OSA - kapitola 9

Kapitola 9

Rourke zavřel dveře od koupelny a opřel se o ně, obrátil hlavu ke stropu a povzdechl si. Položil si ruku na břicho a technicky uznal, že ta těžká část ještě neskončila. Ale prozatím měl pocit, že ano.

Přešel k umyvadlu. Nebylo divu, že si Stephanie myslela, že ho to traumatizovalo! Oči měl oteklé a rudé. Rourke si pustil vodu a stříkl si studenou vodu na tvář, poskytl tak své znavené mysli něco jiného, na co se soustředit. Fyzická senzace. Snadné.

Ale ne na dlouho. Zašátral v kapse džínů po telefonu. Měl ho vypnutý, aby Stephanie a ostatní neslyšeli, jak zvoní. V uších mu pnulo, zatímco čekal, až firemní logo skončí s animací. Všechny ty peníze. Jen si znovu představil ten graf a hlavu měl tak ztěžklou, že mohl omdlít. Nevěděl, co by jí měl říct dřív.

Jsme bohatí! Odcházím! Můžeme si koupit, cokoli budeš chtít! Letím na Měsíc – dneska večer! A taky budeš babičkou...

Musel ze sebe dostat nějakou verzi toho všeho. Díky bohu, že telefon vyzváněl celou věčnost. Myslel si, že teď už bude mít lavinu zmeškaných hovorů, ale ještě se nevzbudila.

Když to konečně zvedla, hlas měla nakřáplý. „Rourke, co je?”

Přidržel si telefon ramenem a přitom si natahoval džíny.

„Hej, nechal jsem ti v křesle dopis. Potřebuju, aby sis ho přečetla.”

Byla ospalá a dostávala se k tomu pomalu. Rourke se dooblékl a posadil se na zavřenou toaletu. Promnul si stehna, byl nervózní.

„Co to je? Rourke, to myslíš vážně? Ty jsi...?”

„Zrovna jsem měl dražbu.” Zakryl si telefon, aby tak směřoval svůj hlas, nechtěl, aby to někdo slyšel. Pokud se ukáže, že měli v koupelně tajné audio nebo video nahrávání, bude to velmi hloupá chyba. Rourke se rychle rozhlédl kolem po kamerách a pak koukl pod umyvadlo, ale předpokládal, že to bylo divné místo na schování mikrofonu.

„Tvoji dražbu?!” vyjekla po dlouhé době, co to zpracovávala. „Už ses prodal?!”

„Jo. A to bys nikdy neuhodla, mami, prodal jsem se—”

„Vypadni odtamtud!” zaječela. „Ach můj bože, Rourke... já... musím zavolat policii. Musím... Jsi v jejich budově?!”

„Mami, uklidni se. A nevolej policii, to mě dostane do maléru. Mami, podepsal jsem všechny souhlasy a všechno. Tohle chci.”

Slyšel, jak převracela věci kolem sebe.

„Mami! Uklidni se! Poslouchej mě!”

„Ne, Rourke, udělal jsi chybu. Prodají tě. Přijdeš o občanství. Rourke, oni tě... Ach, ani na to nedokážu pomyslet...”

„Vím, k čemu mě použijí,” řekl Rourke klidně.

„A ty to chceš?!”

Teď už bez obalu brečela. Tohle šlo úplně špatně. Řekl jí tu sumu.

„Teď můžeš dělat, cokoli budeš chtít! Půjdeš do té nóbl nemocnice a dají ti léky, co potřebuješ...”

Vydala ze sebe zachroptění.

„A budeš bydlet na pěkném místě a po zbytek života na mě budeš křičet. Překonal jsem rekord, víš, je to ta nejvyšší suma, co kdy viděli. A teď to jsou tvoje peníze. Tedy sdružení si vezme kolem 30%, ale zbytek bude celý tvůj.”

„Ale ne. Ne, ne, Rourke, ne...” sténala.

Vzala to hůř, než si myslel. Věděl, že bude smutná, že odchází, ale ta šance, že jí to prodlouží život, by jí to měla vynahradit.

„Mami, to nic. Všechno je lepší a znovu se uvidíme. Jen to bude chvilku trvat.”

„Ne!” zakřičela a její hlas, co vycházel z telefonu, byl hlasitější než jeho. Rourke zakryl reproduktor. „Rourke, hned se vrať sem! Nedopustím, aby můj chlapec prodal svoje tělo, aby zaplatil za moje účty! Vypadni z té budovy a... a... já zavolám Corymu. Vyzvedneme tě.”

„Mami, jsem prodaný. Je to hotové.”

„Jsi mladý. Jsi hloupý. Můžu je hnát před soud.”

Rourke si promnul čelo. Neměl jí volat. Místo toho jí měl z Měsíce poslat email. To měl původně v plánu, ale rozptýlila ho ta suma a to, že své matce zachránil život. Teď ji od toho musel odradit.

„Mami, mysli na budoucnost. Budeš žít dlouho. Budeš mít malé modrovlasé vnoučata.”

To byla jeho tajná zbraň, nabitá a připravená získat si její souhlas – nebo aspoň spolupráci. Kdyby se o její souhlas pokoušel předem, jak bylo vyžadováno, nikdy by ho nezískal. Ale když to teď byla hotová věc, měla tři velmi cenné trofeje pro poražené. Peníze, život a roztomilá miminka.

Proto byla letos tak neoblomná, aby si našel přítelkyni. Nechtěla ho nechat samotného.

„M-modrovlasé, co?” vykoktala za dlouho.

„Jo. Budou roztomilá.”

Někdo prošel kolem dveří.

Strávil jsem v koupelně až moc dlouho.

„T-to už tě...” přinutila se k dalším slovům. „Takže už tě oplodnili? Kdy se to narodí?”

„Ne! Ne, nebuď blázen! Zrovna mě prodali.” A stejně ho neoplodní uměle. To by bylo až příliš praktické. Ale něco takového mámě nebude vysvětlovat.

„Ještě je čas z toho vycouvat—” začala, ale Rourke na chodbě zaslechl další kroky.

„Musím jít. Ale přečti si zbytek dopisu. Přijde za tebou zdravotní sestra a taky dojde na spoustu jiných věcí. Budeš mít pohovory a prohlídky a tak...”

„Kraviny. Radši bys měl zůstat tady a měl bys zařídit, že se tam dostanu, protože to sama nezvládnu.”

Teď už akorát zarývala nohy do země, snažila se v něm vyvolat černé svědomí. Rourke to pomyšlení nesnášel, ale po tomhle pravděpodobně zajde do obchodu na rohu a koupí si alkohol. I když by na svoje léky neměla pít.

„Mami. Na dohadování máme celý zbytek života. Není zač. Jen měj telefon nabitý, dobře? Budu ti volat a posílat zprávy.”

„Kdy se můžu rozloučit?”

Její otázka ho zastihla nepřipraveného. Rourke se najednou cítil ještě mizerněji.

„Já...” Neexistoval způsob, jak to říct pěkně. „Nemůžeme. Už není čas. Za pár hodin nastupuju do raketoplánu.”

„Budu tam.”

„Nemyslím si, že budeš moct, mami. Už je to hotovka. Já... měl jsem se s tebou rozloučit dneska ráno, ale věděl jsem, že mě v tom nenecháš pokračovat. Promiň.”

„Jak mi tohle můžeš udělat?!”

Velmi tiše, protože teď už pod dveřmi rozhodně byl stín, řekl: „Promiň. Ale teď budeš žít dlouho...”

„Jak?! Celý rok ty peníze nedostanu!”

„Pracuju na tom. Mám plán.” Když někdo tiše zaťukal na dveře, zavěsil.

„Připravený udělat si fotku na novou občanku?” zeptala se Stephanie na druhé straně.

Rourke ztišil telefon zrovna ve chvíli, kdy mu mamka volala. A zatímco držel tlačítko na vypnutí mobilu, otevřel dveře. „Jo. Jak vypadám?”

„Úžasně, ty podvodníku.”

Načapali ho.

Ale když ho Stephanie vzala za loket, jako obvykle se usmívala.

„Jen tak mimochodem, díky za povýšení,” řekla s mrknutím a vedla ho vpřed.

„He. Cokoli co ti pomůže...”

----------------------------------------

~ ...Tak to nešlo moc dobře. Myslíte, že jeho mamka nakonec tu policii zavolá a udělá humbuk? ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>