Kapitola 37
Když Zhou YunSheng dorazil, Cao MoKun seděl na pohovce a pil červené víno. Místnost osvětlovala jen tlumená lampa, díky světlu a stínu byla jeho pohledná tvář ještě hlubší a intenzivnější.
„Pojď se napít,” řekl tichým hlasem a pokynul mladíkovi k sobě.
Burgundské, ročník 1997, Zhou YunSheng nakrčil nos, jak přišel blíž a nalil si skleničku. Měl velmi elegantní postoj při pití, jako skutečný aristokrat. To Cao MoKuna překvapilo.
„Pokud se mnou zůstaneš tři měsíce, můžeš si říct o jakoukoli sumu.” Jak vypil zbytek vína, satiricky se usmál. Na tomto světě nebylo nic, co si za peníze nemohl koupit. Každá krása se dala koupit, stejně jako víno.
Zhou YunSheng mu chtěl nalít víno na hlavu, ale zdržel se toho. Chvíli měl zrak sklopený, předstíral, že přemýšlí, a pak zašeptal: „Chci tři sta tisíc.”
„Jsi si jistý?” zeptal se Cao MoKun bezděky. Připravil se, že uslyší astronomickou částku, a přitom si ten chlapec řekl jen o pouhých tři sta tisíc. Za to si nemohl koupit ani slušné hodinky.
„Ani o korunu míň, musím dostat tři sta tisíc.” Zhou YunSheng si jeho otázku špatně vyložil a znovu to zdůraznil.
Cao MoKun se na něj hluboce podíval, pak složil čelo do dlaně a zasmál se. „No, tak tedy tři sta tisíc, ale nejdřív chci inspekci.”
„Inspekci čeho?”
Zhou YunSheng to stále netušil a pak si ho Cao MoKun najednou vzal na rameno a hodil ho na velkou postel ve vedlejší místnosti. Spadl, hlava se mu točila a tělo mu zakrylo jiné silné tělo. Rty mu ukradly rty někoho jiného. Kvůli té známé závrati okamžitě přišel o rozum.
Po pár minutách se ten muž konečně trochu odtáhl, ale ne o moc. Olízl rudé a mokré rty mladíka a zlehka se zasmál. „Baby, jsi mnohem sladší, než jsem si představoval.”
„Jsi spokojený?” zeptal se Zhou YunSheng, zatímco lapal po dechu.
„Jak bych mohl? Tohle je inspekce, samozřejmě to musím vyzkoušet pořádně a skrz na skrz.” Svýma velkýma rukama mu svůdně mnul bok.
„Počkej, nejdřív se mi podívej do očí.” Zhou YunSheng ho rychle chytil za tváře a přinutil ho podívat se mu do bezedných očí. Ztlumil hlas, tón teď měl obzvláště konejšivý. „Řekni mi, co vidíš?”
Cao MoKun se mu okamžitě zahleděl do očí, výraz se mu uvolnil jako v tranzu.
„Řekni mi, co vidíš?” zeptal se Zhou YunSheng znovu poté, co dlouho čekal, až promluví.
„Vidím oceán hvězd.” Dokonce i Cao MoKunův hlas zněl, jako že je jen stěží při vědomí.
„Velmi dobře. Teď se svlékni a masturbuj,” řekl Zhou YunSheng se spokojeným úsměvem. Jako královna odstrčil stranou toho vyššího a silnějšího muže. Toto byla schopnost, co se naučil za své mnohé reinkarnace – hypnóza. Byl odborník na psychologii, na tuto božskou hypnotickou schopnost se spoléhal u některých horších úkolů. Jako třeba nalákání hrdinky k „vyplenění”, až byla naprosto zubožená. Nebo když ho měl hrdina deset tisíckrát zabít. Tato schopnost byla jinými slovy podvod, který používal, aby se vyhnul vržení do jámy lvové. Spoléhal se na ni, aby dokončil spoustu nemožných úkolů.
Ale Cao MoKunův tranz trval jenom chviličku. Když se mladík dostal z jeho náručí a užuž chtěl vylézt z postele, vystřízlivěl a pak se chladně usmál. „Baby, co jsi to zrovna řekl? Řekni to znovu...”
Zhou YunSheng se zrovna soukal do svého svetru, ale ztuhl. Naprosto nevěděl, co se zrovna stalo, a po chvilce konečně zareagoval nejistým hlasem: „Ty, já... řekl jsem, abys masturboval. Masturbace stačí, rozhodně budeš šťastnější než se mnou. Určitě.”
Cao MoKun se usmál, vtáhl mladíka zpět do postele, stáhl mu svetr a kalhoty. Když do něj konečně pronikl, nedokázal zkrotit to potěšené zabručení. Tento pocit byl až příliš úžasný, nevýslovně úžasný. Nejenom jejich těla, ale i jejich duše zpívaly a chvěly se v souladu.
Zhou YunShenga ohromil ten známý pocit závratě a srovnal se s rytmem toho muže.
Za hodinu byli ti dva konečně ukojení. Jeden byl zavinutý v přikrývce a tiše lapal po dechu, zatímco druhý seděl na okraji postele a kouřil.
Zhou YunSheng na toho muže zíral. Pořád měl na mysli tu neúspěšnou hypnózu. Nezbytným předpokladem pro to, aby člověk unikl z něčí hypnózy, byla duchovní síla na stejné nebo vyšší úrovni. Zhou YunSheng byl jediný člověk, co dokončil tisíce úkolů od Pána Boha. Jeho duševní síla ještě nedosáhla svého horního limitu. Jeho potenciální duchovní moc byla nepředstavitelná.
A tento svět byl jenom řádu E, nebyla tu žádná moc, kultivace, magie nebo jiné fantazijní elementy. Na tomto světě by neměl existovat člověk se stejnou nebo vyšší duchovní mocí než Zhou YunSheng. A přesto tu byl Cao MoKun. Kvůli čemu byl takový? Měla s ním spojitost ta chybějící energie – vlastně více než půlka celkového množství – z dimenze Xinghai?
Zhou YunSheng se zamračil, pak si polštářem zakryl hlavu a ztlumil tak to nezastavitelné hihňání. Myslel si, že na ten důvod přišel. Bylo nevyhnutelné, že lidé měli své podobnosti, ale on byl konečně ochotný přiznat, že to nebyla náhoda. Jeho tělo už toho muže dávno poznalo, ale kvůli strachu ze zklamání o tom odmítal příliš hluboce přemýšlet. Zpočátku k tomu muži něco cítil jen kvůli pocitu osamění, ale poté, co jej následoval 3 reinkarnace, od té situace přirozeně očekával víc.
Ovládl svou radost a mírně nadzvedl polštář, aby se na toho muže podíval.
Cao MoKun vlastně věnoval pozornost každému jeho pohybu. Když viděl, že si polštářem zakryl tvář, myslel si, že mu vadil kouř, a tak cigaretu rychle zamáčkl. Pak ho viděl, jak ho potají pozoruje, a bezděky se sladce usmál. Ale když se u toho přichytil, okamžitě nasadil chladnou tvář.
Najednou o tom popřemýšlel. Ten mladík byl jenom hračka, co si koupil za tři sta tisíc. Hračka, co ho mohla okamžitě zradit kvůli penězům. Nebyla to dlouhodobá hračka. Proč by se měl starat o jeho pocity? Pokáral se, ale nemohl si pomoct a ten chlapec ho hluboce přitahoval. Emoce mu kolísaly.
Aby ovládl své rozpustilé srdce, předstíral lhostejnost, zatímco nadhodil: „Tvůj výkon v posteli byl dobrý, jsem velmi spokojený. Když jsme se teď domluvili, je třeba zavést pár pravidel.”
Ta jeho slova zmařila Zhou YunShengovu veselou náladu. Odhodil polštář a nevěřícně se zeptal: „Ty mi chceš zavádět pravidla?”
„Lidé, co se mnou jednají, se musí držet pravidel.” Cao MoKun mluvil vážným tónem, ale srdce se mu chvělo. Rychle se začal kvůli svému chování cítit provinile.
„A jednalo už s tebou hodně lidí, co?” tázal se Zhou YunSheng.
Cao MoKun se po této otázce cítil ještě provinileji a namítl: „Co ti na tom záleží? Jaký je mezi námi vztah?”
Jsem tvůj milenec! Zhou YunSheng tu větu málem vyhrkl, ale ovládl se. Věděl, že Cao MoKun byl v naprosto jiné situaci než on. Kdykoli se reinkarnoval, zformátovalo mu to data. Neměl vzpomínky na minulé životy, a přesto... přesto ho následoval od jednoho světa do druhého.
Jak na to Zhou YunSheng pomyslel, jeho hněv vyprchal. Mdle to přijal. „Fajn, tak si promluvme o těch pravidlech.”
Cao MoKun přejel po rudých značkách, co měl Zhou YunSheng na krku, a nakonec řekl: „První pravidlo: během těch tří měsíců nesmíš HanYuovi dovolit, aby se tě dotkl; druhé pravidlo: když zavolám, přijď, nemůžeš se mi bezdůvodně vyhýbat.”
Zhou YunSheng poslušně poslouchal. Když ho dlouhou chvíli neslyšel dál mluvit, zeptal se: „To je celé?”
„Myslel sis, že tě obtěžkám nějakými divnými pravidly?” zasmál se Cao MoKun.
Zhou YunSheng přikývl. Z nohou postele sebral svoje spodní prádlo a hledal košili.
Cao MoKun se zamračil a zeptal se: „Co to děláš?”
„Musím jít domů. Když se nevrátím, HanYu bude mít starost. Také mám pravidlo, doufám, že se podle něj budeš řídit. Nesmíš dovolit, aby se HanYu o naší úmluvě dozvěděl.” Když se sehnul, aby si natáhl kalhoty, v očích mu jízlivě problýsklo. Myslíš si, že s tebou nebudu bojovat jen proto, že jsi přišel o své vzpomínky? Zařídím, abys zhltl vlastní slova!
Cao MoKun vážně nedokázal přijmout, že by odešel. Chtěl ho odtáhnout zpět a bez milosti ho přitisknout pod sebou. Ale ovládl se, podrážděně si projel rukou vlasy a vysmíval se mu: „Proč jsi tak 'loajální'? Jelikož jeho rodina zbankrotovala, proč se s ním prostě nerozejdeš? Proč se ho stále držíš?”
„'Držím' se ho, protože ho miluju. Nikdy se s ním nerozejdu,” řekl Zhou YunSheng, zatímco si zvedl bundu.
„Ty ho miluješ? Miluješ ho, a tak jsi vlezl do postele mě?” Cao MoKun měl oči podlité krví, hlas měl jasně podrážděný.
„Ano, protože ho miluju, budu s tebou spát.” Zhou YunSheng si nazul boty a odkráčel ke dveřím. Pak se otočil, jako kdyby si na něco vzpomněl, a zeptal se: „Vzpomínáš si na Zhou YunShenga?”
Cao MoKun byl stále nahněvaný kvůli jeho nevysvětlitelné odpovědi, ale když to jméno zaslechl, omráčilo ho to. Chvíli přemýšlel a pak zakroutil hlavou.
„A co Wei Xiyan?”
„Shen YiBin?”
„Du XuLang?”
„Ning SiNian?”
„Zhu Zhao?”
Zhou YunSheng se zeptal na několik otázek po sobě a Cao MoKun na to reagoval jen tak, že kroutil hlavou. Zarazilo ho to. Zhou YunSheng potlačil své zklamání a honem odešel.
I poté, co odešel, Cao MoKun stále nedokázal zapomenout na to jméno Zhou YunSheng. Najednou se zatvářil poplašeně a pak pocítil obrovský bolehlav. Zapálil si cigaretu a litě do sebe potáhl kouř.
Od toho dne Cao MoKun každý týden toho mladého muže vyzvedával a odváděl si ho do svého klubu. Ten pocit, když byl s ním, byl až příliš návykový. Mnohokrát se dokonce zdráhal z jeho těla vytáhnout, prostě ho chtěl jen roztrhat a pozřít ho. Postupně byl týden příliš dlouhý na to, aby na něj čekal. Jejich schůzky se změnily na jednou za tři dny, pak znovu jednou za dva dny a nakonec každý den. Až dokud si ho prostě nechtěl uvázat po svém boku.
Dneska Zhou YunShengovi volal, aby ho pozval na večeři. Ale dokonce ani po několika desítkách pokusech se nedovolal. Půl hodiny tam nervózně seděl a čekal. Když byl užuž připravený poslat svého asistenta, aby ho lokalizoval, mladík mu konečně zavolal zpět.
„Co děláš? Proč jsi mi tak dlouho nezvedal telefon?” zeptal se Cao MoKun naštvaně.
„Brzy budou prázdniny, máme závěrečné zkoušky. Zrovna jsme skončili, měl jsem telefon ztlumený.”
Jasný hlas toho chlapce okamžitě zhasil Cao MoKunovu nervozitu a hněv. Uvolnil si kravatu a v klidu se zeptal: „Jak jsi dopadl?”
„Dobře.” Zhou YunSheng si beze spěchu sbalil batoh. Jeho vytříbená tvář na slunci zářila, takže působil mírně nadpozemsky.
Nebylo třeba zmiňovat Ji HanYua, dokonce i jeho kamaráda Wang Jiea to k Zhou YunShengovi přitahovalo. Při pohledu na něj se mu svíralo srdce.
Cao MoKun na druhém konci řekl: „Přidávám nové pravidlo. Neustále musíš mít zapnutý telefon. Pokud jsou nějaké zvláštní okolnosti, kdy si ho musíš vypnout, musíš mi předem zavolat a říct proč.”
„Proč si prostě neušetříš práci a nenasadíš na mě štěnici,” řekl Zhou YunSheng výsměšně. Jak se mu po všech těch resetech stále dařilo udržet tu svou posedlou, majetnickou osobnost? Také tu bylo to jeho kouření a jak ho celé hodiny sledoval na videu – nedokázal si pomoct a jednal dle své povahy, jako závislák na drogách. Copak tyto základní rysy byly uzamčeny do jeho databáze? Nedaly se vymazat dokonce ani po formátování?
Jak na to pomyslel, něžně se zasmál.
Cao MoKun slyšel jeho smích a srdce mu skoro roztálo na loužičku vody. Tiše řekl: „To je dobrý nápad. Zítra ti koupím hodinky se sledováním, abych tě nemohl ztratit. Na prázdniny tě někam vezmu, kam chceš jít?”
„Počkej, až ohlásí výsledky, a pak se mě zeptej znovu.” Zhou YunSheng zvedl batoh. Ji HanYu na něj mávl, zatímco ze třídy vyšel jako první.
„OK, dneska tě vyzvednu, pojďme na večeři.” Cao MoKun si okamžitě vzal klíčky od auta a rozběhl se k výtahu.
Zhou YunSheng mu to slíbil a zavěsil. Pak Ji HanYua poslal napřed. Ji HanYuův kamarád Wang Jie se často ohlížel na mladého muže, co tam stál v západu slunce, a škádlil ho: „A-Yu, copak nechodíš s jeho nejlepším kamarádem? Proč nám ho nepůjčíš?”
„Pokud si chceš zalaškovat, jen do toho. Pokud máš dost peněz, dovolí ti cokoli.” Ji HanYu se opovržlivě usmál.
„Poslední dobou moc nelaškuje, nemůžeš nám pomoct ho vylákat ven?”
„Můžu. Pokud na tu návnadu skočí, nezapomeň vypustit nějaký důkaz. Jinak kdybych mu najednou dal kopačky, Fang YouRan by si myslel, že jsem nemilosrdný, a začal by se mi vyhýbat. Poslední dobou se cítí velmi provinile a má problémy se spaním. Bolí mě u srdce, když vidím ty jeho tmavé kruhy pod očima. Zkrátka to není moje nebo Fang YouRanova chyba, je to Lin ChengZeova chyba, rozumíš?”
„Rozumím, vážně jsi špatňák!” Wang Jie spěšně přikývl.
----------------------------------------
Ježíši, to je napínavý. Určitě to dobře dopadne - musí. Ale věřím našemu závislákovi číslo 1 Cao MoKunovi,že ho zachrání.
OdpovědětVymazatTo bude zase dlouhý týden ☹️.
Jsem zvědavá, co ZYS vymyslí za kulišárnu a jak všechny vytrestá.
OdpovědětVymazat