Kapitola 39
„Kde jsi?” Tu otázku vyhrkl rychle, na pozadí bylo mlhavě slyšet prásknutí dveřmi.
Zhou YunSheng se tvářil klidně, ale tón měl zmatený a bezmocný. Odpověděl: „Jsem v Business klubu HanSan, salónek 108. Můžeš přijít... ...”
Na druhém konci to zavěsili, než mohl vůbec domluvit. Zhou YunSheng schoval telefon, posadil se na toaletu a čekal. Zhruba za minutu dveře do klubu vykopli dva osobní strážci. Cao MoKun bez dechu běžel za nimi. Když spatřil tu zvrácenou scénu v místnosti, tvář se mu zkroutila.
Odolával hněvu a panice, zatímco jedno po druhém kontroloval těla. Když se dveře do koupelny otevřely, překvapilo ho to. Zevnitř obezřetně vykoukl bledý mladík, oči měl uslzené. Chvíli na sebe navzájem zírali.
Cao MoKun přešel k němu, sundal si kabát a pevně ho ovinul kolem mladíka. Pak rychle odešel z klubu, ignoroval neustálé omlouvání vedoucího klubu.
„Vzal sis něco?” Když nastoupil do auta, rozevřel kabát a prohlédl si mladíka. Kdyby tu nebyli osobní strážci a řidič, sundal by mu oděv a zkontroloval ho skrz na skrz.
„Jsem v pořádku, dali mi víno a jídlo, ale já se toho neodvážil dotknout. Viděl jsem, jak někteří lidi přišli kvůli drogám o rozum, vyděsilo mě to, a tak jsem se schoval v koupelně.” Zhou YunSheng se schoulil do klubíčka, poslušně ležel ve štědrém, vřelém objetí druhého muže. Byl jasně polekaný.
„Proč jsi byl tak nedbalý? Ji HanYu odešel, proč jsi nešel s ním? Chápeš, co tam ti lidi dělali? Víš, co by ti provedli? Ty jim přijdeš jako lahůdka, to ti povídám, celého by tě snědli!” huboval mu Cao MoKun. Přitom ho pevně objímal a skřípal zuby.
„Jsou to Ji HanYuovi přátelé, vzdálil se jim, aby si zachránil vlastní důstojnost, ale podle mě to není správná volba. Čím má víc přátel, tím má víc šancí. Co kdyby mu jeden z nich mohl pomoct s podnikáním? Začal od základů, potřebuje konexe,” začal Zhou YunSheng žalostně.
Cao MoKun byl tak nahněvaný, že by skoro vyzvrátil krev, ale na něj se hněvat nemohl. Ušklíbl se. „Jsem jeho strýček, jsem ta nejlepší konexe, v kterou by kdy mohl doufat. Proč je mu třeba, aby ses o něj staral?”
„Copak jsi na rodinu Ji nezaútočil ty? A navíc tvoje matka nenávidí jeho matku, jak bys mu mohl pomoct?”
„To ti řekl on? Řekl ti, že mu nepomůžu, a tak že se musíš prodávat?” Cao MoKun přimhouřil oči, hruď se mu plnila nepřátelstvím.
Zhou YunSheng neodpověděl, ale to ticho se dalo považovat za souhlas.
Cao MoKun se ušklíbl. Neměl ten zuřivý hněv kam vyventilovat. Sáhl po cigaretách, aby si zakouřil, ale když si vzpomněl, že chlapec neměl rád ten pach, ovládl se. Natáhl se pro telefon a vytočil číslo.
„Co děláš?”
„Co... dělám?” Ji HanYuův hlas zněl ochraptěle, ztěžka lapal po dechu.
„Ty... Ty někoho děláš?” zeptal se Cao MoKun nevěřícně, pak se letmo podíval po náhle toporném mladíkovi vedle.
„Ne,” popřel to Ji HanYu okamžitě a pak svému milenci věnoval konejšivý úsměv. Neměl v úmyslu ten hovor vzít, ale když spatřil, kdo volal, vytáhl se z postele.
„Nelži mi, slyším tě. Pokud jsi do Fang YouRana vážně zamilovaný, nebudu ti v tom bránit.” Cao MoKun mu hodil vějičku.
Ji HanYu byl chvíli zticha a pak přitakal. „Ach, strýčku, vážně jsem s ním a tvoje podpora je pro nás velmi důležitá, děkuju.”
„A Lin ChengZe?” pokračoval Cao MoKun v navíjení.
Protože měl vedle sebe Fang YouRana, Ji HanYu se zdržel zákeřných slov a akorát pohrdavě řekl: „Komu na něm záleží, od začátku až do konce pro mě nic neznamenal.”
„Dobře, chápu, pokračuj ve svém počínání.” Cao MoKun zavěsil, pak mladíka vzal za čelist a přinutil ho se na něj podívat. Zdůraznil: „Vidíš, tohle je ten kluk, kterého miluješ. Od začátku až do konce mu na tobě nikdy nesešlo. Dokonce šuká tvého nejlepšího kamaráda!”
Zhou YunSheng na okamžik ztuhl, pak vytlačil pár slz. Tvářil se naprosto sklesle a zoufale. Dokonale hrál roli sentimentálně zraněného mladého chlapce. Když Cao MoKun čelil tomuto ublíženému vzezření, jeho vždy chladné a zahořklé srdce se zachvělo. Z hrudi do celého těla se mu šířil bolestný pocit.
„Proč brečíš? Jen taková malá překážka a ty brečíš, jako kdybys přišel o člena rodiny. Vážně nemáš žádné ambice,” káral ho, ale v ruce držel kapesník a jemně mu otíral slzy. Původně měl v plánu za pár dní zinscenovat „náhodné” setkání, aby Zhou YunSheng viděl, jak ho Ji HanYu podvedl s Fang YouRanem. Ale nečekal, že ho Ji HanYu vezme na nemorální sexparty.
Tohle bylo vážné porušení Cao MoKunových mezí. Yi HanYu byl synem nemanželské dcery. Mohl ho podpořit, když se mu to hodilo, ale když ho naštve, neváhal by ho srazit do propasti.
Zhou YunSheng ten jeho kapesník odstrčil a chopil se ho za rukáv. Stěžoval si: „Moje mamka a táta jsou mrtví. Taky mi chceš sypat sůl do ran?”
„Máš pravdu, mýlil jsem se, baby, nebreč. Ji HanYu je nicka, pořád máš mě. Nebreč.” Cao MoKun ještě nikdy nikoho neutěšoval. Nakonec usoudil, že čím míň toho řekne, tím byla menší pravděpodobnost, že to zhorší. A prostě ho jen pevně držel v náručí. Zlehka ho políbil na vršek hlavy a na čelo.
„Pořád mám tebe? Copak jsi zapomněl? Naše dohoda brzy vyprší,” spustil Zhou YunSheng tuhle bombu.
Cao MoKunovi se zadrhl dech. Vzpomněl si, že měli dohodu. Zatraceně, jaképak aby to nezhoršil, celé to začalo v tom nejhorším možném stavu. Kdyby věděl, že se takhle silně zamiluje, nikdy by toho mladíka nenutil podepsat tak ponižující úmluvu.
Zhou YunSheng mu nedal příležitost to vysvětlit a pokračoval: „Hned mi dej tři sta tisíc, v hotovosti.”
„Co budeš dělat? To jsi vážně tak hloupý? Řekl, že nemá peníze, a tak jsi bezmyšlenkovitě přijal, že nemá peníze? Bankrot neznamená chudobu, je to jen způsob, jak zachovat přebytkový majetek. Baby, dokonce i hladovějící velbloud je větší než kůň. Rodina Ji by nikdy neupadla tak moc, aby nemohla zaplatit 300 tisíc. Baby... zahrával si s tebou.” Cao MoKun okamžitě zapomněl na své komplikované pocity a řekl mu drsnou pravdu.
Zhou YunSheng byl dlouho zticha a nakonec zakroutil hlavou. „Nejsem tak laciný, jak si myslíš. Ať už si se mnou zahrával nebo ne, jelikož to došlo až sem, musím to s ním skončit.” Jen co ta slova zazněla v té pochmurné atmosféře, diskrétně se podíval na své AI. Nainstaloval ve svém domě pár skrytých kamer, aby si našel dokonalý okamžik ke konfrontaci s protagonistou. Aby to mělo maximální emoční dopad.
Když měli ti dva poprvé sex, měl tam být, aby začal dělat scény. Ale v té době byl bohužel také v posteli s Cao MoKunem, a tak se té šance musel zříct. Když to teď dělali znovu, rozhodně tu příležitost nemohl promarnit. Jelikož si slíbil, že nechá Ji HanYua zakusit, co to je skutečná skvělá, nezištná láska, nesporně toho dosáhne.
Cao MoKun viděl to jeho odhodlání a konečně byl spokojený. Řekl svým osobním strážcům, aby okamžitě zašli do banky a vybrali tři sta tisíc v hotovosti. Zhou YunSheng si nesl ten těžký kufřík s hotovostí a přišel k hlavním dveřím.
Dveře byly dobře namazané, ti dva si nevšimli, že přišel. Zhou YunSheng vešel do Fang YouRanova pokoje a jak zíral na ta dvě oscilující těla, výraz mu potemněl.
Ji HanYu zběsile přirážel. Fang YouRan to nedokázal snést a prosil: „Jemněji... pomaleji, to bolí...” Pak bezděky vzhlédl a hlas se mu zasekl v hrdle. Neměl slov.
„Lin ChengZe!” zakřičel nevěřícně po dlouhé chvíli a instinktivně ze sebe odstrčil Ji HanYua.
„Vrátil ses?” Ji HanYu ani v nejmenším nepanikařil. Zakryl tělo svého milence přikrývkou a v klidu si natáhl slipy.
„Jsem zpět, vrátil jsem se, abych se podíval, jak šukáš mého nejlepšího kamaráda.” Zhou YunSheng přešel k pohovce a posadil se. Tvář měl bezvýraznou.
„Nesnaž se to vykreslit, jako kdybychom my byli ti špinaví. Sám nejsi o tolik čistější. Užil sis na tom večírku všechno to šukání? Jak se jim vedlo? Uspokojili tě ti zbohatlíci? Stačily jejich peníze na to, aby naplnily tu tvoji malou hladovou dírku?” Ji HanYu se ušklíbal, jeho slova byla pronikavá.
Zhou YunSheng nebyl naštvaný, ale Cao MoKun, co seděl v obýváku a kouřil, se tvářil víc a víc krutě. Neměl ponětí, že se jeho synovec tak moc podobal své matce – oba měli nadání naštvat člověka tak moc, že měl touhu je zavraždit.
Zhou YunSheng to skousl. Sám sebe chválil, že se dokázal ovládnout, aby Ji HanYuovi okamžitě nezakroutil krkem. Otevřel kufřík s penězi a jeden po druhém vytáhl paklíky bankovek.
Začal: „Copak jsi honem nepotřeboval tři sta tisíc? No, tady to máš, dávám ti všechno to svoje utrpení! Kvůli tobě jsem jen v džínách natočil napůl porno reklamu, kvůli tobě jsem se prodal jako mazlík starému chlapovi! Kvůli tobě jsem dokonce podlézal i těm tvým zatroleným přátelům. Jen pro tu mizivou šanci, že by ti pomohli. Prodal jsem své tělo, svou hrdost a dokonce i svou duši. Jen pro tebe, ty mizero! A kde je moje odplata? Poštěstilo se mi sledovat, jak mého nejlepšího kamaráda šukáš do nových zítřků? Dostalo se mi toho, že jsi mě vzal na zatracenou sexparty a předhodil jsi mě bandě nadrogovaných zvířat? Za co bych se měl omlouvat? Co jsem udělal, že mě nenávidíš tak moc, že ses mě dokonce pokusil zničit?”
Zmačkal svazek bankovek do kuličky a hodil je Ji HanYuovi do šokované tváře.
Proč se zamiloval do Fang YouRana? Samozřejmě proto, že byl jediný, co se na něj díval se soucitem, když byl na dně. Na rozdíl od ostatních k němu necítil opovržení, naschvál se od něj neoddaloval, neopustil ho, když ho nejvíc potřeboval. Ačkoli byl sám stejně tak chudý, dělal vše proto, aby mu pomohl. Jeho láska byla tak upřímná, tak vřelá a tak bezvýhradná.
Ale ta sprška bankovek na zemi mu jasně řekla: i když si toho nebyl vědom, někdo jiný se kvůli němu všeho vzdal. Od svého těla až po hrdost, dokonce i vlastní duše.
A on se toho člověka snažil zničit špinavými intrikami.
Jak se díval na tu mladíkovu pokořenou, a přesto stále nádhernou a nevšední tvář, Ji HanYu měl pocit, jako kdyby mu někdo krutě nafackoval. V tvářích cítil bolestivou, palčivou senzaci.
„Ty,” řekl ochraptělým hlasem. „Copak jsi svým kamarádům neřekl, že chceš jenom moje peníze?”
„Proč bych měl každému nahodilému spolužákovi říkat, co se na to zeptá, že tě zoufale miluju? Tohle je moje soukromá věc. Myslel jsem si, že když se budu dostatečně snažit, že uvidíš mé přednosti a lásku a že tu bouři ustojíme ruku v ruce. Ale tvoje láska byla asi příliš laciná. Fang YouRan tě musel akorát párkrát nakrmit, utěšit a dát ti nějaké drobné a ukradl ti srdce.”
Ten mladík najednou vyhlížel velmi znaveně. Pomalu se opřel o pohovku a zamával rukama. „Zapomeň na to, jaký má smysl si teď stěžovat? Jen proto, že jsem tak nevkusně zažertoval, jsi vytvořil tak strašný plán, jak mě zničit. Ji HanYu, srdce máš prostě ohavné. Vezmi si ty peníze a jdi. A jdi někam daleko, jen se na tebe podívám a je mi špatně.”
Jak by Ji HanYu mohl mít tu odvahu si ty peníze vzít? Jakmile pomyslel na to, co ten chlapec výměnou za ně obětoval, svíralo mu to srdce. Bez ohledu na to, jak hluboké základy měly hradby kolem jeho srdce, stejně byl nezkušené dítě. Jeho srdce mělo přirozeně slabiny. Všechno, co kvůli němu Zhou YunSheng ztratil, bylo jasně vidět. A jeho to nevyhnutelně dojalo.
Lin ChengZe nechodil každý den ven a nevracel se pozdě v noci proto, že by se někde bavil. To, co slíbil, neslíbil bez rozmyslu. Nesnažil se jeho přátele potěšit, protože chtěl nového vydržovatele. Všechno to dělal pro něj. Proč jen to neviděl? Proč ho kvůli jedné větě tak hluboce nepochopil a proč ho dokonce napadlo něco tak strašného? Kdyby si jen spolu sedli a skutečně si o tom promluvili, nikdy by se nedostali do této situace.
Když se teď díval na toho schouleného mladého muže se zarudlýma očima, Ji HanYu už necítil ani špetku toho svého dřívějšího zhnusení. Cítil jenom nekonečnou vinu a lítost. Kdyby jen dokázal vrátit čas, vážil by si ho a jeho citů.
Fang YouRan se konečně vyhrabal zpod přikrývky a rozbrečel se. „Lin ChengZe, je mi to tak líto!”
„Pokud je vám to vážně líto, tak si vezměte tyhle špinavé peníze a jděte pryč. Vypadněte, už vás nikdy nechci vidět!” Zhou YunSheng se na ně díval chladnýma očima.
Fang YouRan nebyl žádný světec. I když se původní Lin ChengZe zachoval špatně, bylo pravdou, že svému nejlepšímu kamarádovi přebral přítele. Původní Lin ChengZe ho u sebe nechal několik let bydlet. Tahle laskavost se nedala zapřít. Když Lin ChengZe trpěl kvůli těm pornografickým fotkám, mohl ho z toho vytáhnout. Pomohly by byť i jen dvě věty útěchy. A Lin ChengZe by nepadl tak hluboko. Lin ChengZe byl nakonec také oběť, a přesto s ním Fang YouRan nikdy nesoucítil. Dokonce se k němu choval chladně. Jaká v tom byla logika? To bylo pravé přátelství?
Ji HanYu nechtěl odejít, nechtěl se takhle rozejít. Užuž chtěl žadonit, aby mohl zůstat, když spatřil, jak dovnitř pomalu přišel jeho strýček. Pohled měl plný nepřátelství.
„Baby, skončil jsi? Až skončíš, pojď se mnou domů.” Vzal chlapce za ruku.
„Strýčku, co tady děláš? Co máš co dělat s Lin ChengZem?” Ji HanYu byl najednou celý popelavý vzteky, jak ho něco napadlo.
„Já jsem ten starý chlap, o kterém se zmínil. Baby, kdybys to neřekl, neměl bych ponětí, že mě takhle vidíš.” Kousl chlapce do jeho malého kulatého ušního boltce. Chlapcova ztuhlá ramena se mírně zachvěla a on mu věnoval hýčkaný úsměv. Rty vykroužil 'pojďme hned', ovinul kolem něj paži a rychle odešli.
Ji HanYu tak několik minut šokovaně stál. Díval se na rozházené, jasně rudé papírové bankovky a pak na chlapce, co si zakrýval tvář, po které mu kanuly slzy. Měl pocit, že přišel o toho nejvzácnějšího člověka ve svém životě.
Když Fang YouRan viděl ten jeho výraz plný lítosti, zlomilo mu to srdce. Myslel si, že Ji HanYuovi zaplatil dost, dal mu všechno, co mohl. Proto se poddal Ji HanYuově svádění. Ale teď, tváří v tvář Lin ChengZeově obětím, byl za naprostého blázna.
Pokud se s ním Ji HanYu rozejde, kam vůbec půjde?
----------------------------------------
A Oskara za nejlepší herecký výkon dostává - 🥁🥁🥁 - ano, je to Zou YunSheng za skvělé ztvárnění role podvedeného a obětujícího se Lin ChengZe.
OdpovědětVymazatSežrala jsem mu to i s navijákem :D .
OdpovědětVymazat