FOD - kapitola 33

Kapitola 33

Přijeli do pobočky AYA v zemi C, recepční zkontrolovala seznam a zavedla je do čekárny.

„Yu Meilian, co tady děláš? Copak Anne ve výběru neuspěla?” zeptal se udiveně muž, co se procházel na chodbě.

„Anne neuspěla, ale vybrali ChengZea. ChengZe, tohle je Wu Tao. Je to jeden ze zlatých prostředníků naší společnosti.” Yu Meilian mávla rukou.

Wu Tao stále přemýšlel, kdo ChengZe byl, když viděl, jak se zpoza Yu Meilianina těla objevil mladý muž. V jeho mírně okrouhlých očích se blýskal dojemný pohled, jeho rudé rty měly svůdnou křivku. Kvůli jeho zjevení se všichni lidé, co čekali na chodbě, cítili sklesle. Všichni se po něm potají dívali, v nitru jim vyvstala stejná myšlenka – Nebylo o tom pochyb, podmínky konkurzu do AYA mu prostě ušili na míru.

„Jak se jmenuje? Kde jsi ho vzala?” Wu TaoQiang se uklidnil a rychle si prohlédl svou vlastní umělkyni. Měl pocit, že její kvalita byla ultravysoká, ale teď už najednou oku nelahodila. Byla jako typické zboží, co se dalo vyhodit. Bylo zbytečné je srovnávat!

„Byl to Simonův umělec.” Yu Meilian našla mladému muži místo, kde si mohl sednout, a pak otočila hlavu, aby Yu Taovi věnovala hrdý úsměv.

„Nemožné, jak to, že jsem ho neviděl!” Wu Tao se tvářil tak nějak nevzhledně. Jelikož měl nejvyšší kvalifikace, mohl si vybírat jako první z těch nejpotencionálnějších umělců. Zbytek předali Yu Meilian a ostatním prostředníkům.

„Asi to byl fešák, a tak Simon jeho data skryl. Když jsme si rozebrali zbytek, nahodile ho přidělili mě. A on měl také štěstí. Když šel po ulici, spatřil ho vysoce postavený zástupce AYA a doporučil ho k pohovoru.” Yu Meilian se uchechtla. S radostí si vychutnávala Wu Taovu kyselou tvář.

Zatímco se ti dva prostředníci navzájem popichovali, Zhou YunSheng měl na uších sluchátka a v tichosti poslouchal hudbu.

Ta umělkyně, co Wu Tao přivedl, byla Boa, členka jedné idolové skupiny. Protože vypadala delikátně, byla velmi oblíbená. Rozhlédla se na obě strany a viděla, že ostatní v davu byli horší než ona. A na tváři se jí objevil arogantní výraz. Ale když teď spatřila Lin ChengZea, její sebevědomí zakolísalo. Rychle se přesunula několik míst od něj. Bála se, že kdyby seděla vedle něj, že by vypadala jako bláto.

Kandidáti v čekárně chodili do kanceláře po jednom. A jednoho po druhém je zase vyhazovali ven.

Vrchní designér a také designér tohoto parfému Orlando je odmávl se zoufalým pohledem. „Pleť nemáš tak hladkou nebo delikátní, ven!”

„Troufáš si sem přijít s takovým vzezřením? Sebevědomí je dobrá věc, nabubřelost špatná, ven!”

„Kolik ti je? 15? Jsi si jistá, že ti není 35? Ty kruhy pod očima máš až u nosu, ven!”

„Řekl jsem vyspělá a okouzlující, a přesto čistá a něžná, co je tohle? Nedokážu říct, jestli je umělkyně nebo prostitutka! Vulgární, příliš vulgární! Ven, ven, ven... ...”

Orlando jich vyhodil tucty po sobě. Složil hlavu do dlaně a měl pocit, že zešílí.

I zaměstnanci, co ten nábor zorganizovali, měli pocit, že zešílí. Vyspělý a okouzlující, a přesto čistý a něžný. Co to bylo za vílu? I se svou angličtinou na úrovni základní školy věděli, že se význam těch slov navzájem vylučoval, ne? I kdyby někdo měl tak diametricky odlišný a sporný temperament, co když o tomto náboru nevěděl? A jaké byly šance, že narazí na vzhled, který potřebovali? Copak ta tvoje estetika nebyla mimo omezení lidstva?

Orlando neslyšel šeptání zaměstnanců. Dál pokračoval v prohlížení lidí a jejich následném vyhazování. Wu Taova umělkyně mu konečně do očí vnesla trochu toho světla. V očích mu problýsklo mírné očekávání a mávnutím jí pokynul k sobě. „Nech mě se na tebe lépe podívat.”

Boě se ulevilo. Přišla elegantním, ale mírně nervózním krokem.

Orlando se dotkl hřbetu její ruky, pečlivě si ji prohlédl, pak jí sevřel bradu a otočil jí tvář. Po pár minutách přikývl. „Podmínky jsi splnila, začni s konkurzem.”

Boa prázdně koukala na vázu růží, co stála uprostřed prázdné místnosti, a zeptala se: „Jaký konkurz? Má to téma?”

Orlando odpověděl se vzácnou trpělivostí: „Není tu žádné téma, jen si musíš jít přivonět k růžím ve váze.”

Přivonět si? Ano, toto byla reklama na parfém. Takže aby se ukázala ta jedinečná vůně, když si člověk přivoněl, přirozeně musel vypadat okouzleně a zároveň také ukázat svou nejkrásnější stránku. Aby měli lidé pocit, že patřili mezi květiny.

Boa si vědomě našla inspiraci. Jako naivní malá dívka poskakovala sem a tam, jako kdyby si hrála v úžasné zahradě. Najednou ji upoutala krásná růže, na tváři se jí ukázal zázračný výraz. Pomalu přišla blíž, její jemný krok byl konejšivý. Jako kdyby se bála, že ty okvětní plátky odletí jako motýli. Když byla konečně před květinami, sehnula se ve vznešené úkloně, se zavřenýma očima a okouzleným výrazem. Její vytříbená tvář se přiblížila k plamenně rudým růžím a navzájem se doplňovaly.

Štábu se na tvářích ukázal spokojený úsměv a pak se s očekáváním podívali na Orlanda.

„Ven! Promarnila jsi můj čas!” začal Orlando bez dechu.

Bou to šokovalo. Žalostně na něj zamrkala svýma meruňkovýma očima.

„Neslyšela jsi mě? Ven!” Orlando nevěděl, co to je jemnost. Sroloval si seznam kandidátů do role a pleskl jím do stolu. Z očí mu co nevidět měly vyšlehnout plameny.

Bou to k smrti zahanbilo. Zakryla si tvář a vyběhla ven.

Režisér, co měl na starost natáčení reklamy, to už nedokázal vydržet. Snažil se ho přemluvit: „Orlando, ta slečna byla vlastně velmi dobrá. Plně vyjádřila ten pocit, co jsi chtěl. Přečetl jsem si její informace, má ty nejlepší podmínky. Bez ní možná nebudeme moct natáčet.”

„Radši bych na tuhle reklamu neměl modelku, než si obstarat podvodníka. Tahle vůně se jmenuje Extravagance. Ve starodávné historii vaší země C mělo extravagantní a shnilý stejný význam. Chci nádhernou nádheru luxusu, beauty do extrému, krásu, co až hnije. Květiny vydávají tu nejintenzivnější vůni jen v plném květu a když hnijí. Chci najít takovou krásu, nádhernou do extrému, nádhernou a shnilou, ale stále jako poupě – plnou života. Jenom taková krása je hodna mého parfému, rozumíš?”

Režisér a štáb znovu a znovu přikyvovali. Naprosto je potlačil Orlandův proslov, ale neustále si mysleli: Jsi si jistý, že ten tvůj popis popisuje člověka a ne nadpřirozenou bytost? Stejně dobře si můžeš najmout firmu, co se zabývá zvláštními efekty, ať natočí 3D animovanou verzi reklamy. Alespoň by to bylo přesvědčivější a rychlejší.

Orlando zakřičel: „Další!”

Yu Meilian strčila Zhou YunShenga do ramene. Sundal si sluchátka a pomalu vešel dovnitř.

„Dobrý den, já jsem ze společnosti Huayu, Lin ChengZe. Letos mi je 17, měřím 176 cm a vážím 53 kg... ...”

Orlando ani nečekal, až se představí. Netrpělivě si ho mávnutím přivolal. „Pojď sem, proboha, na tebe jsem čekal!”

Zhou YunSheng k němu přišel, v jeho broskvových očích se blýskalo chytré světlo.

Orlando ho chtěl vzít za bradu. Ovšem jen se konečky prstů dotkl jeho světlé a jemné pleti a zarazil se, pak se ho opatrně dotkl a stiskl. Oči měl jako reflektory, pozoroval ho několik minut.

„Podmínky jsi splnil, začni s konkurzem.” Ukázal na vázu s růžemi.

Režisér a štáb museli uznat, že vhled tohoto mladého muže byl dalece nad Boou. Byl dokonce lepší než populární hvězda v zemi C, Zhang YiJia. Až za pár let jeho rysy ve tváři vyzrají, stane se z tohoto dítěte rozhodně démon.

„Jenom si přivonět k růžím?” Zhou YunSheng se svou AI už dávno naboural do monitorovacího systému AYA. Viděl celý Boin konkurz a také slyšel Orlandovu řeč o vůni.

Extravagantní, mohlo to být sexuální slovo... …Přemýšlel Zhou YunSheng, jak kráčel k váze.

Jeho krok byl velmi elegantní, uvolněný a klidný, jako kdyby ta zahrada ani nestála za pozornost. Zastavil se před růžemi a mírně přimhouřil oči. Konečky svých bílých, jemných prstů si jemně pohrával s okvětními plátky, hladil ty květiny. Ale oči měl chladné a stojaté, dávaly ostatním znát, že nebyl naivní dítě.

Když ho to hraní uspokojilo, otočil se k odchodu, ale trn na stonku se mu zabodl do prstu. Pomalu se objevila perlička rudé krve. Zíral na tu krev a pak se zdálo, jako kdyby mu to přišlo velmi zajímavé. V jeho temných očích se konečně ukázal náznak úsměvu. Pak se jeho prsty najednou sevřely v pěst a rozdrtil tu plamenně rudou kvetoucí růži.

Rudá krev a rudá šťáva z květiny se smísila na jeho prstech. Usmál se hlouběji a intenzivněji, zvedl ruku a přiblížil si ji k nosu, aby si přivoněl. Měl zavřené oči a v jeho okouzleném vzezření se ukázala trocha morbidního šílenství. Tvář měl poskvrněnou kapkami šťávy. Otevřel oči a vystrčil špičku růžového jazyka, své broskvové oči měl pokryté vrstvičkou dvojsmyslné mlhy... …

Tvář toho mladého muže byla trochu čistá, a přesto sexy. Z jeho gest sálala svůdná atmosféra. Byl to výbuch krásy, krásy luxusu. Dokonce i z dálky jste cítili sladké, a přesto shnilé aroma.

Orlando nasucho polkl. I zbytek štábu byl dlouho opilý, tváře rudé a výraz jako v tranzu.

„Aha, ach, Lin ChengZe, umělec ze společnosti Huayu. Ok, ok, za tři dny budeme natáčet reklamu, nezapomeň se starat o svou pleť.” Orlando se přímo rozhodl a pak se otočil, aby si poplácal své horečnaté srdce.

Lin ChengZe se usmál a přikývl, hodil okvětní plátky do koše a pak vytáhl kapesník, aby si pomalu otřel šťávu z ruky. Cítil, jak se mu o tělo otřel horký pohled a zamračil se. Podíval se ke dveřím.

Ale nikdo tam nebyl.





Cao MoKun jel výtahem do nejvyššího patra. AYA byla Caovou firmou a on dneska náhodou zavítal do kanceláře.

„Ten muž mi přijde povědomý?” Výraz měl lenivý, tón uvolněný, ale ve slabinách už měl ztopořeného obra, co zrazoval jeho skutečnou vybuzenou náladu.

„Je to spolužák vašeho synovce Jia, jmenuje se Lin ChengZe. Také jsme s ním několikrát večeřeli,” připomněl mu asistent.

Cao MoKun si ho po chvíli rozmýšlení vybavil. Promluvil trochu omráčeným tónem: „To děcko, co se mě snažilo svést? Jsi si jistý?” Toho sprostého náctiletého by si nikdy nespojil s tou atraktivní nadpřirozenou bytostí, co zrovna viděl.

„Rozhodně.” Asistent o tom opatrně popřemýšlel. Byl si prakticky jistý, ale stejně trochu váhavě přikývl.

Cao MoKun mrkl a pak se usmál. „Pokud by mě přišel znovu svést, s radostí bych to uvítal.”

Asistent byl obeznámený s bezúhonností svého šéfa. Nebo lépe řečeno s jejím nedostatkem. „Šéfe... je to přítel vašeho synovce Jia... nebojíte se, jaký to na něj bude mít efekt?”

„Jak by si HanYu mohl takového člověka nějak dlouho udržet? Copak dřív nebo později neuletí? Ale dobrá, budu si jen hrát, nemusí se rozcházet. Až mě to znudí, dám mu peníze, abych to uzavřel. Ji HanYu se o tom nedozví.” Podrážděný Cao MoKun odmávl své starosti.

----------------------------------------

~ Haha, tak že bychom měli nápadníka? Podmínky by celkem i splňoval: temný mafián, šmírák, neustále naddržený...  ~ 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>