvedl svůj zvonící telefon a pak odešel z bytu.
Ji HanYu přešel k oknu a podíval se dolů. Nemohl si pomoct a když ho spatřil nasednout do Audi Q7, ušklíbl se: Děvka zůstane vždycky děvkou. Čím nádherněji vypadala, tím byla lacinější. Ohlédl se zpět na chlapce, co pilně sklízel talíře od snídaně, a navrátila se mu mentální rovnováha. Ten zvrácený okamžik přitažlivosti k Lin ChengZeovi vytlačil z mysli.
***
Zhou YunSheng a Yu Meilian jeli do pobočky AYA. Štáb připravil studio, světla a kamery a čekali, až se začne natáčet.
„Pane Orlando, zapomněl jste nám dát scénář?” Yu Meilian vyskočila a snažila se upoutat pozornost blonďatého cizince.
„Ach, moje malá víla konečně dorazila, rychle, rychle se převlékni.” Orlando automaticky ignoroval Yu Meilian a namířil svůj sluníčkový úsměv na mladého muže.
Tvoje sestra je víla! Zhou YunSheng v duchu klel, ale na tváři se mu skvěl nádherný úsměv. Přikývl a následoval stylistu.
Yu Meilian zatahala Orlanda za košili a zdvořile se ho zeptala: „Pane Orlando, zapomněl jste scénář. Pokud žádný scénář není, jak můžeme natáčet?”
„Ach, zapomněl jsem vám to říct, tahle reklama je bez scénáře. Až se ta malá víla vrátí, přímo začneme.” Zvedl prst a přejel si jím po vousech. Ve dveřích se objevila vysoká postava. Když si toho Orlando všiml, rychle přišel k němu, aby ho pozdravil.
Yu Meilian se také otočila, aby se podívala, a její už tak napjaté srdéčko se konečně roztříštilo. Šokující bylo, že ta postava nakonec byla Cao MoKun. Ten Cao MoKun, o kterém bylo známo, že jedl lidi a nenechal ani kost. Bílý žralok Cao MoKun. Ten Cao MoKun, co mohl rozdrtit prvotřídní rodinu jen mávnutím své ruky!
Co tady dělal?!
Ano, ten muž byl nechvalně známý milovník krásy. Ať už šlo o muže nebo ženu, bral všechny. Pokud mu někdo padl do oka, nebylo moc lidí, co by si mohlo dovolit jej odmítnout. Co když spatří Lin ChengZea?
Yu Meilian se otočila, tvářila se tak nějak nevzhledně. Většina prostředníků více méně měla zkušenosti s nějakým druhem kuplířství. Nebyli vždycky ochotní něco takového provádět, ale prostředí to nařizovalo. Pokud by odmítli někoho z těch mocnější lidí, aniž by měli někoho, kdo by je ochránil, museli by zaplatit nepředstavitelnou cenu. Ale Lin ChengZe byl stále nezletilý a také sirotek. Vážně neměla to srdce to snést.
Yu Meilian ani neuvážila možnost, že by si Cao MoKun Lin ChengZea nevšiml. Pokud by někdo Lin ChengZea spatřil, ale neohlédl se po něm podruhé, pak byl slepý.
Jin HanYu, kterého zasáhla zbloudilá střela urážky: …....
Zhou YunSheng nevěděl, že se Yu Meilian trápila svým morálním bojem. Měl až příliš napilno, jak se snažil zapnout si zip od džínů.
„Není to příliš těsné? Jen stěží dokážu chodit.” Zhluboka se nadechl a vtáhl břicho dovnitř.
„Není to těsné, je to tak akorát.” Stylista si prohlížel břišní svaly toho mladého muže, linie, co vedly do slabin, pružnou prdelku a štíhlé nohy. Potáhl se za vlastní džíny. Jak mluvil, vyklouzl mu pramínek slin.
Zhou YunShengovi zacukalo v ústech. Zeptal se: „A co vršek?”
„Žádný vršek, horní půlku těla budeš mít nahou.”
„...Boty?” Zhou YunSheng potřásl svýma bosýma nohama.
„Ani boty nejsou.” Stylista zápolil s tím, aby od něj odvrátil zrak. Podařilo se mu ze sebe vymáčknout: „Dobrá, je na čase. Musím tě vzít na plac nebo jinak budu čelit Orlandově zášti.”
„Ohmygod! Baby, jsi jako zrovna upečený chlebík s božským sýrem. Vážně tě chci celého sníst!” Orlando si zakryl pusu a zakřičel mezi prsty.
Veškerý štáb nadšeně přišel blíž. Do toho všeho se mísil ostrý, svrbící pohled.
Zhou YunShengovi problýsklo v očích, jak ten pohled následoval ke zdroji. Vedle režiséra stál velmi vysoký muž, co měl přinejmenším 190 cm. Kolem silné postavy se mu ovíjel přesně padnoucí a drahý oblek. Vlasy měl naprosto sčesané dozadu, takže byla vidět jeho ostře řezaná, pohledná tvář. Přimhouřil své úzké oči, nádherné tenké rty se mu mírně vyklenuly v úsměvu. Vypadal kouzelně zlovolně.
Cao MoKun?
Zhou YunSheng vyhrabal totožnost toho muže z paměti původního těla a pak pohled zase lhostejně stáhl. Podíval se na Orlanda. „Jak můžu natáčet reklamu. Sestra Yu mi řekla, že jste jí nedal scénář.”
„Ach, žádného scénáře není třeba, budeme točit jenom tebe. Jakýkoli úhel, jakýkoli počin, jakýkoli tvůj výraz. Pak vybereme ty nejkrásnější a nejvíc sexy záběry a sloučíme je do živé reklamy. Drahoušku, jen si musíš svobodně hrát.” Orlando strčil chlapce do studia, co bylo plné různých okvětních plátků.
Zhou YunSheng se podíval na silnou vrstvu okvětních plátků, co měl pod nohama. Celkem ho to omráčilo. Modeling byla vážně prostě jen kariéra, kde jste prodávali svůj vzhled, co?
Cao MoKun si myslel, že když ho ten mladý muž spatří, nasadí svůj obvyklý stydlivý, ostýchavý pohled. Nečekal, že se na něj jen letmo podívá a hned se odvrátí, jako kdyby ho neznal.
Chce, abych ho pronásledoval? Odhadoval Cao MoKun, zatímco si z kapsy vytáhl cigaretu a zapálil si. Ve vší vážnosti si potáhl.
Zhou YunSheng si po těch okvětních plátcích udělal pár koleček, pak zamával na Orlanda. „Mohl bych dostat láhev červeného vína? Chci to na něco použít.”
„Kráska, červené víno, květiny, parfém... ...Takhle kombinace je úžasná!” Orlando jednou tleskl, tvář měl omámenou a jeho asistent rychle přinesl láhev červeného vína.
Zhou YunSheng si zavdal pořádný lok, pak si dal ještě párkrát. Jasně červená tekutina mu stekla po delikátní čelisti, po jeho štíhlém krku, pak k sexy klíční kosti a dolů na ploché břicho... ...Odložil láhev, tváře mu rudě zářily, broskvové oči se mu leskly. Vypadal mírně opile a nesmírně smyslně.
Ve studio se ozvalo několikeré polknutí na sucho.
Orlando dal láhev pryč a mávl. „Už ses do toho vcítil? Pokud ano, můžeme začít točit.” Otočil láhev a uzmul si nepřímý polibek.
Když Cao MoKun spatřil tuto scénu, tvář mu zchladla.
Jeho asistent si odkašlal a připomněl mu: „Šéfe, prosím, sedněte si a dívejte se. Hned, dokud se všichni věnují Lin ChengZeovi.” Jinak kdyby si toho někdo všiml, bude to hanba!
Tu poslední větu se neodvážil říct. Jenom prázdně zíral na zvednutý rozkrok svého šéfa.
Cao MoKunovi to nepřišlo trapné. Přešel k režisérovi a posadil se do měkkého křesla. Svůj ostrý pohled měl pevně upřený na tělo mladého muže.
Zhou YunSheng se cítil mírně opile. Věnoval kameře nejistý úsměv, pak se rozložil na okvětní plátky a lenivě zívl. To víno bylo příliš dobré, byl trochu ospalý.
Bylo mu trochu chladno, a tak si na hruď rozprostřel okvětní plátky a zavřel oči ke spánku. Pak si vzpomněl, že teď měl filmovat a zdráhavě otevřel oči. Otočil tělo, aby byl tváří ke kameře, položil si tvář do dlaně a nasadil čistý úsměv. Jeho zamlžené oči byly omamné.
„Ach, tento úsměv je skvělý, musíme to použít!” vykřikl Orlando vzrušeně.
----------------------------------------
Tohle je zatim uplne nej!
OdpovědětVymazat