GDC - kapitola 104

Kapitola 104 – Nenávist (7)

Su She si konečně uvědomil, co se pokazilo, a hned si hruď zakryl klopami. Ale lidé, co mu čelili, už jasně viděli tu odhalenou část hrudi. Kůži nejblíže srdci měl hustě posetou více než tuctem strašlivých děr různé velikosti.

Znamení Kletby stovky děr!

A toto rozhodně nebylo znamení zanechané kletbou. Kdyby ano, soudě podle toho, jak rozšířené ty díry byly, by Su Sheho orgány nebo dokonce i zlaté jádro mělo být pokryté děrami. Rozhodně by nedokázal použít svou duchovní moc. Ale stejně dokázal opakovaně používat transportační amulety, které vysávaly duchovní energii. Pak existovalo jen jedno vysvětlení, odkud se ta znamení vzala – musela to být znamení, co mu zůstala poté, co někoho proklel a utržil zpětnou reakci!

Tehdy to nebylo tak, že by se Wei WuXian ze všech sil nesnažil najít, kdo to způsobil, a očistit tak své jméno. Ale prostě tam bylo příliš mnoho lidí. A navíc i kdyby toho viníka našel, stejně by to nenapravilo to, co se stalo poté, a tak se té naděje vzdal. A přesto mu to dneska, po tak dlouhém bezvýsledném pátrání, spadlo rovnou do klína!

Jin Ling to nechápal. Nie HuaiSang to pravděpodobně také nechápal. Ale Lan XiChen se už podíval po Jin GuangYaovi.

„Vůdče sekty Jine, i tohle bylo součást plánu, jak zaútočit na Cestu Qiongqi?”

Jin GuangYao: „Proč si to myslíš?”

Jiang Cheng zněl chladně: „Je třeba se ptát? Kdyby Jin ZiXun nebyl prokletý, nikdy by nedošlo k tomu, co se stalo poté! Ten útok ti pomohl odstranit Jin ZiXuana a Jin ZiXuna, kteří byli oba ze stejné generace jako ty. Odstranilo to všechny překážky, co ti stály v cestě k sektě Jin z Lanlingu a postavení Vrchního kultivátora. Su She vrhl tu kletbu a je tvým spolehlivým podřízeným. Je vážně nutné se ptát, čí rozkazy plnil?!”

Jin GuangYao odmítal odpovědět, jako kdyby se soustředil na meditaci.

Wei WuXian se z hněvu zasmál, zíral na Su Sheho. „Provedl jsem ti něco? Nechoval jsem k tobě žádné nepřátelství— ani jsem tě neznal!”

Jin GuangYao: „Mladý pane Weii, neměl bys to vědět ze všech nejlépe? Můžeš být v bezpečí jen proto, že nechováš žádné nepřátelství? Jak bys mohl? Všichni na tomto světě začali bez nepřátelství. A nakonec se někdo vrhne vpřed a bodne jako první.”

Jiang Cheng měl hlas prodchnutý nenávistí: „Ty zákeřný neřáde!!!”

A přesto se Su She chladně usmál. „Přestaň si o sobě tolik myslet. Kdo ti řekl, že jsem Jin ZiXuna proklel, abych to hodil na tebe? Tehdy jsem vůbec nepracoval pro vůdce sekty Jina. Proklel jsem ho prostě proto, že jsem chtěl!”

Wei WuXian: „Takže chováš nepřátelství vůči Jin ZiXunovi?”

Su She: „Lidé stejně arogantní jako on— zabiju každého z nich, kdo mi zkříží cestu!”

Wei WuXian věděl, že ten „arogantní” člověk, kterého nenáviděl ze všech nejvíc, musel být Lan WangJi. Nemohl si pomoct a zeptal se: „Co se vůbec stalo mezi tebou a HanGuang-Junem? V kterém ohledu je přesně arogantní?”

Su She: „A v kterém ohledu není? Kdyby se Lan WangJi nenarodil do tak dobrého zázemí, jaké právo by měl být tak arogantní? Proč lidé vždycky říkají, že ho napodobuji?! Všichni ho chválí, že je tak šlechetný a ryzí— aby člověk jako HanGuang-Jun laškoval a prováděl takové nemravné skutky s Patriarchou Yilingu, jehož nemorálnost zatracuje celý svět? To je ale vtip!”

Zrovna když chtěl Wei WuXian promluvit, najednou měl pocit, že ten pochmurný, a přesto rozzuřený výraz byl tak nějak povědomý. Zdálo se, že už ho někde dřív viděl.

Najednou si vzpomněl: „To jsi ty!”

Město Caiyi, jezero Biling, vodní propast, meč, co zmizel pod vodou a Xuanwu masakru, učedník, co postrčil MianMian dopředu— Su She!

Wei WuXian najednou vybuchl smíchy.

Řekl: „Teď to chápu.”

Lan WangJi: „Co chápeš?”

Wei WuXian potřásl hlavou.

Věděl, co byl Jin ZiXun za člověka. V minulosti se k lidem z přidružených sekt často choval přezíravě, myslel si, že byli na stejné úrovni jako sluhové. Dokonce si myslel, že účastnit se spolu s nimi banketu by bylo pod jeho důstojnost. A Su She jako člověk, co pocházel z jedné z přidružených sekt sekty Jin z Lanlingu, musel jednou za čas dorazit na Kapří Věž a účastnit se banketů. A bylo nemožné, aby se přitom nesetkal s Jin ZiXunem. Jeden byl nesnášenlivý a nesmiřitelný, zatímco druhý byl ješitný a arogantní – pokud mezi nimi k něčemu došlo, nebylo by vůbec nic divného, kdyby Su She choval vůči Jin ZiXunovi zášť.

A pokud to byla pravda, pak důvod, proč Jin ZiXuna proklel Kletbou sto děr, s ním neměl vůbec co do činění. Ale nakonec to byl on, na koho padla ta obvinění.

Příčinou toho útoku na Cestě Qiongqi bylo, že byl Jin ZiXun prokletý Stovkou děr. Kdyby tento důvod neexistoval, sekta Jin z Lanlingu by neměla žádný důvod na něj zaútočit. Wen Ning by nepřišel o kontrolu a nezačal by zuřit. Wei WuXian by nemusel být zodpovědný za tak význačný život jako ten Jin ZiXuanův. A nemuselo by dojít k těm věcem, ke kterým došlo později.

A přesto si teď konečně uvědomil, že důvodem strůjce té kletby ani nebylo ho falešně obvinit. Ani ta příčina s ním neměla co do činění!

Takový fakt bylo vskutku obtížné přijmout.

Jak se smál, zrudly mu oči. Vysmíval se, ať už sám sobě nebo někomu jinému: „Nemůžu uvěřit, že jen kvůli někomu jako ty... kvůli tak směšnému důvodu!”

Ale zdálo se, že Jin GuangYao věděl, co si myslel. „Mladý pane Weii, vážně bys neměl takhle přemýšlet.”

Wei WuXian: „Och? Víš, co si myslím?”

Jin GuangYao: „Samozřejmě. Je to celkem snadné. Rozhodně myslíš na to, jakou máš smůlu. Ve skutečnosti to tak není. I kdyby Su She Jin ZiXuna neproklel, k tomu obléhání by dřív nebo později stejně došlo kvůli nějakému jinému důvodu.” Usmál se. „Protože takový člověk prostě jsi. V tom nejlepším případě jsi nezkrocený hrdina; v tom nejhorším jsi na každém kroku někoho urazil. Dokud by všichni ti lidé, co jsi urazil, žili svůj život v bezpečí, nic by se nestalo. Ale jakmile by se jim něco přihodilo nebo jakmile by jim někdo něco udělal, podezírali by prvně tebe a o pomstu by usilovali také u tebe. A tohle je něco, co nemůžeš mít pod kontrolou.”

Wei WuXian se tak nějak usmál. „Co mám dělat? Z nějakého důvodu si myslím, že to dává smysl.”

Jin GuangYao: „A i kdybys na Cestě Qiongqi nepřišel o kontrolu, mohl by ses zaručit, že bys o ni nepřišel po zbytek svého života? A proto je někomu takovému jako ty určeno žít krátce. Vidíš? Nepřijde ti mnohem lepší o tom uvažovat takhle?”

Jiang Cheng zuřil: „To ty tady máš zatraceně krátký život!”

Bez ohledu na svá těžké zranění se chopil Sandu a byl připravený vyrazit vpřed. Okamžitě se z rány vyřinula krev. Jin Ling ho honem tlačil k zpět k zemi. Jiang Cheng, co se nemohl pohybovat, byl plný zášti a klel: „Ty synu prostitutky, co nezná žádnou hanbu, hlavně když může povýšit! Copak jsi to nebyl ty, kdo Su Shemu řekl, aby to udělal?! Koho se tady snažíš oklamat?!”

Jak Jin GuangYao zaslechl to spojení „syn prostitutky”, na okamžik mu ztuhl úsměv na rtech.

Podíval se po Jiang Chengovi. Po chvilce rozmýšlení začal vlažným tónem: „Vůdče sekty Jiangu, trochu se uklidni, dobře? Chápu, co zrovna teď cítíš. Máš tak příšernou náladu jen proto, že znáš pravdu ohledně svého zlatého jádra. Když pomyslíš na to, co se celá ta léta dělo, ve svém hrdém srdci cítíš náznak viny. A tak jsi celý nesvůj, abys našel viníka, co to v minulém životě mladého pana Weie všechno způsobil. Abys našel zlosyna, na koho bys mohl strčit všechnu tu zodpovědnost. A pak bys mu vynadal, z pomsty za mladého pana Weie a i proto, abys trochu zmírnil své břímě.”

„Pokud tvé starosti zmírní rozhodnutí, že všechno od kletby Sto děr až po útok na Cestě Qiongqi bylo součástí mých vlastních intrik, pak si rozhodně mysli, co je ti libo. Ale musíš pochopit jedno, a to, že jsi také zodpovědný za to, co se mladému pánu Weiovi nakonec stalo. A že to je vlastně velká zodpovědnost. Proč tolik lidí vytáhlo do boje proti Patriarchovi Yilingu? Proč křičeli, že to podporují, ať už v tom byli zapletení nebo ne? Proč ho jednostranně zavrhlo tolik lidí? Bylo to vážně kvůli jejich pocitu spravedlnosti? Samozřejmě že ne. Tím důvodem jsi částečně i ty.”

Jiang Cheng se chladně zasmál.

Lan XiChen věděl, že Jin GuangYao začne znovu dělat z černé bílou a naopak. Zakřičel tlumeným hlasem: „Vůdče sekty Jine!”

Jin GuangYaa to nezviklalo a s úsměvem pokračoval: „...Tehdy sekty Jin z Lanlingu, Nie z Qinghe a Lan z Gusu zrovna skončily s bojem o největší podíl. Zbytek by dostal jen pár malých drobtů. Naopak ty jsi zrovna znovu vystavěl Lotosové Molo a za zády jsi měl Patriarchu Yilingu Wei WuXiana, nebezpečí, co se ani nedalo změřit. Myslíš si, že by ostatní sekty rády viděli mladého vůdce sekty s takovou výhodou? Naštěstí se zdálo, že jsi se svým bratrem učedníkem moc dobře nevycházel, a jelikož si všichni mysleli, že to pro ně byla příležitost, samozřejmě přilívali olej do ohně, dokud mohli. Za každou cenu oslabit sektu Jiang z Yunmengu bylo to samé jako posílit sami sebe. Vůdče sekty Jiangu, jen kdyby ses ke svému bratru učedníkovi choval o něco lépe, jen kdybys každému ukázal, že vaše pouto je až příliš silné na to, aby měli šanci ho rozbít. Nebo kdybys poté, co se stalo, dal najevo jen trochu víc tolerance. Pak by nedošlo k tomu, k čemu došlo. Ach, když už jsme u toho, byl jsi také hlavní silou v obléhání Pohřebního pahorku...”

Wei WuXian: „Vypadá to, že nazvat vůdce sekty Jina synem prostitutky je vážně jeho slabinou. Není divu, že jsi zabil ChiFeng-Zuna.”

Po zmínce o Nie MingJueovi se Lan XiChenův výraz změnil. I Jin GuangYao se zarazil ve svém úsměvu. Okamžitě poté vstal.

Když teď skončil s meditací, zkusil pohnout prsty levé ruky a zjistil, že jimi konečně dokázal řádně pohybovat. Hned promluvil: „Připravte se k odchodu.”

Su She: „Dobře!”

Dva mnichové se každý z jedné strany chopili Lan XiChena. Zrovna když chtěli užuž otevřít bránu, Jin GuangYao najednou promluvil: „Skoro jsem zapomněl.”

Otočil se na Lan XiChena. „Když teď o tom přemýšlím, ZeWu-Junovy zapečetěné duchovní cesty by se měly brzy obnovit.”

Lan XiChen měl mnohem vyšší kultivaci než on. Aby mu Jin GuangYao zapečetil duchovní cesty, musel je pečetit každé dvě hodiny. Jinak by se Lan XiChen zbavil té pečeti o své vlastní síle. Přišel k Lan XiChenovi: „S dovolením.”

Zrovna když se k němu chtěl natáhnout, k zemi před ním se najednou vrhlo něco bílého a těžkého. Jin GuangYao, co se měl na pozoru, to překročil. Jak na to upřel zrak, spatřil, že to bylo bledé tělo!

Na zemi se plazila naprosto nahá žena, tváří k zemi svíjela své tělo a údy, jako kdyby se chtěla vydat Jin GuangYaovým směrem. Su She se vrhl vpřed se svým mečem. Ta žena zaječela a kolem ní se vzedmuly plameny. Vstala a vrávoravě se znovu natáhla po Jin GuangYaovi. Jak tělo, tak tvář měla v těch plamenech sežehlé do černa, ale v očích jí zůstala nesmírná nenávist. Po dalším výpadu ji Su She sekl do těla, takže se vypařila. Než mohl Jin GuangYao ustoupit o pár kroků vzad, o něco zakopl. Otočil se a spatřil dvě propletená těla. Jedno se ho chopilo za kotník. V této chvíli se zpoza něj ozvalo hvízdnutí.

Su She soptil: „Wei WuXiane!”

Aniž by si to někdo uvědomil, socha Guanyin v chrámu už byla pokrytá mnoha amulety, co byly upraveny krví.

Jádro formace bylo přímo v chrámu Guanyin. A když ho teď Wei WuXian zničil, aniž by si toho někdo všiml, okamžitě se ven vyřinuli ti, kdo byli uvnitř zapečetění!

Najednou Jin Ling vykřikl: „Co to je?”

Jiang Cheng holýma rukama neustále hasil Jin Lingovu róbu. Lem oblečení mu už začal samovolně hořet. Jin Ling byl ale relativně v pořádku. Pár mnichů už bylo v obklopení plamenů a s jekotem se váleli po zemi. Su She a Jin GuangYao věděli, že museli setřít krev, kterou Wei WuXian potřel sochu Guanyin. Ale překáželi jim v tom kultivátoři, co se váleli po zemi, a nahé mrtvoly, co se neustále objevovaly. Dle Wei WuXianových rozkazů ti ghoulové neútočili na Jiang Chenga, Jin Linga a ostatní, ale Jin Ling stejně nastavil před sebe Suihuu.

„Co to je pro všechno na světě za věci? Nikdy jsem neviděl tak...”

Tak nahé, hanby neznalé ghouly!

Jin GuangYaovi v očích vybuchl hněv. Stačil jediný úder a ten oheň explodoval. Konečně se dostal k soše Guanyin. Zrovna když chtěl setřít amulety, co Wei WuXian nakreslil, najednou zezadu v pase ucítil něco chladného.

Ozval se Lan XiChenův tichý hlas: „Nehýbej se.”

Jin GuangYao chtěl užuž přejít do protiútoku, když ho Lan XiChen jednou udeřil do zad.

Jin GuangYao: „ZeWu-June... tvoje duchovní moc je zpět.”

Než mohl Lan XiChen odpovědět, Su She už na druhé straně bodl svým mečem Nanpingem směrem k Wei WuXianovi. Ale střetl se s odleskem meče, co se zdál podobný, ale co měl mnohem průzračnější zář.

Bichen!

Jak se ty dva meče střetly, Nanping se zlomil ve dví!

V té chvíli to Su Shemu protrhlo dlaň. Všude se rozstříkla krev. Zalupalo mu ve všech kloubech v paži. Meč spadl na zem a on si pravou paži držel levou a tvář měl bledou jako popel. Naopak Lan WangJi svíral jednou rukou Bichen a druhou držel Wei WuXiana kolem pasu a strkal ho za sebe, aby ho lépe chránil. Ve skutečnosti Wei WuXian nepotřeboval, aby ho chránil, ale stejně se o něj opřel v útěše a svolnosti.

Všechno tohle se stalo jen během pár sekund. Po pár mrknutích si kultivátoři ze sekty Jin z Lanlingu konečně uvědomili, co se stalo. A přesto si Su She stále držel svou krvácející pravou paži. Rána na hrudi se mu už otevřela. A čepel Bichenu se zapírala Jin GuangYaovi o hrdlo.

Když teď byly jejich hlavní pilíře pod kontrolou, nikdo z nich si netroufal jednat příliš zbrkle.

Zrovna když chtěl Lan XiChen promluvit, výrazy všech v chrámu Guanyin se změnily.

Lan XIChen: „Mladý pane Weii, prosím... nejdřív odstraň ty věci.”

Nejenom že ti ghoulové byli nazí a špinaví, dokonce ze sebe vydávali trapné steny, takže bylo celkem jasné, co prováděli. Ještě nikdo nikdy neviděl tak neslušné ghouly. Lan XiChen odvrátil tvář, Jiang Cheng měl tvář potemnělou, zatímco Jin Ling střídavě bledl a rudl. Wei WuXian se letmo podíval po Lan WangJim, co stál vedle něj. Pomyslel si, že by bylo přehnané nutit člověka, co v mládí na pornografii reagoval nesmírně rozpačitým hněvem, sledovat něco takového.

Wei WuXian namítl: „Jen jsem chtěl vypustit ghouly, co byli zapečetění v chrámu Guanyin, abychom je co možná nejdéle zdrželi. Nikdy mě ani nenapadlo, že vypustím něco takového...”

Lan WangJi odvrátil zrak jen po jediném pohledu na ty mrtvoly, podobně jako Lan XiChen. Jak se natočil jiným směrem, řekl jediné slovo: „Oheň.”

Wei WuXian okamžitě přikývl a ve vší vážnosti pokračoval: „Ano. Všechny ty ghouly upálili. Vypadá to, že tu kdysi vypukl velký požár a celkem dost lidí tu uhořelo. A poté se tu vůdce sekty Jin rozhodl postavit chrám Guanyin, aby všechno skryl a také aby zapečetil ty ghouly, co se tu kvůli své smrti utvořili.”

Lan XiChen: „Vůdče sekty Jine, má ten požár co dělat s tebou?”

Jiang Cheng řekl chladným hlasem: „Ty mrtvoly se ho děsí. Je vůbec možné, aby to tak nebylo?”

--------------------------------------------

~ Karty se nám obrátily. Na WWX místě by mě neskonale naštvalo, že jsem se stala akorát obětí nedorozumění a ten břídil, co to spáchal, to ani nesměřoval na mě, ale na ukojení své vlastní nenávisti... no, evidentně se mám ještě hodně čemu učit. ~

~ A evidentně je pravda, že když se pokazí jedna věc, pokazí se i všechno ostatní. Odhalili jednu pravdu a teď to vyplouvá na povrch pěkně jedno po druhém... ~ 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>