OSA - kapitola 13

Kapitola 13

„Rourke, hned jdi od něj!”

Stephanie stála před zavírajícími se skleněnými dveřmi, u nohou měla jeho kufr. V jedné ruce měla svůj telefon a druhou na ně ukazovala.

„On nedal svolení—”

„Dal,” řekl Zachri svým obvyklým klidným hlasem. Ale oči měl stále jasné a vůbec nevypadal šťastně.

„Svolení se nemůže dát minimálně po dobu osmi měsíců!” Pozvedla svůj telefon a na displeji mobilu byl jejich obraz a pod tím svítilo tlačítko nahrávání. „Alfo Zachri, porušil jsi zákony Omega Society! Okamžitě ho propustíš ze svázanosti!”

Svázanosti? To slovo mu přišlo divné. Rourke nebyl svázaný nebo tak něco.

„Dal svolení před svázaností. Odejdi, člověče, nebudu to opakovat dvakrát.” Znovu Rourkeho políbil, ústa měl majetnická. Ruce, co měl pod Rourkeovou košilí, se mu rozutekly do džín a sevřely mu zadnici. Rourke by se měl stydět, že to dělal před Stephanií. Přinejmenším by měl tomu muži slézt z klína!

Ale chtěl mít alfovy ruce všude po těle a zapomněl, že tam Stephanie byla. Zapomněl na vesmírnou oblohu nad sebou nebo na to, že on a alfa byli cizí. Chtěl se s ním mazlit. A chtěl se před ním svléknout. A ze všeho nejdůležitější bylo, že chtěl přičichnout k jeho vlasům. A tak mu do nich celkem okázale zabořil nos a otíral se mu o krk.

Stephaniin hlas byl otravný.

„Rourke, musíš si zacpat nos a zadržet dech. Prostě mi v tomhle věř, jasné, zahrává si s tebou.”

Její kroky zlehka křupaly na štěrkové cestě.

Rourke ze sebe vydal tiché zabroukání. Chápal, co říkala, ale pletla se. Tohle chtěl už na Zemi, jen nevěděl, jak to bude příjemné.

Co se týkalo toho, že jí to řekne, no...

To mu nepřišlo jako něco, čím by se měl obtěžovat. Alfové byli vládci Země. Zachri měl autoritu.

„Ani o krok blíž, děvče. Pokud si nepřeješ mě zkoušet.”

Hlas kvůli ní zvedl, ale oči měl jenom pro Rourkea. A Rourke zjistil, že přece jenom nebylo tak těžké se do nich podívat. Bylo snazší mu zírat do celé tváře a Rourke mu přejel rukama ze strany po spáncích a dolů k čelisti. Bylo to podivné počínání, ale Rourke byl zvědavý a příliš ztracený na to, aby ho to zajímalo. Přiblížil nos k alfově rtům a potáhl.

Máta. Sladkost.

'Cukrátko.'

Ale polibek mu to odvrátilo a alfa přesunul Rourkea ze svého klína na lavičku vedle. Rourke fňukl, protože to tady bylo tvrdé a nepříjemné. Chtěl Zachriho.

Ale alfa se postavil a oslovil Stephanii.

„Co jsem ti řekl? Myslíš si, že můžeš dál ignorovat mé varování, děvče?!”

Nebyli daleko od sebe. Rourke byl v porovnání se Zachrim možná trochu malý, ale alfa se nad Stephanií doslova tyčil a převyšoval ji v každém ohledu. Její natažená ruka se zatřásla, na displeji telefonu se zrcadlilo alfovo naštvané zavrčení.

„Mám ho na starosti,” vypískla. Nahrbila se a telefon si dala před tvář, jako kdyby se za tím malým zařízením skrývala. Ale neutíkala a Rourkea napadlo, že by měla. „Svolení se má směřovat na mě a teprve po osmi měsících. Takový je zákon.”

„Já jsem tvůj král.”

Král bylo anglické slovíčko, co alfové prvně naučili lidi, aby je tak oslovovali. Hodilo se to, ale nikdy jim nedošla singularita toho titulu. Každý jednotlivý alfa byl pro lidi „král”.

Rourke si promnul čelo. 'Co to se mnou je? To na tom chlápkovi zrovna obkročmo seděl? Na alfovi, co ho energií, co mu sálala z rukou, mohl teoreticky roztrhat na kusy?

Já jenom... Ach bože! Já mu rozcuchal VLASY!

Zdálo se, že ty hedvábně jemné prameny měly sklon vracet se do dokonalého tvaru, ale byl tam důkaz.

Má pravdu. Něco se mnou provedl.

Rourke si zacpal nos a zadržel dech, jak řekla. Ale přál by si pomoct Stephanii a nevěděl, co má dělat.

„T-ty jsi král. Ale Rourke je omega. Já... přísahala jsem, že ho před tebou ochráním jak podle pozemských zákonů, tak—”

Zaklonil hlavu a zasmál se. Tentokrát to byl skutečný smích, hlas měl kvůli tomu mnohem hlubší.

„Myslíš si, že moje rasa je držena našimi zákony? Zákony jsou lidská věc, co jsme udělali pro vás, abyste se cítili bezpečněji.”

Zvedl k ní ruku a její oblečení se zatřepotalo, jako kdyby zadul vítr. Ale vzruch kolem Rourkea byl klidný.

Rourke se snažil vzpomenout, kdy poprvé ucítil tu mátu, což musel být zdroj tohoto pocitu. Bylo to poté, co Zachrimu dal své svolení, ne? Nebo to bylo předtím...?

Nebyl si jistý. Ale to nic neměnilo na plánech, co už si udělal dávno. Ještě před aukcí. Zakryl si nos tričkem a doufal, že mu tak Stephanie uvěří. A postavil se vedle Zachriho. Na délku paže od něj, protože teď mu rozhodně nechtěl stát v cestě.

Možná že ten účinek chtíče ještě nevyprchal. Rourkea svrběla kůže, jen pomyslel na to, jak by se ho ty ruce znovu dotkly.

„Stephanie,” řekl, hlas měl zkreslený tričkem. „Řekl jsem mu, že to je v pořádku. Vím, že to mám říct tobě, ale bylo to tak nějak náhlé...”

Za svými brýlemi se zamračila. Zdálo se, že místo aby ji Rourke ukonejšil, akorát to posílilo její odhodlání.

„Bylo to náhlé, protože tě využívá. Alfo Zachri! Jako člen Omega Society beru tvou omegu do dočasného opatrovnictví! Jednám na základě jeho vlastního bezpečí, neboť jsi porušil naše zákony—jak vaše, tak ty pozemské!”

Udělala jeden krok k Rourkeovi, ruku měla nataženou, podle všeho se ho chtěla chopit. Ale místo toho odletěla několik metrů vzad a dopadla na cestu. Bolestivě to zadunělo.

„Steph!” Rourke se k ní rozběhl, ale zjistil, že byl v pasti. Zapomněl, že má mít tvář zakrytou, a do nosu ho znovu uhodila ta sladká vůně máty, když mu alfa přivinul hlavu ke své hrudi. Zachri měl jemný oděv. Rourke se začervenal, na pažích se mu znovu vyrojila husí kůže.

Ale třásl se strachem a ne potěšením. Co Zachri udělá, pokud se pokusí pomoct? Nebo pokud řekne ne?

Musel být zticha. Alfové byli smrtící a jeho máma na něj spoléhala, ale přál si, aby mohl Stephanii pomoct.

Stephanie teprve chytila dech. Rourke shlédl a ta sypaná cestička byla pod jejich nohama ošklivě úzká. Teď viděl vršek dubu a Stephanie byla daleko pod ním, sténala bolestí, zatímco se sbírala na nohy.

Levitujeme.

Rourke se pevněji tiskl k alfovi, ale neměl pocit, jako kdyby visel ve vzduchu. Nijak se to nelišilo od toho, kdyby stál na zemi. Akorát že pod botami zemi necítil.

„Ta tvoje Society je jediný důvod, proč tě snáším, děvče. Ale teď odejdeš a já budu mít Rourkea o samotě.”

Postrčila si brýle po nose. Ten výraz znamenal, že to ještě nevzdala. Pokud šlo o alfy, Zachri projevil svatou trpělivost. Další úder nebude tak laskavý. Rourke ze školy věděl, že dokázali zlomit každou jednotlivou kostičku v těle. Nebo člověkem vážně tvrdě uhodit o zem a efektivně tak člověka zabít stejně, jako se rozmáčkne brouk.

Ale Rourke měl cenu. Zatímco se mu srdce dralo z hrudi ven a prsty na nohou zkoušel najít zemi, přitiskl rty k alfově bradě. To bylo všechno, na co dosáhl, když si nemohl stoupnout na špičky.

Zabralo to. Ty jasné oči se upřely na něj. Ale Rourke už se mu nedokázal podívat do tváře.

„Prosím, nevšímej si jí. Jen dělá svoji práci. Kvůli mně jí neubližuj.”

Zachri se klouby prstů dotkl jeho tváře. Jeho hněv se zmírnil, ale čelo měl dál nakrčené. „Teď se mě bojíš?”

Rourke mu dal odpověď, kterou zdánlivě hledal: „N-ne.”

Zachriho pozornost upoutal zvuk mnoha párů bot na sypané cestičce.

„Ach, kruci...” zaklel a vedle nich vybuchlo jasné světlo. Přelil se přes ně mírný vánek, jako kdyby byl vzduch závěs, co někdo vytáhl.

Portály překračovaly čas, dimenzi a vzpíraly se veškeré logice. Tak alfové dostali svou vesmírnou loď na Zemi a proto je nazývali bohy a anděly, když se tu poprvé objevili. Ale údajně to nebyla magie a alfové nesnášeli, když se tomu tak říkalo.

Ten vánek plynul do portálu a Rourke šel s ním. Ale ty boty patřily mnoha vojákům v černém brněním, tváře měli zakryté helmami. Přiběhli před Stephanii, poklekli na jedno koleno a pozvedli pušky.

Z jejich pušek se ozvalo několik třesknutí a Rourke potichu vykřikl, skryl si tvář alfovi do obleku. I když mu to jen málo pomůže.

Dopadlo to tak, že na tom nesešlo, protože se Zachri otočil, aby všechny ty střely vykryl vlastními zády. Až na to že to nebyly kulky. Rourke se prsty dotkl krve a v úděsu se podíval za alfu, nedokázal uvěřit, co to provedli. Jen aby spatřil, jak mu ze zad trčelo několik injekcí.

„Alfo! Postav ho na zem nebo riskuj bezpečí své omegy!” zavolal jeden z vojáků.

„Takový pád mu roztříští kosti!” zakřičel další.

„Zlomí si vaz nebo utrží zranění, co ho paralyzuje!”

Zachri zaklel, nejprve v angličtině, pak v další řeči. Zdálo se, že je nějaká síla vtahovala do portálu jako nějaký vítr, co do nich tlačil. Ale Rourkeovi pod nohama zmizel ten pevný pocit. Zaječel a doopravdy se k Zachrimu tiskl, aby zůstal ve vzduchu.

Alfa vycenil zuby ve výrazu ryzího nepřátelství vůči vojákům. Ale portál zmizel a země se postupně přiblížila. Rourke se ho nepustil, děsilo ho, že by mu vyklouzl...

„Ugh... Tohle se nemělo stát,” řekl alfa spíš pro sebe. A pak byli na zemi a čtyři vojáci se rozběhli k nim.

„Rourke...” Alfa se ho snažil držet. Rourke nevzdoroval, nebyl si jistý, co měl v této situaci dělat. Všechno bylo šílené. Dva vojáci se chopili Zachriho paží a fyzicky mu oddálili prsty od Rourkeova oděvu. A tak rozdělili jeho a alfu a jak ho odváděli pryč, nedokázal pod sebou udržet nohy.

„Ach můj bože, nechte mě projít!” vyjekla Stephanie frustrovaně a pak se objevila před ním a rozhodila kolem něj paže. „Je mi tak líto, že jsem tě pustila z očí! Během prvního setkání jsem tě nikdy neměla nechat samotného!” Bez obalu brečela.

Ačkoli o něj měla starost, Rourke se nedokázal zadržet a neustále se ohlížel na místo, kde klečel alfa. Pořád na něj bylo namířených tolik pušek. Navzdory tomu všemu, co se stalo, znovu bažil po té sladké vůni. Chtěl jít za ním a aspoň se přesvědčit, jak se mu vede.

„Co se... stalo?” zeptal se pomalu.

Stephanie zvedla svůj tablet, co měla v saku. Obrazovka byla zbarvená do ruda a byla na ní slova: ČEKEJ V BEZPEČÍ, DOKUD NEDORAZÍ POMOC. NEMLUV, NEKŘIČ, NEJEČ.

„Nouzové tlačítko,” řekla. Přejela prstem po obrazovce a naťukala složitý kód. „Promiň, že mi trvalo tak dlouho to zmáčknout. Prostě jsem věděla, že to je hodný chlap, víš? Dlouho jsme o tobě mluvili... Myslela jsem si, že bych mu to mohla rozmluvit.”

„Hodný chlap?” S tím nutkáním i bez něj si Rourke nemyslel, že co Zachri udělal, bylo něco pěkného. Udělal chybu, když se do tohohle namočil. O alfách si pečlivě přečetl všechno, co šlo, a na stránkách se psalo, že alfové neubližují svým omegám—teď už ne—ale nezdálo se, že by Zachri byl ten dobrý typ.

„Jo. Hormony se pomátly.” Potřásla hlavou a pak zkřivila tvář a dotkla se vlastního zátylku. „Au. Musím si zajít k doktorovi. A ty pravděpodobně potřebuješ na detoxikaci. Tak pojď. Zpět do raketoplánu. Kruci, budu mít takového papírování...”

Rourke se ohlédl a díval se tak dlouho, jak jen to šlo, zatímco ho Stephanie strkala vpřed. Ten lesk v Zachriho očích, když se střetl s jeho pohledem, byl jako u zvířete. A s těmi zuby vyceněnými na vojáky, co se k němu blížili, vypadal jako démon. Rourke se nahrbil a odspěchal se Stephanií.

Tohle udělal pro svou mámu, ale neměl. Nebylo divu, že na stránkách ukazovali obrázky roztomilých malých miminek a šťastných lidských mužů. Byla to reklama pro naivní oběti. Nepřekvapilo by ho, kdyby všechny ty informace, co četl, byly narafičené.

A pokud to byla pravda, pak sám Zachri byl násilný a strašný.

----------------------------------------

~ Tak... a jde nám to celé do kytek, než to vůbec začalo... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>