LMW - kapitola 136

Kapitola 136 – Přišel hmyz

You XiaoMo vážně nechápal věci ohledně Rajské říše. Jeho myšlenky se velmi rychle přesunuly k jiné záležitosti. Okamžitě vzrušeně promluvil k Ling Xiaovi: „Seniore Lingu, řeknu ti dobrou zprávu. To démonické zvíře 8. řádu se vylíhlo.”

„To je velmi dobře,” promluvil Ling Xiao s úsměvem, ani trochu ho to nepřekvapilo. Jelikož vejce zůstalo v prostoru plném duchovní energie, bylo by divné, kdyby se brzy nevylíhlo.

You XiaoMo celý zářil, jak mluvil. „Také jsem mu dal jméno. Hádej jaké?”

Hádej jméno? Ling Xiaovy rty se začaly vytáčet vzhůru, jak se na něj zamyšleně díval.

You XiaoMo se podíval na jeho výraz a věděl, že bude hádat. Nemohl si pomoct a cítil se vzrušeně, jak na něj zíral, z očí mu létaly zářící paprsky.

Ling Xiao mu najednou věnoval velmi významný úsměv. „Juniore.”

Ano? You XiaoMo okamžitě kývl hlavou.

Ling Xiao řekl: „Myslíš si, že se já se svým vysokým IQ můžu s tebou srovnávat?”

Nad You XiaoMovým čelem se okamžitě ukázalo pár žárovek ve tvaru otazníků. Co tím myslel? Ačkoli rozdíl byl velmi velká záležitost, nezdálo se, že by to s hádáním mělo co do činění, ne?

Ling Xiao viděl, že stále nechápal, a tak prostě řekl: „Myslíš si, že ti s vysokým IQ a ti s nízkým IQ budou mít stejný vkus?”

You XiaoMo: „...”

Díky, že jsi strávil tolik času urážením mého nízkého IQ. Vybrat jméno pro malé démonické zvíře je pod úroveň tvého vysokého IQ? You XiaoMo po něm střelil pár ošklivých pohledů. A co, že mám nízké IQ. To na moje nízké IQ shlížíš? Copak jsi neslyšel rčení, že deset obyčejných ševců dokáže přemoci génia?

Ve skutečnosti to rčení vážně nikdy neslyšel.

„Tak si to poslechneme. Jaké jsi mu dal jméno?” Ling Xiao se pod jeho ošklivými pohledy cítil velmi samolibě. Jelikož se cítil nesmírně potěšeně, konečně ho přestal škádlit. Vlastně byl také trochu zvědavý. Jakou přezdívku dal Aristokratickému vlkovi? Jasně stačilo ho nazývat Aristokratickým vlkem. Proč bylo třeba jména?

„PiQiu...” You XiaoMo se po něm letmo podíval a řekl tichým hláskem.

Ling Xiao si nemohl pomoct, odfrkl si a zasmál se: „Tohle jméno... znamená to něco?”

You XiaoMo okamžitě přikývl hlavou. „Samozřejmě že ano. Je velmi uličnický. Pokud ho chvilku nesleduješ, koulí se sem a tam jako hopík.”

Ale malý chlapec You XiaoMo si neuvědomil, že gumové míčky byly vynalezeny jenom v moderních dobách. Velký Ling Xiao byl skrz na skrz člověk z dávných dob. Prostě nechápal, co PiQiu (gumový míček) znamená. Ale jelikož mohl divoce běhat a skákat kolem, měl by to být velmi neposedný chlápek.

Ti dva si dál chvíli povídali, ale protože Ling Xiao nemohl zůstat příliš dlouho, odešel jako první. You XiaoMo zůstal v knihovně skoro dvě další hodiny, než odešel.

Když se vrátil, vstoupil do své dimenze, aby zkontroloval PiQiua. PiQiu byl velmi poslušný, ale také nebyl tak poslušný. Poskakoval sem a tam v malé dřevěné chatce. Naštěstí všechny svoje věci zamknul v zásuvkách, jinak by to PiQiu poničil.

You XiaoMo ho také pořád nechtěl držet zamčeného v malé dřevěné chatce. Kromě toho když ho PiQiu spatřil, vrhl se mu k dolnímu lemu a odmítal ho pustit. Neměl na výběr a musel ho prozatím vynést z dimenze.

„PiQiu, ach PiQiu. Musíš si pamatovat, že nikdy nesmíš vyběhnout ven. A taky nemůžeš štěkat. Pokud na tebe přijdou, vezmou tě pryč. Rozumíš?” You XiaoMo vzal PiQiua do náručí a varoval ho tváří v tvář.

PiQiu mrkl svýma rudýma očima jako drahokamy a pak vyplázl jazyk jako pes.

You XiaoMo ho pohladil po hlavě. „PiQiu, nejsi pes. Neměl bys vyplazovat jazyk, musíš kývnout hlavou. Rozumíš?”

„Arf...” Hned poté PiQiu zavyl, ale než mohl vůbec dovýt, You XiaoMo mu zakryl tlamu.

„Pšt pšt pšt!” You XiaoMo ho spěšně utišil. Kdyby ho vážně nechal výt, sousedi nalevo a napravo by to pravděpodobně slyšeli. Kdyby ano, jak by potom vysvětlil, že se z jeho pokoje ozývalo vytí? Rychle ho varoval: „PiQiu. Nežádám tě, abys vyl. Chci, abys kývl hlavou. Kývni hlavou, rozumíš?”

Jak to řekl, dokonce mu to trochu předvedl.

PiQiu zareagoval tím, že trochu pohnul hlavou na stranu a začal si prohlížet pokoj svého pána.

You XiaoMo bezmocně potřásl hlavou, vypadalo to, že si tímhle přál, aby se nebesa otevřela. PiQiu se vylíhl ani ne před dvěma dny, takže se dalo jedině čekat, že jeho slova nepochopil. Zamknul dveře a okna do pokoje a pak PiQiua postavil na podlahu.

PiQiu nabyl svobodu a okamžitě se rozběhl. Dělal to, co miloval ze všeho nejvíc, běhal v kruzích. Tentokrát běhal kolem stolu. Po pár kruzích běhal kolem něčeho jiného. Když skončil s běháním kolem všeho, pokračoval v běhání v kruzích na místě.

Když You XiaoMo viděl, že už nevyl, vytáhl z dimenze hračku a dal ji PiQiuovi, aby si s ní hrál. Ta hračka byla vyrobená z bambusových proužků spletených do míčku. Když byl ve městě HunJi, koupil ji, zatímco se procházel v ulicích. PiQiu měl z tohoto bambusového míče velkou radost, čas od času jej přesouval tlapkou.

Vážně se hodilo k jeho jménu PiQiu, že se mu tak zalíbily míčky.

Když ho You XiaoMo nechal, aby si hrál stranou, neodvažoval se vyrábět magické pilulky. Jakmile začne vyrábět magické pilulky, bude velmi soustředěný a rozhodně nebude schopen dávat pozor na PiQiua. Kdyby se dostal do nějaké pohromy a upoutal pozornost ostatních, vážně by to byla jeho smrt.

You XiaoMo si vzal z police atlas a začal studovat mapu kontinentu LongXiang.

Z knihovny si půjčil spoustu knih. Pokaždé to bylo více než deset knih. Obvykle je přečetl za měsíc, ale z větší části to bylo díky jeho schopnosti.

Za pár dní ho Ling Xiao přišel znovu vyhledat.

Tentokrát přinesl další novinu, a to, že teď měl v rukách samečka Skrytého páchnoucího brouka.

Předtím Ling Xiao svázal samičku na jednom místě a vystavěl kolem ní bariéru. Když se objevil sameček, okamžitě to vycítil. A tak na místě samečka chytil a kromě toho chytil i něco jiného. Lidi, co je sledovali.

A naštěstí poznal jejich vůdce. Byl to vedoucí Dílny magických pilulek. Starý muž, co jim prodal magické byliny. Co se týkalo pána města Tang Huie, ten se neobjevil, měl štěstí, že z toho unikl.

Ling Xiao je nenechal nic říct, prostě je rovnou hodil do své dimenze. Po pár dnech si našel trochu volného času, aby zašel za You XiaoMoem, a přinesl sebou ten párek Skrytých páchnoucích brouků.

„Tohle je pár samečka a samičky Skrytých páchnoucích brouků? Který je sameček?” You XiaoMo se válel po stole a díval se na Skryté páchnoucí brouky, co v nefritové truhličce leželi jako mrtví. Navenek vypadali naprosto stejně. Který byl sameček a která samička? Absolutně nebylo jak to zjistit.

Ling Xiao ukázal na toho vlevo. „Tohle je sameček.”

You XiaoMo si nemohl pomoct a pomyslel si: pánové nalevo, dámy napravo. Vypadalo to, že to mělo svou logiku. Ale také byl velmi zvědavý, natáhl prst, aby šťouchl do toho nehybného hmyzu. „Proč se nehýbou?”

Ling Xiao se matně podíval po Skrytých páchnoucích broucích v nefritové truhličce a pak zlehka řekl: „Pravděpodobně jsou vyděšení k smrti.”

Vyděšení k smrti? Z čeho?

You XiaoMo byl zmatený. Ale když se podíval pořádněji, spatřil, že se hmyzí sameček a samička vlastně chvěli. Teprve teď si uvědomil, že vlastně dělali mrtvé. Nechovali se až příliš jako lidé? You XiaoMo okamžitě pomyslel na svého PiQiua. Od chvíle, co se PiQiu narodil, se s Ling Xiaem ještě formálně nesetkal. Jelikož to bylo jeho provázané démonické zvíře, neměl by poznat... hlavu rodiny?

You XiaoMo na okamžik zmizel a velmi rychle se zase objevil s jemným a ochmýřeným PiQiuem v náručí.

Už to bylo čtyři nebo pět dní, co se PiQiu narodil. Srst na těle měl velmi hustou a nepropustnou. Navíc byla bílá a třpytivá, nesmírně pěkná na pohled. You XiaoMo měl ze všeho nejvíc rád tuto srst.

Ale místo jeho normálního živého chování měl tělo zkroucené do kuličky, všechny čtyři tlapky pevně vtažené dovnitř. Až vypadal jako své jméno, gumový míček. Ale také se chvěl strachy.

You XiaoMoa to na chvilku omráčilo. Co se to dělo? Když ho znovu vzal do náručí, PiQiu se okamžitě zoufale snažil zavrtat se mu do oděvu jako nějaký elektrický vrták, tlapkami drápal kolem.

Ling Xiao nečekal, až z toho You XiaoMo něco pochopí. Najednou natáhl ruku, popadl PiQiua za ucho a pak ho zvedl. I když bylo démonické zvíře stále malé, měl velmi robustní tělo. I když ho držel za ucho, nevydalo ze sebe ani hlásku. Znovu se stočil do klubíčka a uboze se chvěl.

You XiaoMoa to šokovalo. Mohl se bát Ling Xiaa? Ale kvůli čemu?

„Au uuuu...” PiQiu uboze vyl na You XiaoMoa, z očí mu tekly slzy. Okamžitě zasáhl to nejměkčí místečko v You XiaoMově srdci.

„Seniore Lingu, zdá se, že se tě velmi bojí. Co kdybys mi ho nejdřív dal?” You XiaoMo se podíval po Ling Xiaovi.

Ling Xiao mu pohled oplatil a pak se podíval po stočeném PiQiuovi. Okamžitě ho s nechutí odhodil You XiaoMovi do náruče. Vážně byl k ničemu. Nic neudělal, a přesto se takhle moc bál.

Ačkoli byl PiQiu zpět v You XiaoMově náručí, pořád se donekonečna chvěl.

You XiaoMo neměl na výběr a dal ho zpět do své dimenze. Když se PiQiu vrátil do dimenze, okamžitě odběhl. You XiaoMo se najednou cítil deprimovaně.

Když vyšel ze své dimenze, Ling Xiao mu řekl, že ho chtěl někam vzít. Vzal ho za ruku a ti dva okamžitě zmizeli.
--------------------------------------------


~ Tak YXM už LX považuje za hlavu rodiny, hm... Akorát nechápu, jak ho to se všemi těmi nápovědami ještě netrklo. Ale čtenář to celé vidí samozřejmě ze všech stran. ~

~ Začala jsem číst novou novelu a po pár kapitolách jsem zjistila, že to je vlastně horor! A teď to dilema, když budu číst dál, budu se bát; ale když nebudu číst dál, nedá mi spát zápletka. ~ 

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>