GDC - kapitola 105

Kapitola 105 – Nenávist (8)

Lan XiChen: „Vůdče sekty Jine... Mohl bys nám poskytnout kompletní vysvětlení?”

Jin GuangYao nic neřekl. Klouby prstů mu zbělaly.

Wei WuXian: „Vypadá to, že to vůdce sekty Jin nechce říct.” Zvedl ruku a pod ní se mu okamžitě objevila mrtvola nahé ženy. Wei WuXian jí položil dlaň na hlavu. „Ale myslíš si, že nenajdu způsob, jak to zjistit jen proto, že to neřekneš?”

Jen co Wei WuXian vyvolal Vcítění, než vůbec otevřel oči, zjistil, že ho obklopilo intenzivní aroma rtěnky a pudru. Z úst mu vyšel koketní hlas: „...Ona? Samozřejmě se chce vdát. Bylo jí něco přes dvacet, když se s tím mužem setkala. V takovém věku jen za pár let přijde o svou popularitu. A tak musela počít syna i s vědomím, že jí vyhubují. Jen odtud přece jenom chtěla vypadnout. Ale na druhou stranu ten muž musel toho syna chtít.”

Otevřel oči. Spatřil širou síň, co se dala popsat slovem nádherná. V té síni stálo zhruba tucet kulatých stolků a u každého sedělo několik klientů a pěkných žen. Co se týkalo těch žen, některé měly odhalená ramena, některé měly rozpuštěné vlasy, některé seděly na klíně zákazníků, některé nalévaly víno. Zdálo se, že se všechny tvářily sladce a opile.

Na první pohled bylo jasné, co to bylo za místo.

Wei WuXian si pomyslel: 'Takže ti lidé, co v tomto chrámu Guanyin upálili, byly prostitutky. Není divu, že ty mrtvoly byly nahé. Všechno to pravděpodobně byli prostitutky a zákazníci.'

Jeden zákazník se uchechtl. „Syn je přece jenom syn. To ho ten muž nechtěl?”

Žena: „Ona sama řekla, že ten muž je někdo významný z kultivační sekty. Musel mít doma mnoho synů. Nikdo si neváží toho, co není vzácné. Mohl by se starat o tohoto mimo dům? A tak čekala a čekala a nikdo si pro ni nepřišel, a tak ho mohla akorát sama vychovat, ne? Od té doby uplynulo čtrnáct let.”

Pár zákazníků se zeptalo: „Někdo významný? Vážně k něčemu takovému došlo?”

Žena: „Och, proč bych vám v něčem takovém lhala? Její syn nám teď dělá poskoka. Támhle, to je on.” Žena se v sedu otočila a mávla na chlapce, co držel podnos. „Xiao Mengu! Pojď sem!”

Chlapec udělal, jak mu bylo řečeno, a přišel k nim. „AnXin, copak se děje?”

Wei WuXian to najednou všechno pochopil.

Zákazníci si Meng Yaa prohlíželi kritickým pohledem.

Meng Yao se znovu zeptal: „Potřebujete mě kvůli něčemu?”

AnXin se zašklebila. „Xiao Mengu, pořád se ještě učíš ty věci?”

Meng Yao se odmlčel. „Jaké věci?”

AnXin: „Ty věci, co po tobě chce tvoje matka. Jako kaligrafie, etiketa, šerm, meditace... Jak ti to jde?”

Než vůbec domluvila, zákazníci se začali pochechtávat, jako kdyby jim to přišlo směšné. AnXin se otočila. „Nesmějte se, říkám vám pravdu. Jeho máma ho vychovává jako mladého pána z nějaké bohaté rodiny. Naučila ho číst a psát, koupila mu všechny ty brožury o šermu a dokonce ho chce poslat do školy.”

Jeden klient vykřikl: „Poslat ho do školy? To jsem se přeslechl?”

AnXin: „Ne! Xiao Mengu, řekni to těm mladým pánům. Už jsi byl v knihovně, že?”

Klient: „A pořád chodí?”

AnXin: „Ne, za pár dní se vrátil. A za žádnou cenu tam nechce znovu jít. Xiao Mengu, to se ti studium nelíbí nebo se ti nelíbí to místo?”

Meng Yao nic neřekl.

AnXin se zachichotala a prstem s jasně rudým nehtem šťouchla Meng Yaa do čela. „Chlapečku, jsi naštvaný?”

Prst mu na čelo přitlačila celkem silně. Meng Yaovi se uprostřed čela objevila světle rudá značka, skoro jako stín rumělky. Dotkl se svého čela. „Ne...”

AnXin mávla rukou. „To stačí, to stačí. Nemám pro tebe žádný úkol. Můžeš jít.” Meng Yao se otočil. Než vůbec udělal pár kroků, zvedla něco ze stolu a konejšila ho: „Tady máš ovoce.”

Meng Yao se otočil a to smaragdové ovoce ho zasáhlo do hrudi, spadlo na zem a odkutálelo se.

AnXin si stěžovala: „Proč jsi tak pomalý? Nedokážeš ani chytit ovoce. Honem ho zvedni. Ne že ho vyhodíš.”

Meng Yao vyklenul koutky úst. Už by mu mělo být čtrnáct, ale působil tak akorát na dvanáct nebo třináct. Možná to bylo tím, že byl nezvykle malý. Ten úsměv na jeho tváři byl nesmírně nepříjemný.

Pomalu se sklonil, sebral ovoce a otřel si ho o oděv. Úsměv se mu ještě víc prohloubil. „Děkuju, AnXin.”

AnXin: „Za málo. Zpět k práci.”

Meng Yao: „Pokud bys něco potřebovala, zavolej mě.”

Když odešel, jeden z klientů to okomentoval: „Kdyby můj syn byl na takovém místě, za každou cenu bych si ho vzal k sobě.”

Někdo další pokračoval: „Jeho otec byl vážně někdy významný z kultivační sekty? Nemělo by pro něj být více než snadné vykoupit prostitutku a dát jí peníze, aby mohla svého syna vychovat? Stačilo by jenom zvednout prst.”

AnXin: „Nemůžete věřit všemu, co tahle žena řekne, ne? Tento významný člověk přece jenom existuje jen dle jejích slov. Podle mě to možná byl jen zámožný kupec a pak si to o tolik přikrášlila...”

Najednou někdo zaječel. Z druhého podlaží se ozvalo tříštění šálků a nádobí a dolů do síně sletěla citera a rozbila se na kusy. Lidi, co se bavili u stolků nedaleko, to k smrti vyděsilo. AnXin se také zapotácela a zakřičela: „Co se stalo?!”

Meng Yao zakřičel: „Mami!”

AnXin vzhlédla. Rozložitý muž táhl z pokoje ženu za vlasy. AnXin strčila do klienta vedle sebe, ať už to bylo z nervozity nebo vzrušení. „Už je zase v tom!”

Meng Yao vyběhl po schodech. Žena, kterou táhli za vlasy, se ze všech sil snažila zakrýt si oděvem ramena. Když spatřila Meng Yaa, co se k nim řítil, pospíšila si: „Řekla jsem ti, abys nahoru nechodil! Jdi dolů! Okamžitě jdi dolů!”

Meng Yao se jal odtáhnout ruce klienta a ten jej kopl do břicha. Meng Yao se skutálel ze schodů, kvůli čemuž se zvedla vlna výkřiků.

Tohle bylo potřetí, co Wei WuXian viděl, jak ho někdo kopl a on se skutálel ze schodů.

Klient se ženy znovu chopil za vlasy a za jejího hlasitého křiku ji stáhl ze schodů dolů, svlékl ji a vyhodil ji na ulici. Plivl jí na nahé tělo a klel: „Tahle baba akorát smlouvá— stará děvka si myslí, že je čerstvé maso!”

Ta žena panikařila, ležela na břiše na ulici a děsila se vstát. Stačilo se jenom pohnout a všichni by všechno viděli. Kolemjdoucí na ulici to udivilo a vzrušilo zároveň, prodlévali v okolí a upírali na ni lesknoucí se oči. I ve dveřích nevěstince se tlačily ženy zevnitř, pochechtávaly se a vyprávěly příběh té ubohé staré ženy svým klientům jako AnXin. Jenom jedna z těch žen se protlačila ze dveří ven. Sundala si mušelínovou róbu, co byla už tak dost tenoučká, a odhalila své plné, sněhově bílé poprsí ovinuté šarlatovou spodničkou. I pas měla výjimečně útlý. Byla více než nápadná a všichni na ni honem obrátili zrak.

Ta dáma zaklela: „No jen se dívejte, mizerové! Máte právo dívat se na někoho jako já? Za každý pohled máte zaplatit— kde jsou peníze?! No tak, kde jsou peníze?!”

Jak klela, natáhla ruku a řekla si okolostojícím lidem o peníze. Dav se tak nějak rozešel a ona hodila róbu, co si zrovna sundala, na ženu na zemi. Obě se vpotácely do hlavní síně. Za chůze ji kárala: „Už dávno jsem ti řekla, aby ses změnila. Kvůli čemu jsi tak hrdá? Dostalas lekci, co? Příště si na to vzpomeň!”

Wei WuXian si pomyslel: 'Ta žena mi přijde tak nějak známá. Kde už jsem ji viděl?'

Žena zašeptala: „A-Yao, A-Yao...”

Meng Yao se po tom kopnutí nedokázal dlouho zvednout, ještě stále ležel na zemi. Ta dáma vzala každého jednou rukou a táhla matku i syna pryč.

Klient vedle AnXin se vyptával: „Kdo je ta kráska?”

AnXin vyplivla dvě slunečnicové slupky. „Známá zmije. Je celkem děsivá.”

Někdo si zklamaně povzdechl. „Tohle je ta tehdejší nadaná Meng Shi? Jak to, že skončila takhle?”

AnXin se na tváři rozlil úšklebek. „No ano. Byla odhodlaná porodit dítě. Může si žena po porodu zachovat vzhled? Kdyby nebylo toho, že může žít ze svého dřívějšího jména a toho svého nadání, možná by za ní už nikdo nechodil. Já říkám, že to všechno kvůli knížkám.”

Klient dal najevo hluboké pochopení. „Samozřejmě. Lidé, co se dotkli inkoustu, v sobě mají vždycky tu nevysvětlitelnou hrdost. Nechtějí se toho vzdát.”

AnXin: „Kdyby se dokázala nasytit knížkami, co četla, nic bych neřekla. Ale nakonec je to jen trik, jak přilákat muže. Teď to řeknu jasně— všechny jsme děvky a ona je lepší jen proto, že přečetla pár knih? Na co ta hrdost? Nejenom že na ni lidi zvenčí shlíží, ale myslíte si, že ji mají rády tady naše sestry? Zdejší klienti se občas pro změnu rozhodnou podívat se, jak si mladá dívka zachová skromnost, ale kdo by zaplatil za starou a ošklivou ženskou? Už je to dlouho, co její sláva vyprchala. Všichni to ví a ona jediná to nechápe...”

V této chvíli AnXin někdo zezadu poklepal. AnXin se otočila a spatřila, jak za ní stála ta dáma před chvilkou. Ruku měla zvednutou k políčku. Plesk a AnXin schytala facku. Chvíli jen prázdně zírala a pak začala zuřit: „Ty děvko!!!”

Dáma: „Ty děvko!!! Tlachat každý den— to ten tvůj jazyk nemá co jiného na práci?!”

AnXin zaječela: „Co má s tebou kruci co dělat, co říkám?!”

Ty dvě ženy bojovaly v přízemí v hale za pomoci nehtů a zubů, navzájem se tahaly za vlasy a navzájem se proklínaly slovy „dřív nebo později ti tu tvář rozškrábu” nebo „nikdo tě nebude chtít, ani když mu zaplatíš”. Sprostota jejich slov se téměř nedala tolerovat.

Mnoho prostitutek je přišlo zastavit. „Sisi! Přestaň s tím!”

'Sisi?' Wei WuXian si konečně uvědomil, proč měl pocit, že ji při pohledu na její tvář zná. Kdyby měla na tváři sedm nebo osm jizev do kříže, nebyla by to Sisi? Ta žena, co přišla na Lotosové Molo vyjevit to tajemství?!

Najednou pocítil, jak mu do tváře narazila vlna horka. Celá síň se znovu ponořila do oceánu plamenné rudé. Wei WuXian se okamžitě stáhl ze Vcítění!

Jak otevřel oči, Lan WangJi se zeptal: „Tak jak?”

Lan XiChen také promluvil: „Mladý pane Weii, co jsi viděl?”

Než Wei WuXian odpověděl, nadechl se, aby se zklidnil. „Odhaduji, že chrám Guanyin bylo místo, kde vůdce sekty Jin vyrostl.”

Jin GuangYao zůstal vyrovnaný.

Jiang Cheng: „Kde vyrostl? Copak...” Užuž chtěl říct „copak nevyrostl v nevěstinci”, když to také najednou pochopil. „Tento chrám Guanyin býval nevěstincem. Spálil ho a vystavěl na něm chrám Guanyin!”

Lan XiChen: „Vážně jsi ten požár založil?”

Jin GuangYao: „Ano.”

Jiang Cheng se chladně zasmál: „Celkem pěkně to uznáváš, co?”

Jin GuangYao: „Copak je v této chvíli nějaký rozdíl v tom, jestli to bude o jednu věc víc nebo míň?”

Po chvilce ticha se Lan XiChen zeptal: „Bylo to kvůli tomu, abys zahladil stopy?”

Ačkoli mnoho lidí vědělo, že LianFang-Zun vyrostl v nevěstinci, za celá ta léta nikdo nevěděl, z kterého přesně nevěstince pocházel. To bylo vskutku celkem podivné. Všichni chápali, že LianFang-Zun v zákulisí tahal za drátky, ale ne mnoho by čekalo, že to místo, kde se narodil a vyrostl, naprosto spálil.

Jin GuangYao: „Ne úplně.”

Lan XiChen si povzdechl a nepokračoval.

Jin GuangYao: „Nezeptáš se mě tedy proč?”

Lan XiChen zakroutil hlavou. Za chvilku promluvil, ale ne aby odpověděl na otázku. „Nebylo to tak, že bych v minulosti nevěděl, co jsi udělal, ale věřil jsem, že jsi měl pro to své důvody.”

Pokračoval: „Ale udělal jsi toho příliš. A já... už nevím, jestli bych ti měl věřit.”

Z tónu hlasu mu ztěžka odkapávala znavenost a zklamání.

Venku zuřila bouře. Mezerami mezi chrámovou branou pronikal vítr. A v tom pronikavém kvílení se Jin GuangYao najednou zhroutil na zem.

Všichni se překvapeně odmlčeli.

Wei WuXiana, který mu zrovna zabavil meč, co měl kolem pasu, to také překvapilo.

Jin GuangYao začal: „Bratře, je mi to líto.”

„...” Jak to Wei WuXian slyšel, dokonce i jemu z toho bylo trapně. Nemohl si pomoct a řekl: „Ehm, tedy, místo mluvení pojďme pěkně bojovat. Nemůžeme prostě bojovat?”

Tvář se mu prostě jen tak změnila a i kolena se mu prostě jen tak podlomila. Nebyla v tom vůbec žádná důstojnost. I Lan XiChenovi se na tváři mísilo spoustu emocí.

Jin GuangYao pokračoval: „Bratře, znáš mě mnoho let. Každopádně víš, jak jsem se k tobě choval. Už nechci postavení Vrchního kultivátora a i Styžskou tygří pečeť jsem naprosto zničil. Po dnešní noci se vydám do Dongyingu a už nikdy se nevrátím. Kvůli tomu mě nech žít, dobře?”

Vydat se do Dongyingu, jednoduše řečeno chtěl prostě utéct. Znělo to celkem bezostyšně, ale Jin GuangYao byl vždycky znám svou flexibilitou— pokud mohl změknout, nikdy by oceli nečelil ocelí. Sektu Jin z Lanlingu s jejími silami mohlo překonat jen pár sekt. Ale kdyby se všechny sekty spojily a vydaly se proti ní, bylo by jen otázkou času, než by se vydala cestou zkázy jako sekta Wen z Qishanu. V porovnání s tím, aby se tu zdržoval až do té doby, bylo mnohem lepší, když teď ustoupí a bude si nenápadně střádat energii. A v budoucnu možná přijde šance, aby se vrátil a znovu povstal.

Wei WuXian: „Vůdče sekty Jine, řekl jsi, že jsi Styžskou tygří pečeť naprosto zničil. Mohl bys ji vytáhnout, abych se na ni podíval?”

Jin GuangYao: „Mladý pane Weii, obnovená verze přece jenom není originál. Počet použití je omezený. Teď už je naprosto k ničemu. A kromě toho sám ze všech nejlépe víš, kolik temné energie v ní spočívá. Myslíš si, že bych s sebou nosil kus šrotu, co pozbyl svého využití a mohl by mi přinést akorát pohromu?”

Wei WuXian: „To nevím. Možná by sis mohl najít dalšího Xue Yanga?”

Jin GuangYao: „Bratře, každé mé slovo je pravda.”

Jeho tón byl více než upřímný. Od chvíle, co Lan XiChena polapil, se k němu vskutku choval s úctou. V této chvíli se Lan XiChen ještě stále nedokázal postavit proti němu. Mohl si akorát povzdechnout. „Vůdče sekty Jine, už jsem řekl, že když ses vydal svou vlastní cestou, abys na Pohřebním pahorku zosnoval takové intriky, že není třeba, abys mě oslovoval jako svého bratra.”

Jin GuangYao: „To, co se stalo na Pohřebním pahorku, byla nehoda. Chyba. Ale už to nemohu vrátit zpět.”

Lan XiChen: „Co tím myslíš, že už to nemůžeš vrátit zpět?”

Lan WangJi se mírně zamračil a chladným hlasem řekl: „Bratře, neuchyluj se s ním k přehnaným konverzacím.”

Wei WuXian mu také připomněl: „Vůdče sekty Lane, vzpomínáš si, co jsi řekl vůdci sekty Jiangovi? Nemluv s ním moc dlouho.”

I Lan XiChen věděl, kolik toho Jin GuangYao zmohl, jen co otevřel ústa. Ale kdykoli slyšel, že k tomu možná byly skryté důvody, prostě si je musel vyslechnout. Tohle bylo přesně to, na co měl Jin GuangYao spadeno.

Ztišil hlas: „Dostal jsem dopis.”

--------------------------------------------

~ Teď to všechno hodí na někoho dalšího... ~

~ Pochlubte se, kdo už skouknul animované Heaven Official's Blessing? Mě se to moc líbilo (přinejmenším to nebylo tak depresivní jako knížka - i když se není čemu divit, když anime pokrylo asi jenom půl první knížky z pěti...). A nevím, jestli jsem si to přelouskala správně (a jestli se zdroji dá věřit), ale je možné, že se časem chystá i druhá série. ~ ~ A když jsme u toho, Heaven Official's Blessing byla nejlepší a zároveň nejhorší knížka, co jsem kdy četla! Autorka se v tragických minulostech prostě vyžívá, ale tady se naprosto překonala. A těch kazišuků! A konspirací! Naprosto mi to sebralo veškeré ideje... byť už od půlky jsem tak nějak čekala, že to všechno půjde do kytek. A víte vy co, šlo to do těch kytek ještě víc, než jsem si představovala... Jestli jsem někdy knížku vzteky odhodila, pak to byla tahle. Po prvním odhození jsem už pro svou ubohou čtečku připravila i pěkně měkkou dopadovou plochu. Kdyby se mi rozbila, bylo by to ještě větší neštěstí! ~

 

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>